Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chtěné a vytoužené je i naše druhátko. Tak si dej čas, třeba za dva roky, až malá nedá tolik práce.
@Lainaire8 píše:
První i druhý bylo neplanovany, ale to třetí už jsme plánovali![]()
a teď, když vidím jak roste, už je mu skoro 10 měsíců a nedokážu si představit, že za chvíli z něj bude stejnej vzdorovitej skřet jako z jeho sourozenců.. tak je mi až smutno
do toho roku to je nej
pak už je to jen jedno velký vyjednávání, smlouvání, křik, pláč a víno
![]()
Mám chtěně děti rok a půl po sobě. Náročné to je ve fázích. Ale do budoucna to doufám bude lepší. Teď jim jsou 3 a 1,5. Neměnila bych.
Já mám jedno dítě a klidně by i sourozence dcerka brala. Kamarádek má ve školce plno, nevlastní sestřičku, se kterou zatím nežijeme, vlastně taky. Většinou mají děti rády společnost a parťáky na hraní si. ![]()
Mam dobrovolne 3. Nebyt veku a tri sekci, kdo vi. Nejhorsi jsou ty nemoci, jinak by to slo. S prvnim ditetem clovek nic nestiha, protoze moc resi to dite. S druhym je to lepsi a od tretiho se schovavas s flaskou u pocitace a cekas, az usnou
.
Pokud jsi mladá, tak můžeš s dalším dítětem klidně počkat… Teď postupem času si říkám, že kdybych byla mladší, tak bych ty děti měla s větším časovým odstupem. Přijde mi, že se jim navzájem nedokáži moc věnovat. Starší dcera je dosti náročná (bude jí pět let a je pořád dost plačící a ukňouraná, navíc má náběh na vývojovou dysfázii, takže se s ní musí každý den cvičit. S pozorností je to dost špatné…). Synátor (aktuálně 2,5 let) se narodil se svalovou hypotoníí, takže opět byly náročné začátky. Byl zlatý do té doby, než začal chodit. Teď už je to pěkný hajzlík, který nejraději provokuje ségru a je dosti tvrdohlavý a v některých věcech neuvěřitelně zásadový. Jsou ale časy, kdy si spolu umí i krásně vyhrát. Tento rok ve mě ale hlodala myšlenka třetího dítěte a výsledek je, že za pár týdnů budu rodit. Jen si říkám, kam se to třetí dítě může ještě posunout. Sním, že konečně od Pána Boha dostanu klidného, usměvavého broučka. Musím jen doufat…
Takže za mě rozhodně záleží, jakou povahu děti mají, popř. zda se u nich nevyskytne nějaký problém s vývojem a docela si i říkám, že je rozdíl vychovávat dítě v baráku a bytě.
Tak jelikoz jsem byla do dcery 7-mi let samozivitelka, tak jsem po druhem diteti netouzila…
S mym momentálního pritelem jsem po druhem diteti toužila, ale teda hlavne kvuli nemu no
.
Ted uz bohuzel na druhe dite nemam vek a ani kvuli memu zdravotního duvodu bych uz se necítila na miminko..
Ja ano, vždycky jsem chtěla víc dětí. Teď čekám třetí a ta je teda úplně vymodlena.
První byl sice neplánovaně, ale od začátku chtený a kdybych o tom mohla rozhodovat jen já, tak druhý by byl do roka.
Já mám vymodleného syna 2 roky a 2 měsíce a Bože, co bych dala za druhé. Snad v jiném životě budu mít aspoň 3 nebo 4 děti. ![]()
@xjuliax píše:
Já mám vymodleného syna 2 roky a 2 měsíce a Bože, co bych dala za druhé. Snad v jiném životě budu mít aspoň 3 nebo 4 děti.
Pod tohle se podepisuji ![]()
Ja mam druhý, aby první nebylo samo.
Jsou od sebe 4 roky, driv to nešlo a ani mi to neva, aspoň je starší ted min náročnej. Pro mě jsou první dva roky utrpení… Ale vim, ze pak se to zlomí. Tak ted vydržet ty dva roky, no ![]()
@Šáruší píše:![]()
taky říkám, že nejlepší jsou do roka, než si uvědomí, že mají mozek a začnou přemýšlet, jak prudit
Je vtipný, jak se to různí. Zrovna ja ty úplný začátky nemusim. Jedu si to podruhy, naposled a tesim se, az druhému budou aspoň ty dva… 😁
Tak pokud ti není 40 tak není kam spěchat. Já jsem byla z prvního tak vydřená, že do jeho tří let jsem zarytě tvrdila, že druhé nikdy. Když mu bylo pět, tak se to zlomilo. Teď je mu 7 a já jsem 36tt. Kvůli věkovému rozdílu si vlasy neškubu. Naopak mi to tak vyhovuje. Vidím, jak je syn už rozumný a jeho svět se začíná rozšiřovat a už to není jen o mámě. Má už svoje zájmy a kámoše a nám najednou s manželem strašně vyhovuje, že budeme mít zase malé mazlící opečovávací miminko. A jsem asi jedna z mála matek, co si nedělá děti věkově blízko u sebe, aby si spolu vyhrály. I tak budou sourozenci a budou mít jeden druhého. Syn když bude chtít, tak bude se ségrou pomáhat, když nebude chtít, tak ho nikdo nebude nutit. Neočekávám žádné velké žárlící scény. Už je prostě veliký, dá se mu to vysvětlit a už ví o co jde. Teď už rád tráví většinu času s manželem po kroužcích a u her na konzoli a nejvíc má rád, když má „volno“ a nemusí nic a má čas pro sebe a může si zalézt do pokojíčku a být si chvíli sám.
@Opiska To si nemyslím. Chtěla jsem víc dětí od mala. Vždycky jsem si říkala, že jim dám to, co jsem sama doma neměla. Moooc lásky. Bohužel osud a ten navrchu to chtěli jinak.