Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Hrabe mi? Nevim, co se stalo.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
14.12.18 18:53
Ještě bych chtěla dodat, že se vztekám kvůli každý kravině. Kvůli úplně každý 
Dřív nic takovýho nebylo 
- Citovat
- Upravit
Twixinka
14.12.18 18:55
Hormony ja to tedy nezazila,ale po sestinedeli by se to melo zklidnit 
- Citovat
- Upravit
14.12.18 19:00
Nehrabe, měla jsem to tak celé první těhotenství. A teď jsem v 7.tt a cítím se úplně stejně. Nic mě nebaví, manžel mě štve, pořád si jen stěžuji . Podle toho poznal, že jsem těhotná ještě dřív, než byl test pozitivní. Radu nemám, ale po porodu se to vrátilo do normálu a měla jsem na oplátku úplně klidné šestinedělí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.18 19:03
Mávají s tebou hormony, mám to podobné, co jsem těhotná nic se mi nechce (teď Teda ani nic nesmím, ale to je jedno). Na nějaké malování se apod sem rezignovala úplně, stejně sem porad doma tak na co 
u prvního sem zas byla děsně náladová, všechno mě roubrečelo. Navíc v těhotenství prostě bývá únava větší než běžně. Najdi si nějakou činnost, na něco se zaměř ať se zabavíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.18 19:10
hormony no chce to příteli vysvětlit a snažit se to uvědomovat a nenechat sebou hormonama moc mávat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.18 19:23
Já to měla spíš obráceně, ne že by mě předtím nic nebavilo, bavilo, ale v těhotenství mě bavilo všechno daleko víc, teda až když jsem nechodila do práce. Pořád jsem něco vybírala pro miminko, jezdila po nákupech, chodila na procházky a strašně se těšila až se miminko narodi. Hlavně ten poslední měsíc, protože to už bylo náročné a to už jsem chtěla, aby bylo co nejdříve venku a co bych teď dala za to, kdybych to mohla vrátit, protože to bylo to nejjednodušší období vyspala jsem se do růžova a měla jsem svatej klid. Kdyby mohla radit, užívej si dokud se dá, protože pak přijde to náročnější období. S partnerem jsem v těhotenství taky měla problémy, protože jsem s ním už netrávila tolik času, chodila jsem únavou brzy spát a on jezdil docela pozdě z práce a taky jsem s ním jako těhotná nemohla
travit čas stejnými činnostmi jako před těhotenstvím, takže jsme se docela odcizili, ale teď je to relativně v pohodě, ale samozřejmě veškerá moje činnost se točí okolo miminka, takže spolu taky moc času netrávime. No jo, jednou jsme se rozhodli mít mimi, tak se musíme postarat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
malone.v
14.12.18 19:58
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu.. děkuju
S přítelem jsme si hrozně moc přáli miminko, půl roku jsme se o něj snažili. Po půl roce se zadařilo. Měli jsme radost, byli jsme šťastný. Začátky jsem měla v pohodě, sem tam nějaká nevolnost nebo únava, nic hroznýho. Ale čim dýl jsem těhotná, tím je to pro mě horší.
Před otěhotněním jsem byla usměvavá, plná elánu, sportovala jsem, šůrovala, měla chuť něco dělat. Čim dýl jsem těhotná tím víc mam nechuť cokoliv dělat. Jít a uklidit, jít a projít se, vyvenčit psa, úplně cokoliv co vás napadne. Věčně mam depky, nic nechci.. Nechci chodit ani mezi lidi, upravit se je pro mě teď spíš přítěž než radost. Nevim co se stalo..
Stydim se za to, trápí mě to. Příteli jsem spíš na obtíž teď
Měla jste některá něco takovýho a co vám pomohlo?
to je normální, když člověku neni nejlíp a když je unavený, já jsem se první týdny přemáhala, abych si vůbec došla na záchod nebo umyla vlasy. bylo mi zle a chodila jsem spát už kolem čtvrté. jsem teď doma na rizikovém a je to šílený, každý si myslí, jak je to super být doma, ale není. furt ležet, člověka už nebaví počítač ani čtení, když chci jít na procházku tak jsem unavená jen co se doobléknu…musíme to vydržet no
- Citovat
- Upravit
14.12.18 20:05
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu.. děkuju
S přítelem jsme si hrozně moc přáli miminko, půl roku jsme se o něj snažili. Po půl roce se zadařilo. Měli jsme radost, byli jsme šťastný. Začátky jsem měla v pohodě, sem tam nějaká nevolnost nebo únava, nic hroznýho. Ale čim dýl jsem těhotná, tím je to pro mě horší.
Před otěhotněním jsem byla usměvavá, plná elánu, sportovala jsem, šůrovala, měla chuť něco dělat. Čim dýl jsem těhotná tím víc mam nechuť cokoliv dělat. Jít a uklidit, jít a projít se, vyvenčit psa, úplně cokoliv co vás napadne. Věčně mam depky, nic nechci.. Nechci chodit ani mezi lidi, upravit se je pro mě teď spíš přítěž než radost. Nevim co se stalo..
já to tedy v tehotenství neměla…ale tyle stavy mám celoživotně…prostě takový malý depky…kdy bych nejradsi stravila celý den v pyžamu a s nikym se nebavila a nikoho nevidela.. u mě to nastane většinou když přiberu (jako právě ted!) anebo když se mi na obličeji udělá hodne bedaru ja si je rozdrápu a nemužu se pak na sebe kouknout…ale naučila jsem se s tim žit - vím že to je jen období ktere většinou tak po měsíci přejde a je zas dobře..musim si to srovnat v hlavě vždy priority a tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lolink
14.12.18 20:06
Prvni tehu akcni a vztekla. Druhe unavena a vyklidnena. 
to prejde. Jen jsem manzelovi vysvetlila, ze mi nehrablo. Ze to jsou hormony a ze jsem otravna i sama sobe, at vydrzi, ze se vratim
- Citovat
- Upravit
14.12.18 20:25
Nehrabe, to jsou hormony
Jsem ve 32. týdnu, těhotná poprvé a zažila jsem to (a zažívám) taky. Ke svému obřímu překvapení, protože jsem nikdy takhle „netrpěla“
Já jsem teda prvních 15 týdnů zvracela jak Amina, takže hodnotit, jak je mi psychicky, nějak nebyl čas - byla jsem úplně vyřízená, rozeblilo mě všechno
Od nějakého 20. týdne je od brutálních nevolností pokoj, ale jak jsem si myslela, že si to budu užívat, naskočím znovu do sociálního kolotoče, tak jsem si to myslela špatně 
Před těhotenstvím jsem hodně cestovala (i do zahraničí), jezdila na jógová soustředění (je to moje práce), doma měla v jednom kuse nějakou návštěvu … a od toho 20. týdne, ač jsem se zase sebrala a začala pracovat, to vůbec nezvládám - na návštěvu nemám mentální kapacitu, cestovat kamkoli je pro mě stres (a to jsem si dřív vysloveně užívala lety, kontakty s novými lidmi..) a vrchol je cesta jednou za měsíc do gyn.poradny 
Třetí trimestr je dobrej snad jen v tom, že konečně cítím, jak se těším na malou (uprostřed toho zvracení, případně druhého trimestru v migrénách, jsem neměla kapacitu ani cítit lásku mateřskou, hm… 
).
Ale co se týká výbušnosti, společenskosti, chuti cokoli dělat, kamkoli jít …hrůza. Práce mě trochu chrání (pracuju s dětmi s postižením, tak to dokáže hormony trochu usadit), ale poslední dva týdny, když deprese ustupujou, to zase schytává můj milovaný muž :zed- já, která jsem nikdy necítila sebemenší náznak takový emoce, protože k sobě prostě patříme, absolutně si věříme a já nijak hormonům dřív nepodléhala, jsem schopná žárlit na kachnu, kterou krmí za domem, nebo na psa, kterýho podrbe … před týdnem jsem mu poprvé za dobu, co jsme spolu, předvedla hysterickou scénu, když holčičce, o kterou se v práci stará, koupil terapeutickou knížku, protože měla narozeniny - můj hormonama zalitej mozek vydedukoval, že když je to dítě mentálně postižený a máma je na péči o ni sama a můj muž chodí holčičce asistovat, když máma pracuje, je to vlastně, jako by jim dělal tátu … kvílela jsem, že s ní prožívá to, co má prožívat s naší malou (holčičce je 5 a je na úrovni tak půl roku), že co má co adoptovat cizí dítě tím, že ho učí na záchod a čte mu knížky
Protože to ve mně bublá už od počátku těhotenství (ovšem jen jízlivými poznámkami) a teď to mělo grády, tak se můj muž sebral, odešel a vrátil se po x hodinách venku, aby na mě nemusel řvát
Resumé - jsem iracionální, sama si sobě protivná, štve mě všechno a všichni a návštěvy odmítám, abych na ně nebyla hnusná taky … Zoja má termín za 2 měsíce, tak držím muži palce …
A Tobě taky, bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.12.18 20:51
Zakladatelka: Holky mě se tak ulevilo, že nemam žádnou psychózu a že v tom nejsem sama Je to teda šílený. Těšim se až porodim 
Všem přeju krásný svátky a pevný nervy 
- Citovat
- Upravit
15.12.18 11:33
Hormony, ty za to můžou. Taky jsem byla na „odstřel“ během těhotenství a pak ssi ještě půl roku po porodu, než se to zase urovnalo… Bude dobře, dockej času
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Prosím o zachování anonymu.. děkuju
Stydim se za to, trápí mě to. Příteli jsem spíš na obtíž teď 
Měla jste některá něco takovýho a co vám pomohlo? 
S přítelem jsme si hrozně moc přáli miminko, půl roku jsme se o něj snažili. Po půl roce se zadařilo. Měli jsme radost, byli jsme šťastný. Začátky jsem měla v pohodě, sem tam nějaká nevolnost nebo únava, nic hroznýho. Ale čim dýl jsem těhotná, tím je to pro mě horší.
Před otěhotněním jsem byla usměvavá, plná elánu, sportovala jsem, šůrovala, měla chuť něco dělat. Čim dýl jsem těhotná tím víc mam nechuť cokoliv dělat. Jít a uklidit, jít a projít se, vyvenčit psa, úplně cokoliv co vás napadne. Věčně mam depky, nic nechci.. Nechci chodit ani mezi lidi, upravit se je pro mě teď spíš přítěž než radost. Nevim co se stalo..