Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dvojí výchova
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.6.11 11:37
Dvojí výchova
Ahoj holky,
jdu s k vám spíš ulevit, možná některá i poradíte, třeba to znáte z vlastní zkušenosti.
Snažím se vést Anežku k samostatnosti a ulehčit život jí i mě. Od začátku se snažím, aby se například převlékala sama a zároveň si uměla oblečení srovnat na kupičku pro další použití, odnést si po jídle talíř, zasunout za sebou židli u stolu… Když potřebuje pomoc, řekne si a samozřejmě pomůžu (obtížný knoflík atd.). To samé platí když něco děláme. Ukážu ji co a jak, pak to zkusí sama s tím, že jsem u ní a případně pomůžu (takže už třeba v pohodě pod dozorem krájí ostrým nožem). Má i své „povinnosti“, uklízet hračky a udržovat se skříňce s hračkama pořádek, mít srovnané knížky a cd atd. Pomáhá s věcmi jako je mytí nádobí, žehlení, utírání prachu, všechno děláme spolu, o práci se podělíme. Neříkám, že je to vždy dokonalé nebo i bez šeredných pohledů a bez ještě horších řečí 
, ale to se všechno dá zvládnout. Stačí dobrá motivace a jde do všeho s nadšením 
ALE tohle po ní požaduju jen já. Když je u otce (2× v týdnu odpoledne, jednou za dva týdny víkend, plus nějaké nárazovky) tak nic z toho dělat nemusí 
. Její otec bydlí u svých rodičů, má ještě dvě mladší sestry, které tam také bydlí. Anežka tam nemusí nic. Absolutně nic. Její přání jsou splněna, ještě než je stihne vyslovit . Rozmazlují ji, má všechno dovoleno, nic není nemožné, pořád je tu někdo kdo se jí na 200% věnuje. Doma už zkouší na jídlo příbor, u otce nemusí, někdo jí nakrmí. Nechce se jí sedět u oběda? Nevadí, babička za ní běhá s lžičkou po baráku 
. Nemusí po sobě nic uklidit, spát chodí kdy se jí chce, sladkosti má v šuplíku kdykoliv k dispozici, nikomu nevadí, že oběd pak nechce. Tuhle se jí nechtělo domů z hřiště, tak tam s ní byli do osmi do večera, kdy už holka padala únavou na ústa 
. Hrát si sama? Neexistuje, neustále se ji někdo stará o zábavu. Tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Nemusí nic, může všechno. Poděkovat, poprosit a pozdravit - zbytečnost 
.
A pak přijede domů a já jen zírám co se mi to vrátilo domů za „příšerku“ 
. A protože u mě s tímhle chováním tvrdě narazí, tak je u nás dusno, vzteklé scény atd. Dva tři dny ji trvá, než pochopí, že to půjde podle mých pravidel a že mě akorát vytočí, když zkouší ty svoje manýry od otce. Po dvou dnech už to pak jsou jen ojedinělé epizody, které se dají zvládnout 
. Jenže pak jde zas na víkend k otci a všechno jede znova. Zdravit lidi odmítá úplně, tatínek přece taky nezdraví . Vysvětlovala jsem několikrát a nic. Řekla jsem ji, že dokud nezačne zdravit lidi, nedostane jedinou dobrotu. Tak už tři týdny doma nemlsáme, protože prostě nepozdraví 
. Když ji někdo pozdraví, třeba kamarád ze školky, ona otočí hlavu jinam a dělá že nevidí. Přitom na hřišti nebo ve školce si s ním pak normálně hraje.
Asi si řeknete, proč si nepromluvím s jejím otcem. Je to zbytečný. Jeho rodina si myslí, že jsou „něco víc“ a ostatní jsou póvl 
. Kolikrát jsem mu říkala, ať zkusí A. zavést trochu režim, nedovolit ji všechno, že s ní pak doma nemůžu vydržet. Nezájem. On a jeho rodina jsou dokonalí, to já Anežku moc „dřu“ 
.
Jen jsem to napsala, trochu se mi ulevilo, ufff. Myslíte, že ke změně otcovi výchovy přispějí dva týdny co si ji vezme o prázdninách? Že pochopí, že ji rozmazluje? Jestli nepomůže to, tak pak už asi nic 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.6.11 11:44
Neporadím, ale chápu tě. Já mám podobnou představu o výchově jako ty a manžel mi to kazí. Se mnou je dcera samostatná, jakmile se vrátí manžel z práce, je z ní chudinka co nic sama neumí a tatínek pomáhá a pomáhá Mám tu výhodu, že jsem u toho a můžu zakročit, ale pak jsem ta nejhorší, dcera na mě vrhá vražedné pohledy 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 11:46
Pokud by si ji vzal a byl s ní naprosto sám celé 2 týdny, tako moooožná - jinak pochybuju a měla bych z toho spíš hrůzu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 11:49
Já teda tyto zkušenosti nemám, tak ti neporadím, ale jeden příklad z blízkého okolí - ségra má holčinu (3 a čtvrt roku) a někdy je to stejné jako u vás. A to nejsou rozvedení a malou nikam nedávají. Učí jí samostatnosti, jíst příborem, zdravit a dále, jak píšeš. Většinou je to super, ale někdy se zasekne a je vymalováno. Nenají se sama, nepozdraví, jen by mlsala…
Nevím, netroufám si to hodnotit, otec a prarodiče tvé holčičky ti snahu neulehčují, ale možná je to i ve věku… . Nechala bych jí čas, ona na to jistě přijde sama. Spíš chápu, že tě točí, že oni ti „kazí“ tvou výchovu a režim, ale neřekla bych, že to malé uškodí. Ale jak píšu, zkušenosti nemám, je to jen můj dojem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 11:49
Já z toho hrůzu mám 
. On na ní není sám, vždy je tam někdo kdo ho zastoupí. Na dovolenou nikam nejedou, budou doma a max jezdit sem tam na výlet. Po dvou týdnech mi ji vrátí a já abych si nechala napsat neurol
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 11:54
Myslím, že dva týdny jsou málo na pochopení, i dva týdny se dá rozmazlovat. Asi bych jí tolik nezapřahávala do těch domácích prací, zůstala bych u toho starání se sama o sebe (oblékání, jídlo, úklid hraček), ale ne prach, mytí nádobí a podobně, na to je asi ještě hodně malá, dle mého názoru.
Nezdraví? takové období jsem měla taky, vydrželo mi to až dlouho na základku.. tehdy jsem se hrozně bála těch keců „ona už se naučila zdravit…“ „vidíš, že to jde“ apod., radši jsem vydržela „a pozdravit neumíš?“ a těch facek, co za to bylo!!! vždycky, když jsem odemykala dole vchod, myslela jsem na to, abych na schodech nikoho nepotkala… Dneska se tomu směju, vždyť stačilo pár dní něco vydržet, než si všichni zvykli, že zdravím, a byl pokoj… ale tenkrát jsem to viděla jinýma očima, říkala jsem si, kdyby to tak přešli bez keců… takže - neboj, je to období, z toho ona vyroste a naučí se to..
otec - čím víc budeš na něj tlačit, tím to bude horší, bude mít z toho naopak radost, že u něj je ráda a doma naopak nespokojená.
nebuď na ni tak tvrdá, je ještě malinká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 11:56
To nezdraveni je myslim bezna vec tohoto veku. 
Me nevadi, kdyz nezdravil „cizi“ lidi (v baraku), ale na odpovedi na pozdrav kamaradum jsem trvala. (Ehm… pod pohruzkou jedne na zadek pote doma 
)
Jinak k dvoji vychove… holka proste musi casem pochopit, ze doma jsou jina pravidla nez u taty. Klidne bych ji rekla, ze mi nevadi, ze u tatky dela a nedela to a to, ale doma mame svoje pravidla a ty se proste respektuji. Tecka.
My to mame s babickama… s babi se smi neco, co doma ne. A funguje to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 11:57
S tím úklidem, aby ste to nechápali blbě 
Hračky a to svoje to „musí“, to ostatní, prach, nádobí atd. to většinou požaduje ona, chce pomáhat 
Jen aby to nevypadalo, že z ní dělám otroka Je to právě o tom, že se neumí zabavit sama, nebo spíš nechce, tak radši semnou umývá nádobí atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 12:01
To zdravení, samo nechci aby zdravila cizí, ale prostě říct ahoj, když přijde někdo k nám domů, nebo pozdravit kamaráda ze školky, který ji zdravý přes celou ulici, to by tey mohla Když ji řeknu, ať pozdraví, tak mi řekne, že tatínek taky nezdraví. Argumenty, že teď je se mnou tak zdravit bude, ignoruje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 12:14
Chápu Tě a věřím, že se Ti po takovém víkendu vrací „rozmazlený spratek“, s odpuštěním.
Tohle mi syn dělal, když se vrátil z víkendu od našich(asi ve 3, 4 letech, když tam začal sám občas jezdit) - bydlí tam ještě moje mladší sourozenci, všechni bezdětní. Navíc byl první vnouče. Tak jsme ho tam prostě přestali pouštět a naši si nechali poradit(i když si myslí svoje, to je jasné).Občas ho tam už teď pouštíme, naštěstí jsou tam většinou jen naši, ségry mají své studium, brigády a život v jiném městě, tak už tam nejsou..
Je mi jasné, že Ty dcerku nemůžeš nepředávat otci, ale jediné to by pomohlo. Nebo kdyby tam měl víc takových holčiček, které by mu svým chováním brzy skákaly po hlavě..
Nebo to řešit se sociální pracovnicí, ať udělají v rodině kontrolu. Nejlépe si to nechat posvětit nějakou psycholožkou. Jako matka bys mohla dokázat omezení styku dcery s otcem. Vyhrocené případy, kdy soudy nahrávají otci jsou vyjímkou..
Vím, že jsem moc neporadila. Jen, že Tě chápu. Pokud bude v druhé rodině podobný přístup, nikdy se to nezlepší..Protože sotva si ji po návratu dáš dohromady, už zase pojede pryč. A v předpubertě a pubertě se situace naučí využívat ve svůj prospěch..
Mám známé s podobným případem. Dcera je v péči matky, kde paradoxně nemá režim a u otce a babičky má režim mnohem pevnější. Je v pubertě a bohužel, dost se na ní podepisuje, že žije i v rodině, která nemá režim. Co se týká času, u otce tráví dost času, dalo by se říct denně od malička(bydlí kousek od sebe), skoro to, co s matkou. Teď je v pubertě, trochu využívá situace ve svůj prospěch, ale je to rozumná a chytrá holka, snad dostane rozum. Navíc, babičku a tatínka má ráda, jsou pro ni vzorem a autoritou víc než matka..Hlavně díky tomu, jak žijí, jak pracují, jak se starají o rodinu ve srovnání s matkou.
Tak potom je ještě naděje, že budeš pro dceru svým způsobem života větším vzorem a autoritou než otec a babička.Ale stejně se to podepíše..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 12:45
Co se týče toho nezdravení, syn měl taky období, kdy nezdravil, protože se styděl..
Jinak nesouhlasím s tím, že bude dcerka u otce raději, protože je jí víc povoleno..
Dítě opičí lásku pozná..Moje dvouapůlletá dcera mi taky z nadšením pomáhá vytírat podlahu, utírat prach, žehlit, škrábat brambory(má svoji škrabku)..Jen aby jí to vydrželo 
Myslím, že dítě by mělo mít od malička „povinnosti“. S tím, že nebudu nutit a očekávat dokonalost..
Co se týče té dcery známých, ona byla vždy u babičky a tatínka raději než u mámy. Měla tam režim. Až v pubertě začala haprovat. Tak snad se to vše vrátí do normálu, když před pubertou to bylo OK..
Murko, ale myslím, že se sociální pracovnicí by ses mohla poradit. Opřít to o to, že je zvyklá chodit brzy spát, chodí do školky a oni s ní bývají do 8 na hřišti. Taky ale záleží, na koho narazíš, můžeš i na úřadu narazit na „trubku“, která to bude brát jako Tvoje vymýšlení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 12:46
…tak přesně vím o čem píšeš…já mám tedy děti starší (11 a 17 let) a máme střídavou péči. Tatínek nikdy nefungoval a ani nefunguje, takže červencem střídavka končí 
Já mám jiné nároky na děti a jejich povinnosti a on také. Neustále mě napadá…jenže už je to oboustranné…po dětech nic nepožaduje, jen s nima podniká výlety…i přesto děti přišly s tím, že chtějí být se mnou…myslím, že se kolikrát neshodnou ani manželé na výchově dětí, natož lidé, kteří spolu již nežijí…buď stále důsledná, určitě ti to přinese ovoce…ale je to běh na dlouhou trať…myslím, že vím o čem mluvím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 12:50
Díky za podporu
Dcerka zatím neříká, že by otce měla raději, nebo by šla raději k němu, jen se odvolává na to, že u otce nemusí. Mám ségru a ta když si občas A. bere k sobě, nebo potřebuju pohlídat, tak je u ní A. nadšená. I přesto, že musí poslouchat jak hodinky, ségra se nenechá umluvit Takže doufám, že opičí lásku tatínka a jeho rodiny snad jednou prohlédne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 13:06
tak já chápu jak tebe, tak otce…
Mě se takhle Nina vrací od babičky. Tam je vše volnější. Babička jí nemá tak často, tak si jí chce užít, navaří si dopředu, uklidí si, až když dítko odjede. Není prostě součástí denního života, tak je pak všechno jinak.
Myslím, že s tím moc nenaděláš, pokud se s ex nedá domluvit. Asi to bude chtít vydržet, časem malá pochopí, že takhle to chodí u maminky a takhle zase u tatínka…
Je to složité, nezávidím. Asi nezbude než se obrnit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.11 18:37
Nemám vlastní zkušenost, jen mám takovou vizi, že se to spraví s věkem..Nejvíc je samozřejmě s tebou, takže tvá výchova má největší vliv, i když ti ti ostatní často kazí..
Ona je ještě moc malá, aby nepodlehla tomu lákadlu „užít“ si jejich nevýchovu na 100% a vlastně za to vůbec nemůže ( což víš, můžou za to oni)..
A já myslím ,že čím bude starší tím větší z toho bude mít rozum a nakonec rozezná i to, že za tím vším má hledat opravdový zájem a lásku..Možná zjistí, že přes všechny ty výhody, splněná přání a majetek, jí máš nejraději ty a nejvíce ona důvěřuje právě tobě..
Asi je to na dlouhou trat, ale podle mě je výsledek zaručen..
Ted nezbývá než vytrvat a budovat si svou vlastní výchovu s velkou důsledností.
Ohledně zdravení - 99% dětí nezdraví rádo a nezdraví ráda ani moje normálně vychovávaná dcera, kterou nikdo nerozmazloval..( a dnes jsem jela se sousedkou a její školkovou dcerou ve výtahu a její maminka jí chudinku nutila mě pozdravit, aby se za ní nemusela stydět a dcera mě s velkým odporem na povel pozdravila - až mi jí bylo líto )..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
