Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Downův syndrom realita
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ludmilaadamkova
22.3.23 11:07
Realita je taková že jsou různé stupně tohoto postižení někdo má třeba k tomu těžkou mentální retardaci někdo jen lehkou. Nebo další věci k tomu. A logicky v ustavech budou lidi (děti) s horší diagnozou než ti co jsou u rodin.
- Citovat
- Upravit
22.3.23 11:12
@Anonymní píše:
Zdravím, tuto diskuzi zakládám ze zvědavosti. Teta (proto prosím o anonym) pracuje v ústavu. Bydlí na druhé straně republiky a proto se vidíme jednou za pár let. Už roky pracuje v ústavu a teď jsme se viděly a poprvé na to přišla poradně řeč a já jsem z toho úplně mimo. Nevím jak jsem si to představovala ale tak šíleně teda ne. Vyprávěla mi jak jeden puberták s downem je agresivní, vůbec nemluví a pak se na pracovníky vrhne a skrti je a ze je tam jen jeden který umí alespoň trochu komunikovat. Zajímali by mě další zkusenosti lidi, co se s downovym syndromem setkali a jací ti lidé jsou. Protože na fb a instagramu na mě několikrát vyskočili příspěvky o tom, jaká jsou to sluníčka a jsou to hodné děti do konce života. No po tomto rozhovoru bych rada znala realitu
Presne jak uvedeno nize, zalezi na stupni postizeni od toho se odviji i ta agresivita. Kdysi jsem bydlela u stacionare a znala tam ucitelku a ta mi to take rikala. slumicka jsou jen ty s nejmensim stupnem pistizeni a s tim souvisejici retardaci…jinak jsou agresivni az beda, to same autisti. Uprimne taky nerozumim tomu proc zrovna downi jsou prezentovani zhusta tak slunickove. Treba autisti ne, tam se s retardaci a agresivitou pocita hned i v mediich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.3.23 11:19
Mě to taky překvapuje. Znám jednoho autistu, umí nějak základně mluvit, ale nedojde si ani sám na záchod a musí byt 24/7 pod dozorem, ale agresivní není. Mě tohle tema zajima a i jsem viděla děti úplňku a to je síla. Proto bych si rada přečetla nějaké zkusenosti a nevím, kde jinde se ptát, protože tady je supr ta anonymita a lidi to napíšou jak to je
- Citovat
- Upravit
22.3.23 11:20
A z čeho jsi mimo? Nechápu. Jasně, že některý postižení lidé jsou agresivní.
To jsi si jako do dneška myslela, že jen sedí a poslušně celý den kreslí obrázky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.3.23 11:23
@kavenka nemyslela a proč se hned navážíte? Byla jsem mimo z toho jak na to stát není připravený a nepomáhá
- Citovat
- Upravit
22.3.23 11:23
@Anonymní píše:
Mě to taky překvapuje. Znám jednoho autistu, umí nějak základně mluvit, ale nedojde si ani sám na záchod a musí byt 24/7 pod dozorem, ale agresivní není. Mě tohle tema zajima a i jsem viděla děti úplňku a to je síla. Proto bych si rada přečetla nějaké zkusenosti a nevím, kde jinde se ptát, protože tady je supr ta anonymita a lidi to napíšou jak to je
Tak to vidíš i u zdravých lidí. Někdo se narodí jako bambula co by mouše neublížit a jiný je agresivní zmetek. A to samé bude nejspíš i u těch postižených.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.23 11:26
Tak autista a Downův syndrom je rozdíl. I když v obou případech, záleží na stupni postižení. Spousta lidi si pod pojmem autista představí geniálního podívína něco jako rain man, downa zase jako šťastného slunickoveho člověka který je jen trochu hloupější než průměr. Realita je ovšem asi úplně jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.23 11:30
@Anonymní píše:
@kavenka nemyslela a proč se hned navážíte? Byla jsem mimo z toho jak na to stát není připravený a nepomáhá
Jak by měl být připravený podle vás? Vždyť už ani nesmí být ta síťová lůžka. Tak tyto agresivní jedince v ústavech dopují tlumícími léky, nebo ty útoky musejí snášet. Já mám někdy modřiny i ze školy, a to jsou ještě malé děti. 
Jako různých pomocných institucí pro rodiny by určitě mohlo být víc. Ale to je bohužel o penězích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.23 11:31
Ti, kteří mají kvalitnější zázemí a nebo nižší míru přidružených potíží (mentální retardace), ti můžou být celkem v pohodě - a proto můžou zůstat v domácím prostředí.
Celkem logicky v ústavech končí především ti, co to rodina jednoduše nezvládá - a proto je v ústavech vyšší procento těch agresivních /úplně nefunkčních.
To máš jak s jinými psych. poruchami. Normální, funkční člověk běžně funguje třeba jen s antidepresivy, do uzavřených oddělení ústavů se dostanou jen ti, co jsou nebezpeční sobě nebo jiným nebo jsou úplně mimo.
Často se to také mění s nástupem puberty, hormony, sexuální pudy, kdy ta agresivita markantně nabírá na síle. Vyprávěla mi o tom kamarádka, co měla zkušenost s mentálně postiženými.
Jedna uživatelka, jejíž dcera má schizofrenii, snaží se co jí síly stačí, ale je hodně na hraně - několikrát tu psala, že když se dcera zhorší natolik, že skončí hospitalizovaná, vlastně si to užívá, protože má konečně trochu klidu. Ale zase asi nemá to svědomí nechat dceru v ústavní péči stabilně. Občas ji v diskusích zahlédnu a je mi jí upřímně líto
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.23 11:34
Mám pocit deja vu. Neřešilo se tu už stejné téma? I s povzdechem, jak to nemá stát podchycené.
Není to o státu, je to o rodině, o její soudržnosti, o její síle. Někdo péči zvládá, někdo nezvládá, někdo pečovat chce a někdo nechce. Systém podpory tu je (příspěvky na péči, invalidní důchody, stacionáře, případně ústavy). Kdyby to stát nezvládal, budou se downové válet s bezdomovci u nádraží
Jo, peněz vždycky může být víc, ve všech odvětvích, ale o nějakém absolutním nezvládání bych nemluvila.
Příspěvek upraven 22.03.23 v 11:35
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.3.23 11:35
I o tom sexuálním pudu jsem četla a vůbec to nechápu. Proč je u nich tak silný? To je tou poškozenou genetikou? Čekala bych ze příroda si to zařídí jinak. Když u zvířat přežijí jen nejsilnější, tak mi přijde zvláštní, že u geneticky špatného cloveka je to naopak tak silné
- Citovat
- Upravit
22.3.23 11:37
@Anonymní píše:
I o tom sexuálním pudu jsem četla a vůbec to nechápu. Proč je u nich tak silný? To je tou poškozenou genetikou? Čekala bych ze příroda si to zařídí jinak. Když u zvířat přežijí jen nejsilnější, tak mi přijde zvláštní, že u geneticky špatného cloveka je to naopak tak silné
Nevím, nejsem psycholog. Ale on může být stejný jako u jiných dospívajících. Jenže ti „normální“ se umí ovládat a navíc mohou své sexuální pudy přirozeně ukojit.
Jinak příroda to zařídila, mám takový dojem, že downi jsou zvětšiny neplodní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.3.23 11:41
@Anonymní píše:
Zdravím, tuto diskuzi zakládám ze zvědavosti. Teta (proto prosím o anonym) pracuje v ústavu. Bydlí na druhé straně republiky a proto se vidíme jednou za pár let. Už roky pracuje v ústavu a teď jsme se viděly a poprvé na to přišla poradně řeč a já jsem z toho úplně mimo. Nevím jak jsem si to představovala ale tak šíleně teda ne. Vyprávěla mi jak jeden puberták s downem je agresivní, vůbec nemluví a pak se na pracovníky vrhne a skrti je a ze je tam jen jeden který umí alespoň trochu komunikovat. Zajímali by mě další zkusenosti lidi, co se s downovym syndromem setkali a jací ti lidé jsou. Protože na fb a instagramu na mě několikrát vyskočili příspěvky o tom, jaká jsou to sluníčka a jsou to hodné děti do konce života. No po tomto rozhovoru bych rada znala realitu
Souhlasím s tím, co tu holky píší. Myslím, že je ale také důležité, zda ty děti žijí v milující rodině a pracuje se s nimi, nebo žijí v ústavu bez pečující osoby, na kterou se mohou navázat a jsou vzdělávány kolektivně bez nějakého zapálení. Já jsem třeba pěstounka a máme v péči dvě děti s fetálním alkoholovým syndromem. V ústavu, když jsme děti (postupně) přebírali, nám řekly, že školu tyto děti nezvládnou, že to s nástupem do školy jde do háje. Navíc děti s FASem jsou téměř všechny prý agresívní - to nám řekli zase odborníci v diagnostickém centru v Bratislavě. A dnes mohu říci, že se děti tolik posunuly, že i já optimistka, jsem překvapená. Sice FAS vyléčit nelze, ale pracovat se s ním dá. Obě děti chodí na ZŠ, mají výborné známky a hodnocené jsou jako velmi hodné. Obě děti jsou na hranici MR, přičemž jsme je přebírali s MR, mladší dítě v pásmu SMR. Samozřejmě s výrazným poškozením se těžko pracuje, nicméně děti v rodinách jsou vývojově dál než děti se stejným postižením v ústavu, a to i když se pracovníci v ústavu velmi snaží.
- Citovat
- Upravit
22.3.23 11:44
Já mám dospělého švagra s Down syndromem. Sluníčkový je, ale jak už je v seniorským věku a přidružily se další tělesné potíže související s postižením, tak je mrzutější a taky už není úplně ve formě. Hlavní zásluhu na tom, že dokonce i pracoval na nechránném trhu práce, žije v komunitě a čile se zapojoval do společenského života ve městě má tchyně. A to neměla vůbec žádnou podporu, ale nevzdala se a vybojovala toho hodně. Vzdělání, práce, koníčky atd. Teď už jí je po 80 tak trénují osamostatnění, její největší hrůza je, že ji její syn přežije, což není moc pravděpodobné, ale přece jen. takže spolupracuje s organizacemi s tímhle zaměřením a udělala závěť ve prospěch syna a právně ošetřila, aby mohl zůstat v bytě a organizace mu zajistí případně nutnou podporu a pak jim zůstane byt jako chráněné bydlení. hodně je to taky o podntném prostředí, výchově v rodině atd. dva jedinci se stejně nízkým IQ mohou mít díky podpoře a podnětnému prostředí úplně jiné šance na začlenění do běžného života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, tuto diskuzi zakládám ze zvědavosti. Teta (proto prosím o anonym) pracuje v ústavu. Bydlí na druhé straně republiky a proto se vidíme jednou za pár let. Už roky pracuje v ústavu a teď jsme se viděly a poprvé na to přišla poradně řeč a já jsem z toho úplně mimo. Nevím jak jsem si to představovala ale tak šíleně teda ne. Vyprávěla mi jak jeden puberták s downem je agresivní, vůbec nemluví a pak se na pracovníky vrhne a skrti je a ze je tam jen jeden který umí alespoň trochu komunikovat. Zajímali by mě další zkusenosti lidi, co se s downovym syndromem setkali a jací ti lidé jsou. Protože na fb a instagramu na mě několikrát vyskočili příspěvky o tom, jaká jsou to sluníčka a jsou to hodné děti do konce života. No po tomto rozhovoru bych rada znala realitu