Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Pudloslava píše:
bude, pokud covid nezmeni definitivnve nase zvyky, bude si muset podavat ruce na pozdrav.
psycholog
Pokud to bude situace žádat, jistě se to naučí i bez psychologa. Já to prostě přetrpím, protože je to společenská norma. Ale nesnáším olíbávání na pozdrav a objímání a otlapkávání cizích lidí. Řekla bych, že sama nejsem. Někdo prostě tohle snese jen od blízkých lidí.
@Tarinka píše:
Beru to tak, že psycholog není sprosté slovo…ale může odhalit příčinu, proč se dítě cítí nějak nekomfortně…nebo naopak pomůže rodičům a okolí pochopit, proč se to dítě tak cítí, nemusí ho za každou cenu předělávat…
No jo, ale to vycházíš z toho, že vodit se s cizím lidma za ruku je norma, a kdo to nechce, měl by hledat příčinu. Jenže co když žádná není? Já mám prostě ráda svoji osobní zónu a nic se mi nestalo, nikdo mi neublížil. Pokud se jedná o kamarády nebo rodinu, tam mi nevadí ani objetí, ani polibek na tvář. Ale třeba v práci to ráda nemám. Ruku podám, to je jasné, ale takové ty přací polibky od "cizích " fakt nemusím.
Nevím, jak by to měl vyřešit psycholog.
@Anonymní píše:
Proč psycholog? Někdo prostě nemá rád, když ho každý druhý osahavá nebo olíbává.
Pokud mu nevadí kontakt s rodinou a blízkými, nevidím na tom nic špatného.
normalni je, ze to sneses a pak si jdes treba umyt ruce. Neni normalni to odmitat. Psycholog ma techniky, jak te obsese zbavit, ale muzes si ji samozrejme nechat a byt celemu okoli za podivina.
Predstav si, ze si jdes na pohovor a odmitnes podat ruku na pozdrav - dost si tim snizis sance.
@Russet píše:
Pokud to bude situace žádat, jistě se to naučí i bez psychologa. Já to prostě přetrpím, protože je to společenská norma. Ale nesnáším olíbávání na pozdrav a objímání a otlapkávání cizích lidí. Řekla bych, že sama nejsem. Někdo prostě tohle snese jen od blízkých lidí.
na zaklade ceho prepokladas, ze to decko to ma presne stejne, jako ty? A ze to bude zvladat, jako ty?
To je casta chyba logickeho uvazovani a jeden z duvodu, proc zdravy selsky rozum nefunguje, odnauc se to.
@Russet píše:
Pokud to bude situace žádat, jistě se to naučí i bez psychologa. Já to prostě přetrpím, protože je to společenská norma. Ale nesnáším olíbávání na pozdrav a objímání a otlapkávání cizích lidí. Řekla bych, že sama nejsem. Někdo prostě tohle snese jen od blízkých lidí.
Mám to naprosto stejně, třeba k olíbávání od každého se nenechám donutit.
Jsem i ráda, že ted se nedoporučuje podávání rukou.
Už před koronou jsem to u některých nedůležitých osob - např. když jsem měnila něco kolem elektřiny a slečna v ČEZu se na mě vrhala s napřaženou rukou - bojkotovala, dělala, že to nevidím, jen pozdravila, ruku nepodala.
U těch důležitějších kontaktů, třeba v práci, jsem to přetrpěla.
@Pudloslava píše:
normalni je, ze to sneses a pak si jdes treba umyt ruce. Neni normalni to odmitat. Psycholog ma techniky, jak te obsese zbavit, ale muzes si ji samozrejme nechat a byt celemu okoli za podivina.
Predstav si, ze si jdes na pohovor a odmitnes podat ruku na pozdrav - dost si tim snizis sance.
Nečetla jsi pozorně, já nemám problém podat ruku
, i ten polibek od všech těch slizounů, co mi chtějí popřát, snesu, ale nevyhledávám to a neužívám si to. ![]()
Btw. oběma mým synům 10 už bylo a teda nepamatuji si, že by se v tom věku vodili se spolužákama za ruku. Určitě by taky nechtěli, protože to je prostě pro puberťáka fakt trapas…
Ucitelku srovnat do late. Kdyby me nutil nekdo drzet se za ruce s kolegyni z prace, kdyz chodime ve firme na obed, poslu spis k psychiatrovi jeho. Nevim, kde se v nas dospelych porad bere ta drzost chtit po detech veci, ktere nam samotnym nejsou komfortni.
Jde o to, aby s ním psycholog probral, proč to tak cítí, co přesně mu vadí, čeho se bojí…je vidět, že mu to komplikuje život, tak já bejt jeho matka, tak s ním prostě k psychologovi jdu…je velkej rozdíl, když někdo řekne, že nepodává cizímu člověku ruku rád a mezi tím, když z toho má někdo obsesi a komplikuje to jeho život…
@Pudloslava píše:
na zaklade ceho prepokladas, ze to decko to ma presne stejne, jako ty? A ze to bude zvladat, jako ty?To je casta chyba logickeho uvazovani a jeden z duvodu, proc zdravy selsky rozum nefunguje, odnauc se to.
Nemůžu vědět, jak to má to dotyčné dítě. Ale kdyby mi řeklo, že mu vadí zpocené dětské ruce, nevyvolalo by to ve mě potřebu volat psychologovi. Ten má jistě na práci „těžší případy“. Prostě bych mu svým chováním ukazovala, že někdy tu ruku prostě cizím podáváme - pokud někomu přejeme nebo se s ním zdravíme. Ale nutit někoho brát druhé za ruce je pro mě horší než to, že on nechce za ty ruce brát.
@Tarinka píše:
Jde o to, aby s ním psycholog probral, proč to tak cítí, co přesně mu vadí, čeho se bojí…je vidět, že mu to komplikuje život, tak já bejt jeho matka, tak s ním prostě k psychologovi jdu…je velkej rozdíl, když někdo řekne, že nepodává cizímu člověku ruku rád a mezi tím, když z toho má někdo obsesi a komplikuje to jeho život…
A to jako máma se zeptat nemůžu? Musím hned letět k psychologovi? Když dítě pšíkne, taky nemá hned chřipku a neletíš s ním na středisko. Může mít prostě jen prach v nose.
@Pudloslava On tu ruku na pozdrav/seznámení podá bez nějakých scén, ale prostě se za ni nechce vodit. ![]()
@free333 píše:
Mám to naprosto stejně, třeba k olíbávání od každého se nenechám donutit.Jsem i ráda, že ted se nedoporučuje podávání rukou.
Už před koronou jsem to u některých nedůležitých osob - např. když jsem měnila něco kolem elektřiny a slečna v ČEZu se na mě vrhala s napřaženou rukou - bojkotovala, dělala, že to nevidím, jen pozdravila, ruku nepodala.
U těch důležitějších kontaktů, třeba v práci, jsem to přetrpěla.
Napřazenou ruku neodmítnu, zdá se mi to neslušné. Když mě má někdo ne úplně blízký tendenci políbit třeba na uvítanou nebo při gratulaci, přetrpím to. Ale dělám to jen proto, abych druhého neurazila. Samotné mi přijde směšné třeba si s kamarádkou na uvítanou podat ruku. Ani se nelíbáme a neobjímáme, přesto s nimi mám celkem důvěrný vztah.
@Audianna píše:
@Pudloslava On tu ruku na pozdrav/seznámení podá bez nějakých scén, ale prostě se za ni nechce vodit.
Já si ani nevzpomínám, že bychom se v deseti ve škole vodili za ruce, to je ted nějaká nová moda?
@Anonymní píše:
Ahojky všem, ráda bych se podělila o „problém“, na který narážíme se synkem. Sice to teď není tak aktuální, protože se učí z domova, ale snad nevadí. Je mu deset, je to hodný kluk, takový zvídavý pohodář. Narážíme ale opakovaně na jeden problém, který učitelka nemůže strávit. Syn nedokáže chytit jiné dítě za ruku nebo jakkoliv jinak např. při školních představeních, když se někam jde nebo cokoliv jiného. On jde vedle ostatních, neodbíhá, je v klidu a spolupracuje, ale prostě má problém na ostatní děti jakkoliv sahat. Pokud je do toho tlačený, sekne se. Nikdy mu žádné dítě neublížilo, je fakt, že tohle má už od školky. Neřešíte některá tento problém taky..? Přejde to? Učitelka je na něj dost nabroušená a on se jí pak bojí. V rodinném kruhu nebo s dospělými takový problém nemá, doma je dokonce vyloženě mazlící. Anonym kvůli rodině, některým členům rodiny je to trnem v patě. Pokud vadí, raději příspěvek smazat. Děkuju moc.
To máš těžký, třeba ho to přejde, ale třeba také ne. Napsala bych, o co jde…ale nabízí se mi otázka, co když ho to nepřejde a v budoucnu bude mít třeba problém i s tím podávat ruku (což se mu bezesporu stane často). Na paní učitelce bych se znovu a důrazněji pokusila vysvětlit, že s tím má syn problém a zda by bylo možní, aby to respektovala.
Sama za sebe, nechala bych syna zkouknout psychologem. Já jsem ten typ člověka, že neberu psychologa jako „hrozbu“, ale jako prima pomocníka, když si nevím rady. A také pro svůj klid, že jsem pro to udělala, vše co bylo v mých silách. Třeba je příčina toho všeho fakt „blbost“, ale také může mít nějaký problém. On ten psychlog opravdu pomůže. Jen bych si dala práci s vyhledáním opravdového odborníka. Co si se synem nenásilně popovídá a bude takový „v poho“ (a ne typ: Dobrý den, proč nechceš podávat ruku?). ![]()
@Audianna píše:
@Pudloslava On tu ruku na pozdrav/seznámení podá bez nějakých scén, ale prostě se za ni nechce vodit.
Aha, tak to jsem tě špatně navnímala, pochopila jsem to tak, že má celkově problém i jen podat ruku př. na to seznámení. V tom případě bych pouze paní učitelce vysvětlila co a jak a požádala jí o respektování synova názoru.