super
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Domácí vzpoura
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.11.16 14:32
@Me2304 na nektere veci byh se neptala a proste ji je dala a tecka (talir, lzicka..). At si zvyka, ze nebude vzdy po jejim. Jinak mam doma neco podobneho 22 mesicu, taky se mi vzteka i ze spani, vstane a vyhaze najednou z postylky vsechno vcetne periny a polstare, nesmim na ni sahnout, vyvzteka se a za pul hodky spi dal… 
a hulaka nenene, vylozene vidim, ze se ji neco zdalo a hada se se mnou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:32
Pro ten věk je to běžné, ale je potřeba nastavit hranice a taky z tvé strany trochu předcházet pláči
Já dávala dětem na výběr (z toho co jsem sama předem schválila), takže jsem například řekla, že k večeři bude jogurt a že si mohou vybrat jestli jahodový, malinový, třešňový… to samé se lžičkou, držela jsem žlutou, modrou, červenou, fialovou… a ať si jednu vybere.
Jsou to blbosti, ale dítě získá pocit, že na jeho názoru záleží a tobě to nic neudělá.
Na spánek jsme upozorňovala předem „půjdete do vany a pak spinkat“ a opět s možností volby, která jim udělala radost, jestli chtějí pěnu do vany kokosovou nebo meruňkovou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:35
@Any83 píše:
Syn také nemá rád, když mu všechno linkuju. A tak mu dávám na výběr, např. večer se zeptám, chceš kaši nebo oběd? A ukážu, ať si vybere. Dáš si k pití vodu ze sklenice nebo z brčka? Oblečeš si tyhle kalhoty, nebo ty druhé? Chceš modrý nebo červený svetr?
Když je čas jít spát, ale evidentně není ještě unavený, řeknu mu, že můžeme ještě chvíli svítit a být v posteli jen tak.
Opravdu to hodně pomáhá, děti v tomto období začínají mít potřebu svůj život také alespoń trochu ovládat, mít možnost o sobě rozhodovat.
Příliš linkování jí ubírá na samostatnosti, dala bych jí větší možnost volby, samozřejmě v mantinelech pro tebe přijatelných.
Vidis a ja to zacala delat presne naopak. Zakladatelka taky pise, ze da na vyber a neni dite stejne spokojeno na to ja prave nemam nervy, abych davala na vyber a ona se beztak vztekala, tak to ted proste zkracuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:36
Naše malá taky občas zkouší. Je to hold období kdy to dítě zkouší co vše mu projde a kde jsou hranice. Také jí miluju nade všechno na světě, ale co je někdy moc to je moc. Všechno taky vysvětluju. Ale když se mi vzteká při oblékání, vyráží mi jídlo z ruky nebo má hysterák tak ve většině případů na ní prestanu reagovat, prostě ignor. Když už to jde do extrému tak jí prostě chytnu, zavřu do pokojíku a nechám jí tam. To je do minuty jako beránek a když už to je hodně velký extrém, že řve jak na lesy a začne se škubat a válet tak jí prostě nařežu na zadek. Asi tu budu označena za tyrana, ale asi dvakrát už dostala přes plínu vařečkou. Miluju jí nejvíc na světě, rozkrajela bych se pro ní, ale já jsem máma a já určuju pravidla a hranice ne ona. Neexistuje, že by si něco vynucovala vztekem a řevem, to by bylo tòčo. Ale už chápe, že jí to neprojde, takže místo vztekaní když chce něco jiného ukáže prstíkem a řekne chci to a čeká co já na to. Pokud to řekne hezky, že chce něco jiného nikdy není problém a já jí vyhovím. Být tebou tak prostě když dostane tvoje dítko hysterák okamžitě na ní přestaň reagovat. Tak prostě zůstane v pyžamu, ale za to jí nepustis pohádku. Nechce se obléct dobře ignoruj, ale za to nepůjde ven. Řve, že chce jiný talíř tak prostě bude bez jídla. I když neříkám někdy je to těžké, kolikrát jsem měla na krajíčku, že prostě když mi vyráží jídlo z ruky bude bez snídaně a o hladu až do svačiny. Ale prostě zabíralo to a teď už je to víceméně pohoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:36
@Lychee13 píše:
Já zásadně na tohle vymrčování nereaguju a syn to ví moc dobře. Když něco chce, tak to řekne normálně a domluvíme se, pokud ne, udělám to podle sebe a může se vztekat jak chce. Nepomůže mu to.
No jasne, a co dál? Jako fakt jsou děcka, kterým neuhneš, a oni tak jedou furt furt furt. Synovi jsem taky nikdy neuhnula, a přesto, to co popisuje zakladatelka dělá ještě ted v 5 letech. A můžeš se na hlavu postavit, reagovat, nereagovat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:36
@subsomi píše:
Pro ten věk je to běžné, ale je potřeba nastavit hranice a taky z tvé strany trochu předcházet pláči
Já dávala dětem na výběr (z toho co jsem sama předem schválila), takže jsem například řekla, že k večeři bude jogurt a že si mohou vybrat jestli jahodový, malinový, třešňový… to samé se lžičkou, držela jsem žlutou, modrou, červenou, fialovou… a ať si jednu vybere.
Jsou to blbosti, ale dítě získá pocit, že na jeho názoru záleží a tobě to nic neudělá.
Na spánek jsme upozorňovala předem „půjdete do vany a pak spinkat“ a opět s možností volby, která jim udělala radost, jestli chtějí pěnu do vany kokosovou nebo meruňkovou.
Jako kdyz to zabere, tak jo, u nas kdyz si postavi hlavu, tak se s ni nehne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:40
@blumen
jasně, že byly chvíle, kdy sebou dcera flákla o zem a mlátila ručkama nohama a ječela, protože nebylo po jejím; tak jsem prostě počkala až se vyvzteká a uklidní a vysvětlila, proč zrovna teď nemůže být po jejím a trvala si na svém
ale v situacích, kdy to jde jim dávám na výběr 
jo a mám dvojčata, tak fakt vím, že každé dítě je jiné 
syn toto nikdy nedělal
ale nyní už mají 4 roky toto období vzdoru je úspěšně za námi, jen se děsím puberty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:44
Já jsem přestala dávat vybrat. Protože nervy mám jen jedny. Proste k svačine je jogurt a jablko na červeném talíři. Nechceš? Nejez. Koupat, spát, čistit zuby - proste oznámim a jdeme. Když řve je odnesen. Když je zlý na mne, miminko nebo kočky - plácnu ho. Ale naopak neustále ho chválim i za drobnost, kterou udělá dobře a ňuchmam ho. A když už fakt nemůžu, tak mu napustim skopek vody, dam mu kelímky, udělám si kafe a potopu neřeším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:45
@Me2304 mám stejně staré dítě a neskutečný období plné vzteku, pláče. Jsme z toho s manželem dost hotový, ale snažíme se být v těch chvílích co nejklidnější. Děti si formují osobnost, je to zdravé pro jejich vývoj, ale je důležité, aby pořád měli nějaké hranice. Musí se to prostě přežít.:) Hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:45
Neboj než jí bude deset tak si na to zvykneš… a potom přijde puberta 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:49
@subsomi přesně tak tak malé děti neumí zvládat své emoce a pracovat s nimi. Je to silnější než oni. Tím, že jim člověk nařeže a ještě k tomu vařechou, jim v tom nepomůže, jen kazí důvěru dítěte v rodiče.
Já jsem teda svému synovi nařezat ještě nepotřebovala nikdy, jako na zadek třeba dostal jen takovou jednu demonstrativní, rozhodně ne silou, myslím, že to ani nemohlo nikdy fyzicky bolet, ale bolelo psychicky. A v žádném případě bych ho nebila v afektivním záchvatu, protože těm dětem při záchvatu není vůbec dobře, oni to nechtějí prožívat. Člověk je v tu chvíli úplně bez sebe a to co potřebuje je podpora, nikoli ještě další náklad. Učím ho ovládat se jinak. Má poruchu autistického spektra a roztočit to dovede fakt slušně, přesto bych se k němu nechovala s takovou neúctou, jako některé maminky tady. A ano, i děti si zaslouží, aby s nimi bylo jednáno s nějakou důstojností, v opačném případě si životem nesou komplexy méněcennosti a další bubáky ve skříni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 14:57
@Tichošlápek píše:
Já jsem přestala dávat vybrat. Protože nervy mám jen jedny. Proste k svačine je jogurt a jablko na červeném talíři. Nechceš? Nejez. Koupat, spát, čistit zuby - proste oznámim a jdeme. Když řve je odnesen. Když je zlý na mne, miminko nebo kočky - plácnu ho. Ale naopak neustále ho chválim i za drobnost, kterou udělá dobře a ňuchmam ho. A když už fakt nemůžu, tak mu napustim skopek vody, dam mu kelímky, udělám si kafe a potopu neřeším
To je přesně ono! Takové miláčkovské super moderní nevýchovné trpělivé jsem taky zkoušela a nervy mám jen jedny. Přišlo období, kdy cokoliv jsem udělala, bylo špatně (v noci napít, donesu pití a řev: Nééé, pití nééé! - odnesu pití: Mamíí, pitíí! -přinesu pití: Nééé, pití néé) a tohle se opakovalo úplně se VŠÍM co jsem pro něj udělala. A někdy třeba 5× za noc. Nervy mám jen jedny, dostal párkrát vynadáno, jednou mě tak vytočil, že i na zadek a je klid. Potom jsem mu vždycky vysvětlovala, že jsem se už opravdu zlobila a že maminku nemůže tak zlobit, že mám moc práce a někdy to jeho zlobení té práce moc přidává. Pochopil to, už si nevymýšlí a bere všechno tak, jak mu dám. Možná spíš přitvrď. Věnuj se dál, když vytečeš, vysvětli proč, ale nebuď měkká, děti to poznají a pak toho amozřejmě využijí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 15:03
Ještě mě napadlo, u nás třeba pomáhá i popsat své vlastní potřeby, protože mu nemusí být zjevné.
Např. když jdeme domů zvenku a syn ještě jít nechce a je opravdu kousek od toho, aby se svalil na zem, tak mu řeknu, že domů jít potřebujeme, protože musím na záchod, mám veliký hlad, jsem unavená… on to chvíli zpracovává, trochu ještě chviličku soptí, ale nakonec se sám od sebe otočí a jde se mnou už s klidem domů, tu myšlenku, že chtěl být ještě venku úplně pustí pryč, jakmile přejde emoce vzteku.
Agrese budí agresi, pokud se člověk neovládne, tak se ta negativní energie jen násobí. To znám jako pejskař a funguje to i na lidi, ne jen na děti, ale také na dospělé. Hádky v afektu obou jsou vždy vyhrocenější, než když je v afektu jen jeden a druhý si udrží vnitřní klid.
Myslím, že to popsání vlastních potřeb i rozvíjí dětskou empatii a vnímavost k druhým. Luki to už chápe velice dobře, můžu si jít po obědě na půl hoďky schrupnout a on mě v klidu nechá a hraje si sám, dokud nevstanu. Ale je to jen tím, že mu povím, že jsem moc unavená a on už s tím dovede pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.16 15:20
Zakladatelko a pláče a nebo je to takové to vyřvávání, vztekání?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
