Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dokáže dvouleté dítě poslechnout?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
15.8.10 12:25
Dokáže dvouleté dítě poslechnout?
Dobrý den, potřebovala bych poradit - nejspíše od maminek, které mají starší děti a už si tím prošly. Mám dvouletého syna a mám problém s tím, že neposlouchá. Na zákazy nereaguje, to už musí být, aby poslechl. Nějaké „ne, nesmíš, nedělej to“ ho vůbec nevzrušuje. Ráda bych věděla, zda je to v tomto věku opravdu normální - teoreticky to nastudované mám, ale chybí mi praktické zkušenosti 
Když ho potrestám - dostane na zadek, tak se směje a ukazuje, že chce ještě. Vadí mi, když např. neposlechne na hřišti, utíká mi s odstrkovadlem přes přechod, aniž by na mně počkal, atd. Je velice živý, chvilku nepostojí, pořád něco vymýšlí, není minutu v klidu. Že by si třeba na hřišti hrál 5 minut nehrozí, pořád kolem sebe kouká, přemýšlí, co by vyvedl, nic mu neuteče. Někdy mi přijde, že ani nemá čas poslechnout, protože se nedokáže soustředit zároveň na lumpárny a na to, aby poslechl, co říkám. Slyší dobře, když zrovna nezlobí, tak je miliónovej 
Máte někdo podobné zkušenosti? Zlobivé, neposlušné dítě, které se po druhém roce zklidnilo a začalo poslouchat? Je pravda, že dvouleté dítě si pamatuje zákaz 2 vteřiny????
Ještě bych chtěla napsat, že nezlobí pořád, jsou i světlé chvilky, kdy je fakt ukázkové dítě - hrajeme si, pomáhá mi…bohužel to vždy vydrží jen pár minut a pak už kouká, co by zase vyvedl…takže většinu dne jen vyslovuji zákazy, příkazy, odněkud ho sundavám…přejde to někdy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.8.10 12:32
jéééé, nemáme mi dvojčata ? měmu synovi je teda už 3 a půl roku a je uplně stejný jako ten tvůj ,trochu se to zlepšilo, ale je stále hoooodně živý a někdy se i stane, že poslechne…myslím, že jsou prostě děti, které potřebují delší čas a trpělivost rodičů ve výchově…nepolevit a zárověń spíš než tělesný trest, zákaz hmotný( u nás fungují lízátka a jízda vlakem, nebo autobusem, to syn miluje..) a naopak, jakmile poslechne, pochválit. Mám ještě mladší dceru a to je uplně něco jiného, než syn…je jí 18 měsíců a poslechne prakticky pokaždé 
, kluci jsou prostě rošťáci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:35
Tos odkoukala to moje a teď ho tu popisuješ, ne?
Ve dvou letech to bylo asi nejhorší, naprosto nezvladatelný tryskáč bez stopy pudu sebezáchovy, králíček duracel hadr. Připadám si zničeně jen si na to vzpomenu. Vyučil mě ve velké předvídavosti a důslednosti Přes zadek dostával, když šlo o bezpečnost - s hodně důrazným a zlostným „zlobím se“ - a vcelku záhy se alespoň v tomhle vycvičil. Dlouho jsme uvažovali, jestli není hyperaktivní, a asi tam něco bude, ale lepší se takovým tempem, že to zatím necháváme přírodě. Teď jsou mu čtyři, utahá každého, ale je to úplně v pohodě, jen je prostě hodně živý, naštěstí ne agresivní - ale už se dá všechno domluvit, vysvětlit… ostatní děti mi vedle něj připadají duševně i fyzicky zpomalené
Ale dá se taková zkušenost vůbec předat? Taky jsem měla dojem, že to nikdy nemůže být lepší
Tak jestli mohu „radu“: přežít, doufat, být hodně moc důsledná a nenechat se utáhnout na to, že se směje, když se zlobíš, to není, že by mu to bylo k smíchu, ale že chce rozesmát tebe. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:37
Něco podobnýho byl náš starší. Nezahlcuj ho příkazy a zákazy, pak je vůbec nevnímá a kór ne, když začínají slabikou NE. Spíš můžeš podávat vysvětlení - např. místo příkazu: neházej svetr na zem, můžeš říct - svetr patří na židli. Pokud už něco zakážeš, pak na tom musíš trvat. Pokud se Ti směje, když ho plácneš, tak plácáš málo Pokud Ti odjíždí na motorce, tak mu prostě motorku seber a donuť ho jít cestu za ruku s vysvětlením, že je to proto, že na motorce ujíždí. Dopředu před kritickou situací (někam třeba chcete jít) mu popiš, co budete dělat - jdeme do obchodu, můžeš si vzít motorku, ale pojedeš u mě, nebudu na Tebe stále volat, jinak motorku seberu. Pak když situace nastane, tak musíš slib dodržet. I přes to všechno ale počítej s tím, že to bude trvat dlouhé měsíce, než to všechno začne fungovat. Nebo teda aspoň u nás to tak bylo 
Příspěvek upraven 15.08.10 v 12:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:39
když si vzpomenu na to období mého syna, obdivuju sebe a manžela, že jsme šli odhodlaně do dalšího dítěte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:39
S tou živostí asi nic neuděláš - to je věkem a povahou. Ale pokud jde o nebezpečné věci, tak pokud by neposlouchal a hrozilo , že s odrážedlem odjede, tak bych mu ho nedala.Možná by mu to potom docvaklo, že nesmí, když ho nedostane…
Tak at se daří..
už to bude jen lepší.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:39
Já si tedy nemyslím, že si dvouleté dítě pamatuje zákaz 2 vteřiny. Naopak. Samozřejmě u holčiček je to jednodušší, ale i kluci poslouchají, jen to chce důslednost a taky zabavit. Pokud se nudí a vy ho doma pořád jen okřikujete co nesmí nebo mu dáte na zadek, když ho tyto tresty evidentně nijak nevzrušují, je to špatně. Musíš vymyslet něco co mu vadí. Pokud zlobí na hřišti a nedá si říct, seber ho a s patřičným vysvětlením jděte domů. Pokud ujede na odrážedle, vezmi mu ho a po cestě domů už se nesveze, nes ho. Možností je spousta. Ale chce to i naučit CO všechno se dá dělat a co by ho mohlo bavit, třeba ani na hřišti neví co by vlastně dělal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:49
Poslechnout dokáže i roční dítě, ověřeno.
Ale chtít poslechnout, to je jiná, ojoj Mám neuvěřitelnýho vzteklouna, když se nejde jeho směrem, je řev, když ho něco zaujme, a já ho nenechám se například hrabat v koši - řev. Mnohem snažší je dítětem manipulovat odváděním pozornosti. Dítě si pak neuvědomí, že vlastně někdo přerušil zakázanou činnost. Bohužel to chce mít vždycky nápad a ten člověk ne vždycky má.
Asi je potřeba ty příkazy taky zvažovat a sama sebe se ptát, jestli to zakazuju ze setrvačnosti nebo proto, že je to opravdu nebezpečné. Jakmile dítě na každou svou činnost slyši Ne, Nesmíš, Nemůžeš, Nedělej to, tak zřejmě po čase začne veškerá Ne ignorovat, aby se z toho nezbláznilo.
Zatím mám dítě menší, ještě nepobralo tolik rozumu, takže někdy stačí opravdu málo, abych ho „ovládla“, někdy je to ale na palici, protože mu toho zas moc nevysvětlím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:55
vililik píše:
když si vzpomenu na to období mého syna, obdivuju sebe a manžela, že jsme šli odhodlaně do dalšího dítěte
No, to si říkáme taky. Ale když všichni jsou tak přesvědčení, že to druhé bude jiné…
Ale jak se tady píše, že třeba odrážedlo sebrat a tak… a toho našeho to prostě nefungovalo. Šli jsme odněkud pryč, něco jsem mu sebrala, tak dvě vteřiny zkoušel, jestli nebude po jeho, pak se přizpůsobil situaci a bylo mu to fuk, zase si našel něco, kolem čeho se dalo svištět 
Jak se tu psalo - vysvětlovat, trvat na svém, pořád dokola, až to bude fungovat. Nezabývat se příkazy a zákazy kolem věcí, u kterých na tom tolik nezáleží. Na hřišti si holt jak potřebuje, a ne jak je zvykem. A to vše pokud možno při zachování zdravého rozumu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 12:58
Čičinko, to asi popisuješ nejmladšího z mých synovců, když mu byl rok a půl… Teď je mu pět a je to sluníčko celé rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 13:23
Přiznám se, že jsem nečetla celou diskuzi, ale všimla jsem si, že mluvíte jen o klucích. Přitom mám pocit, že zakladatelka má doma moji 26 měsíční dcerku. Je to malý drak. Na motorce mi klidně vletí do křižovatky bez rozhlédnutí. Absolutně žádný pud sebezáchovy 
. Poslechne jen občas. Na zadek moc nedostává, protože se to míjelo účinkem (sama si občas naplácala a měla z toho děsnou srandu). Lepší je chytit a zkusit vysvětlit. Taky občas končí v koutě, dokud se nevyvzteká. Čekám, že ji to časem přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 13:31
estamira,taky mi pripada,jako by jsi psala o me,uplne se ztotoznuji.Dava ma 2 roky a mesic a neposloucha na nic,uz ani ,kdyz mu dam na zadek,se podiva a jde tu lumparnu udelat znova 
.
Co na nej ale zabira je,kdyz neposlechne,tak ja prasknu do stola,–to je asi ted jedina vec,kdyz neposloucha,bouchnu a je razem klid! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 13:37
Děkuji, jsem ráda, že nejsem sama, asi potkáváme jenom ty „klidnější“ děti. Spoustu toho, co tu zaznělo, už dělám, určitě zkusím i další návody. Někdy je to fakt na palici, večer padám do postele a jsem ráda, že jsme přežili další den bez úrazu a ve zdraví. Uvažujeme o druhém dítěti, ale nedokážu si to vůůůůbec představit - třeba jenom to, běhat s břichem za tím naším divochem, natož pak, až by se mimi narodilo. Ale zvládli to všichni, třeba se to mezitím zlepší, třeba to teď vidím moc černě každopádně děkuji za rady, a i za to,že je nás víc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.10 13:44
moje dcera byla ve dvou letech totálně nezvladatelná, většinou jsem jí odevšad odnášela kopající a ječící na zádech, nepomáhalo skoro nic, jedině na zadek, ale to jsem praktikovala velmi nerada, takže jsme začali s počítáním do tří a pak měchačka a aby to pořádně štíplo na holou, musím říct, že když už je v tom presu, tak jí upozorním, že se jde počítat a pak pomalu začnu, u 2 už většinou zpozorní a přestane dělat tu danou věc, samo, že když řeknu tři, tak prostě dostane, jinak by to nemělo smysl, ale jinak je nutná důslednost, taky odměňuju za dobře provedenou věc (u nás letí sladkosti…), takže kousek čokolády, jeden dva gumový medvídci. druhé děti jsou mnohem poslušnější, sice zkouší, ale na ně zatím stačí důrazné Ne a sem tam lehké plácnutí přes ručičku, těm je 14 měsíců a rozdíl je velký, mája ta byla divoká a temperamentní od toho roku, teď má tři a sice už neutíká je rozumná, ale zato umí mluvit, tak odmlouvá, rozkazuje, snaží se nás řídit a neustále zkouší moje nervy, které sem tam dostávají vážně hodně na frak. Ale jinak neboj, během doby od dvou do tří získala pud sebezáchovy a sama mi začala dobrovolně dávat ručičku, když jdeme přes cestu, čeká na mě, myje si ruce, nechá si čistit zuby, ráno si je čistí sama a večer čistím já, prostě do těch třech let ti dítko významě dozraje, do té doby je třeba hodně trpělivosti a pořád dokolečka vysvětlovat a být důsledná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.10 13:49
Dát na zadek se musí umět a jestli to nefunguje, tak se to prostě dělá špatně 
Pominu extrémistky, které děti tlučou horem dolem, až je mu to fuk, i ty, co se za to cítí potřebu hned omluvit…
Plácli jsme občas právě jen kolem dvou tří let, pak už to nikdy nebylo potřeba, protože začal víc vnímat, co se mu říká. A že byl z těch extrémně živých.
Takže, jak dát správně na zadek:
Nejde tam o to, aby to bolelo, stačí velmi symbolická bolest (ale mírně ji stupňovat může být taky třeba - ale na průměrně soustředěné dítě stačí takový přístup i bez plácnutí). Ale matka musí vložit citovou investici: neječet hystericky, pokud možno nekřičet (jasně, každému to někdy ujede… , jen přísně, zamračeně a rozzlobně sdělit: „Teď se opravdu zlobím.“ PLESK. „Vjel jsi na silnici.“ Případně druhé plesk, pokud je provinění větší či opakované. „Musíš zastavit na krajnici a čekat. Je to důležité!“ - věty jsou jednoduché a jasně strukturované. Často se děti smějí, protože vědí že smích jednoho = smích druhého. Stěžejní je tomu nepodlehnout! Nejlepší je nevšímat si toho.
Jakmile jsou oba v klidu, následuje podrobnější vysvětlení proč a jak. Pokud možno pokaždé, i opakovaně, nejlépe pokaždé jinými slovy. Nutno si uvědomit, čemu dítě rozumí („rozhlédnout se“ je pro něj nesmyslná abstrakce, „podívat se, odkud jede auto“, konkrétní pokyn). Po návratu domů pak shrnout co se mu povedlo (většina času) i proč muselo dostat na zadek (stručně a už bez výčitek, jen znovu opakovat vysvětlení).
V případě méně závažných prohřešků místo „musíš“ pak nasadit jen vysvětlování. „Lézt po klouzačce obráceně je sranda, ale zkusíš si to, až tu budeme sami, teď byste si s dětmi mohli ublížit.“
- je to časově nenáročné, jednoduché i funkční. Jen to chce tu proklamovanou důslednost a nepodléhat zlosti.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
