Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
jsem UŽ zoufalá a na nervy. Syn když něco zakazu, nebo řeknu NE a dost. Začne rvát jak kraaaava a to jak kdyby ho na nože brali…
A pak si utira slzicky. Neustále si CHCE něco vyrvat.
Prostě nevím jak dál, jsme v bytě a sousedi si budou myslet TÉ mu nějak ublizuju. Rve neuvěřitelně ![]()
Starší syn, uz je taky zoufalí.
Jak se chovat aby při každém zákazu, neplakal… ![]()
Sdílím tvé trápení. Mam to ted úplně stejne doma s malou nervackou.
uz jsem musela dat i na zadek aby se „probrala“ to uz se vazne nedalo celej den poslouchat
musíme vydržet
ono je to přejde az poznaj, ze nás proste neukecaj
Nevím, můj je kliďas. Kdyby měl takový záchvat vzteku a křiku, udělala bych to samé, co dělám, když třeba pláče, asi bych mu jemně omyla celý obličej ve vlažnější vodě, osušila jej, vzala jej na ruku a snažila se ho rozptýlit nějakým obrázkem… Podle situace…Období vzoru se nám vyhla, ale zase jsme měli jiná trápení…
@Milith
Je vidět že nevis co je záchvat vzteku ![]()
Jemně omyla obličej a vzala na ruku??? ![]()
Ve stavu vzteku to ani nejde.
@Pusik26 neustupuj a vydrz. Mě pomáhá že odejdu z místnosti pryč se slovy že až ho to přejde tak ať přijde za mnou ![]()
@Pusik26 píše:jsem UŽ zoufalá a na nervy. Syn když něco zakazu, nebo řeknu NE a dost. Začne rvát jak kraaaava a to jak kdyby ho na nože brali…
A pak si utira slzicky. Neustále si CHCE něco vyrvat.
Prostě nevím jak dál, jsme v bytě a sousedi si budou myslet TÉ mu nějak ublizuju. Rve neuvěřitelně
Starší syn, uz je taky zoufalí.
Jak se chovat aby při každém zákazu, neplakal…
Rekni mu, ze chapes, ze je to pro nej tezke, pochovej ho. Vysvetli mu velmi kratce, proc vec nemuze mit.Ale neustupuj. A nezakazuj mu se vztekat.
Jak se chovat, aby neplakal? Ty se chovej normalne, rozhodne neustupuj. A smir se s tim, ze proste plakat bude.On zkousi a o tom je obdobi vzdoru. Zjistuje, jaka jsou pravidla chovani a ty ho to musis naucit. Ja jsem vzteklouny posilala a dodnes posilam vedle do pokoje. Tim jsem jim nastavila hranici solecenskeho chovani. Ve smyslu ano, mas pravo se zlobit, ale ja to nemusim poslouchat a uz vubec ti delat obecenstvo. Starsiho jsem vracela treba 5×, nez se uklidnil.
A na sousedy se vykasli.
@Pusik26 musíš vydržet. Mně to teď předvádí 19měsíční a je to teda zážitek nad zážitky. Vříská, že už jede na frekvenci netopýrů, válí se na zemi, kope, hází věcma, mlátí hlavou do země…
Neustupovat, ale přemýšlet. Pokud vím, že se u toho a toho vztekne, tak si rozmyslím, jak na něj. Potřebuju dát do kočáru? Upozorním, že tam u auta „bude dělat hačí“, párkrát zopakuju a nabídnu kompenzaci - povezeš se v kočáru a dostaneš křupku a budeš mít v ruce auto. Pokud šlape, tak auto nesmí mít, aby byl kočár dostatečně lákavý.
Nebo nabízím ze 2 alternativ - buď půjdeš za ruku, nebo pojedeš v kočáru. Chce jít sám.
Pokud jinak nejde, nechávám vyvztekat a nevšímám si ho, jen se snažím, aby se nezmrzačil. Jak nemá diváky, tak to je lepší.
Pokud dám nějaký příkaz, tak neustoupím, ať se děje cokoliv.
Synacek to sice nema casto, ale kdyz tak radne. Sousedi mi jsou v pate, oni mi dite nevychovaji. Nedelam nic, reknu mu proc to tak musi byt a kdyz spusti jecak ja ho odtahnu- doslova- do jeho pokojiku at si rve tam. a to taky trvalo nez se to naucil. rvaval mi zdatne u ucha. Rada? nepolevit, vykazat do jine mistnosti. hodne chvalit, kdyz se mu neco povede a odmenit. at si uvedomi ten rozdil. Zni to trochu jak vycvik psa vid?
no jo v podstate to co jsem uplatnila na psy, funguje i u syna ![]()
U nas to bylo to same, bez prehaneni treba 30× denne. Opravdu jedine vytrvat a neustupovat. Nam se zdalo, ze to nefunguje, protoze to i pres to ze si nic nevyrval delal stale. Nejhorsi obdobi trvalo asi rok. Okolo tri let se to zlomilo, asi mu uz trochu doslo, ze to nefunguje a intenzita i castost sla vyrazne dolu. Takze jedina rada - vydrz.
Vim, ze je to strasne na bednu, ale na okoli se vykasli. Ustoupit mu, aby byl klid a nikdo se divne nedival je cesta do pekel hlavne pro tebe. Ja se lidem treba i omluvila, ze je syn hrozny vztekloun a mrzi mne ze je rusi, ale to je tak vse, co jsem pro ne mohla udelat - prece si nevychovam nevychovance jen proto, aby bylo v dome tichoucko.
@Milith píše:
Nevím, můj je kliďas. Kdyby měl takový záchvat vzteku a křiku, udělala bych to samé, co dělám, když třeba pláče, asi bych mu jemně omyla celý obličej ve vlažnější vodě, osušila jej, vzala jej na ruku a snažila se ho rozptýlit nějakým obrázkem… Podle situace…Období vzoru se nám vyhla, ale zase jsme měli jiná trápení…
tak u nás by řval, že je mokrej a nechce být mokrej a řval by tak i po utření:-)
Jinak po neuspesnych pokusech vysvetlovat, obejmout, zaujmout necim jinym praktikujeme to odvadeni do pokoje - stylem prijd az budes klidny. Nekdy uz scena skonci jen mym oznamenim ze jestli neprestane, tak jde. To ho tam normalne odnesu (ac se brani) ale nezaviram. Kdyz prijde jeste rvouci, vracim zpatky.
Ony se v nich dost perou emoce a v tomhle věku ještě musí přijít na to, jak s nimi pracovat. Dcera taky až někdy před třetím rokem „doběhla psychicky svůj věk“ a začlo se s ní jednat krásně. Do té doby prostě poťouch, velký mimino.
Neni zle pomoci i sobe - aby to cloveka tak nevytacelo co to dite vyvadi. Osvedcily se mi jogove relaxace a bylinky (trezalka+chmel+kozlik lekarsky).