Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Prostě má odlišný styl výchovy a je poslední dobou podrážděný skoro malou nepochválí a ona s ním pak odmítá být volá maminku
když jsem s ní sama tak je úplně v pohodě.A partner tvrdí že to dělá když jme oba doma kyž je s ní sám tak prý dobrý.Nerozumím tomu a mrzí mě že se kvůli tomu hádáme
Ono totiž většinou máš podporovat partnera a pokud se nějak zásadně rozcházíte ve výchovných metodách, tak si to pak musíte prodiskutovat mezi sebou.
Tohle platí obecně, jenže konkrétně jsem to chtěla proto, že můžete být jeden nebo druhý svým výchovným stylem natolik mimo, že byste to měli změnit, ale to bez konkrétních případů nelze posoudit.
Když on to podá tak "jsi neschopná matka podívej jak je rozmazlená,, a pak ještě nesnáším větu to je TVOU výchovou
pak se urazím a je to
Já bych řekla, že její touha po mamince je naprosto normální a není to ničí chyba. Můj manžel se super táta a přesto děti v tomto věku toužily po mě a všechno musela dělat máma. U sestry je to stejně a v okolí celkem taky, takže za mě chyba ve tvojí výchově to není. A nebo nás to blbě dělá moc ![]()
@Lussyka Kolik je partnerovi? Skoro bych řekla, že on sám potřebuje ještě trochu vychovat a dětem asi moc nerozumí.
Těžko říct, samozřejmě tě nechci urazit a nebo tak nějak, ale třeba občas, když je člověk jakoby přihlížející do rodiny, tak někdy ty maminky jsou fakt takové- jakože dítě středem vesmíru..
Třeba co mu vadí a tobě ne?? U nás třeba s mužem máme většinou shodu, ale nejvíc rozdílné názory třeba máme např, u jídla a dodržování určitých věcí, kdy mě to přijde banální pro něho důleižé
Nám to dcera v tomhle věku dělala také. Se mnou zlatá, s mužem zlatá, dohromady katastrofa. A to si myslím, že jsme výchovně víceméně v souladu. Ale měla prostě asi nějaký standard chování s maminkou a standard chování s tatínkem a některé prvky v tom asi byly v konfliktu, což vedlo k nejistotě, se kterou se potřebovala nějak vyrovnat.
Musím ještě podotknout, že muž mi to nikdy nekladl za vinu a já jemu také ne. Jste s partnerem na stejné lodi, máte stejný cíl a děláte na něm, jak nejlépe dovedete, to si musíte uvědomit.
Ahoj,
Máme u nás nejspíš stejný problém. Po porodu dcery jsem s ní byla sama, měli jsme nějaké partnerské problémy a dali se dohromady asi po 18ti měsících. Dcera bude mít za pár měsíců 3. Co se výchovy týče si myslím že jsem nezaznamenal nějakou neshodu - až na to že si myslím že by se měl dětem víc věnovat a trávit s nimi víc času.
Tak ale k věci. Už delší dobu, defakto asi před porodem druhého syna se dcery drží maminkovske období (maminka nachystám jídlo, maminkaa uloží, maminka oblečte…), vyčítá mi že jsem ji špatně vychovala - chtěl ji obléct a ona brečela že chce maminku aby ji oblékla, on na ni křičel že to má jedno a byl na ni vcelku dost hrubý - za mě si myslím že vcelku zbytečně. Samozřejmě zastavím i já názor že je jedno kdo ji obleče. Ale na druhou stranu si myslím a mám pocit, že to k tomuhle věku patří to že dítě chce prostě mámu. Syn 10mesicu má teď také maminkovske, kdy jen projdu tak leze ta mnou a pláče dokud se mu nevenuji, a to ho může vzít na ruce i partner, tak i tak se uklidní až u mě.
Malá pak prostě brečí ani se nevzteka že by nebylo po jejím, jen prostě „řve“. Upřímně mi to trhá srdce v tohle případě. Prozmenu když ji třeba něco zákazu, nedám ji co chce (v obchodě chce vozík - řeknu jí ne - začne brečet - vysvětlím ji proč ne a je to v pohodě, pro změnu to že ji něco vysvětluji zas partnera irituje, řekne mi že on dostal a hned věděl). Párkrát dostala na zadek i ode mě, když byla menší a nechala mi dát ruku u cesty - teď mi ji dáva automaticky, ale ne proto že bych jí dala na zadek, prostě jsem ji vysvětlovala proč to tak je a proč to tak je.
Nevím, možná to vydim až moc maminkovske. Jinak tu „ubrecenost“ bude mít dcera asi po mě a po prababicce -stačí hádka a rveme jako želvy
@Anonymní píše:
Ahoj,
Máme u nás nejspíš stejný problém. Po porodu dcery jsem s ní byla sama, měli jsme nějaké partnerské problémy a dali se dohromady asi po 18ti měsících. Dcera bude mít za pár měsíců 3. Co se výchovy týče si myslím že jsem nezaznamenal nějakou neshodu - až na to že si myslím že by se měl dětem víc věnovat a trávit s nimi víc času.
Tak ale k věci. Už delší dobu, defakto asi před porodem druhého syna se dcery drží maminkovske období (maminka nachystám jídlo, maminkaa uloží, maminka oblečte…), vyčítá mi že jsem ji špatně vychovala - chtěl ji obléct a ona brečela že chce maminku aby ji oblékla, on na ni křičel že to má jedno a byl na ni vcelku dost hrubý - za mě si myslím že vcelku zbytečně. Samozřejmě zastavím i já názor že je jedno kdo ji obleče. Ale na druhou stranu si myslím a mám pocit, že to k tomuhle věku patří to že dítě chce prostě mámu. Syn 10mesicu má teď také maminkovske, kdy jen projdu tak leze ta mnou a pláče dokud se mu nevenuji, a to ho může vzít na ruce i partner, tak i tak se uklidní až u mě.Malá pak prostě brečí ani se nevzteka že by nebylo po jejím, jen prostě „řve“. Upřímně mi to trhá srdce v tohle případě. Prozmenu když ji třeba něco zákazu, nedám ji co chce (v obchodě chce vozík - řeknu jí ne - začne brečet - vysvětlím ji proč ne a je to v pohodě, pro změnu to že ji něco vysvětluji zas partnera irituje, řekne mi že on dostal a hned věděl). Párkrát dostala na zadek i ode mě, když byla menší a nechala mi dát ruku u cesty - teď mi ji dáva automaticky, ale ne proto že bych jí dala na zadek, prostě jsem ji vysvětlovala proč to tak je a proč to tak je.
Nevím, možná to vydim až moc maminkovske. Jinak tu „ubrecenost“ bude mít dcera asi po mě a po prababicce -stačí hádka a rveme jako želvy
Je normální, že dcera chce tvou pozornot. Má ji spíš teď víc to malé mimino. Nechápu, proč sis s takovým člověkem dělala druhé dítě. U mě by skončil, pokud by mě opustil po porodu. To se prostě nedělá.
@Anonymní píše:
Ahoj,
Máme u nás nejspíš stejný problém. Po porodu dcery jsem s ní byla sama, měli jsme nějaké partnerské problémy a dali se dohromady asi po 18ti měsících. Dcera bude mít za pár měsíců 3. Co se výchovy týče si myslím že jsem nezaznamenal nějakou neshodu - až na to že si myslím že by se měl dětem víc věnovat a trávit s nimi víc času.
Tak ale k věci. Už delší dobu, defakto asi před porodem druhého syna se dcery drží maminkovske období (maminka nachystám jídlo, maminkaa uloží, maminka oblečte…), vyčítá mi že jsem ji špatně vychovala - chtěl ji obléct a ona brečela že chce maminku aby ji oblékla, on na ni křičel že to má jedno a byl na ni vcelku dost hrubý - za mě si myslím že vcelku zbytečně. Samozřejmě zastavím i já názor že je jedno kdo ji obleče. Ale na druhou stranu si myslím a mám pocit, že to k tomuhle věku patří to že dítě chce prostě mámu. Syn 10mesicu má teď také maminkovske, kdy jen projdu tak leze ta mnou a pláče dokud se mu nevenuji, a to ho může vzít na ruce i partner, tak i tak se uklidní až u mě.Malá pak prostě brečí ani se nevzteka že by nebylo po jejím, jen prostě „řve“. Upřímně mi to trhá srdce v tohle případě. Prozmenu když ji třeba něco zákazu, nedám ji co chce (v obchodě chce vozík - řeknu jí ne - začne brečet - vysvětlím ji proč ne a je to v pohodě, pro změnu to že ji něco vysvětluji zas partnera irituje, řekne mi že on dostal a hned věděl). Párkrát dostala na zadek i ode mě, když byla menší a nechala mi dát ruku u cesty - teď mi ji dáva automaticky, ale ne proto že bych jí dala na zadek, prostě jsem ji vysvětlovala proč to tak je a proč to tak je.
Nevím, možná to vydim až moc maminkovske. Jinak tu „ubrecenost“ bude mít dcera asi po mě a po prababicce -stačí hádka a rveme jako želvy
Jedinéj kdo je tu špatně vychovanej, je otec děti, bohužel už se asi nedá prevychovat.. Možná zkusit ho občas servat, nebo mu jednu plesknout ať se vzpamatuje.
U nás je maminkovské období pořád. Holky teď budou mít 3 a 5 a ještě je to nepřešlo. Ale partnera nikdy nenapadlo tvrdit, že je to špatnou výchovou ![]()
Je to jen jedno z mnoha období, které vás s těmi dětmi čeká. Za půl roku se zase můžou „nezdravě“ lepit na něj a vás odstrkovat. Já bych v tom větší logiku nehledala, prostě se to děje. Co mi nedává smysl je pořídit si děti s někým, s kým mám absolutně odlišnou představu o výchově dětí. A poté, co mě opustí s miminem, ho vzít zpátky a udělat si s ním další ![]()