Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Druhé dítě? Prosím o vaše názory
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.9.23 08:51
To že bude mít sourozence neznamená, že nebude sama. Mám bráchu o rok a půl mladšího a nemáme si absolutně co říct, žijeme přes půl republiky od sebe a nekontaktujeme se. V dětství jsme se nesnášeli. Já sama mám dva syny, a jestli jsem si myslela, že jsem se s prvním dítětem nevyspala a bylo to těžké, druhý syn mě vyvedl z omylu. Dva roky totální peklo, já se vyspala až po 4 letech na mateřské (mám kluky dva roky od sebe). Teď už si spolu dokáží i hrát, ale pořád to není ono, jsou na sebe zlí, starší syn kolikrát řekne, že bráchu nechtěl. A já se přiznám, že ve vašem věku bych už do dalšího dítěte nešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 08:54
@Anonymní píše:
Ahoj vsem, potrebovala bych asi slyset i druhe nezavisle nazory (ano, rozhodnuti je jen na me ). Mame triletou holcicku, me je 38 a manzelovi 40. A oba jiz nejakou dobu vedeme diskuzi, zda jit do druheho ditete nebo ne. Nasim asi jedinym a hlavnim duvodem je, aby tu nase dite nezustalo jednou samo, Mam jen rodice a manzel uz nema nikoho. Cele detstvi jsem tak trochu pocitovala, ze jsem sama, ted to vnimam jeste vic, a bojim se toho, ze nam jednou bude strasne lito, ze jsme neporidili sourozence. Kamarady nyni moc nemame, cerstve jsme se prestehovali, takze tu ani jeden nikoho nezna. Nastesti mala zacala chodit do skolky, tak socialni kontakt ma. Nase duvody proc uz ne dalsi, je jednak, strach, aby druhe dite bylo zdrave (vysoky vek), nutnost vyresit vetsi byt (nyni jsme ve 2+1, takze mala nema pokojicek - chceme to ted resit, to znamena koupe vetsiho, ale to prinese velke naklady- hypoteka, nastesti jsem zacala zase pracovat. Nevim jak by to bylo ale financne, kdybych sla na materskou). Dalsi vec je, ze jsem rada, ze uz se vyspim atd, proste takova nase sobeckost, ze uz muzeme zase myslet na sebe. Nevim ted jestli se proste nekousnout a vydrzet ty priserny dva roky nevyspani atd a neporidit proste sourozence. Moc casu na rozmysleni vzhledem k veku nemam. A vsichni porad prudi, jak tu bude mala jednou sama a ze nejvic je sourozenec atd. A me to pochopitelne nahlodava a nechci jednou litovat, ze jsme kvuli nasi pohodlnosti nemeli jeste druhe. Dekuji moc vsem za nazory
takových diskusí je tu už více, a nejčastější rada tam bývá - ne další dítě nepořizujeme proto, aby dítě mělo sourozence, to je úplně nesmyslný důvod,
spousta sourozenců se nemusí už v dětství, někteří pak v dospělosti,
druhé dítě si pořiďte, jestli po něm toužíte vy dva jako rodiče, a ne pokud vy nechcete, pořizovat ho pouze jako parťáka ke stávajícímu dítěti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 08:55
@Anonymní píše:
Ahoj vsem, potrebovala bych asi slyset i druhe nezavisle nazory (ano, rozhodnuti je jen na me ). Mame triletou holcicku, me je 38 a manzelovi 40. A oba jiz nejakou dobu vedeme diskuzi, zda jit do druheho ditete nebo ne. Nasim asi jedinym a hlavnim duvodem je, aby tu nase dite nezustalo jednou samo, Mam jen rodice a manzel uz nema nikoho. Cele detstvi jsem tak trochu pocitovala, ze jsem sama, ted to vnimam jeste vic, a bojim se toho, ze nam jednou bude strasne lito, ze jsme neporidili sourozence. Kamarady nyni moc nemame, cerstve jsme se prestehovali, takze tu ani jeden nikoho nezna. Nastesti mala zacala chodit do skolky, tak socialni kontakt ma. Nase duvody proc uz ne dalsi, je jednak, strach, aby druhe dite bylo zdrave (vysoky vek), nutnost vyresit vetsi byt (nyni jsme ve 2+1, takze mala nema pokojicek - chceme to ted resit, to znamena koupe vetsiho, ale to prinese velke naklady- hypoteka, nastesti jsem zacala zase pracovat. Nevim jak by to bylo ale financne, kdybych sla na materskou). Dalsi vec je, ze jsem rada, ze uz se vyspim atd, proste takova nase sobeckost, ze uz muzeme zase myslet na sebe. Nevim ted jestli se proste nekousnout a vydrzet ty priserny dva roky nevyspani atd a neporidit proste sourozence. Moc casu na rozmysleni vzhledem k veku nemam. A vsichni porad prudi, jak tu bude mala jednou sama a ze nejvic je sourozenec atd. A me to pochopitelne nahlodava a nechci jednou litovat, ze jsme kvuli nasi pohodlnosti nemeli jeste druhe. Dekuji moc vsem za nazory
Mám skoro plnoletého jedináčka, nikdy po sourozenci netoužilo. Dítko bylo vždy velmi družné a všude mělo dostatek známých a přátel. Za mě je důležitější jaké přátele si vybere jako „rodinu“, než doufat, že s biopříbuznými bude vycházet jak v dětství, tak v dospělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 08:58
Nemusi to vyjit, ale muze 
Mam dva sourozence a jsem za ne nesmirne rada. Jsme prubezne v kontaktu a pomahame si, kdyz nekdo z nas potrebuje. V detstvi jsme se obcas trochu tesali, ale mamka nas dokazala srovnat a vzdycky po nas pozadovala, at spolu vychazime a nejsme na sebe osklivi. Klidne spolu zajdeme na pivo pokecat, nebo spolu jedeme na vylet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 09:00
My jsme druhé chtěli, přestože místa taky moc nemáme. Oba máme sourozence a naše zkušenost je taková, že ve dvou (případně více lidech) se to prostě lépe táhne. Dítě se naučí, že není středobod vesmíru, že je potřeba brát ohledy, umět se dělit, domluvit se, nastavit si se sourozencem funkční pravidla atd. Nebylo moc o čem přemýšlet, navíc se nám zadařilo v podstatě hned. Jenže co čert nechtěl, místo jednoho sourozence čekáme dvojčata. 
Člověk si to může naplánovat, jak chce, ale život to stejně překope úplně jinak. Rozhodnutí je jen na vás… Akorát bude potřeba ho udělat rychle. A je úplně v pořádku, když se rozhodnete pro klid a celý ten kolotoč kolem mimina už odmítnete absolvovat. Osobně bych se vám vůbec nedivila, u nás je naštěstí na rodičáku manžel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 09:08
To rozhodnutí by mělo být jen na vás, neohlížet se na ostatní a nepřemýšlet, jestli dítě potřebuje sourozence.
Ale přiznám se, že já nad tím takto uvažuji.
Mám sestru, nejlepší sestru na světě. Je moje nejlepší kamarádka a máme dcerky půl roku od sebe a to nás ještě více sblížilo.
Teď jsme v situaci, kdy řešíme rakovinu slinivky naší mámy a přiznám se, že být na to v životě sama, tak se asi zhroutím.
Jsme si teď podporou více, než kdy jindy a tahle situace mě utvrdila v tom, že pro svoji dceru sourozence chci.
Nemusí být nejlepší kamarádi, ale doufám, že když v životě půjde do tuhého, tak se vzájemně podrží.
Ale mít 1, nebo 2,3 děti je na každém.
Nic není špatně, musíte to tak cítit.
Ve vašem případě bych spíše opravdu řešila věk a finance.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.9.23 09:08
Z pohledu jedináčka
Strašně mě mrzelo, že nemám sourozence. Jako dítě jsem byla v okolí jediná i ve třídě jediná. Nejblíž jsem měla k bratranci, taky byl jedináček. Ten má děti 3 strašně se zbožňují. I nevlastní sourozence od matky berou jako sobě rovného. Nedělají mezi sebou rozdíli, ani děti, ani rodiče.
Výhody a nevýhody jsou všude. Upřímně? Občas bych potřebovala někoho, kdo převezme povinnosti k rodičům abych si oddchla. Nikoho takového nemám a tak se s tím musí placat sama
Znám tak ale sourozence co se bytostně nesnáší, ani neřeknou, že mají sourozence. Na návštěvy chodí každy sám tak aby se nepotkali. Rozepře mezi sourozenci je hodně majetek. Znám sourozence co se 10 let hádají o prodeji domu. Ten chátrá, oni se nebaví 
. Výhra není nic a zároveň všechno?
- Citovat
- Upravit
14.9.23 09:15
Holky tu dobře píšou, že mít sourozence není žádná záruka, že jednou nebude samo. Já vyrůstala jako polojedináček, brácha starší o 13 let a jako traumu jsem to nepociťovala. Můj manžel má třeba bráchu a vidí se jednou za rok na 5 minut, někdy ani to ne, kontakty vůbec neexistují, zato má sestru, se kterou má luxusní vztahy, ale ona je z nich nejmladší, moje máma má 2 sestry a jedna chodila jen když něco potřebovala, druhá byla u nás snad 2× v životě? Bližší než sestry jí byla vždycky sestřenice. Rovnže brácha mého táty, kde mohl, tak na něj jen nadával. Takže druhé dítě jen v případě, že to vy chcete, vy budete těhotná, vy budete rodit, vy budete zase piplat miminiko, ne dcera. Musíte být s tím vnitřně srovnaná, že tohle VY chcete. Teda s manželem, i když to všechno od.ere ženská. Také jsem četla reální příběh, jak jedna paní měla kluka a holku, odmala je vedla k tomu, že sourozenec je to nejvíc, jeden na druhého se můžou spolehnout, v dětství to i nějak fungovalo, pak se on oženil, ona vdala, přišli děti a nakonec se ti dva super sourozenci soudí o majetek a tahanice nemají konce kraje. A pomlouvají se, lžou si, takže mít sourozence neznamená záruku ničeho. Opravdu si můžou být nejlepší celoživotní parťáci, ale taky cizí lidé v dospělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 09:24
Bude to tak asi 50:50. Já mám sice jedináčka, ale protože jsem prvoplánovitě s ní sama, dvě bych nezvládla, holka je takto spokojená, už je jí 18, těžko říct, co bude dál.
Ale jsem strašně vděčná za bráchu, naši nám zemřeli, otec po pár letech máti, od 40 let jsem teda sirotek, a jsem ráda, že mám aspoň někoho, holka má alespoň bratrance a sestřenici. S nima vztah udržujeme, ať má pak i ona v životě alespoň někoho, pokud by náhodou šla v mých šlépějích a rozhodla se pro život bez chlapa.
Ano, taky znám sourozence, kteří se nemusí. Proto píšu, že to je pade na pade. Musíte se sami rozhnout. Tvůj věk pro druhé dítě mi nepřipadá nic hrozného v dnešní době, to vyspání se chápu, bydlení problém,,,ale já bych do toho ve vašem případě šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 09:30
Proč nepohledáš ve starších diskuzích? Řešilo se to tu milionkrát. A odpovědi jsou pořád stejné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 09:34
Dle tvému příspěvku spíše převažují věci proč další dítě nemít, než mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 09:47
Muzete byt na pohodu ve 2+1 i se dvema detmi (obytna kuchyn+loznice+pokojicek).
Vykasli se na vsechny racionalni duvody, ktere se mohou z minuty na minutu sesypat jako domecek z karet, a poloz svemu srdci jednu jedinou otazku:
Chci nebo nechci druhe dite?
A podle toho se zarid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.9.23 09:55
Řeším teď podobnou situaci, jen ty důvody jsou trochu jiné. Je mi 36, mám skoro roční, máme zázemí, v bydlení by problém nebyl, s penězi je to takové že po mnoha letech, kdy jsem žila v nedostatku, je to teď ok a až začnu pracovat, budeme se mít dobře, druhé by s tím dost zahýbalo a museli bychom zase počítat a manžel by zase byl neustále v práci a neměl by na nás čas, což mi vadí ještě víc než to šetření. A rozhodli jsme se že ne. Dítě a péče o něj je, nebo může být když se narodí náročnější dítě, strašně náročná věc, a člověk musí být fakt odhodlaný aby z toho nebyl frustrovaný a nepřenášel to na to dítě. Když člověk po dítěti touží, tak jde stranou všechno a pokud to není tak, že by nemělo co jíst, vždycky se to nějak udělá. Vím sama u prvního, kolik peněz padne a co to udělá s naší životní úrovní mi bylo úplně jedno, ve srovnání s tím ho nemít mi penze vůbec nepřišly podstatné, ani manželovi. Bez mrknutí oka jsem riskovala a do jisté míry obětovala svoje zdraví, několik let života kdy to nešlo a postupně jsem tomu musela přizpůsobit úplně všechno. Neváhala jsem ani vteřinu a ani toho nikdy nelitovala. No, dítě se narodilo náročné dost. My jsme ještě v období nespaní, bohužel to vidím taky tak do těch dvou let, není to dítě, které by se naučilo prospat celou noc během prvního roku a ještě teda i povahu má na jednu stranu úžasnou, ale sakra náročnou (divoké, akční, emotivní - buď velké nadšení nebo hysterák, nic mezi tím). A ještě prvních půl roku mělo zdravotní problémy. Kdyby přišlo druhé stejné v situaci, kdy se spíš těším až konečně budu zas trošku normálně žít a upřímně i na to, až s ním nebudu 24/7, protože já s tím tvorečkem prostě nezvládám držet krok, jsem vymačkaná jak citron, mám občas pocit že neseberu energii ani na to vstát z postele v našich obligátních 5:15, mám obavy že bych úplně vyhořela a byla by ze mě matka jakou být nechci. Taky mě už tlačí věk, takže je možné, že až se vzpamatuju, bude mě to mrzet a budu si říkám, že bych to druhé zvládla ale bude už pozdě. Ale pořád lepší než abych teď šla do druhého a pak to bylo nad moje síly, to by odnesly ty děti. Už teď mi občas po nocích kdy skoro nespím a dítě plné energie mi celý den skáče po hlavě a chce bavit mám občas co dělat aby mi neujely nervy. Zatím když si představím v kolika letech bychom se z toho nejhoršího s mrnětem zas vyhrabali, je to nanic, byli bychom už „staří“. Kdybychom byli o pět let mladší, tak v klidu počkám, jestli se budu cítit později a až budu o tom přesvědčená a asi bych do toho nakonec šla. Ale takhle když je to s mnoha otazníky, tak radši ne.
- Citovat
- Upravit
14.9.23 10:03
Zdravím, pokud bych chtěla druhé dítě, pořídila bych si ho jen proto, že ho prostě chci 
. Teda s manželem že bychom chtěli, samozřejmě. Pořizovat si druhé dítě jako kámoše pro to první je podle mne blbost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj vsem, potrebovala bych asi slyset i druhe nezavisle nazory (ano, rozhodnuti je jen na me ). Mame triletou holcicku, me je 38 a manzelovi 40. A oba jiz nejakou dobu vedeme diskuzi, zda jit do druheho ditete nebo ne. Nasim asi jedinym a hlavnim duvodem je, aby tu nase dite nezustalo jednou samo, Mam jen rodice a manzel uz nema nikoho. Cele detstvi jsem tak trochu pocitovala, ze jsem sama, ted to vnimam jeste vic, a bojim se toho, ze nam jednou bude strasne lito, ze jsme neporidili sourozence. Kamarady nyni moc nemame, cerstve jsme se prestehovali, takze tu ani jeden nikoho nezna. Nastesti mala zacala chodit do skolky, tak socialni kontakt ma. Nase duvody proc uz ne dalsi, je jednak, strach, aby druhe dite bylo zdrave (vysoky vek), nutnost vyresit vetsi byt (nyni jsme ve 2+1, takze mala nema pokojicek - chceme to ted resit, to znamena koupe vetsiho, ale to prinese velke naklady- hypoteka, nastesti jsem zacala zase pracovat. Nevim jak by to bylo ale financne, kdybych sla na materskou). Dalsi vec je, ze jsem rada, ze uz se vyspim atd, proste takova nase sobeckost, ze uz muzeme zase myslet na sebe. Nevim ted jestli se proste nekousnout a vydrzet ty priserny dva roky nevyspani atd a neporidit proste sourozence. Moc casu na rozmysleni vzhledem k veku nemam. A vsichni porad prudi, jak tu bude mala jednou sama a ze nejvic je sourozenec atd. A me to pochopitelne nahlodava a nechci jednou litovat, ze jsme kvuli nasi pohodlnosti nemeli jeste druhe. Dekuji moc vsem za nazory