Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Domácí práce s dítětem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.9.21 12:41
@VitaminC píše:
Hned jdu psat manzelovi do prace, ze je nejlepsi na svete.
Zvladla jsem uvarit, umyt nadobi, jit pro syna do skoly, zapnout pracku.
Tot vse. Zbytek sprcha, sprcha, sprcha, kojeni, kojeni, houpani, houpani.
O vikendu jsme se podelili o uklid.
Nemas vysoke naroky na uklid domacnosti? Proc jsi neudelal nabytek a nevybavil byt v tehotenstvi?
Náš malý není žádný spící andílek, takže se snažím brát situaci tak jak je. Dělám vše až moc samozřejmě. Navíc přítelkyně nebyla zvyklá se o nic moc starat. Praní a částečně i jídlo řešila přes rodiče. Jednou jsem se zase chtěl chovat zodpovědně, tyhle věci jsem nebral jako důležité. Byl jsem optimista, že se to samo rozjede. Chytrá a vzdělaná je. Bohužel hledá důvody proč něco nejde. Já to mám naopak.
Stěhování bylo vlastně 2×. Poprvé ke mě. Podruhé společně do většího bytu. Nějakou dobu trvalo vyřízení hypotéky, smlouvy i samotný výběr bytu.
Z nároků jsem slevil, ale vytirani jednou za 2-3 měsíce je imho málo.
- Citovat
- Upravit
30.9.21 12:42
Dítě je ještě hodně malé a zabere matce spoustu času a energie. Já jsem to také nezvládala, byla jsem nevyspalá, unavená, protivná. Ani vařit jsem nestihla. To vše při prvním dítěti. Při druhém jsem si to již mnohem lépe zorganizovala. Otázka je, zda to přítelkyně jen nezvládá, díky tomu, že je nevyspalá a dítě jí zabere většinu času, nebo zda je líná a spoléhá, že to uděláš ty. A to se ukáže, až dítě bude v noci spát a nebude se muset kolem něho tak skákat. Zatím vydrž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 12:46
@Anonymní píše:
Náš malý není žádný spící andílek, takže se snažím brát situaci tak jak je. Dělám vše až moc samozřejmě. Navíc přítelkyně nebyla zvyklá se o nic moc starat. Praní a částečně i jídlo řešila přes rodiče. Jednou jsem se zase chtěl chovat zodpovědně, tyhle věci jsem nebral jako důležité. Byl jsem optimista, že se to samo rozjede. Chytrá a vzdělaná je. Bohužel hledá důvody proč něco nejde. Já to mám naopak.Stěhování bylo vlastně 2×. Poprvé ke mě. Podruhé společně do většího bytu. Nějakou dobu trvalo vyřízení hypotéky, smlouvy i samotný výběr bytu.
Z nároků jsem slevil, ale vytirani jednou za 2-3 měsíce je imho málo.
Tak ji to holt budeš muset naučit ty. Bude se muset vzdát pohodlí a taky se zapojit.
Sednout, promluvit, dát malé zvládnutelné úkoly, nekritizovat.
Nebo můžeš jít pak na rodičák s dítětem ty. Taky možnost. A ona do práce vydělávat peníze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 12:48
Tak já nevím, ale spíš mi přijde, že tvá přítelkyně je buď netáhlo nebo líná 
Všechno co píšeš jsem zvládala v pohodě, a to máme děti tři. Manžel je úžasný, od narození dětí se do všeho zapojoval, rád pomůže kdykoliv, sám udělá věci, které mu trknou (třeba vidí drobky, vezme lux a jede). Myslím, že netuší, kde máme pračku se sušičkou a vaření ho nebere 
Ale neměl problém vzít kočárek a vyjet na procházku třeba na tři hodiny, pokud mládě chrnělo… K tomu vzal ven i starší Já to občas využila s nohami na stole na kafe, ale uvařeno, uklizeno a tak nějak vše pofackováno jsme měli vždycky 
Někdy víc, někdy méně, podle toho jak moc se děti pletly pod nohy 
Neumím si představit, že bych fungovala jako tvá polovička…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 12:48
No ja jsem mela obe deti klidne a spave. Kdyz byl manzel cely den v práci, tak jsem vetsinou zvladala udrzovat byt v obyvatelnem stavu. Hodit pradlo do pračky/povesit, nadobi na mycky, vyluxovat, omyt koupelnu… Dlouho jsem bojovala s varenim a zehlenim… Po manzelovi jsem ale nevyzadovala vubec nic. Kdyz byl v praci, chodil se domu akorat vyspat, pomahal mi doma ve svem volnu. Vyzehlil, uvaril, nebo vzal dite ven do kocarku, abych mohla doma neco udelat.
Měsíc po porodu je jeste kratka hrozne kratka doba na to se vratit do plneho provozu.. Jasne, nektere zenske uz skacou jako lanky a vsechno doma vzladnou, ale to budou spis vyjimky. Jestli je maly urvanek, co se chce neustale kojit, chapu, ze domácnost muze padat na hlavu… Jeste bych tomu dala cas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 13:14
V šestinedělí jsem se nestarala o nic jiného, než dítě. První dítě byl prostě masakr, o to víc, jak jsem se zoufale snažila kojit a odsávala apod. Neustále jsem byla naprosto vyčerpaná a nezmohla jsem se na nic. Pamatuju si, jak jsem jednou asi ve 3 ráno seděla v kuchyni, ukňourané dítě na rukách, žrala jsem donut a brečela. 
Ono se to nezdá, ale když v noci nespíš, tak přes den jsi jako mátoha a jedeš na úsporný režim. Pak ti nedojde, že je třeba udělat to nebo ono.
Je od tebe super, že se takhle staráš a pomáháš, ale myslím, že maximálně po ukončení šestinedělí by se měla zapojit sama. Naplnit a vyndat myčku, vyprat, utřít prach, vysát… prostě domácí práce jsou něco co jde v pohodě zvládnout, když dítě usne. Nebo by mohla něco udělat, když se malému věnuješ ty. Už teď bys jí klidně mohl říct, že praní a myčka jsou její starost a ty to dělat nebudeš.
Pokud nespí v noci, řekni ji, ať chodí spát s dítětem přes den. Ono se to nezdá, ale i jeden šlofík může neskutečně pomoct a člověk je hned v lepším stavu a schopnější se o něco postarat.
U nás taky manžel první měsíc u prvního dítěte fungoval na 250%, ale jakmile se konečně ustavil nějaký řád a zlepšilo se noční vstávání, tak jsem od něj tu práci přebírala, až jsem začala fungovat víceméně sama.
U druhého už to bylo mnohem víc pohodě a po prvních pár dnech, kdy jsem si to potřebovala trošku zorganizovat, už jsem fungovala sama.
Ale nenechej ze sebe dělat blázna, pokud jí něco předáš, tak trvej na tom, aby se o to postarala. Nejsi stroj, máš taky nárok na oddech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 13:27
Mam deti 2,5 roku a 3 mesice. Peru, varim, zehlim. Pred prichodem muze domu se snazim poklidit byt do normalne obyvatelneho stavu, tzn. udelat poradek v kuchyni, ulozit veci na jejich misto. Kdyz jsme doma oba, jeden z nas si vezme na starost deti, a ten druhy vysaje, vytre, utre prach, uklidi koupelnu, wc. Prijde nam to tak lepsi, nez aby u cinnosti clovek musel porad odbihat k detem. Uprimne rikam, ze kdyz za ten den stihnu uvarit, vyprat a mit vecer cistou kuchyn, zajit s detmi ven a mit je vecer najezene, okoupane a ulozene v posteli, povazuju to za dost velky uspech. V domacich pracich se stridame a dela je ten, ktery ma aktualne mensi potrebu byt s detmi. doporucuju vzit si miminko na prochazku s kocarkem a nechat doma partnerku, at si da domacnost v klidu do poradku. Ono to nekdy nejde - kdyz mi spi mladsi doma, chodime tam po spickach a uz jenom vyklizeni mycky je jistota, ze bude okamzite vzbuzeny. Na nakup jezdim sama, kdyz manzel hlida, maximalne si beru starsiho. V dnesni dobe se mi s detmi do obchodu moc nechce. Zapomenu pak pulku veci, kdyz furt resim, aby neolizoval kosik nebo neco podobneho. Kazdopadne uznavam, ze manzel doma pomaha hodne, dela, co je potreba, v noci take kolikrat vstava a mladsiho prebaluje nebo krmi. Se starsim vstava, spi docasne spolu, dokud se nenauci v pokojiku sam. Zas na druhou stranu jsem s detmi sama natirala plot, obsataravala podzimni udrzbu zahrady a kdyz bylo potreba montovat nabytek, taky jsem pomahala… proste rovnym dilem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 13:52
Já si tu jen odložím takovou poznámku… šestinedělí nemusí nutně znamenat 6 neděl. Moje šestinedělí trvalo skoro tři měsíce a ač jsem měla zlaté dítě, tak jsem v čase mimo kojení / přebalování zvládala tak akorát plakat s otázkou " co jsme si to udělali??".
A k tomu že ona má asi jinou míru potřeby úklidu, než ty… máme to tak s mužem a ano, může mě z toho trefit, protože on by klidně nechal nádobí ve dřezu tři dny, kdežto já ho do myčky potřebuju dát hned. Tak to holt celé řídím já a pokud chci, aby něco udělal, tak mu to řeknu. Líná huba… jdi a promluv si s matkou svého dítěte. Zeptej se jí, jak se má, jak se cítí, jestli se cítí na to, aby taky trochu opečovala domácnost. Nebo, pokud můžeš, nabídni paní na úklid. Uleví se dost možná oběma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 13:52
Já v těhotenství a šestinedělí dělala prakticky vše jako vždycky. Mám na starosti kompletní úklid, vaření, nákupy, různé zařizování,… Muž pomůže jak kdy. Musím říct, že on si ale šunky neválí, pracuje někdy i přes dvanáct hodin a víkendy, dělá práci kolem baráku, pomáhá mi s dítětem a když řeknu, tak nemá problém pomoct mi i v té kuchyni a s nádobím.
Kdybych byla doma na mateřské a chlap musel šůrovat celý barák, tak by mě hanba fackovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 14:04
Tak já bych se zastala tvoji přítelkyně, jak tu někdo psal, ve volném čase se jde umýt, najíst max TV…tak to je opravdu potvrzením, že vaše dítě je náročné. Sám to i píšeš, tak nevím co nechápeš. Pro mě to byl taky hrozny šok, nestíhala jsem vůbec nic, takže by o mě taky kdekdo řekl, že to dělám schválně a že se nesnázím. Nebylo to tak. Uznávám, ale nejsem typ ženy, co zvládne všechno v domácnosti. Takže pokud přítelkyně nevarila vůbec před dítětem a moc neuklizela, tak teď s náročným miminkem na to nemá čas ani energii už vůbec…musíš se s tím smířit a brát ji takovou jaka je, hlavně ji nesrovnavej s maminkou!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.21 14:23
No, já myslím, že se u vás sešlo několik dost náročných faktorů dohromady, měli jste hodně složité období a musíte ona kousnout zuby a překonat to a pracovat na tom, aby bylo líp. Myslím si, že u ženské v šestinedělí není dobrá doba na to si promlouvat o dělení povinností. Vydrž ještě chvilku, třeba měsíc, a promluvte si pak. Jinak období s miminem nebaví nikoho, kromě vyjímek s extra spavým dítětem, většinou se musí přežít. Co si myslím, že na vás všechno padá:
- první domácnost. Nevím, kolik jí je, ale třeba já z domova nebyla naučená fungovat samostatně v domácnosti, prostě to nebylo potřeba, ne že bych se nechala obsluhovat, ale tou „manažerkou“ domácnosti byla máma. Neuměla jsem si to zorganizovat a zajít si na všechny práce, když si vzpomenu, jak vypadalo naše první bydlení s manželem, normálně se teď stydím. Moc jsem to nezvládala, kolikrát byla na podlaze špína. Naučila jsem se, teď si troufám říct, že máme krásnou domácnost, čisto, uvařeno (na střídačku), někdy napečeno, domácí marmelády a tak, pěstuju květiny a ráda šiju/přešívám. Zas ale třeba žehlí si manžel sám. Troufám si říct, že jsem docela hospodyňka, kamarádky to tak všechny nemají. Ale nebylo to tak hned a to jsem neměla nečekané dítě.
2)Sestěhování. My se sestěhovávali taky brzy, ne kvůli těhotenství ale protože jsme oba urgentně řešili bydlení, tak byla blbost stěhovat se každý zvlášť. Neznali jsme se tak dobře, nebyli na sebe zvyklí, s předchozím přítelem jsme u sebe často přebývali pár dní, tak pak by to asi nebyl takový šok, ale tohle docela byl. Každý jiné zvyky, nevěděli jsme úplně, co který má rád a nesnáší, čemu přikládá důležitost, první rok jsme se málem sežrali. Dneska není problém, zvykli jsme si na sebe, vycházíme si vstříc, děláme oba co je potřeba a už není nutné to ani říkat.
- nečekané dítě. Ano, samozřejmě že máš život naruby, každý má s příchodem prvního dítěte život na ruby. U vás o to víc, že bylo nečekané, nebyli jste na to připravení a neplánovali to. Věř tomu, že partnerka má stejný pocit, jenom ona od toho jaksi utéct nemůže, nebo o tom uvažovat.
- Těhotenství. Mě dávalo fakt zabrat. Jsem zdravá, bývala jsem hodně aktivní, nikdy jsem moc nedala válení u telky a čas na knihu nacházela tak v jedenáct večer. V těhotenství jsem od druhého měsíce myslela každé ráno že neseberu sílu dolézt do práce a celý den se těšila jen lehnout. Některé jiné ženy to tak nemají, jsou v pohodě, já nebyla a nic jsem s tím nenadělala, někdy to tak je a není v tom žádný konkrétní zdravotní problém. Manžel dělal absolutně všechno, kdyby mi na gauč nepřinesl večeři, nejedla bych, nedokázala jsem si to ani připravit, ani odnést talíř, sbírala jsem sílu na to se doplazit do sprchy a postele, i kdyby kolem mě na zemi byly odpadky, nechala bych je tam. Děkuju mu za to že u toho nedržkoval, že tak ho to nebaví, mě to taky nebavilo.
- Šestinedělí. To je kapitola sama pro sebe. Jo, je tu hodně supermatek co zvládly všechno a já jim to jen přeju a závidím. Z mého okolí je ale mnohem víc těch, které měly spíš malé peklo. Ženská je z těhotenství vyčerpaná, když říkáš, že ta tvoje byla furt unavená, tak to asi její případ bude, a teď nenastane žádné období, kdy by se dala dohromady, ale naopak ten spánkový deficit. Ono se to nezdá, ale to buzení v noci opakovaně furt a furt, každou noc, nikdy nemůžeš spát celou noc jak je člověk normálně zvyklý, každý nesnáší v pohodičce. Někoho jen ten spánkový deficit odrovnává tak, že se cítí permanentně hrozně. Jestli je dítě ještě trošku náročnější, kojí se často nebo to nejde, brečí s kolikami, musí se hodně masírovat, cvičit nožičkama, nahřívat atd., ona se kolem něj plouží jako nevyspalá mátoha, tak si dost dobře umím představit, že to vážně prostě nedává. To se ale zlepší, dítěti se každým týdnem rovná spánkový režim na delší úseky. Není to dávno kdy jsem kamarádce chodila uklízet já, protože co ona nezvládla s miminkem s pláčem za celý den, já měla za hodinu hotové, protože jsem byla v normálním stavu. Že si občas potřebuje někam z toho vypadnout a vyčistit hlavu chápu, jinak to může být na zhroucení. Navíc do toho hormony a může se cítit depresivně, což se taky projevuje únavou.
Jestli je vyspalá, v naprosté pohodě a zneužívá tě, nebo sotva leze a má opravdu první jídlo když ty přijdeš, musíš vidět ty. Těch pohodových šestinedělek jsem ale vážně neviděla moc. Je super, že jste se k tomu všemu postavili čelem, šestinedělí fakt není dobrá doba soužití hodnotit a přemýšlet o tom, jestli tě to baví. Vydrž ještě, zkus třeba spíš než přenášet povinnosti teď na ní zdvihnout to, že ani ty to po práci nezvládáš, jestli by vám někdo nemohl přes den přijít pomoct. Ale fakt jí to teď nevyčítej, na šestinedělku cokoli víc než kojit, uspávat a přebalovat může být moc. Držím palce, ať to překonáte a máte pak šťastnou rodinu. Je to náročné období pro hodně párů a vy navíc ještě nemáte takový silný vztah, není to sranda, to si umím představit.
- Citovat
- Upravit
30.9.21 15:57
Sešlo se nám to a i já jsem teď ve stavu, že mi spousta věcí trvá déle. Ty večery utečou a mám pocit, že se nic nestihlo. I to stěhování a zařizování bytu nepřidalo, s blížícím se porodem byl každý zádrhel stres.
Nechám tomu ještě nějakou dobu. Myslím, že nějaké rezervy přítelkyně má, ale ani jeden nejsme ve stavu něco konstruktivně řešit. Každopádně si musím udělat čas sám na sebe, v práci v jednom kole, po práci druhá práce doma a noci s mimčem… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 15:57
Těhotenství, porod, šestinedělí a péče o malý dítě je náročná záležitost. Na tělo i psychiku.
Tady se zase sešly samý supermanky. Já to teda s prvním děckem nezvládala 
Šestinedělí mám dost v mlze, pamatuju si neskutečnou únavu, v noci jsem spala po dvou hodinách, pak hodinu přebalovat, kojit, uspávat. Pamatuju si, že jsem jídlo ráno, a pak večer, co mi manžel připravil. Vařit neuměl 
Celý den jsem strávila s holkou na rukách, než jsme přišly na to, co s ní, tak jsem kojila, chovala a u toho čuměla na telku Když přišel chlap z práce, udělal rychle jídlo a choval on. Já se opsrchovala a když se podařilo mimino uspat, šli jsme taky. Jestli někdo vůbec v té době měl sílu uklízet, to si nepamatuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.21 15:59
@Benny777 píše:
Sešlo se nám to a i já jsem teď ve stavu, že mi spousta věcí trvá déle. Ty večery utečou a mám pocit, že se nic nestihlo. I to stěhování a zařizování bytu nepřidalo, s blížícím se porodem byl každý zádrhel stres.Nechám tomu ještě nějakou dobu. Myslím, že nějaké rezervy přítelkyně má, ale ani jeden nejsme ve stavu něco konstruktivně řešit. Každopádně si musím udělat čas sám na sebe, v práci v jednom kole, po práci druhá práce doma a noci s mimčem…
A ona nemá kolotoč s miminem? Co myslíš, že celý den dělá? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
