Druhé dítě - moje zlost

Ahoj holky,
to je paráda,že v tom nejsem sama,já si kolikrát říkám,že jsem hrozná,že na Barušku ječím a plácnu ji jen proto,abych si ulevila já.No někdy to fakt jinak nejde a co si budem povídat,když je člověk nevyspalej a utahanej a nestíhá,tak pak má nervy na pochodu a reaguje nepřiměřeně.
Když jsme přijeli s porodnice s uzlíčkem,měl manža týden dovolené a pomáhal mi tím,že byl jen s Bárou.Ta byla naprosto nesnesitelná, měla výbuchy vzteku a pláče a já ji vůbec nepoznávala, mlátila sebou o zem-já bych ji dávno zmydlila a Honza:Barunko,pojď,zkusíme to ještě jednou a klidně,jseš naše holčička a vždycky budeš a blablabla,měl NESKUTEČNOU trpělivost a za týden,kdy si vzteklounka otestovala,že je pořád číslo jedna,to utlo.Táta musel do práce a asi pochopila,že se mnou to taková sranda nebude,že jsem drsnější,tak byla jak milius. Jen co se mi líbí,co mi radila Bludička, že přivezli té starší z porodnice společně s miminkem panenku tu lepší(Anabell nebo tak) a že se zapojovala do prací okolo mimča společně s panenkou.
Já jsem Báru zapojovala fest,pořád jsem zdůrazňovala,jak je důležitá,že je dobře,že mi pomáhá podat plínku a odnést špinavou,namazat pupíka a tak,že bych to bez ní prostě nezvládla.No a nějak se to zlomilo a teď mám pocit,že už to jsou dva na jednoho-dva čerti na jednu ubohou strhanou matku
Dneska jsem na ně koukala v pokojíčku,Bára hrála Vojtovi divadlo s pajdulákama,Vojta na nizíral a občas se pokusil jí něco čmajznout,ale už se naučila,že mu místo toho podstrčí jinou hračku a zatím to stačí.Je to paráda, Vojta se krásně zabaví jen tím,že kouká,jak si Bára hraje,nebo si hrajou na doktory-to radši nakukuju,tuhle mu pižlala hrací pilkou nohu,že operuje.No ale chci říct,že i když jsou dvě děti fakt náročný a víc - o tom radši nemluvím,tak to stojí za ty chvíle občasných výbuchů a nervů.Mám pocit,že to dítě chápe,že i máma je jen člověk a že to trvalý následky nemá.
Jitka a Kadlátka