Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Hibou píše: Více
Ona se kvůli nim ale nemusí zničit, to není žádná povinnost ![]()
Polud by babička nechala dítě celý den u televize, tak bych jí ho tam celý den nenechávala, četnost a trvání návštěvybych tomu přizpůsobila ![]()
Jinak jak psala jedna z anonymnicch, že má babička řešit jarňáky, to mě osobně teda přijde dost přes čáru. To není žádná povinnost, ani byť jen morální, ze strany babiček.
Na druhou stranu když už si dítě pozvou, tak by se mu nějak základně věnovat mohly. Ne nonstop, ale procházka nebo hra, podle zdrav stavu.
@Anikaa02 píše: Více
Podívej se, nemůžeš čekat nadšené zapojení od člověka který i svoje vlastní děti odkládal co to šlo ![]()
@Liberalissima píše: Více
Jako, že ti přijde přes čáru, že se mě tchyně zeptá, že koukala na termíny prazdnin a jestli chceme, může být 2 dny u ní?
respektive, že by byla moc ráda, kdyby bylo u dítě u ní… já tomu říkám zájem o rodinu, pomoc v rodině ![]()
Ono je prostě vtipný to sledovat, jak dvě podobně staré ženské, zdravotně, vzděláním, žitím jsou jedna tak a druhá tak. Škoda, že černej los padl na moji mámu zrovna no. Za mě jedna miluje svoji rodinu a druhá to zas tak nežere, to je celé. I dnes je takových stále spousta. Nejpozději v 18 nohy hore, kufry před dveře a děti pápá. Ale karma je zdarma, mně už se to vrací. Ale stejně to člověka zamrzí a trápí, nejsem z kamene.
U nás je to trochu netypické, protože bydlíme v jednom domě. Takže rodičům odevzdávám dítko až večer, když přijdou z práce, pokud mě neuprosí, že chce u mě spát
. Jinak ráno do školy, odpoledne ze školy, na kroužek, doktory, hlídání když je nemocný, většinou zajišťuji sama. Taky jsem kvůli hlídání odešla do předčasného důchodu. No, je to náročné, ale jinak to nejde. Někdy bych chtěla být ta typická rozmazlovací babička, která hlídá jednou za čas a je tudíž vzácná a nebo taková ta babička co přijede, přinese dortík, vypije kávu, pomazlí se s vnoučátky a „nashledanou“. To u nás dost dobře nejde, musím se chovat spíš jako rodič.
@KKubula píše: Více
Děláš si dítě pro sebe, nebo? ![]()
Automaticky prostě nemůžeš počítat, že ti budou prarodiče hlídat … ![]()
Příspěvek upraven 15.12.25 v 14:32
@Anna766 píše: Více
Ano, taky mi to tak připadá. My jsme žili s babičkou v jedné domácnosti. Že by se nám extra věnovala, to ne, spíš mě v jednu dobu taky prosazovala k televizi. Ale dělala domácí práce, odpoledne jsme chodívali ven za dětmi a ona si povídala s babkami. Nám vyprávěla pohádky a starala se tak nějak, i když naší byli pryč a ona mě měla jako malou třeba několik týdnů na starost. Bylo jí kolem 65 tenkrát, do práce už nechodila, ale za celé dny jsem ji neviděla přes den lehnout nebo lenošit až asi do devadesátky. To už jsem byla ale z domu.
Mamka se o vnoučata starala minimálně. Spíš jen taky televize nebo si je sice vzala na týden o prázdninách, ale musela mít zajištěny servis někde v hotelu. Kolikrát mě mrzelo, že naši nejsou s dětmi víc v praktickém životě nebo nepodnikají běžné věci. Prarodiči se stali krátce po čtyřicítce.
Mně je plus mínus šedesát. Mám dvě práce, donedávna tři. Dochovala jsem rodiče, tchánovce a teď se starám o nemocného muže. Největší starost mám, jak skloubit práci a rodinu a abych to přežila. Vnoučata bych chtěla vídat víc a víc s nimi podnikat. Mám vymyšlené činnosti, ráda je učím, trávíme čas aktivně, chodíme ven, ukazuju jim svět. Baví mě to. To jsem koneckonců praktikovala i se svými dětmi. Naštěstí to i ony mají v sobě a předávají to svým dětem. Kolikrát se přemůžu i na sílu a vstanu ze „smrtelné postele“, než bych promarnila minutu, kterou můžu strávit s dětmi či vnoučaty. Děcka si kolikrát myslí, že to přehráním, ale já už vím, že čas tak strašně letí… ![]()
@Anna766 píše: Více
Jiná doba … Všechno se mění. ![]()
A vynucovat si hlídání nemůžete. ![]()
@Anikaa02 Kdyz si vzpomenu na svoje babičky, tak ani jedna se nám aktivně nevěnovala. Jedna nás nechala at si hrajeme jak chceme, nevadil jí bordel, ochotně chystala oblíbená jídla, dávala čokolády, ale nehrála si s nama. Druha byla semetrika, vyhnala nás na zahradu a tam jsme se musely zabavit samy, což nám nevadilo, protože pokud by jsme otravovaly, dala by nám nějakou práci, Naopak děda si s námi povídal, kreslil, případně zábavně zapojil do nějaké svoji činnosti. Moje maminka a tchyně jsou jiny level, ne ze by mely plno casu na hlídání, ale kdyz už, tak se vnučce věnují hodně. Ber to tak, ze kdyz je potreba mas hlídání, nekdo nema ani to.
@Šmoulice píše: Více
Mění. Jen to opravdu pozoruju. Třeba známá co má na chvíli vnučka jednou za rok na dvě hodiny a potom hodinu o tom povídá jak je hotová, že zase půl roku nechce vnoučka vidět. Jako jo, já to chápu, rozumím tomu že už to nemusí dávat. Ale taky vim že ona sama dala obě děti svoji mámě pomalu od šestinedělí, ta ji je odchovala skoro do doby kdy šly do školy a ona šla do práce. Prostě nepoměr. Samozřejmě vím že hlidani se nedá vynutit a i prarodič má nárok trávit svůj čas i jinak než s vnoučaty.
@Anonymní píše: Více
Tak ať jedou. Určitě si to zaslouží. Ale když na měsíc v létě odletí, tak ani druhý měsíc nechtějí týden nebo dva trávit a vnoučaty?
@Liberalissima píše: Více
Nikde nic takoveho nepisu
Myslim to tak, ze kdyby mi rodice meli pred 60 popisovany zivotni styl (a ono to chovani ke vnoucatum je ciste jen jeho dusledkem), tak by me to trapilo proto, ze to nechava stopy na jejich fyzickem a dusevnim zdravi, ktere se nejspise budou zhorsovat a nejspise nastane cas, kdy to bude treba resit. Reseni je nekolik, rozhodne se u toho nemusi nikdo znicit. Ja to mam nastavene tak, ze zcela vedomym nestaranim se o svou telesnou a dusevni schranku pripravuji nepekne brime pro sve deti, takze vlastne beru takove chovani rodicu k detem jako nezodpovedne.
@Anna766 píše: Více
Smutné je, že zrovna těm je pak kolikrát zatěžko postarat se alespoň o ty svoje rodiče, kteří jim v mládí neustále hlídali děti, vodili je na kroužky a zajišťovali jim hlídání o prázdninách.