Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Druhé dítě ve 41 letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.10.24 15:53
@ka2ka píše: Více
Stoprocentni jistota neni nikdy a v zadnem veku. Ale pokud jsou 3 geneticke testy negativni, je pravdepodobnost chyby opravdu velmi mala, cca kolem 1-2 procent.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.24 15:59
@Anonymní píše: Více
Myslím, že tě dr. zbytečně vystrašila. Komplikace můžou být klidně i v mladším věku. Já osobně znám několik maminek, co rodily kolem 40 let a v pohodě. Pokud toužíš po druhém dítěti, tak bych do toho ještě v tomto věku šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zuzanka320
11.10.24 16:06
@Bonsai173 píše: Více
Pokud jsi ten anonym, tak chápu, jsi prvorodička a vzhledem k věku, je asi CS lepší.
Ale známa, rodila ve 43 vaginálně. Doma už prcka měla… doktor ji taky nabídl možnost CS, ale sama ho nechtěla kvůli delší rekonvalescenci. A povedlo se ji i celkem rychle vaginálně porodit, bez poranění.
Mám kolegyni, která byla prvorodička ve 40, kývla na císaře (ikdyz se ji nechtělo) a rekonvalescence a pece o miminko byl pro ní první dva měsíce horor. Nechtělo se to hojit, pak byla samozřejmě vzhledem k věku víc unavená a rychle vyčerpána.. a to byla celkem sportovní typ….
Takže vždy se najde zastánce cisáře a vaginálního porodu…
Každopádně bych ale netvrdila, že díky CS nebudeš mít postižené dítě. Na což jsem hlavně reagovala… a že Cs je prochazka růžovou zahradou 
Každopádně přeji tobě i autorce jen to dobré
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.10.24 16:15
No hele…podle mě je třeba zvážit fakt všechno a pokud odpověď bude stále ano, tak do toho běžte. Mě je 38, mám dvouleté a nejdu do druhého, přestože jsme byli domluvení, že hned jak to situace umožní, ještě to zkusíme. Protože to první mě zaskočilo. Není postižený, ale jaksi strašně náročný, a to opravdu nadstandardně oproti stejně starým dětem, se kterými se stýkáme - jsem společenská, potřebuju lidi, se starými kamarády moc kontaktu nemám, takže kroužky, hřiště, potkávám se s dalšími ženskými na rodičáku z okolí. Po narození měl zdravotní problémy - kiss syndrom, v souvislosti s tím zaostával ve vývoji, takže extrémně uplakaný, nespavý, vojtovka 6× denně + různé další stimulační aktivity, kojení jsem nezvládla, protože to byl boj a nespala bych už nikdy, tak jsme se s manželem střídali, což s flaškou aspoň šlo. Navazovaly na to různé další drobné komplikace, neprospívání jednu dobu, pak velké záchvaty vzteku kdy byl sám sobě dost nebezpečný v důsledku toho opožděného vývoje…do toho mě se docela po porodu rozsypalo zdraví, což taky s věkem souvisí, co si budem povídat. Jako ve výsledku je to úžasný dneska už zdravý a moc šikovný kluk, ale…spaní pořád nemá úplně normální a celkově upřímně očekávám za pár let diagnózu hyperaktivity. Jedna věc je umět si k němu představit těhotenství a mimino, když se pořád ještě nevyspím ani s ním. Ale druhá, podstatnější, co budu dělat, když se mi narodí druhé takové. Nezvládla bych to. Možná o pět let mladší jo, nevím. Takže já bych rovnou nemyslela na těžce postižené děti, to se stát prostě může, ale zvládnete všichni včetně dcery třeba takhle náročné mimino? Zvládne dcera když po nějakou dobu se celý chod rodiny bude muset miminku podřídit, nebude vás mít na aktivity, na které je zvyklá? Možná miminko nebude snášet kočárek ani nosítko, nebude spát, noci prořve, nebude snášet auto…poradíte si? Budete mít nějakou pomoc v rodině, aby se to trošku rozložilo, když by toho bylo moc? Z mého okolí při těch velkých rozdílech věku ty starší děti sice hrozně chtějí sourozence ale pak těžce nesou, že se opravdu tomu malinkému dítěti celá rodina musí přizpůsobit, najednou nejde to na co byly zvyklé. Trávení volného času, pozornost rodičů, dovolené, bydlení - znám případy kdy to dítě brečící v noci staršího sourozence ničilo tak, že nezvládal fungovat ve škole protože to bylo slyšet v celém bytě a šel na čas k babičce…takže jestli počítáte i s variantou že to nebude růžové a máte na ní řešení, proč ne.
- Citovat
- Upravit
11.10.24 16:16
Rizika tam samozrejme jsou, a doktorka by byla blba, kdyby te na ne neupozornila. Ale 41 je porad realisticke a urcite neni pravidlo, ze s prckem bude neco spatne. Davej si pozor na svoje zdravi, starej se o svoje telo, bud opatrna, a jdi co nejvic naproti tomu, at vsechno dopadne dobre
Ja byla teda mladsi nez ty, ale manzelovi bylo 55, kdyz se narodilo nase nejmladsi dite. A to si pis, ze jsem si vyslechla spoustu reci, jak bude mit mimco urcite spoustu vad, jaky vsechny mozny postizeni muze mit, ze uz to vlastne ani nemusi jit, atd. Manzeluv doktor nam taky vyjmenoval rizika, ale zaroven rekl, ze je to zdravy chlap, a at ma klidne jeste 10 deti, kdyz to priroda dovoli 
dneska je dceri 8, je to stastne, zdrave, sikovne dite.
Jestli po diteti touzis, tak smele do toho. Ale nejdriv se srovnej s tim, ze ty rizika jsou opravdu vetsi. Neber to na lehkou vahu, zjisti si, jake mas moznosti, a neodkladej to vic, nez je nutne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leontodon
11.10.24 16:27
Milióntá diskuze na stejný téma. Dítě budete vychovávat vy, musíte se rozhodnout sami - pokud se příroda nerozhodne za vás. Je nesmysl tohle řešit na foru. 
Pro někoho to je ok, pro někoho ne.
- Citovat
- Upravit
11.10.24 18:07
Mě je 36, manžel s dcerami delší dobu naléhaly, že by chtěly ještě sourozence, manžel že máme poslední šanci, že holky rostou no a přesně tahle rizika, co ti říká Dr. jsou bohužel fakta a já už bych to asi neriskla. Jsem ráda, že mám děti zdravé a také když si pripočtu věk+20let do maturity moje mamka mě rodila v 18 letech, babičkou se stala ve 44 
Ale zase pozitivně, moje sestřenice letos porodila první dítě, ve 40,5.. a je zdravá 
Rozhodnutí je na tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.24 18:26
Ja do toho šla. Otěhotněla jsem už naprosto nečekaně v 41. Věděla jsem, ze půjdu na amniocentezu (ano, vim ze neodhalili všechny vady) a kdyby tam byly VVV, tak bych šla na potrat.
Tehotenstvi sice bylo velmi velmi težké (od 22tt ledvinové kameny, opakovaně uroinfekce a bolesti), porod plánovanou sekci. Ale dite je povedené - moc si ji uzivame.
Muže se kdykoliv stát cokoliv.
Ja byla velmi nešťastná, když se roky nedařilo. Rozumově jsem se s tím snažila srovnat, ale emoce se mnou lomcovaly. Měli jsme i velkou partnerskou krizi. Teď po narození se krize už nwopakovala; malé už je 5.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.24 18:51
@malákráličice píše: Více
No vida, o zakladatelku se uz pokousi demence evidentne, nejen touhy po mimisku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.24 19:13
@Ahep Jako fakt? Podle me kazdy pochopil, ze tam melo byt 180…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.24 20:00
@Bonsai173 píše: Více
no asi si nerozumíme jsou nemoci co genetika neodhalí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.24 20:05
@Bonsai173 píše: Více
Genetický test se dělá jen jeden, nikdo ti neodebere plodovou vodu 3×. A ani to neodhalí vývojové vady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.24 20:10
@Anonymní píše: VícePokud se ti život obrátí o 380 stupňů, tak to nebude žádná tragédie!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
