Chtěla bych druhé dítě, ale jsem nervózní

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

6.2.26 20:01

načítám...

@Sadman tak to mě pobavilo :lol: vezmu si to k srdci ne fakt holky díky trochu se mi odfouklo. Potřebovala jsem to slyšet ať už že zbytečně strachuju a nebo že na tom byla některá podobně. Spíš nad tím přemýšlím víc než je třeba. Děkuju :hug:

Citovat
Upravit

Jahru

9722

15792

6.2.26 20:21

načítám...

@Anonymní píše: Více

Byla jsem na tom dost podobně :mrgreen: Druhé dítko bylo chtěné a plánované, ale když jsem našla na testu čárku, tak mě chytla panika, co jsem to provedla. V druhém těhotenství ani po porodu jsem necítila takový nával emocí jako u prvního, ale postupně to přišlo a miluju obě děti. Občas mám chuť některého z nich ubezdušit, občas obejmout, ale rozhodně nemám pocit, že bych některého z nich měla ráda méně… :lol: Děti jsou od sebe 2 a čtvrt roku a nemyslím si, že by jim sourozenectví ublížilo. Vycházejí spolu skvěle, jsou to parťáci a to jsou v pubertě. Takže vlastně zpětně jediného čeho občas lituju, tak že jsme nenašli odvahu na třetí dítko.
Moc nepřemýšlej a jdi do toho, držím palce!

načítám...
Citovat
Zmínit

Rosebery

3692

4762

6.2.26 20:27

načítám...

Prosím tě, přece, až syn bude velký a začneš randit, tak nebudeš ta máma, co ho nedá, že ne?
Nebude to tak, že s druhým se láska k prvnímu umenší. Takhle to nefunguje. Je jedno, jestli máš dvě nebo tři děti. Prostě se ta láska násobí, ničeho se neboj, bude to fajn.

načítám...
Citovat
Zmínit

andiedvorakova

1744

2363

6.2.26 22:51

načítám...

Do druhého bych šla a nebála bych se. Sama říkáte, že máte tyhle rozporuplné pocity ohledně všech velkých kroků. A nakonec se vždycky ukázalo, že to byly správné kroky, ne? Tohle bude to samé. Synkovi za život ublížíte mockrát. Je to nevyhnutelné. Všem nám rodiče uštědřili nějaké bolístky - byť ve většině případů to vůbec nebylo tak míněné a kolikrát si to ti rodiče vůbec neuvědomili. Jsme každý jiný a ublíží nám jiné věci. K životu to patří… Mít sourozence je pro malé dítě ze začátku asi spíš nepříjemné a bolavé. Najednou už nejsou středobod vesmíru. Ale za mě je dobře, že to zjistí takhle brzy. Je jen potřeba, aby starší slyšel a cítil, že je pořád milovaný a stejně důležitý jako nové dítě. Pak si to sedne brzy samo…

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

7.2.26 09:25

načítám...

@andiedvorakova ano mám vždycky problém ve velkých situacích. Fakt příkladem i ta práce. Úplně mě ničila a já prostě chodila v depkách každý den domů. Furt jsem říkala jak odejdu 3 roky jsem tam furt byla. Pak už jsem řekla konec s šíleným strachem a přešla jinam a ta úleva nejlepší rozhodnutí. A tak to bylo i se synem. Jak se narodil zjistila jsem že on je to co mi v životě chybělo. Syn je pomocník a moje představa je ho vést při druhém dítěti, že ho potřebuju my oba tak aby mi třeba podával pleny a tak. Ne ho vést že je na druhé koleji, to vůbec ne. Ty jsi ten chlap kterého potřebujeme, jsi velký brácha. Žádné nucení rodič jsem já ne dítě, ale on rád pomáhá. Takže vlastně já sama moc nechápu proč váhám.