Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Diskuze pro prarodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.12.25 20:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 20:25
@Keyllah píše: Více
Ono to moc nebývá tak, že „byli to vzorní rodiče, ale zničehonic jim přeplo a odmítli mi povozit kočár, když mi praskl slepák“. Většinou prostě nezajímající se rodiče, bývají stejní prarodiče.
Takže ti, co „vyhrožují“ - nebudu se o ně starat, protože nehlídají - už neříkají, že jejich zranění sahá víc do minulosti a jejich dětství. To jim většinou plně dochází až s podobným věkem vlastních dětí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 20:33
@Anna766 píše: Více
Tohle je něco co je prostě fakt. Já si moc neumím představit, že bych se měla kolem šedesátky postarat o rodiče - zůstat doma a starat se o ně. Nemám problém s péčí jako takovou. To vůbec. Ale hlídací babičky moc nemáme. Naši nam teda trochu po mohou, ale stejně nezvládnu větší úvazek než 0,6 teď pár let. Pak si mám dost našetřit na důchod a budu pracovat ještě hodně dlouho… Úplně upřímně si myslím, že bude péče o rodiče problém. Nevím jak to zvládnu…Svým dětem bych ráda s dětmi pomohla. Fakt je to bez té pomoci prarodičů těžké. Určitě se nebavíme o tom, že by prarodiče měli mít děti celé prázdniny. To je nesmysl.
Mimochodem moje babičky když jsem se narodila chodili ještě dlouho do práce. Moje mamka se stala babičkou jen o pět let později než její máma. Přitom hlídá o dost méně… Hlídání naši měli opravdu hodně. Myslím, že absolutně nechápou, že jsme unavení, protože sami to prostě nezažili. Ale zadek nám vždy zachrání a toho si vážím. U tchanovců to tak není bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 20:34
@Hibou píše: Více
I tak mi to nedává smysl, ona nemá žádnou povinnost to za ně řešit nebo se o ně starat.
Jedině že myslíš břímě jako stres, tak to pak možná, ale těžko lze někoho nutit ke crunchy životnímu stylu, aby z něj jinak příbuzní neměli stres 
Jejich právo, rozhodnutí, zodpovědnost i problém 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 20:35
@Anonymní píše: Více
Nepřekrucuj a nedělej hloupou, jak jsi napsala ten první příspěvek znělo o dost jinak 
Doplňuju, pro plné znění, citaci:
„U tebe je čas. Navíc máš kluky ano, teď 50-60 je svět tvůj, pak můžeš být 10 let milující babička a za mě je to přirozený běh a mělo by to tak být. Babka, co v 67 litá 2y ročně do Egypta a nezajímá ji, jak dcera vyřeší jarnaky, ať si pak trhne…“
Příspěvek upraven 15.12.25 v 20:39
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 20:38
@PaníBovaryová píše: Více
Asi tak. U nás třeba proběhlo " nemůžeme vám pohlídat děti, musíme zajet na hřbitov"- chtěli jsme pohlídat dvě starší děti, aby jsme je nemuseli táhnout s nejmladším na pohotovost do jiného města.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 20:48
@Roxy ivka píše: Více
Nesouhlasím. Rodiče si dítě dělají dobrovolně ze svého rozhodnutí a tu výchovu mu DLUŽÍ - morálně i ze zákona. V momentě, kdy ho úspěšně vychovají, je skóre 0:0, pokud tam nebyly žádné patologie ze strany rodičů.
A pak logicky záleží, jak se k sobě nadále chovají, zda jsou rodina co si navzájem pomáhá, a nebo spíš drží odstup. Ani jedno není apriori špatně, ale rozhodně JE špatně celý život od dětí vyžadovat pomoc a posluhu a nikdy jim to neoplatit, protože „ho vychovali“.
Rodiče mají ze zákona právo max na výživné a to ještě za specifických podmínek- zbytek je otázka vztahu, a to oboustranně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 20:56
@Liberalissima píše: Více
Tohle vidím úplně stejně. Mě už bylo vyčteno, odmítnutí péče o manželovu babičku. Měli jsme v té době nemocné dítě, takže prostě jsem nemohla dál pomáhat a od tchanovců pomoc nepřicházela…jako nelze jen brát. Musí člověk i dávat. A péče, pomoc dítěti prostě nekončí v osmnácti. Rodina si má pomáhat neustále a hlavně oboustranně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 21:11
My hlídací babičky nemáme, protože bydlí daleko. Je to dost dvousečné…na jednu stranu je to nahouby, protože žádné hlídání je žádné hlídání, s mužem sami jsme nebyli už skoro 4 roky. Ale zas nemám rodiče/tchány furt za zadkem, což bych měla, kdyby bydleli blízko, to bych zcvokla. Ale zase musím říct, že když za nima přijedeme, tak se o děti starají hezky a rozmanitě. Každý podle svého, ale probíhá vše od zahradničení, dílny, výtvarky, zpěvu, ježdění s auticky, čtení knížek, staveni z kostek…prostě úplně vše. Ale jo, občas je i pohádka v televizi a i to sladké (ale chápu, že si potřebuji chvíli odpocinout, není to déle jak na půlhodinu a to sladké hlidame, aby nebylo moc). Děti a prarodiče se vzájemně milují a já to beru za ohromné bohatství. Ale je fakt, že už teď si říkám, že jestli moje děti budou mít děti a budou bydlet blízko, tak se jim budu snažit podle možností pomáhat a hlídat. Protože ta pomoc je prostě neocenitelna a mě někdy hrozně chybí…když jdu k doktorovi, musím to koordinovat s mužem, když potrebuju někam, kam se nedostanu s kočárkem, zas musím koordinovat s mužem, když chci být sama s mužem, musím počkat až…nastane zázrak a obě děti budou na škole v přírodě nebo tak něco, takže třeba se za 10 let dočkám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 21:51
@Pauznuto píše: Více
Ono by se tady měla rozlišit pomoc, když je potreba pomocí a zájem o hlídání, když to potřeba není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 22:08
@Liberalissima píše: Více
Ale já bych rodiče nenechala na holičkách ne proto, že by to vyžadovali, ale protože je mám ráda a nedovolilo by mi to svědomí. Ono ani nejde o nějakou celodenní péči, která narušuje práci a život s rodinou. Pokud by to bylo vážné, existují různá zařízení, kde se o ně postarají i lépe. Jen bych tu pro ně byla, aby věděli, že nejsou sami. A občasná pomoc, jako odvoz k lékaři apod., to je snad normální, to dělá skoro každý. Samozřejmě myslím ty dobré rodiče. Navíc dnes pomalu každá druhá rodí kolem (nebo dokonce po) čtyřicítky a tak ti prarodiče také asi už nejsou nejmladší a síly jim ubývají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 22:39
@Keyllah píše: Více
Fakt myslíš, že je významný počet lidí, kteří jsou vynikající rodiče a své děti vychovali s maximální láskou a péčí, ale když ty jejich děti potřebují pomoct se svými dětmi, tak jim prostě nepomůžou? Tak nějak si myslím, že jich moc nebude. S malými dětmi bych svým dětem pomohla i já, a to mě myšlenka na vnoučata spíš děsí než láká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.25 06:01
@KKubula píše: Více
ono je dost podstatné, co si kdo představuje pod pojmem „pomoc“. Jedna anonymní zde probírala, jak prarodiče jedou do dovču a nezajímají se, kdo pohlídá děti na jarnáky pokud si tedy pod tím někdo představuje, že prarodiče musí zajistit jarnáky, ideálně polovinu prázdnin, tak tě asi překvapím, ale moje maminka mi pomáhá, ale dítka u ní spala tak 4 krát za 10let? nehlídá o jarnákách, ani o velkých prázdninách, ale to přece neznamená, že není skvělá máma a babička ikdyž podle některých tu, asi ano…On bude dost podstatný rozdíl v „požadavcích“ a očekáváních…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.25 06:45
@Venetia píše: Více
Tak já nevím, asi se mi tu nechce zpovidat se jestli měli mít dítě nebo ne a jestli to u nás chodí tak nebo tak a proč. Prostě to přišlo, holka dokončila vysokou už s miminem a když se jí naskytla výhodná prace, která ji baví, tak proč by ji nevzala, když jsem mohla být já doma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
