Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dospělé děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.10.24 18:40
@Alušáček ja vim je to pro me nove tak se s tim nejak casem poperu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.24 18:43
Take se s tim vnitrne peru, ale smerem k synovi to ventiluju minimalne. On teda nema problem se trenhlasi, kdyz spi jinde. Nejvic mam strach, ze sedne do auta k nekomu pod vlivem. Hodne spoluzaku a kamosu uz auto ma.
Je mu cerstve 18 a chodi do tretaku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.24 18:45
@meluzinka to me se taky hlasi rika kam jde kdy prijde s kym jde, ale treba kdyz ridi 200km …. Nechci to rikat jemu stresovat ho jsem rada ze se snazi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.24 18:53
Nejstarší je 20 a už ji doma skoro nevidím. Nebojím se o ni, ale starost samozřejmě mám. Když začala chodit po nocích a řídit, tak jsem se bála, ale celkem rychle jsme si vysvětlily, v čem je neopatrná a ať mi raději zavolá, než aby ve 3 ráno trajdala pěšky sama po Praze.
S řízením naštěstí problém není, protože chodila na jízdy 2 roky pravidelně každý týden a sama neřídila, dokud si nebyla jistá. Taky několik jízd se mnou bylo. Svoje auto má pár měsíců a už musela řešit nějaké poruchy, vše se naučila. Nebylo to bez nervů (hlavně jejích), ale zvládly jsme to.
Takže pokud tě děsí jen tohle, za chvíli to přejde, jak uvidíš, že se zlepšuje a neblbne. To ale záleží, jestli teda je ten „typ“ a ne namachrovaný střívko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.24 18:56
@Nekoukej! píše: Více
Jojo, jak našim říkám, co oči nevidí, srdce nebolí.
Když nejsem doma a trajdají, nic nevím naštěstí.
Když jsem doma, musí se nahlásit, pokud příchod prodlouží. Ale to platí i pro manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.24 18:57
@safina dekuji snad mas pravdu, ze to prejde, neni, ridi i cele dny v praci, tohle je o me no ja vim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.24 19:06
Píšu z pohledy sestry. Mi je 35, mám svou rodinu. Mám o osm let mladšího bratra. Žije u rodičů. Nemá přítelkyni, myslím, že ani žádnou neměl a ani o žádnou nejeví zájem. Chodí do práce, jestli nějak přispívá to nevím. Naším to nějak zvlášť nevadí. Myslím, že jsou ve výsledku ještě svým způsobem rádi. Aspoň se mají o koho starat. Myslím, že bratr ani nemá zájem hledat vlastní bydlení. Dík za anonym.
- Citovat
- Upravit
29.10.24 19:07
@Nekoukej! píše: Více
určitě to přejde 
nejdřív jsem si říkala, čeho se jako bojíš a pak jsem si vzpomněla, jak to bylo u nás…je to rok a půl, co začala takhle chodit po nocích s partou (ne nějak často) a bylo mi to dost nepříjemné, občas mi přišlo, že nemá pud sebezáchovy, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se osamostatňuje a i že se odváže, protože je to jinak strašně zodpovědná a hodná holka a třeba v těch 16,17 byla pořád vzorná a plachá.
No a teď už se nebojím, ne že by občas neudělala nějakou botu, ale řekne si o radu/pomoc. Vím, že si poradí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.24 19:14
@safina joo me taky kazdy rika ten se neztrati, taky kdyz neco tak vola me, ale vis jak to my maminky mame
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.24 19:16
@Anonymní píše: Více
To je zase extrem, znam takove 35 lete chlapce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.24 08:56
@Nekoukej! Nebojím, jedeme ve stejném režimu jako když mu bylo méně. Dokud chodí do školy a má mamahotel, dodržuje pravidla na kterých jsme se domluvili 
A když je někde pryč déle, sám napíše nebo se ozve..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.24 09:31
@KáťaKašpi tak to mame stejne, o to mi nejde, jde mi o to, ze se bojim, aby se jim neco nestalo a ne ze by se nehlasili a nevedela bych kde jsou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.24 09:35
@Nekoukej! Tak bojíme se když jsou mimina, bojíme se když jdou poprve sami ven a budeme se bát zbytek života, buď jejich, nebo našeho.
Musíme se jen naučit s tím neprudit je. Já to mám možná vnitřně nastavené jinak, protože jsem nevyrostla v rodině, ale v decaku a tam to funguje jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
30.10.24 09:40
Myslím si, že mít obavu i o dospělé děti je přirozené. Důležité je udržet tu hranici.
Období čerstvých řidičáků jak u dětí tak u kamarádů bylo náročné. Stačí vteřina, nemusí to být jejich chyba, atd…
Ale tak to je. Věřím, že děti jsme vychovali jak nejlépe jsme dovedli a to ostatní je na nich ….
Jsou dospělé, mnohé jsme je naučili, dali základ a dal už musí sami 
A někdy si ta ústa atlučou, i to k tomu patří.
I rolí rodiče je dát dětem křídla ( a nezbláznit se:)))
Bude to dobrý
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
