Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vždyť si přinesla rybu, klobásky, slaninu… prosím, má na to chuť, tak ať si to dá a klidně nabídne, proti tomu nic, ale to, že prostě ta domluva je k ničemu, to bych ráda změnila.
A jak jinak bych o tom měla mluvit, když je to něco, co mi je nepříjemné, ale mám si to nechat líbit?
@pajinka256, nikdo nepíše, že si to máš nechat líbit. Pokud nefunguje domluva a tobě se to stále nelíbí, budeš muset jednat jasně a zřetelně, říct jí to naférovku ![]()
Já jen psala, že tyhle věci neřeším, protože je nepovažuji za středobod. Ale zase dokážu pochopit, že když jste spolu denně, máš toho plné zuby. To by šlo na nervy každýmu. A proto se k tomu musíš nějak postavit. Postoj „držím pusu a krok a tiše trpím“ zřejmě zaujmout nechceš, takže druhá možnost je už výše zmíněné jednání narovinu…
Nečetla jsem celou diskusi.. ale já bych jí vždycky dala nějaký ukol, aby se cítila potřebná a užitečná..
Však ona se ti bude hodit na popojíždění s kočárem, nebo že si třeba dítě vezme když ti bude zle..
Normálně bych jí ukolovala..
Maminko, až se vrátím z porodnice, byla byste moc hodná, kdybyste pomohla s vařením, než se vzpamatuju a zaběhnu..
Grilování.. Maminko připravte prosím nějaké zeleninové saláty/talíře/dip..
No uvidíme, jaká vznikne situace… Jestli se mi jí podaří věc vysvětlit, nebo jí zabavit. Každopádně dnes nemám na tohle vůbec žádnou náladu… Doktor mi oznámil v dnešní den termínu, že na porod se stále nic nechystá a dítě máme prý velké, mám přijít za 3 dny a pak se to bude řešit… Takže otázka, jestli náhodou nerodím by dnes byla sebevražda.
@pajinka256, tak se někam zamkni, zalígruj a neotvírej. A hodně štěstí, ať to s miminkem jde, jak má ![]()
A tyhle otázky „Tak co, už rodíš“? jsem nesnášela…tak snad kurňa vidí, že mi nic není. Všem jsem říkala, až to bude, tak dám vědět ![]()
@pajinka256 presne takhle zacina averze na tchyni a jelikoz jsem si to prozila, troufam si rict, ze se nezlepsi, spis naopak. Kdo tim neprosel, nikdy nepochopi, jak strasne moc sil snachu stoji snaha vymezit tchyni svuj zivotni prostor. Skonci to tak, ze se clovek boji i dychat, aby na sebe neupozornoval a mel klid a svaty pokoj. Bohuzel radu nemam, jeste kdyz tchyne je plačka a v podstate hodny clovek a vzbuzuje v tobe pocit viny.
@Veveří Jojo, asi si to musí člověk zažít, aby věděl, jak to dokáže být nepříjemné.
@pajinka256 píše:
@Veveří Jojo, asi si to musí člověk zažít, aby věděl, jak to dokáže být nepříjemné.
Jedna rada me prece jen napadla - nenech si ten pocit viny vnutit. Tchyne se musi naucit s tebou jednat. Opakuj ji, ze vsechno v pohode zvladas a ze su to chces delat po svem. Az se mimi narodi, zkus ji zapojit treba do koupani nebo prochazek podle nejakeho rozvrhu, co ti bude pasovat. Treba kazdou stredu hodinku. Uvidi tvoji snahu ji vyjit vstric a nebude moct rict, ze ji nic nedovolis. Jinak ji rekni, ze si jeji pomoci cenis, ale chces si to materstvi uzivat sama, ale ze samozrejme budes rada, kdyz ti pomuze, kdyz si o to reknes. Bohuzel bydlite tam a pokud se neodstehujete, budete muset i s muzem hledat kompromisy. Rozumna ale musi byt hlavne tchyne a musi si umet dat rict, to ti nikdo ale nezaruci. Takze pevne nervy a asertivite zdar!
@pajinka256 omlouvam se za drzy dotaz, ale jak to s tchyni funguje? Po vic jak roce uz musi byt co hodnotit…