Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Otázka jasná, jíte jako rodina společně? My ne - máme s manželem tříletou dceru. Babička (moje tchyně) je z toho celá špatná, že jí nepředáváme důležité hodnoty tím společným jídlem. Jenže my jíme každej jindy, jako děti jsme oba rodinná jídla neměli rádi, rádi si u jídla čteme nebo si prostě myslíme na svoje věci. Dcera se u jídla soustředí na jídlo a něco si povídá, málokdy chce, abychom seděli u ní. Nic na tom měnit nechceme, vyhovuje nám to, jen mě zajímá, jestli jsme fakt divní a děláme to z pohledu většinové společnosti špatně, nebo je to běžný?Anonym skrz rodinu, je to u nás trochu výbušné téma.
Ahoj,
stolujeme u velkého jídelního stolu, sedíme tam všichni, hezky si rozprostřeme, dáme si jídlo, popřejeme si dobrou chut a mezi tím něco prohodíme, něco si povíme, pak se sklidí nádobí a je po jídle.
Obědváme i večeříme spolu. Snídaně moc ne, protože každý vstáváme jinak (víkendy). ![]()
U nás se to snažíme dodržovat (i když máme děti 3 a 1 rok, musí sedět s námi u stolu). Ve všední dny máme společné večeře a o víkendu jíme společně u snídaně, oběda i večeře. Máme pravídlo, že žádná televize, počítač, žádné mobily u jídelního stolu. Všichni společně jíme a konverzujeme co se za den událo, co máme v plánu apod. Ale záleží na každé rodině jak si to nastaví. Rozhodně bych neodsuzovala to, že to má někdo jinak. Nejdůležitější je si najít na sebe čas jako rodina a je jedno jestli je to u stolu nebo třeba na procházce…
Když je chlap doma, obědváme spolu a večeře normálně všichni dodržujeme. Manžel se vrací na 18h, takže ideál.
@VikiRiki no, právě. Jsme dost pospolitá rodina, trávíme spolu opravdu hodně volného času, tak si říkám, proč zrovna na jídle se tak bazíruje
v mojí původní rodině se jídla držely povinně, a jak chtěl bejt každej jinde a dělat si svoje, nebo se třeba jen najíst později/dřív, tak byli všichni stejně napružení a jen jsme se pohádali. Přitom jsme spolu trávili spoustu jiného a mnohem kvalitnějšího času.
Taky jsem to doma neměla a přijde mi to taky jako základ. Alespoň večeře, pokud to jde, se snažíme dodržovat. Protože jinak to sklouzne k nějakému zhltnuti u knížky nebo u TV a takhle je to proste i hezky společný moment.
Ano, držíme. Když jsme doma, tak vždy jíme spolu u stolu. O víkendech i snídáme společně. Děcka to mají moc rády. Starší už sama od sebe prostírá pěkně stůl, abychom to měli hezké.
Jako základ beru v sobotu a neděli společný rodinný oběd
.. přes týden večeře jak kdy.. ale jí spolu společně děti.. hlavní jídlo samostatně u počítače absolutně neuznávám
(u telky někdy vyjímečně povolím
).. ale velký rodinný jídelní stůl bylo vždy to první, co jsem vždy do domácnosti kupovala/pro co hledala místo ![]()
A kdyz se dozvis, ze jsi z pohledu vetsinove spolecnosti divna, k cemu ti to bude, kdyz nic menit nechces?
My spolecne jime vzdy, kdyz to jde. Snidane a vecere kazdy den, obedy o vikendu. My spolu jime radi.
@Hoa Mai no já si totiž dlouho myslela, že je běžný jíst, kdy to komu vyjde a chtít si vychutnat jídlo v tichu a o samotě, ale prý ne, tak jen ověřuju ![]()
Pro mě je to divné. Pokud to jde, jíme spolu. Nebo pokud třeba pokud jeden už jedl (třeba firemní brzká večeře), tak si alespoň sedne ke stolu nebo je přítomen v kuchyni a povídáme si, řešíme bežné provozní záležitosti. Číst si u jídla je děs.
Ne vždy se podaří, ale pokud to jde, tak ano, večeříme společně. Obědy ne, to jsme v práci, děti ve školce. O víkendech, když jsme doma, tak určitě ano i ty obědy.
@Anonymní píše:
Otázka jasná, jíte jako rodina společně? My ne - máme s manželem tříletou dceru. Babička (moje tchyně) je z toho celá špatná, že jí nepředáváme důležité hodnoty tím společným jídlem. Jenže my jíme každej jindy, jako děti jsme oba rodinná jídla neměli rádi, rádi si u jídla čteme nebo si prostě myslíme na svoje věci. Dcera se u jídla soustředí na jídlo a něco si povídá, málokdy chce, abychom seděli u ní. Nic na tom měnit nechceme, vyhovuje nám to, jen mě zajímá, jestli jsme fakt divní a děláme to z pohledu většinové společnosti špatně, nebo je to běžný?Anonym skrz rodinu, je to u nás trochu výbušné téma.
S dcerou dodržujeme společný večeře a o víkendu všechny jídla. Je to takový společný okamžik. A přítel jí nerad sám. Ten si sám nedá ani nanuk ![]()
@Anonymní píše:
@VikiRiki no, právě. Jsme dost pospolitá rodina, trávíme spolu opravdu hodně volného času, tak si říkám, proč zrovna na jídle se tak bazírujev mojí původní rodině se jídla držely povinně, a jak chtěl bejt každej jinde a dělat si svoje, nebo se třeba jen najíst později/dřív, tak byli všichni stejně napružení a jen jsme se pohádali. Přitom jsme spolu trávili spoustu jiného a mnohem kvalitnějšího času.
Jidlo bylo odnepameti prilezitost ke schazeni se, nejen v rodine, ale i v ramci sirsich spolecenskych vztahu. Proto se na tom „baziruje“, jak ty rikas. Ale vetsina to narozdil od tebe ma spis tak, ze je to pro ne prijemne, ne ze by to delali z donuceni, protoze se to tak dela. Ale jestli ti to nevyhovuje, tak to nedelej a tak to rekni i tchyni.
@Anonymní píše:
@Hoa Mai no já si totiž dlouho myslela, že je běžný jíst, kdy to komu vyjde a chtít si vychutnat jídlo v tichu a o samotě, ale prý ne, tak jen ověřuju
A to každému ohříváš porci zvlášť? Navíc se ti v kuchyni pořád musí povalovat použité nádobí…
Vždyť je to i hrozně nepraktické.