Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Funkce tatínka - je to u vás stejné?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.6.15 07:32
Funkce tatínka - je to u vás stejné?
Snažím se dát dohromady myšlenku, ale moc mi to nejde, opět jsem vstávala v pět ráno, bolí mě hlava a celá jsem tak nějak ko, akorát jít se zahrabat.
Napadla mě jedna věc - co se narodila malá, všechno je na mně. Manžel by se zuřivě bránil, že to není pravda, on chodí do práce, chodí s ní na houpačky, hraje si s ní doma (většinou vedle ní sedí s mobilem, ale ok, reaguje).
Potud dobré.
Já mám ale na mysli to, že v reálu i pocitově je to stejně tak, že malou mám na starost já, pečuju o ni já. On se občas stará, ale.. Prostě i tak je to na mně.
To já musím v noci vstát, když brečí, to já musím vstávat v šest ráno, když se vzbudí. To já musím kdykoliv vyskočit, když potřebuje utřít zadek nebo udělat šťávu. To já nemůžu přes den schrupnout, i kdybych padala na ústa, protože by ji nikdo nehlídal. Atd.
Pro vysvětlení - průšvih je u nás ten, že nemáme hlídání, takže jsem s malou v podstatě tahem 3,5 roku a už mi to leze na mozek. Respektive od začátku. 
Chci se tedy zeptat, jak je to u vás? Je to tak všude?
Nebo vy to máte tak, že si jdete třeba přes den lehnout a tatínku, starej se. Že se ráno převrátíte na druhý bok a zavoláte na tatínka, ať se dneska stará on.
Chodí do práce, ano, já to chápu, ale já za 3,5 roku ani jednou nevstávala tehdy, když chci já, nepřevrátila se na druhý bok a ještě půl hodinky nepoložela, když už mě malá vzbudila. Vstávám mezi 5-7, většinou nadávajíc a třeští mi hlava, než to za hodinku dvě přejde, až se proberu.
Neznám, co to je, lehnout si během dne a prostě usnout nebo jen tak ležet, protože to já nemůžu, pak by tu malá byla nehlídaná.
Nevím, patří to k mateřské, patří to k tomu mít děti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.6.15 07:40
Přes týden to u nás bylo tak, že vše bylo na mě, manžel si pohrál a pohlídal když přišel domů, dost často koupal. se dvěma dětmi jsme se už dělili víc. o víkendech se ve vstávání střídáme. dost často teď v 6 vstane s mladším manžel a já vstávám později. ale synovi je 4,5, tak stačí dát mu snídani, pustit pohádku a jde se zase spát 
jinak jsme měla zavedeno, že pokud děti spaly po obědě, šla jsem spát s nimi (i v tom týdnu). teď o víkendu se s manželem střídáme a pokud jsem fakt unavená, tak si jdu odpoledne lehnout a manžel hlídá. pravda je, že k hodně malinkým dětem mi manžel ráno vstal i v pracovní den, když jsem byla hotová po celonočním vstávání na kojení. takže shrnuto a podtrženo - není to tak jako u vás. domlouváme se v péči o dítě tak, aby nám to vyhovovalo oběma. doporučila bych ti najít si chůvu nebo dětské centrum s hlídáním a trošku si vydechnout. a nebo miniškolku na pár dopolední. a úplně nejúžasnější je dát dítě na víkend k babičce (ale chápu, že ne každý tuto možnost má).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:46
Ve všední dny jsem samozřejmě vstávala vždy já ráno, v noci pak každý den, manžela by jekot nevzbudil.
Ale jinak se samozřejmě o péči dělíme. Každý den obě děti už skoro 6 let myje a ukládá, udělá pití, utře zadek, prostě co je potřeba.
Bohužel je to tak, jak si to nastavíš. Ale nepochybuji, že někde to jde nastavovat špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:48
@rejžička píše:
Snažím se dát dohromady myšlenku, ale moc mi to nejde, opět jsem vstávala v pět ráno, bolí mě hlava a celá jsem tak nějak ko, akorát jít se zahrabat.Napadla mě jedna věc - co se narodila malá, všechno je na mně. Manžel by se zuřivě bránil, že to není pravda, on chodí do práce, chodí s ní na houpačky, hraje si s ní doma (většinou vedle ní sedí s mobilem, ale ok, reaguje).
Potud dobré.Já mám ale na mysli to, že v reálu i pocitově je to stejně tak, že malou mám na starost já, pečuju o ni já. On se občas stará, ale.. Prostě i tak je to na mně.
To já musím v noci vstát, když brečí, to já musím vstávat v šest ráno, když se vzbudí. To já musím kdykoliv vyskočit, když potřebuje utřít zadek nebo udělat šťávu. To já nemůžu přes den schrupnout, i kdybych padala na ústa, protože by ji nikdo nehlídal. Atd.Pro vysvětlení - průšvih je u nás ten, že nemáme hlídání, takže jsem s malou v podstatě tahem 3,5 roku a už mi to leze na mozek. Respektive od začátku.
Chci se tedy zeptat, jak je to u vás? Je to tak všude?
Chodí do práce, ano, já to chápu, ale já za 3,5 roku ani jednou nevstávala tehdy, když chci já, nepřevrátila se na druhý bok a ještě půl hodinky nepoložela, když už mě malá vzbudila. Vstávám mezi 5-7, většinou nadávajíc a třeští mi hlava, než to za hodinku dvě přejde, až se proberu.
Nebo vy to máte tak, že si jdete třeba přes den lehnout a tatínku, starej se. Že se ráno převrátíte na druhý bok a zavoláte na tatínka, ať se dneska stará on.
Neznám, co to je, lehnout si během dne a prostě usnout nebo jen tak ležet, protože to já nemůžu, pak by tu malá byla nehlídaná.
Nevím, patří to k mateřské, patří to k tomu mít děti?
máme to tak, ale z jeho iniciativy… je to stejně jeho dítě jako moje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:48
Se spaním je to stejné, neschrupla jsem/nepřispala jsem si nikdy. Jak dítko povyrostlo, tatínek převzal aspoň koupání. Uspávám většinou taky já.
S dalším dítětem se tatínek musel zapojit více (vč. doby mého pobytu v nemocnici). Čím je dítě starší, tím víc s ním tatínek tráví čas. Nenutím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:48
Není to všude stejné. Ale u nás je to podobné jako u vás 
Jenže já jsem si vydupala aspoň jednou týdně na tři hodiny slečnu na hlídání a v malého 2,5 letech ještě soukromou miniškolku na tři dopoledne v týdnu. Abych nezešílela. Mockrát jsem si totiž i pobrečela.
Je ale pravda, že ačkoliv mi manžel nikdy nepomohl, nikdy taky ani nemrknul, že není navařeno nebo uklizeno nebo nevím co, když jsem prostě občas odpadla a místo „domácí práce“ si šla prostě přes den lehnout s malým. A často mi říká, že je rád, že se tak dobře starám o našeho syna. To mě vždycky zase nakopne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:53
U nás je to prakticky stejný, ale já v tom problém nevidím Vstávám k ní a s ní výhradně já a když jsem unavená, tak si s ní lehnu po obědě. Ale mě z toho nehrabe asi proto, že jsem v práci a malá ve školce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:53
Já jsem celkem skřivan, takže ráno o víkendu ( už sedm let je to 6 hodina ) vstávám s dětma já, žena spí tak do 9-10. My se nasnídáme a jdeme nakoupit nebo na zahradu. Zase ale já si chodím s mladším lehnout po obědě. Večer se střídáme, jeden koupe děti, čte a uspává a druhý provádí úklid. Když má žena práci domu, jsem s dětma v podstatě celý víkend, ale mě to baví, takže s tím nemám problém. Rád pro ně vymýšlím program, výlety, ometáme různé dětské dny a podobně. Žena má na starosti ve všední den rozvážku a svážku dětí ze školky a školy a řeší věci se školou a školkou spojené ( placení, úkoly, akce, oslavy spolužáků )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:56
Mám to dost podobně, a to mám ty děti dvě. Teď se trochu zlepšil, ale když byl kluk menší (tak do těch tří let), tak k němu nikdy nevstával v noci, nechodil s ním na hřiště, nekoupal, v podstatě ani netušil, jak se o něj postarat. Občas si s ním chvilku po práci pohrál. Zlepšilo se to s druhým těhotenstvím, kdy mi bylo tak strašně špatně, že se zapojit musel a s narozením druhého dítěte se začal víc zapojovat do péče o staršího - vykoupe, uspí a párkrát ho vzal na hřiště.
Hlídání taky v podstatě nemáme, občas na pár hodin moje mamka, ale syn spal beze mně jen dvakrát (nácvik na porodnici).
To, že se musím starat jen já, jsem hodně špatně nesla, hlavně ten první rok syna. Nevadilo mi ani tak, že se nechce starat, jako že nechápe, že já si taky potřebuju odpočinout. Prý proč, když jsem celý den doma a on chodí do náročné práce. Spravilo se to, až když byl kluk starší a začal trochu líp spát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 07:58
Jak kdy. Kdyz jr vyrizenej z prace tak se staram ja. Kdyz je v poho a reknu, ze sem mega utahana tak nastupuje on. Kdyz breci a ja uz mam hlavu jak strep nastupuje on. 1-2× tydne muzu jit na drink nebo sama na nakupy a hlida on. Blby je, ze treba vcera jsem si sla po nakupech a kdyz prijdu tak se ptam " dal si ji napit?? A on ne me to nenapadlo. Benku vedro jak prass sam lemta jak velbloud.. No nic neudelal to schvalne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 08:04
@Manticora píše:
Mám to dost podobně, a to mám ty děti dvě. Teď se trochu zlepšil, ale když byl kluk menší (tak do těch tří let), tak k němu nikdy nevstával v noci, nechodil s ním na hřiště, nekoupal, v podstatě ani netušil, jak se o něj postarat. Občas si s ním chvilku po práci pohrál. Zlepšilo se to s druhým těhotenstvím, kdy mi bylo tak strašně špatně, že se zapojit musel a s narozením druhého dítěte se začal víc zapojovat do péče o staršího - vykoupe, uspí a párkrát ho vzal na hřiště.
Hlídání taky v podstatě nemáme, občas na pár hodin moje mamka, ale syn spal beze mně jen dvakrát (nácvik na porodnici).
To, že se musím starat jen já, jsem hodně špatně nesla, hlavně ten první rok syna. Nevadilo mi ani tak, že se nechce starat, jako že nechápe, že já si taky potřebuju odpočinout. Prý proč, když jsem celý den doma a on chodí do náročné práce. Spravilo se to, až když byl kluk starší a začal trochu líp spát.
Tak to já zase byla ráda, když mi do toho ten první rok moc nekrafal a já si to mohla dělat po svým. Ale můj muž taky veřejně uznává, že největší dřina je mateřská a výchova dětí, kdyby měl přístup že se vlastně s malou flákám a on dře tak to by mě taky mrzelo. Když byla miminko tak se jí kapku vyhýbal 
dneska jsou super parťáci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 08:08
Ráno a v noci vstávám k prckovi obvykle já a je to podle mě logické, když manžel chodí do práce. Když je doma, tak občas vstane on, ale nadělají takového hluku, že už stejně neusnu Chodím spát s prckem po obědě nebo večer dřív, tím se to nažene. V koupání a uspávání se střídáme, jinak utírání zadku, dělání šťáv je obvykle na mě. Ale to mě nevadí, je to hlavně tím, že si malej vždycky řekne mě. Ale když to udělat nemůžu nebo se tedy ještě mimořádně válím v posteli, tak manžel nemá problém to udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 08:14
Ano samozřejmě, že o dítě se v 90%starám já a nepřijde mi na tom vůbec nic divného, já jsem na rodičáku. Manžel chodí do práce. Jinak teda moje chodí po obědě spát, takže když jsem unavená, tak jdu prostě spát s ní 
A když jsem nemocná nebo toho mám joooo plné kecky, tak o víkendu hlídá tatínek, ale to už musí být. On si s dcerkou pohraje a tak, ale jinak ta hlavní péče je pochopitelně na mě a vůbec mi to neva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 08:15
Tak u nás je to ještě horší, ale zvládám to. Nebudu si hrát na frajerku, že mě to občas pěkně ne.ere, a že se sem tam na někoho vzteky neutrhnu. O děti se starám svědomitě, věnuju se jim, co to jde, domácnost máme taky pěkně obstaranou. Ale za žádnou cenu nedělám dětem ani manželovi otroka, takový altruista nejsem. Zaplať pánbůh, že je to takhle. Děti jsou zdravé, my také. Jasně že si někdy říkám, že je tu ten chlap snad jen od toho, aby platil ten nájem. A i kdyby opravdu jen kvůli tomu, tak i jen to je prostě nutné. Kdybych i na tohle měla být jen já… 
Strašně obdivuju holky, co jsou na děti samy. Zvlášť na ty nemocné. Mají to opravdu vážně těžké. Já jsem na tom dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.15 08:20
Tak by bylo možná lepší, aby se n apráci vykašlal a staral se o dítě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
