Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@VitaminC píše:
Ucitelku srovnat do late. Kdyby me nutil nekdo drzet se za ruce s kolegyni z prace, kdyz chodime ve firme na obed, poslu spis k psychiatrovi jeho. Nevim, kde se v nas dospelych porad bere ta drzost chtit po detech veci, ktere nam samotnym nejsou komfortni.
Taky mi přijde ujeté, že děti se za ruce brát musí, jinak je to na psychologa, a u dospělých to nečekáme. Sama syna do toho nenutím, sám si určí, koho pustí do své komfortní zóny. Při procházce se školkou s tím problém nemá, ale chápala bych jeho znechucení z opatlaných dětských ručiček.
Hele, kdyby mu bylo pět, tak bych to neřešila. Desetiletý kluk už ale musí vědět, že občas je potřeba někomu tu ruku podat. Za ruce je snad na procházce probůh v nějaké páté třídě nenutí chodit, ne? A pokud bych mu nebyla schopná sama vysvětlit, že občas je toto nutné (a do budoucna bude), tak bych ho k tomu psychologovi taky vzala.
Já sama taky nejsem kontaktní typ směrem k cizím lidem, podání ruky mi až tak nevadí, ale nějaké objímání či pusy na tvář jsou mi vyloženě nepříjemné. Ale když to situace vyžaduje (šéf na vánočním večírku třeba), hecnu se.
@unuděná píše:
Hele, kdyby mu bylo pět, tak bych to neřešila. Desetiletý kluk už ale musí vědět, že občas je potřeba někomu tu ruku podat. Za ruce je snad na procházce probůh v nějaké páté třídě nenutí chodit, ne? A pokud bych mu nebyla schopná sama vysvětlit, že občas je toto nutné (a do budoucna bude), tak bych ho k tomu psychologovi taky vzala.
Já sama taky nejsem kontaktní typ směrem k cizím lidem, podání ruky mi až tak nevadí, ale nějaké objímání či pusy na tvář jsou mi vyloženě nepříjemné. Ale když to situace vyžaduje (šéf na vánočním večírku třeba), hecnu se.
Muselo to být třeba součástí scénky nebo nějaké hry. Nepředpokládám, že by je na vycházce nutili se brát za ruce. On nemá problém ruku podat na pozdrav. Tím bych to řešit přestala a poprosila paní učitelku, aby ho k tomu nenutila, pokud to nebude ohrožovat jeho zdraví - třeba kdyby odmítl podat ruku při vyprošťování z hořící třídy a podobně.
On je rozdil podat ruku, to je rychlovka a pozdeji spolecensky nutna (i kdyz kvuli korone to podle me proste zmizi),a vodit se za ruku se spoluzaky.
To je takova pakarna nekoho k tomuhle nutit.
V divadelnim predstaveni taky hrat nemusi, nebo muze mit nejakou nekontaktni roli. Stejne jako jsou herci, co se treba nesvliknou.
Durazne bych vysvetlila ucitelce, at ho k tomu nenuti, a synovi bych dala najevo, at si za tim stoji.
@Tarinka píše:
Psycholog
proc psycholog? mam stejne stareho syna a nejak si nedovedu predstavit, ze by chodil s klukama v tomhle veku za ruce
mozna mas ale na mysl psychologa pro ucitelku… ![]()
@Russet píše:
Muselo to být třeba součástí scénky nebo nějaké hry. Nepředpokládám, že by je na vycházce nutili se brát za ruce. On nemá problém ruku podat na pozdrav. Tím bych to řešit přestala a poprosila paní učitelku, aby ho k tomu nenutila, pokud to nebude ohrožovat jeho zdraví - třeba kdyby odmítl podat ruku při vyprošťování z hořící třídy a podobně.
Aha, stejně mi to přijde v 10 letech divné, že je někdo nutí se vyloženě držet za ruce. Tfuj, to bych se taky poblinkala, muset chytnout kamaráda na 3 minuty zpěvu Půjdem spolu do Betléma za jeho nervozitou zpocenou ruku..
Ale třeba s blízkými přáteli mi to nikdy nevadilo-hráli jsme třeba v pubertě různé ty rozplétačky z chumlu, plácanou na stole v hospodě apod ![]()
Jsem asi vděčná za to, že mě nikdo po psychologách netahal jen proto, abych se neštítila hnusnejch rukou cizích dětí. Upocený, olepený, zapáchající slinama nebo kdoví čím. Oblemcaný ruce i tácky s jídlem ve školce mě děsí dodnes.
Cizí dítě bych za ruku vzala jen s obezřetností i v dospělosti. Prostě to tam je.
A to jsem mazlivý typ, v dospělosti s cizíma rukama nemám nejmenší problém. Dokonce jsem chodila na masáže rukou, jsem schopna dělat masáž rukou i druhému.
Ale dětský ruce jsou mi noční můrou dodnes. Ty cizí.
Do špíny vlastních dětí jsem schopna se ponořit naplno, ale do cizí ne.
Snad jen jednu úchylku to mohlo zanechat - nikdy bych se asi nedokázala živit tím dělat pedikúry cizím lidem. Pot, špína a ulepenost mi obecně vadí asi víc než ostatním, ale co s tím už…
Chvíli jsem přemýšlela, jeslti je ta diskuse fakt braná vážně..
Takto, přijde, mi že v dnešní době, ře ší, snad neřešitelné… Já si nedovedu představit dělat fory, když jseme třeba v 8 třídě měli taneční že někoho nechytnu za ruku.. a nebo při tělocviku, když jsme teba dělali nějaký cviky, kdy se muselo dotknout druhého, průzné tunely, nebo jak se jede mašinka, ve školce atd..kolokolo mlýnské, když beru mladší děti..
Normální mi nepřijd, že s to řeší..
Pokud s tím má vyloženě takto staré dítě problém, tak něco v pořádku neni.. Kdo mi napíše, že přece nebude dělat co nechce,,, říkáte to taky v práci?? Nevím, prostě je tělocvik, je třeba nějaký program tak se dělá co se dělá..
A ted dostanu čočku, že si myslím, že si má dítě plnit zadáni třeba v tělocviku a nebo v hudební výchově- tanec, mi tancovali už od 7 třídy myslím, takové ty jednoduché tance..
Já myslela, nejdřív se mluvíme o školkévm dítěti, kdy má svoji hlavu..
Příspěvek upraven 05.03.21 v 13:20
@Russet píše:
A to jako máma se zeptat nemůžu? Musím hned letět k psychologovi? Když dítě pšíkne, taky nemá hned chřipku a neletíš s ním na středisko. Může mít prostě jen prach v nose.
No kdyby mělo rýmu už od školky, tak s ním k tomu doktorovi jdu
a předpokládám, že jako matka s ním promluvit můžeš, ale vzhledem k tomu, že mu je deset a trvá to od školky, tak to maminkovský promlouvání asi k ničemu moc nebylo…takže bych to nechala někomu, kdo v tom víc fundovanej… já neříkám, že ho psycholog bude nutit se nějak předělávat, ale prostě může zjistit nějakou příčinu, s kterou se dá pracovat a ta příčina by mohla jednou komlikovat jeho život i jinak…
Ono je totiš taky možné, že se kluk předváděl před kolektivem, i to si pamatuju, že pár jedinců, vždycky předvádělo, že oni něco dělat nebudou.. třeba ani problém být nemusí…
Ja teda mam problem s olibavanim, objimani nejblizsich i v dospelosti kor treba s mamkou, babickama, tchynkou. Vztahy mame super ale ten intimni kontakt je obema stranam proti srsti. U chlapu takovej problem nemam ale resim to spise objetim ci poklepanim. To same podat treba cizimu cloveku ruku, udelam ale snazim se co nejdrive zmizet na wc a umyt se.
Tak asi ty vis, jestli se proste nechce drzet za ruce na nejake besidce, nebo z toho ma naky zachvat..rve, uzkosti, musi se desinfikovat nebo neco…ja jsem to taky nesnasela uz ve skolce, ve skole vubec nevim, ze nekde krom asi telaku, bychom se museli drzet za ruce a v dospelosti to taky nesnasim, i kdyz se clovek s tim casto nesetka, ale treba na jedny lekci zumby chtela cvicitelka, abychom se chytli za ruce a neco delali a uz jsem tam nesla, proste za ruku drzim sve dite a manzela…a nema to nic spolecneho s podanim ruky pri seznameni nebo pozdravu… spis bych si promluvila s ucitelkou, proc ho do toho nuti a jeste je nastvana…snad v tolika letech uz se nechodi se skolou na prochazky ne?
jestli je to z nejakych bezpecnostnich duvodu, tak bych mu to zkusila vysvetlit a pribalila mu vlhcene ubrousky..
@Pudloslava píše:
bude, pokud covid nezmeni definitivnve nase zvyky, bude si muset podavat ruce na pozdrav.
psycholog
Tak je přece rozdíl někomu že zdvořilosti podat ruku a držet ulepené, upocené spolužáky, kdoví z jakého důvodu…protože paní učitelka chce.
Mě to jako nějaká vada nepřijde. Přesně z tohoto důvodu se na odborná vyšetření čeká kolikrát roky, protože 3/4 času zaberou lékařům plašilové, co jim to někdo poradil a „radši zajdou“. I kdyby se z toho do budoucna nějaká porucha vyvinula, co asi teď psycholog řekne…hm, možná se z toho do budoucna něco vyvine. ![]()
Příspěvek upraven 05.03.21 v 13:47
No představa, že mě někdo nutí sáhnout na cizí lidi
a ještě mě posílat k psychologovi
no to by bylo skvělé. Nemám to ráda, sahám jen na kamarády, rodinu. Někoho s kým nemám vztah, tak na ně nesahám, proč taky?
Jsem trošku čistotnější než ostatní, ale divná si nepřijdu
Samozřejmě, ale ruku na pozdrav dám.
Ja se třeba od malicka štitim po někom napít, dojist jídlo a podobně dokonce i po manželovi. Kdyby mi někdo ochutnal z mého jídla tak se toho už nedotknu…je to zajimave s manželem se pritom dokážu líbat normálně bez problémů…nedokazu se toho zbavit. Těžko říct je to 50 na 50 budto ho to přejde nebo ne, každopádně si myslím ze to není na psychologa