Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moji synové taky doma nic nemusí, teda beru jako přirozené, že se ráno jsou schopný sami oblíknout do něčeho, co vytáhnou ze skříně, nebo že odnesou nádobí do dřezu nebo že když jdou zrovna ven a je odpad, tak ho vezmou a do toho kontejneru ho hodí, nebo jdou na malý nákup. Když chtějí nějakou mňamku, tak si ji udělají. Jejich pokojíček neřeším.
Taky jsem doma jako dítě skoro nic nedělala a po odstěhování jsem do toho vklouzla bez problémů, fakt to není žádná věda. Vařit jsem samozřejmě neuměla ze dne na den, ale dávno je to také ok.
Věřím, že kdyby na to došlo, budou schopný domácnost relativně udržovat, i když teď nemusí. U nás taky o hodně větší část domácnosti zastává chlap, takže příklad, jak chlapi fungujou, mají víc než velký.
Pripada mi prirozene, ze se do udrzby domacnosti zapojuji vsichni, kdo v ni ziji. Nikdy jsem nebyla priznivec nejakych tabulek a rozdelovani ukolu, u nas to fungovalo takovym nejakym prirozenym zpusobem. Dost let jsem byla s dcerami sama, uz od malicka fungovaly, samozrejme v ramci svych moznosti. Od cca deseti, jedenacti let uz zvladaly i roztridit pradlo a zapnout pracku, udelat pro vsechny nejakou jednoduchou veceri apod. Tydenni uklid jsme resily v patek odpoledne formou tahani z klobouku. Kazda si vytahla nejakou cinnost, luxovani, vytirani, utreni prachu, uklid koupelny… Pustily jsme se do toho a za chvili bylo uklizeno a vikend volny na vylety a zabavu. Nevidim na zapojeni deti nic extra zvlastniho, pripada mi to normalni a prirozene.
@Liška32 píše: Více
Měla jsem to úplně stejně. Taky s následky bojuju doteď. Navíc jsem si připadala jako neschopná nešikovná blbka.
Děti jsou zatím malé. Ale pomáhají vyndavat myčku, chystat příbory před jídlem, chystají si oblečení na další den. Ještě by mohly do jisté míry pomoci chystat večeře, musím promyslet.
@Fee-bee píše: Více
Hlásím se do klubu princezen, následky to na mě nezanechalo. Nerada uklízím a jsem chaotik a křehokvětinka co se rychle unaví (ale to spíš bude povahou) takže se snažím dětem nějaké ty povinnosti dopřát. Ale tím, že vím, že i bez nich ze mě vyrostl dobrý člověk, tak nemám vysoké nároky.
Naše 4,5 si :
Povinnosti nedávám, tohle je rutina a je to maximum na co zvládnu dohlížet tak, aby měla následky případně. Vic toho po 5 letym podle. mě chtít ani nelze…nevím…
jo a chce mi pomáhat zapínat pračku.
Někdy spolu vaříme, že to míchá a sype, klodně i u pánvičky míchá, hází špagety do vody… dávám velký pozor. ať se s tím učí… ![]()