Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak na výchovu 4letého dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.5.11 21:57
Jak na výchovu 4letého dít
Prosím poradte mi:mám 4,5letou dceru,umí se neskutečně vztekat-když není po jejím,nebo když něco chce tak umí neskutečně knourat řekne to i milionkrát za sebou,i když jí vysvětluji,že to mít nemůže.Když jsou na hřišti obsazený houpačky tak řve nebo knourá tak,že jí radši to dítě na houpačce pustí.Anebo poslední dobou je problém v usínání večer,dělá blbiny a nechce vůbec poslechnout.Vše jí vysvětluji,jsem i přísná,ale někdy se mi směje do obličeje,jsem zvědavá jak přežiju pubertu.Má mladší sestru a ta jí radši taky všechno dá když slyší jak řve.Jak mám předejít tomu,aby se tolik nevztekala?děkuji za vaše názory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.5.11 22:01
Karnatt píše:
Prosím poradte mi:mám 4,5letou dceru,umí se neskutečně vztekat-když není po jejím,nebo když něco chce tak umí neskutečně knourat řekne to i milionkrát za sebou,i když jí vysvětluji,že to mít nemůže.Když jsou na hřišti obsazený houpačky tak řve nebo knourá tak,že jí radši to dítě na houpačce pustí.Anebo poslední dobou je problém v usínání večer,dělá blbiny a nechce vůbec poslechnout.Vše jí vysvětluji,jsem i přísná,ale někdy se mi směje do obličeje,jsem zvědavá jak přežiju pubertu.Má mladší sestru a ta jí radši taky všechno dá když slyší jak řve.Jak mám předejít tomu,aby se tolik nevztekala?děkuji za vaše názory.
Prosím až najdete způsob dejte vědět!!! Sice to u nás není až v takové míře jako u Vás, ale jsme natom podobně!Jinak přeji pevné nervy!Myslím, že je asi potřebujete hodně!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 22:11
Můj syn dokáže hodinu šíleným způsobem ječet a řvát, když něco chce, co mu nejsem ochotna splnit.
Je to na zabití, sebe a potom jeho … nebo naopak? 
Každopádně, po posledních dvou hodinových scénách jsem se objednala k dětské psycholožce, jsem zvědavá co poradí, protože na něj v těchto situacích neplatí žádná technika, kterou znám (odvedení pozornosti, nabídnutí něčeho jiného, co by mít zrovna mohl, ignorace, když mi utečou nervy tak můj jekot nebo ve finále pár plácnutí na zadek, izolace … prostě vůbec nic).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 22:15
Ahoj, mám stejně starého syna a bohužel je to obdobné. Dokáže mi říci 100× za sebou vztekle, že něco chce, když třeba telefonuju. Většinou se jedná o veledůležitou věc, např. žvýkačku. Poměrně často se mi vyloženě směje do obličeje, když mu něco vytýkám. Jsem poměrně přísná i důsledná a čekám, že to časem bude mít výsledky 
. Někdy je zase úžasně rozumný. To se ho snažím chválit, příp. probrat některé situace z minulosti. Pevné nervy!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 22:19
jediné, co u nás zabírá je vyhrožování, že nebude pohádka, nebude čokoláda atd. občas bych ji přizabila, ale vím, že bych si akorát vybila vztek a na klárku by to moc valný dopad nemělo. ze hřiště bych při scéně prostě odešla a nevrátila se. pokud něco chce, co nemůže mít, tak prostě vysvětlit proč ne a neustoupit. je potřeba být důsledná. klárka ví, že mám svatou trpělivost, ale když jde do tuhého, tak se zabejčím a prostě výhrůžku splním, i kdyby se měla ona zbláznit. takže opravdu vyhrožovat pouze věcma, které hodláš potom dodržet. jojo, na její pubertu se už vyloženě těším. to bude žůůůůůžo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 22:20
Nazdárek spolubojovnice. Tohle jsem zažila, soucítím s váma! U nás nepomohlo nic nic nic, 
moje mamka navrhovala psychologa, ale já toho teda nejsem zastánce. Prostě měl normál nervy. Nepomůže nabídnout něco jinýho, ani ho sprdnout, dát na zadek, ignorovat - nic. Jen počkat, přejde to. Nám to trvalo půl roku. Už to pomalu odeznívá. Prostě jsem čekala, mají to miliony dětí, vztekají se, řvou, rodiče jsou s nervama v koncích a pomalu se bojí a stydí s nima vyjít na ulici…
Vydržte to, holky! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.5.11 22:23
Nechci být za vědmu, ale u nás řvaní, domlouvání ani plácnutí nezabíralo, tak jsem se vrátila k osobně vyzkoušené praktice, která u nás funguje (byť ne vždy)…
Kdysi jsem byla v Anglii jako au-pair. Jak je známo, tam se děti plácat nesmí (rodiče se často vybaví skrytými kamerami), křičet se na ně nesmí, v podstatě nic se nesmí a děcka dokážou být pěkní parchantíci. Jedinou povolenou metodou v mé rodině (3 děti různého věku) bylo nechat za trest v koutě (musí být vyčleněný kout, který se nebude měnit, bude izolovaný od všech podnětů jako TV, hračky apod. a zároveň si ponecháte určitý přehled nad dítětem… Dítě se tam dá/pošle za trest (po několikerém varování) a nechá sedět tolik minut, kolik mu je let… Když dítě utíká (a to na začátku, když se tohle praktikuje, vždycky), vracet ho tam tak dlouho (přes vřískot), dokud si to neodsedí, a pak mu zopakovat, co udělal/a a proč tam byl a vyžádat si omluvu..... Já to mám ještě tam, že následně dítě obejmu, neb už v této fázi bývá klid.....
Na děti v anglické rodině to docela od rodičů také zabíralo, mě tak moc nebraly (nebyla jsem tam dlouho)…
Sorry za anonym, osobní důvody.....
- Citovat
- Upravit
1.6.11 05:14
Mam rovnez neskutecne tvrdohlavou dceru. Knourani se u nas opakuje v pravidelnych intervalech uz dlouho, vzdycky ma proste fnukaci obdobi, pak je zas rozumna… jsem prisna, nekdy mozna az moc, zvlast k veceru, kdyz uz mi dochazeji sily a zaroven deti protivni.
U nas zabira - dneska zadna pohadka, odevzdani urciteho poctu hracek do rodicovske uschovy, hrozba okamziteho odchodu domu z mista, kde se neumi chovat v kombinaci s zadna pohadka doma a hned do postele. Anonymem popsany 'timeout" pouzivam v pripadech, kdy fakt bezduvodne buli a vykonava si ho ve svem pokojicku na posteli, prijit muze sama, kdyz se uklidni. V dobe nejvetsi krize jsem mela na lednicce papir s kolonkami chovani a cernymi puntiky. Za urcity pocet puntiku byla ukracena o pohadku, nebo o hracku.
Ucinek to ma na okamzitou situaci, ale neni to moc extra prevence proti budoucim scenam. Ty to popr. jen zkrati, protoze po prvnim vykonanem odchodu domu si uz pamatuje, ze to fakt myslim vazne atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 07:20
Taky to znám. Dcerka je v pohodě, ale v poslední době na ní choděj takový hysteráky, až by jí člověk nejradši vyměnil 
. U nás se zatím osvědčilo povinné odpočívání po obědě. Jakmile má po obědě odpočinek, je to pak OK. Jakmile vynecháme víc jak jeden odpočinek, třeba když je hezky a jezdíme na výlety apod., je na zabití.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.11 21:40
Moje dcera taky kňourá a brečí, když něco chce. Poslední dobou mi pomohlo vyčtené moudro - reagovat na její výjevy paradoxem.
Třeba jí řeknu: „Ty tak krásně kňouráš, zakňourej mi ještě jednou…to je málo, musíš víc nahlas, takhle to slyším jenom já“
A ono ji to přestane bavit, celkem se mi to osvědčilo, tedy aspoň někdy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.11 08:06
Veveří píše:
Třeba jí řeknu: „Ty tak krásně kňouráš, zakňourej mi ještě jednou…to je málo, musíš víc nahlas, takhle to slyším jenom já“
A ono ji to přestane bavit, celkem se mi to osvědčilo, tedy aspoň někdy
Jo, tohle dělá jedna známá a holčička pak na ni vždycky koukne a utne, přestane ji to bavit.
Škoda, že to nezabíralo i u nás…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.6.11 17:34
taky to u nás probíhá, vztek, vzdor, kňourání, vynucování, dokonce na mě hrozí pěstí!!!! Ale ocela si vím rady vždy dosáhnu svého-nebiju ho jen mu stále opakuju, že něco co dělá se nedělá, doma jde do kouta, nebo zakážu pohádku, a pak se ještě musí omluvit, Když se chce vztekat, tak ať se vzteká-má ne to právo-jak jinak může vyjádřit svůj nesouhlas, ale co teda dělůat nesmí je rozbíjet hračky a ubližovat sobě nebo ostatním. pokud se vaše děti vztekají nechteje, ale pouze doma-na veřejnosti to moc dobře nejde. Zavřít do pokojíčku a říct, že až se teda vyvzteká, tak že může dojít, jinak ho tam stále vracím-protože to na mě prostě zkouší. jednou po cestě do školky si chtěl zase něco vynutit a kňoural a kňoural, až jsem zastavila a řekla mu, že nikam nejdu a půjdu až přestane, stála jsem asi jen pár vteřin (prostě zjistil, že to na ě neplatí) Asi je to jen o tom, kdo vydrží dýl, a komu neutečou nervy. třeba můj chap ho absolutně nezvládá malej si s ním dělá co chce, já když ho pozoruju- tak musím seřvat i jeho, protože je až moc naštvanej a jenom po ně hnusně řve a vlatně tohle přesně dělá malýmu dobře. takže zasahuju já!!!! Manžel řekne třeba nech toho než ti jednu hvizdnu, tak já mu na to odpovím, že mu má normálně říct, že mu liskne, protože slovo hvizdnu jaksi nedává dohromady s fackou, no ale to je jen detail, já třeba malému neříkám že mu dám facku, ale třeba řeknu že ho kousnu do zadku a to je vám pak sranda, ze vztekání je rázem smích, jen udržet nervičky............
- Citovat
- Upravit
8.6.11 20:25
já bych zkusila těm dětem říkat to, co se MÁ dělat a ne to, co se dělat NEMÁ. Př. místo - Nekřič na mě, te'd telefonuji, to nemůžeš mluvit tišeji? Vidíš, že volám…říct - Když volám, potřebuji klid, jinak „tetu“ neslyším. Až dovolám, budu se ti věnovat. - říct to klidně, a trvat na tom. A taky odstranit pokud možno ze svého repertoaru křik, když se vám něco nelíbí - těžko pak vysvětlovat dítěti, že nemá ječet, když se rozlobí.
Když bude křičet své požadavky, co chce, tak se dá říct klidným tonem, já tě slyším, chceš žvýkačku. Stačí to říct klidným tonem, křik se mi neposlouchá dobře. Dítě si po čase zvykne, že to může říct „normálně“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 09:17
Blandik píše:
Když volám, potřebuji klid, jinak „tetu“ neslyším. Až dovolám, budu se ti věnovat.
Mně na RaR vadí, že se nepoužívá přímé oslovení, ale všeobecné… „Když volám, potřebuji klid“… To mi prostě nejde… Jako bych pak nemluvila s ním, ale se vzduchem… Ač mu koukám do očí, jsem zvyklá mluvit přímo k určité osobě, ne všeobecně… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 14:04
Davdan píše:Blandik píše:Mně na RaR vadí, že se nepoužívá přímé oslovení, ale všeobecné… „Když volám, potřebuji klid“… To mi prostě nejde… Jako bych pak nemluvila s ním, ale se vzduchem… Ač mu koukám do očí, jsem zvyklá mluvit přímo k určité osobě, ne všeobecně…
Když volám, potřebuji klid, jinak „tetu“ neslyším. Až dovolám, budu se ti věnovat.
V rar se mluví za sebe - jak já to cítím a co mi to dělá, protože to jsou moje pocity a nemůžu hodnotit osobu svého dítěte - jestli je dobré nebo zlé, jestli je šikovný nebo ne. Nemůžu ho jakoby napadat, ale mluvit jen za sebe. To umož'nuje to, že ta druhá osoba se zamyslí nad tím, co se první osobě nelíbí a to proto, že ta první osoba nerozvíří emoce té druhé (nedotkne se ji, nenaštve, neztrapní…) a může tak vnímat smysluplnost. Dítě se stále cítí jako hodnotné, a přitom dostane info, co cítí máma, když neslyší tetu - jak to funguje. Takže mě se toto právě na raru líbí, že učí neutrální komunikaci a umoˇžnujě sdělit něčí pocity, info o tom, jak fungují věci kolem, jak se co dělá aniž by docházelo k „otírání“ se o hodnotu druhého člověka, o hodnocení jaký je, jestli něco dělá dobře nebo ne…
př. Ty tady máš bordel - tak je tam cítít útok na osobu dítěte.
př. Miško, na zemi jsou hračky - neútočím, je to neutrální.
Ale každý to může cítít jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
