Duch v domě?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Tak to já už bych se dávno zbláznila strachy. 
Taky bych se s tím asi nesnažila kamarádit. 
Mám z takových věcí hrůzu. Taky pár zážitků mám, ale snažím se namluvit si, že se mi to jen zdálo. Je pravda, že už je to celkem dlouho. 
A doufám, že už ani jinou zkušenost mít nebudu. Hlavně se drž a nezcvokni z toho. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lady_Anne píše:
Tak to já už bych se dávno zbláznila strachy.
Taky se snažím si namluvit že o nic nejde, že to má vysvětlení. Třeba dnes jsem viděla projít v chodbě stín, nemohl být můj (v tu chvíli ničí), není tam okno, takže ani odraz od okna. Přestože být můj nemohl, tak si říkám že můj byl. Mozek se dá ošálit. Někdy to nejde, ale často ano. Budu se snažit nezcvoknout 
Děkuju 
- Citovat
- Upravit
@Petruna21 ty už si ty zvuky a všechno nejspíš vsugerováváš…potom slyšíš a vidíš věci co třeba vůbec nejsou, toto jsem měla když jsem se dívala na nějaký psycho horor, tak každé lupnutí v topení, každý stín na stropě s projíždějícícho auta po ulici byl určitě duch, vrah, nebo jiný psychopat co mě šel zabít…přestaň si to takhle furt tlačit do hlavy, nebo ti z toho jednou opravdu švihne, Borůvce se opravdu dějí para věci, dokáže je lokalizovat popsat…bojí se, ale chápe to, ty se jen bojíš, a přivoláváš si stav kdy uši a oči jedou na 1000% a potom vidíš a slyšíš co neexistuje. nebo si to tajně podvědomě přeješ cítit ty duchy, tak si to tvůj mozek vytváří sám…spíš se zaměř na to, co vše ti může přivodit tvůj mzek v různých chvílích, protože přesně na to, tvoje popisky jsou.
- Citovat
- Upravit
Dobrý den, ráda bych se k Vám přidala. I když nemám zkušenosti tak intenzivní, jak některé popisujete tak se nám / mě a občas dětem, hlavně synovi /stávají poměrně strach nahánějící situace. My jsme nyní s rodinou již 4 roky v pronájmu v bytě, který původního majitele vlastně příliš moc nezajímá a na Prahu máme dost slušný nájem. Když jsem tam byla poprvé, syn /tehdy 2letý/ se rozplakal. Já jsem tehdy řekla, že tady nikdy. V tomto bytě byl stav věcí, jak když odejdete z domova jen pro rohlíky a za chvíli jste zpět a takto 2 toky opuštěný byt zůstal. V té rodině byly 2 děti a rodiče a naživu zůstal jen již nejmladší syn asi 40 let nyní. Z doslechu vím, že tento syn přišel o svou rodinu tragicky během nějakých 2 let a do toho bytu není schopný vkročit. Když jsme tehdy byt vyklízeli, tak jsem se pořád omlouvala té rodině, že jsem to já, kdo má teď jejich rodinu nejblíže a že ji vlastně vyhazuji. Syn se bál spát sám, kdykoli, do dnes. Jednou jsem spala v pokoji sama, děti byli u babičky, a v polospánku se mi zdálo, že ke mě někdo mluví. Vzbudilo mě to, ale přičítala jsem to snu Jenže jsem znovu slyšela šepot a cítila závan něčeho..sama nevím. A dostala jsem fakt šílený strach a normálně šla pro manžela do obýváku, že je to ´divný, ale já se tam sama bojím. Většinou je klid, ale občas mám divné pocity a syn častěji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Není to jediné s čím mám zkušenosti ale bohužel mám z těchto věcí strach. Moje babička je dost senzitivní člověk a má určité zkušenosti a strach nemá, naopak jim rozumí a řekla bych, že ji to dost těší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@barrbucha Hele zase bych jí tak neodsuzovala a nedělala takové závěry 
Dámu neznáme tak nemůžeme vědět zda je to fakt či jen její strach 
To samé bych mohla napsat Boruvce že vidí stíny ze strachu atd. 
já nevím nevidím v Petry a Boruvky komentářich nic co by šlo rozpoznat od pravdy či od strachu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@barrbucha Nikdy jsem z hororu strach neměla 
a nemyslím si že bych si něco třeba vymyslela buď se stalo nebo ne ale určitě si nic nevsugeruji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, musí to být šílený. Já jsem ráda, že u nás se nic takového neděje. Občas, když jsem v posteli, tak slyším v kuchyni nějakou ránu, já si říkám, že se mi to zdálo, ale když to slyší i kocour tak nevim nevim. Někdy na podzim se mi stalo, že jsem v klidu seděla na gauči, kocour spal na křesle a najednou vyskočil. Vyskočil z ničeho nic, úplně naježenej a rozhlížel se kolem sebe, jako by na něj někdo sáhl a vzbudil ho. Takhle to bylo dva dny po sobě. Ale uklidňuju se tím, že se kocourovi něco zdálo. Občas sedí a jako by něco pozoroval, teď už mám dva kocoury a ten druhý to dělá taky. Ale nic hrozného. U kamarádky jsem zažila něco horšího, ale pořád nic takového jako ty. Kolegyně v práci má třeba něco podobného jako ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Petruna21 tak promiň, ale z tvých příspěvků mi to tak přišlo, že jak píše Borůvka že se jí něco stalo, tak ty máš taky pocit, že se ti něco děje, přitom z tvých příspěvků, se nic zvláštního kolem tebe neděje, proto, mi to přišlo že si to prostě vsugerováváš, píšeš že se bojíš pořád a při hororu ne, divný…já se třeba už moc na horory nedívám, protože to právě narušuje tu rovnováhu klidu a pak člověk vidí bubáky kolem sebe…
- Citovat
- Upravit
@barrbucha Psala jsem že se bojím třeba sama doma ne vždy ale já teda bubaky a vše možné věci nevidím a ani si je nepředstavuji ale to je jedno nebudu to řešit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, tak se taky přidám. Doma nám sice asi nestraší, i když naše kočka občas ježí chlupy směrem k prázdnému gauči. Říkám tomu duchovi Oskar, je to náš domácí duch a neškodí. Jsem realista, ale na duchy věřím. Pracovala jsem 2 roky v jednom domově seniorů, jsem zdravotní sestra, a tam se dělo hooodně věcí. Je to domov zaměřený na seniory s demencí, tak si člověk říká, že mají prostě halucinace, ale v tom případě jsem dementní taky Nicméně v celém domově je strašně silné elektromagnetické pole a při dlouhodobém vystavení této energii může být ovlivněná psychika i zdraví. Některé situace jsem ale i tak nedokázala vysvětlit. Např. jednou nám v noci zmizela paní s Alzheimerem, všichni z personálu jsme začali prohledávat celý domov. 3× po sobě zazvonil telefon pokaždé na jiném místě, nikdo se mi do něj neozval. Pak jsem šla hledat ven před domov, před vchodem jsem uviděla tu paní jenom v košilce a papučích(byl leden a mrzlo).Když jsem ji vzala na pokoj a ptala se jí proč odešla, tak mi řekla, že si pro ni přišel manžel, již dávno mrtvý, to si ale neuvědomovala. Tak jsem jí řekla, že ho pošlu pryč a řeknu mu, aby přišel až ráno, že je noc a zima. Byla jen trochu podchlazená, ale už neutekla. Poté, co jsem ale opustila její pokoj, tak se na chodbě rozsvítilo a hned zhaslo světlo(jsou tam vypínače, které se samy zhasnou až po nějaké době). Takže jsem prošla tou chodbou a řekla duchovi ať odejde, ať mi tu paní tam v noci nechá, že mu ji nedám. Pak byl klid, ale další den ráno měla paní strašně vysoký krevní tlak. A taky ti lidé tam často vídali duchy. Dokonce jeden pán popsal, že viděl v jídelně člověka, se kterým se ale nikdy nesetkal v realitě ani ho neviděl, ale ten člověk tam před časem zemřel (měl zjizvený obličej). Ten pán, co ho viděl měl demenci, nemohl si to vymyslet. Nebo nám zvonili na signalizačním zařízení jména lidí, kteří byli dávno mrtví a smazaní z databáze. (Jsou to náramky na ruku, který mají klienti a je na něj nahrané jejich jméno, když klient zmáčkne tlačíto na náramku, objeví se na zařízení, co vypadá jak mobil, kdo a z jakého pokoje zrovna zvoní. Když člověk zemře, data se smažou a náramek se nahraje na jiného člověka. Náramky měli i lidé, kteří je neuměli použít a z jejich náramku nám pak třeba v noci signalizovalo jméno mrtvého člověka, který ho měl předtím. Ale jen někteří mrtví se tak ozývali jednou za čas. I když byl třeba náramek v šuplíku a na pokoji jen ležící klienti.
Nebo, když se něco klientovi přihodilo, volali jsme sanitku, náramek se sundal z ruky a dal do trezoru. Po nějaké době se objevilo jméno toho klienta na signalizaci, ten byl ale v nemocnici a náramek v trezoru zamčený. Ovšem, pak nám dali z nemocnice vědět, že ten klient zemřel. A to se dělo opakovaně. Umíralo tam hodně lidí a hodně duší, tam nějakým způsobem zůstávalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Helen11 píše:
Není to jediné s čím mám zkušenosti ale bohužel mám z těchto věcí strach. Moje babička je dost senzitivní člověk a má určité zkušenosti a strach nemá, naopak jim rozumí a řekla bych, že ji to dost těší.
To může a nemusí být para jev, ale asi bych se tomu přiklonila. On totiž mozek v polospánku vytváří i reálný prožitky (šepot, závan, chlad…)., ale Tvůj syn je ještě čistý (nemá páru o těhle věcech), takže když on něco cítí, tak to tam asi fakt bude Držím Ti palce ať už se Ti nic nepřihodí, ať se Tvůj syn začne cítit dobře. Vím jak tyhle příhody umí zasahovat do obyčejného života, pokud se opakují, je to unavující a otravné
- Citovat
- Upravit
@Petruna21 píše:
@barrbucha Nikdy jsem z hororu strach neměla
Přesně tak. Pouze a jenom člověk který má podobný zážitek může posoudit, zda to byl blud či ne. Realisticky si to promítnout, zhodnotit, pokusit si to vysvětlit. A řídit se tím. Taky to tak dělám… Opravdu ne všechno je para jev, spíš málo co. Ale člověk sám pozná, zda se to dalo vysvětlit nebo ne
- Citovat
- Upravit
@Lady_Anne píše:
No, musí to být šílený.
Přesně tak!!! Když slyším ránu v kuchyni, tak si říkám, že to bylo nádobí, třeba poklice (nedávno rána že tam běžel manžel, fakt si myslel že se urvala horní linka 
ale nikde nic ), koupelnu vysvětluju že spadla sprcha, předsíň kabát, atd atd. Prostě pohoda klídek Dnes kolem 5 ráno jsem cítila škrábání na rošt, pod sebou, tak jsem si řekla že to je pavouk (bl. bý je že kdybych si měla skutečně vybrat mezi pavoukem nebo duchem, beru ducha ). Ale fakt to chce si to vysvětlit, pochybnosti sice zůstávají, ale člověk aspoň nemá strach z každýho upšouknutí U Tvých kocourů si taky myslím že se jim něco zdává
- Citovat
- Upravit
