Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lenca27 píše:
Nezda se mi to v pohode, hlavne podle zde zalozenych diskuzi spousta deti ve trech letech skolku nezvlada. Ja davala ve ctyrech letech do detske skupiny, pak do predskolaku. Nektere ve trech zvladne, nektere bohuzel ne.
Jenže to není často problém toho dítěte, ale nastavení a fungování školky. A i o tom je tato diskuze.
@Hibou píše:
Jenže to není často problém toho dítěte, ale nastavení a fungování školky. A i o tom je tato diskuze.
Jj, jenze pak se tady rozjely jesle a na to jsem reagovala.
@Lenca27 píše:
Jj, jenze pak se tady rozjely jesle a na to jsem reagovala.
O jeslích byla ta diskuze od začátku a platí pro ně přesně to samé. Že nějaké dítě není ve třech letech zralé na zkostnatělou českou školku neznamená, že by ve dvou letech nebylo zralé na přátelské jesle.
@Lenca27 píše:
https://www.babyweb.cz/…ite-do-jesliJe to jen babyweb, ale urcite by se daly dohledat nazory ruznych psychologu. Myslim, ze zadny nebude tvrdit, ze jesle jsou pro deti super.
http://www.rodicum.cz/…u-a-dudlikem
ty prostě selektivně hledáš to, co tebe utvrzuje v tomjedinm správném názoru
@Lenca27 píše:
Nezda se mi to v pohode, hlavne podle zde zalozenych diskuzi spousta deti ve trech letech skolku nezvlada. Ja davala ve ctyrech letech do detske skupiny, pak do predskolaku. Nektere ve trech zvladne, nektere bohuzel ne.
Možná by právě v tomhle pomohlo to dítě zvykat na cizí o něco dřív a samozřejmě trochu jinak, nez ho prdnout do klasické skolky. Musí to být dost šok, když do 3 let je neustále s maminkou, u které ví, že se na ni může 100% spolehnout a najednou ho někdo strčí do třídy s 20 dětmi a 2 ucitelkami, které nemají čas jen na něj.
U nás třeba problém se školkou nebyl ani u jednoho dítěte (teda děti neměly problém, učitelky trochu jo
) a to jsou oba introverti a detsky kolektiv nevyhledavali. Možná to bylo tím, že jsem od jejich pár měsíců pracovala na pár hodin týdně - takže postupně hlídal tatínek, chůva, dětská skupina… zpočátku cca 2 hodinky 1× týdně až na 2-3 dopoledne nebo odpoledne týdně. Takže si tak nějak postupně uvykli, že jsou i s jinými lidmi. Ale nechci tvrdit, že je to univerzálně aplikivatelný model.
Holky, kolik si myslite, ze je deti, ktere ve trech nastoupi do skolky a do te doby je nikdo nikdy nehlidal, takze nonstop byly tri roky jen a pouze s matkou 24/7? Myslim tak jedno z tisice. Mozna ani to ne.
@Jahru Tak pod tohle se podepíšu. Syn byl od roka a půl postupně navyklý na dětskou skupinku a nebyl jediný problém (jedna učitelka na čtyři děti), dokonce se tam i těšil, když jsme byli na dovolené a tak. No a pak ve třech a půl letech nastoupil do klasické školky a první dva týdny hrůza děs. Nechtěl tam. 25 dětí, dvě učitelky, jiný přístup, rozhodně ne individulaizovaný a po obědě je nutili spát, i když on od tří let po obědě nespí. Zvykl si, ale ten spánek nedával, nechtěl kvůli tomu do školky. Tak jsem si snížila úvazek a když odcházel po obědě, tak zase super vnímání školky. Další rok už na odpoledním spánku učitelky netrvaly, měly i jiný přístup k dětem, tak to bylo úplně bez problémů.
@Hibou píše:
O jeslích byla ta diskuze od začátku a platí pro ně přesně to samé. Že nějaké dítě není ve třech letech zralé na zkostnatělou českou školku neznamená, že by ve dvou letech nebylo zralé na přátelské jesle.
Tak ve dvou letech tech deti taky nebude extra hodne, ale jedna uzivatelka tady psala o osmimesicni. A to mi prislo jako extrem.
@Lama Lama píše:
http://www.rodicum.cz/…u-a-dudlikem
ty prostě selektivně hledáš to, co tebe utvrzuje v tomjedinm správném názoru
Pise majitelka skolicky, tak to ma vazne vypovidajici hodnotu.
@Jahru píše:
Možná by právě v tomhle pomohlo to dítě zvykat na cizí o něco dřív a samozřejmě trochu jinak, nez ho prdnout do klasické skolky. Musí to být dost šok, když do 3 let je neustále s maminkou, u které ví, že se na ni může 100% spolehnout a najednou ho někdo strčí do třídy s 20 dětmi a 2 ucitelkami, které nemají čas jen na něj.
U nás třeba problém se školkou nebyl ani u jednoho dítěte (teda děti neměly problém, učitelky trochu jo) a to jsou oba introverti a detsky kolektiv nevyhledavali. Možná to bylo tím, že jsem od jejich pár měsíců pracovala na pár hodin týdně - takže postupně hlídal tatínek, chůva, dětská skupina… zpočátku cca 2 hodinky 1× týdně až na 2-3 dopoledne nebo odpoledne týdně. Takže si tak nějak postupně uvykli, že jsou i s jinými lidmi. Ale nechci tvrdit, že je to univerzálně aplikivatelný model.
To jsem psala, ze jsem udelala, ale posunute, ve ctyrech letech detska skupina, pak predskolak.
@Perandoreshe píše:
@Jahru Tak pod tohle se podepíšu. Syn byl od roka a půl postupně navyklý na dětskou skupinku a nebyl jediný problém (jedna učitelka na čtyři děti), dokonce se tam i těšil, když jsme byli na dovolené a tak. No a pak ve třech a půl letech nastoupil do klasické školky a první dva týdny hrůza děs. Nechtěl tam. 25 dětí, dvě učitelky, jiný přístup, rozhodně ne individulaizovaný a po obědě je nutili spát, i když on od tří let po obědě nespí. Zvykl si, ale ten spánek nedával, nechtěl kvůli tomu do školky. Tak jsem si snížila úvazek a když odcházel po obědě, tak zase super vnímání školky. Další rok už na odpoledním spánku učitelky netrvaly, měly i jiný přístup k dětem, tak to bylo úplně bez problémů.
A on vubec nemel separacni uzkosti? Ted mam rok a pul stare dite a od vcerejska jedem
A to proste prijde necekane, znicehonic. Jeden den v pohode a druhy den vsechno jinak. V tomhle veku je to dite dost promenlive.
@Lenca27 píše:
A jak si to v tom veku poznala, ze to chapou? To by me zajimalo teda.
Třeba u dcery díky tomu, že hodně brzo a dobře mluvila. Když je dítě schopné se během hlídání domluvit na tom, že chce zavolat mámě a říct jí, že už si má pro něj přijít, tak zřejmě chápe, že ho maminka k tetě nešoupla natrvalo.
U syna zase třeba podle toho, že se začal shánět po tátovi a čekat na něj u dveří v okamžiku, kdy poznal, že se táta vrátí (setmělo se, bylo po obědě, po pohádce…). Prostě si pamatoval, kdy jsem mu řekla, že se vrátí (večer až bude tma, až sníme polévku…). A obdobně to měl, pokud jsem byla pryč já. Teda pokud se po mně sháněl ![]()
@Lenca27 píše:
A on vubec nemel separacni uzkosti? Ted mam rok a pul stare dite a od vcerejska jedemA to proste prijde necekane, znicehonic. Jeden den v pohode a druhy den vsechno jinak. V tomhle veku je to dite dost promenlive.
Hele, já jsem v zásadě u dětí nějaké separační úzkosti nezažila. U syna jsem vůbec nic takového nezaregistrovala. U dcery také nic vyloženě velkého. Proti synovi je mamánek, ale jinak snad nikdy neměla takové to období, že bych se od ní nemohla hnout.
@Lenca27 Syn neměl separační úzkosti snad vůbec. Míval je jen, když byl nemocný a to jsem s ním stejně byla doma. Ten mladší je trochu větší mamánek a stejně zatím (je mu rok a půl) nic takového, že bych od něj nemohla. S mladším jsem zatím teda doma, jen jeden den (6 h) v práci - ale to hlídají babičky na střídačku a nikdy žádná scéna.
@Hlaholice No přesně! S tím našim jsem se domlouvala na všem možném hned, jak začal mluvit, a to bylo rozhodně před druhými narozeninami a 100pro chápal, že půjde po obědě domů - stejně jako děti chápou, že po koupeli a večeři se jde do postele. Chápu, že každé dítě je jiné, ale podceňovat jejich schopnosti plošně? ![]()