Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko tak toho Tvyho bych hnala. Se tam bojíš uprdnout normalne. Tohle bych nevydržela a byl by to pro me dost vazny duvod s nim nebydlet.
@LUCIPERKA-ddub píše:
![]()
![]()
ty jo celej můj švagr. Nebejt toho že píšeš, že máš děti 1 a 3 roky a ne 10 a 7, tak si myslím, že si moje sestra, která ale také ovšem chodí do práce, tak jako švagr a věnuje se dětem i domácnosti, ale jemu je to málo a stále kontroluje zda uklidila, vysála, zametla, utřela prach, umyla nádobí…
Někteří chlapi sou příšerní despoti a já bych na tvým místě, pokud on se o děti nedokáže postarat a šoupnul by je k rodičům, odjela i s dětma, ale na delší čas na týden je málo, aby si chlapec uvědomil, jaký to bez tebe je a že nemá žádnej servis… tyjo teplý večeře, bych se vy…Edit: nadpis bych změnila na Manžel despota
Tohle si nekdo vazne dobrovolne nechava libit? Takovy clovek se ale nezmeni, s takovym je partnerka chudak, zbyva jen bic a pryc.
@Lipina bohužel no. Setře jsem několikrát promlouvala do duše, že tot by si líbit neměla nechat. Nejhorší je, že má dva syny 10 a 7 let a ty už to začínají opakovat… ![]()
@kolmenka píše:
Tak jsem pre přečetla celou diskusi a hned jak se můj muž vzbudí musím mu říct jak ho miluji.On uklízí, vaří, a malého se staral úplně stejně jako já. Když jeden vidí nepořádek jde a uklízí ho. Bydlíme v bytě oba tak ho oba i uklizime.Syna jsme si udělali oba tak se o něj také oba staráme.
přesně tak u nás je to stejné obá uklízíme, vaříme a staráme se o dítě, když je jeden nemocný v klidu to udělá ten druhý ![]()
Ahoj, je mi po včerejší hádce mizerně, a tak brouzdám po netu a hledám trochu útěchy. Jsme manželé 4 roky a máme děti 3 a 2 roky (neplánovaně). Na MD se neflákám. Celou dobu se snažím přivydělávat ve svojí práci i díky různým brigádkám přes počítač, přednáškám, výtvarné činnosti, atp. Manžel je instalatér a je hrozně zručný. Poslední dobou se nám to všechno ale nějak bortí. Já mám čím dál míň práce za peníze, on má taky občas výpadky ve výdělku, když nejsou kšefty, platíme strašně moc za hypotéku, ale můj bratr mi brání v jejím refinancování (to je samo na dlouhý příběh), takže stres a zase stres. Do toho pořád pendlujeme mezi Prahou a barákem jeho rodičů, kde taky máme svůj byt. Strávíme vždy všude max 3-4 dny a to ještě nikdy nevím, kdy zase pojedeme zpět. Poslední dobou se čím dál tím víc hádáme. On má svůj basket, kam chodí 2× týdně večer a pak hospodu, takže přijde podnapilý po půlnoci domů. Já od loňska chodím jednou týdně tancovat, abych se z toho všeho nezbláznila. I to mi vyčítá. Včera mě nazval krávou a pi…, což se stalo poprvé a já kvůli tomu až do 4 nespala. Řvali jsme na sebe. Je mi z toho nanic. Vyčítá mi, že jednou za půl roku jedu s kamarádkama na prodloužený víkend a nechám mu děti (vždycky je odveze k mamince, která si za tím účelem sjedná volno v práci). Jinak nikam nechodím bez nich. Organizuju jim program, dělám mu účetnictví, když jsme v Praze, bydlí u nás (ve 3+1) i tchán, protože spolu dělají, takže každý den teplá večeře, dětem oběd, do toho nějaký program. Včera mi mimo jiné vmetl i to, že jsem mizerná kuchařka. Vyčítá mi, že si plánuju věci bez dohody s ním, ale já už prostě nevím, jak na to. Když mu něco řeknu, tak si to nepamatuje. A nepamatuje si to ani když o tom mluvíme opakovaně několikrát za sebou. Dost často si nepamatuje ani to, že ve středu večer mám trénink (a to chodím už rok). Zavedla jsem po dohodě s ním kalendáře - samozřejmě jeden v Praze a druhý u rodičů - které oba udržuju aktuální, co se týká našeho programu. přestože to yl jeho požadavek, tak je snad ani jednou nevzal do ruky. Jeho program se neustále mění a my se mu přizpůsobujeme (třeba zavolá - zabal, odjíždíme už dneska, nebo naopak - nám padla práce, tak pojedeme až za dva dny, takže já zruším dojednaný program pro mě a děti a balím zase za dva dny). Udržuju dvě domácnosti a minule, když jsem zůstala na víkend doma a dělala velký úklid (okna, záclony, prach, třídění věcí, podlahy, asi pět praček prádla atd.), tak se mi jen vysmál, cože to jako dva dny uklízím a že asi nejsem normální. Paní na úklid mi nedovolí. Normálně je celkem v pohodě, holky miluje a stará se o ně, ale kdykoliv je má hlídat, tak jen u maminky, protože „co s nima v Praze“, jenže kdybych s nima já nejela, tak mi to zase vyčte. už toho mám fakt dost. Jsem permanentně unavená a nevím, co mám dělat. Teď řeším pro starší dceru školku, pro mladší jsem chtěla jesle, ale nedovolil mi to, že prý jí budeme vozit k rodičům (to je 100 km) a bude hlídat máma. Nevím, jestli budu mít práci na částečný úvazek, jak chci, protože firma možná bude končit, ale každopádně rodičovský příspěvek mi končí příští měsíc, takže vůbec nevím, jak to budeme řešit. Jsem nešťastná a v koncích. (omlouvám se za román)
Uf, no já bych znění manžela ani slyšet nepotřebovala. Chlap, co děti nepohlídá a pokud ano, tak za pomoci maminky a ještě při tom kafrá, nepamatuje si můj večer 1× týdně a honí mě z domácnosti do domácnosti…to bych já osobně nedala, zakladatelko. rozhodně budeš schopná ženská, co toho má opravdu nad hlavu, takže musíš partnera pravděpodobně nesmírně milovat, když ho necháš organizovat ti čas a ještě navíc na poslední chvíli. já bych se mu na to vykašlala, ještě to účetnictví.. přijde mi, že české ženy neznají v obětování míru
@Myva Promluvila bych si s ním stylem, že pokud to takhle hodlá vést nadále, nedám ruku do ohně za to, že to zvládnu a neodejdu (nerozvedu se, nenajdu si někoho lepšího apod.) Buď to vezme na vědomí nebo ne a v tom případě bude odchod asi to nejlepší řešení. Nebo chceš celý život jen ustupovat a připadat si jako hadr na podlahu?
Svatá pravda, že manželství nejvíc ze všeho prověří narození dětí a mateřská dovolená. To se opravdu vytříbí zrno od plev (praví muži od bačkor).
Dokud se manželé scházejí jen večer po práci doma, tak je pohodový skoro každý vztah. Jakmile je žena ve 100% zápřahu doma s dětmi a potřebuje od muže pomoc a oporu, ve spoustě rodin to začně značně skřípat.
Dámy, děkuju za názory.
@donaga K tomu skloubení - tréninky máme oba dva večer (odcházíme z domova kolem 19:30), takže buď přijedeme ráno/odpoledne před tím nebo třeba jedeme na otočku busem. S tím bydlištěm to není tak jednoduché, protože rodičům pomáhá budovat penzion a navíc svoji instalatérskou práci mají dělenou mezi obě místa. A kdo ví, jak je to s živnostníkem, který si shání práci sám, tak ví, že není lehké to domluvit, aby prostě práce bylo dost na všechny dny, takže ve finále jsme vděční i za takové harakiri. Já z Prahy nechci, protože tam mám vše - rodinu, přátelé, práci, koníčky, školky, mateřské centrum, vyžití pro děti (a nemám tchýni 24/24 za zadkem). Únava v tom určitě hraje roli.
@lasicce To účetnictví je spíš nutnost. Když jsem viděla, jak to léta pytlíkovali s tátou na koleně, tak jsem se vyděsila, že nás všechny jednou zavřou…
@Aamanda Nikdy by mě nenapadlo, že to dojde do takového extrému. Ne, že by nepomáhal. Umí nacpat myčku i pračku apod., ale o vše musím pomalu prosit, ale jinak mám pocit, že je nesvéprávný. Včera sám řval, ať se teda rozvedem, že se o děti postará, ať nemám strach. Já už bohužel jednou rozvedená jsem (bývalý si našel milenku) a nerada bych to prožívala znovu a navíc s dětmi. Jako hadr si připadat nechci a právě proto ta včerejší hádka vypukla. Jeho maminka je vzorem obětování se rodině a on zjevně očekává, že se budu chovat stejně, tak občas cítím potřebu mu vysvětlit, že já nejsem jeho máma a chci mít i svůj život, ať si o tom myslí, co chce. Štve mě (a včera mi to potvrdil), že mou práci doma považuje za automatickou samozřejmost (čili za ní nikdy nepochválí, neuzná, nemluvě o nějakém ocenění)…
Vysvětli: Holky miluje a stará se o ně. Podle mě nestará a nikdy se starat nebude. V případě rozchodu by je je předal své matce a jen proto, aby jsi je neměla ty. Otevři oči. Tak zůstaň v Praze a netahejte sebou pořád ty děti. Vždyť to musí být u vás jak v blázinci. Jak bude matka hlídat dítě, když bude od vás sto km. To jako kdy to dítě uvidíte, když budeš chodit do práce? Myslím, že to u vás nedopadne dobře. Myslíš, že tě má ještě rád?
Úplným základem je, že život se má žít a ne přežívat. Jistě, jsou v něm různá období. Ale je se dřít, nervovat celé své okolí kvůli penězům, které třeba ani nejsou tolik nutné, to je velká škoda a už nikdy seto nedožene. A musí oba chtít. A musí to být partneři a ne pán a služka. Vy jste to zvládli, ale museli jste ubrat oba. V případě @Myva to vypadá tak, že i kdyby se přetrhla, stejně vlastně nic nedělá a když dělá, tak špatně. A on vlastně zvládne pečovat o děti levou zadní, ačkoliv to nikdy nedělal. Až ona půjde do práce, uhoní se s smrti a ještě bez lásky.
@Myva Já ti nevím…můj manžel vždycky říká, že když někdo doma pomoct chce, tak to udělá. Kdo nechce, hledá výmluvy a stejně to neudělá. A každý dospělý člověk snad chápe, že pokud jsi 24/7 s dětmi, potřebuješ aspoň jeden jediný večer za celý týden na pročištění hlavy a to je pro tebe tanec. Nějak tam nevidím snahu manžela tě alespoň pochopit a pokud říká, že jsi mizerná kuchařka, tak je to jen další plivání jedu na tvou osobu. Jak to, že on může 3× denně na basket a pivo ty ne 1× na tancování? Promiň, ale to prostě není normální.
Jako zakladatelko…takhle se mnou jednal manžel pár měsíců před rozvodem, když už měl jinou, mě nechával doma s 3letou dcerou a novorozeným těžce nemocným dítětem, kdy jsem někdy nebyla schopná ani přemýšlet co by kdyby… prostě si našel cokoliv, jen aby mě mohl vynydat, nebo mě ponížit. Paní na úklid jsem sice tehdy neměla, ale musela jsem makat jak šroub a stejně si vždy našel něco. Stávalo se, že třeba sundal boty a letěl do pokoje zkontrolovat jetli je utřený prach, když zjistil že jsem ho utírala asi ráno, tak ječel, když jsem ho stihla utřít pár minut před tím než přišel, tak letěl zas do kuchyně co se kde válí neuklizené, vadil mu i friťák na kuch. lince. Takže za mě…zbav se toho despoty, nebo mu ukaž že taky umíš žít a občas ho řádně seřvi za jeho bordel..
Mě přijde tvůj manžel trochu sobecký
Znám jak dokáže být doma dusno, když jsou problémy s prací a penězi, ale člověk by se měl snažit držet co nejvíc jeden při druhém-to že tě nazval, tak jak nazval beru jako neuctu k tobě-to samé, když ti říká, co jsi celé dva dny doma dělala. To že děti vozí k mamce a sám je nehlídá, no nevím no, to mi moc jako láska k nim nepřijde, když s nimi nedokáže ani trávit společný čas. Na to tvé tancování-asi bych mu řekla, že každý potřebujeme vydechnout-on si vydechuje v hospodě a při sportu a ty při tancování, to že proti tancování něco má, tak mi to přijde jak omezování tvé osoby.
Jádro problému vidím v tom, že jemu asi nebude nikdo dost dobrý
Mohla by ses třeba na hlavu stavět a stejně bys to dělala špatně. Chybí mi nějak v tom všem nějaká pevná vazba mezi vámi a hlavně úcta-jak k tobě jako k člověku, tak hlavně k práci, kterou děláš
Děkuju za vzkazy.
@Kobliha51 Ono to samozřejmě není tak černobílé. Umí holkám uvařit jídlo, dokáže je oblíknout a vzít ven, rád si s nima hraje, postavil jim na zahradě prolézačku atd. Domů se vrací hlavně kvůli nim. Problém je, že když má holky, tak nedokáže udělat nic jiného, ale ode mě očekává, že já to stihnu a ještě mu budu dělat sekretářku a všechno ostatní. Nejsem schopná ho (ani po několika debatách) přesvědčit, že opravdu nesedím celý den na zadku. Když má holky na pár hodin, tak prostě přijdu a ony jsou třeba nakrmené a uložené v postýlkách, ale kromě poklizených hraček je doma stejný bordel, jako když jsem odcházela. Potřeboval by je mít tak na měsíc na krku sám a bez možnosti odložit je k mamince, aby pochopil, co všechno je potřeba stíhat.
@donaga Jsem ráda, že konečně čtu i něco pozitivního. Velkou část všech těch problémů přikládám únavě a stresu. Kdybychom vyřešili problémy s financemi, nemusela bych se třeba tolik honit. Kdybych nebyla tak urvaná, možná bych měla větší chuť i na sex. Kdyby bylo víc sexu, možná by nebyl tak nervní a naše rozhovory by nekončily hádkami. Druhým hlavním problémem je to, že se prostě nedokážeme shodnout na tom bydlení. On má práci na obou stranách, jednou tam, jindy jinde. On má rodinu na jedné straně, já na druhé. Samozřejmě i já dokážu pozitivně ohodnotit výhodu zahrady pro děti, na druhou stranu blízké soužití s tchánovci, jejich babičkou, švagrem a jeho rodinou pod jednou střechou je prostě na palici a nedá se vydržet dlouhodobě. Na druhou stranu, když jsme spolu začínali chodit, shodli jsme se na tom, že zatím z Prahy nepůjdeme a to i proto, že má spoustu výhod pro děti z hlediska zálib, škol atd. To se určitě bude řešit hůř. Poloviční úvazek mi snad klapne od září (aspoň doufám).
@Aamanda V tom uznání potřeby sportu (pohybu a vyčištění hlavy) problém není. Jen prostě nevnímá ten rozdíl, že já před tréninkem vše nachystám a hned jedu zase domů (i proto, že kamarádky jdou druhý den do práce a tak nikdo nemá náladu vysedávat po hospodách), tak on jde po každém tréninku do hospody. Jenže když já si chci tu jeho hospodu „vynahradit“, tak je problém. Nejhorší je, že řekne jdi/jeď a je v pohodě, ale pak zpětně mi to dává sežrat. Obzvlášť, pokud třeba děti mají rýmu, kašel nebo nějakou pitomou vyrážku. Jenže to bych nemohla nikdy nikam.
@S.Ivanka To je teda krutý s tím nemocným děckem. Kamarádku manžel nechal v šestinedělí s druhým dítětem kvůli milence a i mě můj bývalý opustil kvůli jiné ženské. Troufám si říct, že bych už příznaky poznala. Tentokrát vím natuty, že v tom nikdo jiný není. V práci je 100 % času s otcem a jinak je jen na baráku u rodičů nebo na basketu a to vím taky najisto, protože vede pro tým agendu, takže nosí domů zápisy a musí zadávat statistiky z každého utkání.
@adrastea Chápu, jak to vnímáš a i pro mě byly ty nadávky dost velký šok. Ano, měl trochu naváto, ale tohle ještě nikdy neudělal. Jenže to prostě byla taková první velká hádka po dlouhé době, takže si myslím, že se zkrátka nahromadilo napětí. Ta úcta a opora mi chybí dlouhodobě, ale nedá se s ním o tom mluvit normálně. Bohužel mám pocit, že to pramení z jeho maminky, která je po všech stránkách báječná, ale myslím, že to prostě s tou péčí o rodinu přehání. Nemá žádné koníčky, žádný volný čas pro sebe. Mrzí mě, že jsem si toho nevšimla dřív, ale teď už je pozdě. Budu muset najít cestu, jak si vyjasnit, že já nejsem jako ona a donutit ho k tomu, aby to respektoval.
Ty jo, tak takový servis já doma neposkytuji, auto nemyji, koberečky neluxuji.to by mi řekl manžel jednou, že mám doma bordel…musíš se ozvat a nenechat si to líbit.