Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Narážím na problém, že se stále nemůžu ani otočit, aby syn něco nevyvedl. Nedávno mu byly tři. Je s námi ještě doma, máme ještě mladší dítě. On je opravdu hodně aktivní. Snažím se dny dělat tak, abychom měli rozmanitý program, takže opravdu nesedí doma nudou. Jsem na děti víceméně sama. Manžel je dohromady venku snad ještě neměl a babičky jsou takové nakrmit sladkosma a ahoj, zase za měsíc.Asi jsem ještě nezažila situaci, že bych si opravdu v klidu sedla a koukala se do mobilu, jak to dělají dneska všichni. Syn neustále musí někomu něco brát, strkat, předbíhat, prostě je jak hurikán. Ráda si s ním hraju a blbnu, ale on chce i tu pozornost dětí a když není podle jeho představ, je na ně zlý. Tisíckrát už jsem to vysvětlila, že hračky se neberou nebo děti nebijou, dodržuji výhrůžky, že stačí jednou něco a odcházíme. Případně ve vážnější situaci na zadek a větší trest. Myslím, že jsem důsledná a spravedlivá dost. Na jednu stranu mě to štve, na druhou stranu si říkám, že nejlepší by bylo, kdyby ho druhý dítě majzlo hračkou po hlavě taky a možná by si to zapamatoval víc než 10 trestů a přednášek od matky. Nicméně problém je v tom, že když nezasáhnu hned já, slítne se hejno matek a hned se řeší, jaky je to nevychovaný dítě. Prostě ty děti už ani nemají prostor se projevit jinak než plně dodržovat pravidla na hřišti, pravidla v herně, pravidla ve školce…
Neomlouvám ho, ale štve mě, že se fakt nemůže ani pošťuchovat na hřišti (neříkám mlátit) aniž by rodiče kolem neobraceli oči co je to za nevychovaného divokého kluka.
Nevím kde ho mám teda nechat vyřádit a naučit interagovat s dětmi, aniž bych mu musela neustále stát za zadkem a za každý druhý úkon napomínat. Už se to učí dost dlouho, ale stejně si z toho nepamatuje to zásadní.
Co si o tom myslíte?
Já nechávám při běžných dětských šarvátkách syna dělat, co umí. Aby se naučil s dětmi vycházet. Ve školce si to taky musí ošéfovat sám. Zasáhnu, když hrozí úraz nebo je dítě fakt surové.
Řekla bych, že se to taky naučí. Potřebuje ještě čas.
Hele já nevím… Kdybys byla na straně matky toho dítěte, kterému tvůj suverénní syn vezme hračku, taky bys zasáhla dřív, než by se pokusil mu ublížit. A to říkám z pozice toho, kdo má stejné dítě, jako je tvůj syn, jen o rok mladší. Taky jsme zažila situaci, kdy se můj syn pral s ještě mladší holčičkou o kočárek. Tam jsem opravdu zasáhla, protože by jí mohl ublížit. ![]()
@Anonymní píše:
Narážím na problém, že se stále nemůžu ani otočit, aby syn něco nevyvedl. Nedávno mu byly tři. Je s námi ještě doma, máme ještě mladší dítě. On je opravdu hodně aktivní. Snažím se dny dělat tak, abychom měli rozmanitý program, takže opravdu nesedí doma nudou. Jsem na děti víceméně sama. Manžel je dohromady venku snad ještě neměl a babičky jsou takové nakrmit sladkosma a ahoj, zase za měsíc.Asi jsem ještě nezažila situaci, že bych si opravdu v klidu sedla a koukala se do mobilu, jak to dělají dneska všichni. Syn neustále musí někomu něco brát, strkat, předbíhat, prostě je jak hurikán. Ráda si s ním hraju a blbnu, ale on chce i tu pozornost dětí a když není podle jeho představ, je na ně zlý. Tisíckrát už jsem to vysvětlila, že hračky se neberou nebo děti nebijou, dodržuji výhrůžky, že stačí jednou něco a odcházíme. Případně ve vážnější situaci na zadek a větší trest. Myslím, že jsem důsledná a spravedlivá dost. Na jednu stranu mě to štve, na druhou stranu si říkám, že nejlepší by bylo, kdyby ho druhý dítě majzlo hračkou po hlavě taky a možná by si to zapamatoval víc než 10 trestů a přednášek od matky. Nicméně problém je v tom, že když nezasáhnu hned já, slítne se hejno matek a hned se řeší, jaky je to nevychovaný dítě. Prostě ty děti už ani nemají prostor se projevit jinak než plně dodržovat pravidla na hřišti, pravidla v herně, pravidla ve školce…
Neomlouvám ho, ale štve mě, že se fakt nemůže ani pošťuchovat na hřišti (neříkám mlátit) aniž by rodiče kolem neobraceli oči co je to za nevychovaného divokého kluka.
Nevím kde ho mám teda nechat vyřádit a naučit interagovat s dětmi, aniž bych mu musela neustále stát za zadkem a za každý druhý úkon napomínat. Už se to učí dost dlouho, ale stejně si z toho nepamatuje to zásadní.
Co si o tom myslíte?
Ta divokost může souviset s věkem, temperamentem nebo může jít o hyperaktivitu. To je těžké v tomto věku posoudit. Jestli tě to uklidní, nejsi sama. Já mám v pěstounské péči dvě hyperaktivní děti a někdy mám pocit, že jsem zralá na blázinec. ![]()
Jak jsem si vzdycky prala aby nasi kluci podobné deti tou hrackou po hlave fakt majzli a byl by klid ![]()
No, mame deti ve veku cca 1,5 a 3 roky a jeste jsem v klidu na hristi s tim mobilem nesedela. Ublizovani a niceni veci jsou pro nase deti hranice, ktere jsou pevne dane, od mala vstepovane a rozumi jim. Pokud bych videla, ze jeste nejsou na takove urovni, ze je neumi dodrzovat, tak bud jak ty stat dusledne za zadkem a nebo volit jine aktivity. Proste mas dite, kteremu toto pochopit trva dele. Ale neboj, i on to zvladne. Ptas se, kde se maji deti postuchovat. Kdekoli, kde budou mit nekoho, kdo o to bude stat. At si kluci klidne litaji s klacky, smejou se sobe navzajem, strkaji do sebe, ale at s tim nechodi na deti, ktere o to nemaji zajem.
Pokud máš takové dítě, tak by jsi mu za zadkem opravdu stát měla.
A na mě by to taky působilo jako nevychovanej spratek. Takže rodičům se fakt nedivím.
Já bych taky zasáhla.
Doma si dělej co chceš, ale na hřištích a veřejných prostorách si takové dítě prosím hlídej.
Nikdo na takové chování není zvědavý…
@Ijen píše:
Jak jsem si vzdycky prala aby nasi kluci podobné deti tou hrackou po hlave fakt majzli a byl by klid
Já si to taky vždycky přeju a prd
A to už malé i říkám pořád dokola, jak tě někdo bude zlobit, oplať mu to. Nic
Jen stojí a kouká
Nebo řve, když se stane něco horšího. Už byla dobitá, pokousaná, drsně odstrčená až nalítla na dřevěnou průlezku… A to teda jsem zasáhla vždy. Ať si matky těchto smradů myslí co chtějí.
Kdyby otravoval moje dite, tak mu bez problemu vysvetlim, ze hrat ano, zlobit at si jde jinam. Taky k tobe neprijdu a nevyleju ti kafe do klina, jen proto, ze me to zrovna napadlo a nikdo me zrovna neokrikne. Predpokladam, ze bys nebyla nadsena. Asi si mu nedala poradne na p*del, ze tak zlobi. Chlapa posloucha? Ma nekdo z vas doma vubec trochu autoritu?
Co ho dát aspoň na dopoledne do školky? Ve většim kolektivu se bude muset vyrovnat s tim, že nebude jen po jeho. Naučí se pracovat ve skupině.
A nemůže to být právě tím, že tě má neustále za zadkem, že má neustále tvou pozornost, a totéž tedy chce od okolí? Být středem pozornosti? Jak to děláš, když se musíš věnovat mladšímu?
Možná bys měla ubrat, alespoň doma. Učit ho, že stredem sveta není. Klidně ho nechat, at se zabaví sám a věnovat se druhému. Proč nemáš chvilku pro sebe? To je chyba. Nauč ho, že i ty můžeš říci teď ne, teď mám kávu achci si chvilku sednout. Na tom není nic zlého ani špatného.
Jo a zkus ho dát na dva tři dny v týdnu do školky. Uvidíš tu změnu
@Ijen píše:
Jak jsem si vzdycky prala aby nasi kluci podobné deti tou hrackou po hlave fakt majzli a byl by klid
A myslis si, ze je to spravne řešení sporu? Myslis si, ze takhle dite naucis resit spory?
@Anonymní píše:
Narážím na problém, že se stále nemůžu ani otočit, aby syn něco nevyvedl. Nedávno mu byly tři. Je s námi ještě doma, máme ještě mladší dítě. On je opravdu hodně aktivní. Snažím se dny dělat tak, abychom měli rozmanitý program, takže opravdu nesedí doma nudou. Jsem na děti víceméně sama. Manžel je dohromady venku snad ještě neměl a babičky jsou takové nakrmit sladkosma a ahoj, zase za měsíc.Asi jsem ještě nezažila situaci, že bych si opravdu v klidu sedla a koukala se do mobilu, jak to dělají dneska všichni. Syn neustále musí někomu něco brát, strkat, předbíhat, prostě je jak hurikán. Ráda si s ním hraju a blbnu, ale on chce i tu pozornost dětí a když není podle jeho představ, je na ně zlý. Tisíckrát už jsem to vysvětlila, že hračky se neberou nebo děti nebijou, dodržuji výhrůžky, že stačí jednou něco a odcházíme. Případně ve vážnější situaci na zadek a větší trest. Myslím, že jsem důsledná a spravedlivá dost. Na jednu stranu mě to štve, na druhou stranu si říkám, že nejlepší by bylo, kdyby ho druhý dítě majzlo hračkou po hlavě taky a možná by si to zapamatoval víc než 10 trestů a přednášek od matky. Nicméně problém je v tom, že když nezasáhnu hned já, slítne se hejno matek a hned se řeší, jaky je to nevychovaný dítě. Prostě ty děti už ani nemají prostor se projevit jinak než plně dodržovat pravidla na hřišti, pravidla v herně, pravidla ve školce…
Neomlouvám ho, ale štve mě, že se fakt nemůže ani pošťuchovat na hřišti (neříkám mlátit) aniž by rodiče kolem neobraceli oči co je to za nevychovaného divokého kluka.
Nevím kde ho mám teda nechat vyřádit a naučit interagovat s dětmi, aniž bych mu musela neustále stát za zadkem a za každý druhý úkon napomínat. Už se to učí dost dlouho, ale stejně si z toho nepamatuje to zásadní.
Co si o tom myslíte?
Zadnou chybu nedelate, naopak delate, co muzete, neni vam to jedno. Je jeste opravdu maly, socialnim vztahum se teprve uci, nekomu to jde lip, nekomu hur. Stejne jako dospelym. Dost mu jednou pomuze i skolka, to jsou takove sociální nacviky. Muj syn neni socialne zdatny ještě v 5 letech, taky musim byt pořád ve strehu, je to náročné. Ze se dnes nemuzou deti vyblbnout a vyresit si konflikty sami je bohužel pravda, taky me to stve. Hlavně se nenechte rozhodit nekterymi chytrymi komentáři tady, kdo nema takove dite, nepochopi.
@Micaella22 @Šmoulice Jsem rada, ze tady jsou matky roku ![]()
Co musí takhle poučit zakladatelku.. a určitě zvládli takto aktivní dítě.
Zakladatelka psala, ze ji to mrzí a chce s tím něco dělat… tak asi nechtěla číst, ze má doma smrada.. to je vážně trochu silné slovo!!!
Jinak nás malý (2 roky) je také aktivnější a několikrát jsem musela zasáhnout a teď to máme za sebou naštěstí. Šlo hlavně o to ho sledovat a zasáhnout dříve než něco udelal… A teď je v klidu. Ale stejně si nedovolím sedět v klidu s telefonem
Neboj určitě se to zlepší. Nepsala jsi jak mate staré mladší, ale až si spolu budou hrát, tak to budeš moci srovnat a bude to OK i venku.
Narážím na problém, že se stále nemůžu ani otočit, aby syn něco nevyvedl. Nedávno mu byly tři. Je s námi ještě doma, máme ještě mladší dítě. On je opravdu hodně aktivní. Snažím se dny dělat tak, abychom měli rozmanitý program, takže opravdu nesedí doma nudou. Jsem na děti víceméně sama. Manžel je dohromady venku snad ještě neměl a babičky jsou takové nakrmit sladkosma a ahoj, zase za měsíc.
Asi jsem ještě nezažila situaci, že bych si opravdu v klidu sedla a koukala se do mobilu, jak to dělají dneska všichni. Syn neustále musí někomu něco brát, strkat, předbíhat, prostě je jak hurikán. Ráda si s ním hraju a blbnu, ale on chce i tu pozornost dětí a když není podle jeho představ, je na ně zlý. Tisíckrát už jsem to vysvětlila, že hračky se neberou nebo děti nebijou, dodržuji výhrůžky, že stačí jednou něco a odcházíme. Případně ve vážnější situaci na zadek a větší trest. Myslím, že jsem důsledná a spravedlivá dost. Na jednu stranu mě to štve, na druhou stranu si říkám, že nejlepší by bylo, kdyby ho druhý dítě majzlo hračkou po hlavě taky a možná by si to zapamatoval víc než 10 trestů a přednášek od matky. Nicméně problém je v tom, že když nezasáhnu hned já, slítne se hejno matek a hned se řeší, jaky je to nevychovaný dítě. Prostě ty děti už ani nemají prostor se projevit jinak než plně dodržovat pravidla na hřišti, pravidla v herně, pravidla ve školce…
Neomlouvám ho, ale štve mě, že se fakt nemůže ani pošťuchovat na hřišti (neříkám mlátit) aniž by rodiče kolem neobraceli oči co je to za nevychovaného divokého kluka.
Nevím kde ho mám teda nechat vyřádit a naučit interagovat s dětmi, aniž bych mu musela neustále stát za zadkem a za každý druhý úkon napomínat. Už se to učí dost dlouho, ale stejně si z toho nepamatuje to zásadní.
Co si o tom myslíte?