Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hledání sebe sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.5.12 11:05
Knížky doporučit nedokážu, je jich strašně moc.
Ale co můžu doporučit z vlastní zkušenosti i ze zkušenosti klientů jsou bachovy esence. Pomůžou ti nastartovat se, dají ti sílu věci změnit a najít tu správnou cestu. Taky pomůžou s traumaty z dětství, která i v dospělosti výrazně ovlivňují náš život.
Je to nenásilná cesta, popostrčení a dodání té síly a energie na to, abys šla tam, kam v životě jít potřebuješ a osvobodila se od toho, co tě brzdí.
Můžeš mrknout na můj profil, tam mám odkaz se všemi informacemi i s reakcemi klientů. Nevím odkud jsi, takže kdybys měla zájem, ale já jsem pro tebe byla moc daleko (v takové případě dělám online konzultace- Skype, FB, ICQ), tak ti mohu poslat kontakt na někoho, kdo je blíž tebe.Případné další informace přes SZ nebo přes kontakty na stránkách, diskuzi si nenechávám v oblíbených.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.12 11:08
I když s přítelem nebudeš - bo jak to vyznělo z tvého příspěvku, on ani nemá zájem. Tak se neboj, že by dítě vyrůstalo bez táty, jak píšeš, stará se atd. Myslím, že pro tebe by to bylo osvobození. Být sama s prckem. Tátu neboj toho měl a bude mít. Ale musíš myslet na sebe. Abys byla šťastná, a já z toho cítím, že šťastná nejsi, a ani se ti nedivím. Žít s pocitem, že přítelovi chybí ex.. Je hrozný. Neváhala bych ani minutu. A odešla bych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jamuna
25.5.12 11:20
toto jsem stejné zažila i jáale ještě v horším v tom směru, že byl ještě agresivní a zažila jsme si 7 let peklo přitom byl inteligentní právník
, na tobě je vidět že jsi ještě mladičká, já byla též ale tím že jsem dokázala od něj odejít až po 7 letech (kvuly dítěti co jsme měli spolu jsem se bála odejít), byla to chyba protože těch 7 let mi nikdo nevrátí…pak jsem byla 2 roky sama a potkala jsem nynějšího manžela, rozpolcená jsem byla také, ale našla jsem sama sebe až po rozchodu s bývalým. Nyní mám manžela miluje mého syna jako by byl jeho a máme spolu naši vysněnou holčičku.Pokud bych nedokázala odejít byla bych ještě ted rozpolcená a neštastná a neměla to co ted mám. Za svůj život jsi zodpovědná jen a jen ty sama, můžeme ti poradit ale co uděláš je jen a jen na tobě.Být neštastná ve vztahu a zustat jen kvuly dítěti je nesmyslné a akorát bys toho později litovala stejně jako já. @Anonymní píše:
Stydím se za to, že jsem tak nevyrovnaná a rozpolcená, proto prosím respektujte anonym.
V březnu jsem dostala ránu a zjistila, že můj život je a bude úplně jiný než jsem dosud myslela. Přišlo velké zklamání. Přítel si dopisuje s bývalou přítelkyní a chybí mu. Máme dítě. A já najednou vidím jak jsem byla hloupá. Žila jsem v představě že budeme rodina. Uklízím, vařím teplé večeře, žehlím mu košile, spíme spolu často. Pečuju o sebe. Co mám dítě (mimochodem přišlo neplánovaně docela brzo) jsem uvázaná doma ačkoliv jsem předtím hodně cestovala, chodila ven, sportovala. Přítel chodí do práce a pak na sport, domů chodí až večer po osmé. Neuvažuje o tom že by si mě vzal ačkoliv v těhotenství sliboval hory doly a těšil se. Protože se nikam nedostanu, žila jsem aspoň tím, že budeme mít milující rodinu - já ho miluju. Opravdu jsem se snažila a starala se. A pak najednou ta rána a zjištění, že asi miluje svou bejvalku, že neuvažuje, že si mě vezme, asi mu za to nestojím. A já si uvědomila, jak jsem se přizpůsobila situaci (narození dítěte, vytvoření „rodiny“) a on ne. žije svůj život, ale já ne, Nejsem to já. Jsem psychicky na dně, nevyrovnaná, brečím ve vaně a chci zpátky sebe.
Zatím nemám sílu od něj odejít, ale to přijde. Jednou. Drří mě zde dítě. Já vyrůstala bez vlastního otce, otčím mě psychicky týral a já brečívala kde sakra je ten můj biologickej (nevídali jsme se) a já nechtěla, aby mé dítě zažilo co já, hlavně ten pocit co je otec? jaké to je mít otce? Jsem fakt zmatená, honí se mi v hlavě tisíc myšlenek, dusím se už dlouho.
Konečně se dostávám k tomu hlavnímu - nemátě někdo typ na nějaou knížku? k tématu hledání sebe sama? Potřebuju meditovat a přemýšlet, najít se a vyrazil dál někam jinam a lépe. (zatím se na to hodlám připravit že se na odchod nachystám i materiállně, nespěchá to. Partner je v podstatě hodný a milý a stará se, ale žít s tím, že by chtěl být jinde ale je tu kvůli dítěti, to mě ubíjí
- Citovat
- Upravit
25.5.12 11:24
Zavri oci, upokoj sa, nic nie je take hrozne ako to teraz vyzera. Len tichucko, pokojne oddychuj, trebars vo vani, a predstav si idealny svet, kde nie su ziadne obmedzenia. Starostlivy manzel (nemusi sa jednat o sucastneho aprtenra, proste nejaky vysnivany), cestovanie (ak potom tuzis), sportovanie (trebars s nosicom a v nom babo) … fantazirovanim zistis, co by si za danej situacie chcela, ako by to v idealnom svete existovalo. Zistis „kde si“, „kto si“, a „co chces“ 
A treba uverit, ze ty aj dietatko si to vsetko zasluzite - zasluzite si pokojnu rodinku, spolocne vylety atd, vsetko ako si si vysnivala.
Mozno naberies odvahu a zacnes tento svoj sen zit - vezmes bicykel s privesom a pod. Riesenie sa skryva v tvojom vnutri, neboj sa, najdes ho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.12 11:51
Milá neznámá,
nezoufej!!! Možná je to jen přechodná krize, která zase pomine 
Knížku nedoporučím, nevím, jakou, ale mě třeba pomáhá jakékoliv čtení nějaké pohodové knížky, kde není nutné přemýšlet o obsahu a „vyčistit“ si hlavu. A co takhle si s přítelem promluvit? Neházet mu hned špínu na hlavu, zkusit z něj dostat, co mu ve vztahu s Tebou chybí a proč si píše s bývalou. Většinou opravdu o nic nejde a je to jen přechodná záležitost. A kdyby to nepomohlo, tak nemáš třeba možnost odjet někam na nějakou dobu? Odpočinout si od něj? Uklidnit se a hlavně nervy? Možná i takhle najdeš sama sebe…
Přeju mnoho sil a pozitivních myšlenek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.12 13:30
dekuji za vsechny reakce
@jenny.fields dekuji, az bude ditko spat, mrknu se na to
@albao dekuji udelam si rychlou terapii ve vane tentokrat s usmevem
@Jamuna mladicka jsem relativne - 27, pritel pres 30. 
@lidunkaS nechce se se mnou o tom bavit 
vzdycky rekne jenom neco jako to je zase tema a uz jede o necem jinym. Prechodne je to uz minimalne dva roky co jsem zjistila ted v tom breznu 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Stydím se za to, že jsem tak nevyrovnaná a rozpolcená, proto prosím respektujte anonym.
V březnu jsem dostala ránu a zjistila, že můj život je a bude úplně jiný než jsem dosud myslela. Přišlo velké zklamání. Přítel si dopisuje s bývalou přítelkyní a chybí mu. Máme dítě. A já najednou vidím jak jsem byla hloupá. Žila jsem v představě že budeme rodina. Uklízím, vařím teplé večeře, žehlím mu košile, spíme spolu často. Pečuju o sebe. Co mám dítě (mimochodem přišlo neplánovaně docela brzo) jsem uvázaná doma ačkoliv jsem předtím hodně cestovala, chodila ven, sportovala. Přítel chodí do práce a pak na sport, domů chodí až večer po osmé. Neuvažuje o tom že by si mě vzal ačkoliv v těhotenství sliboval hory doly a těšil se. Protože se nikam nedostanu, žila jsem aspoň tím, že budeme mít milující rodinu - já ho miluju. Opravdu jsem se snažila a starala se. A pak najednou ta rána a zjištění, že asi miluje svou bejvalku, že neuvažuje, že si mě vezme, asi mu za to nestojím. A já si uvědomila, jak jsem se přizpůsobila situaci (narození dítěte, vytvoření „rodiny“) a on ne. žije svůj život, ale já ne, Nejsem to já. Jsem psychicky na dně, nevyrovnaná, brečím ve vaně a chci zpátky sebe.
Zatím nemám sílu od něj odejít, ale to přijde. Jednou. Drří mě zde dítě. Já vyrůstala bez vlastního otce, otčím mě psychicky týral a já brečívala kde sakra je ten můj biologickej (nevídali jsme se) a já nechtěla, aby mé dítě zažilo co já, hlavně ten pocit co je otec? jaké to je mít otce? Jsem fakt zmatená, honí se mi v hlavě tisíc myšlenek, dusím se už dlouho.
Konečně se dostávám k tomu hlavnímu - nemátě někdo typ na nějaou knížku? k tématu hledání sebe sama? Potřebuju meditovat a přemýšlet, najít se a vyrazil dál někam jinam a lépe. (zatím se na to hodlám připravit že se na odchod nachystám i materiállně, nespěchá to. Partner je v podstatě hodný a milý a stará se, ale žít s tím, že by chtěl být jinde ale je tu kvůli dítěti, to mě ubíjí