Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hranice mezi asertivitou, zneužíváním a sobectvím.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.17 12:51
@Anonymní píše:
Dobrý den přeji. Omlouvám se za anonym, ale jsem na emiminu pod svým jménem a chci řešit rodinné vztahy.Od narození dcery jsem trpěla silnýma úzkostma. Brala sem na to léky, které sem teď vysadila. Uzkosti se trochu vrátila, ale ne v míře abych nebyla schopná si s nima sama a zdravě poradit. Cvičím a medituji, chodím na procházky…
Ale k problému. Jsem odjakživa v rodině kde je nás velmi mnoho, jedna z mála která je vždy ochotná pomoci a tak se na mě obrací celá rodina. Jenže já sem přes týden sama doma s dvouletou dcerou a s velmi živým psem. A kolikrát bych i já potřebovala pomoci. Místo toho, ale nenustále kývu napomoc druhým. Týká se to hlavně ježdění na nákupy protože sestra ani babička nemají řidičák ani auto a tak je vozím já. Nevadí mi to, ale sestra může pouze odpoledne a babička se hecla, že prostě odpoledne jezdit nebude. A že jí vemu třeba jindy. Jenže já jindy prostě jezdit už nechci. Nechci už být ta co se furt přispůsobuje. Chci pomoci, ale né za každou cenu. Jenže vůbec nevím kde je ta hranice mezi asertivitou a tím, že budu sobecky říkat ne. Nechci být zloduch, který odmítne starou paní. Na druhou stranu vím, že babička je neuvěřitelně „vychcaná“ a obrovský manipulátor, který když natáhnete prst vám urve ruku. To co bych chtěla tady probrat neni jestli jezdit nebo nejezdit na nákup, ale spíš to. Jak se rozhodujete o tom kolik času budete věnovat sobě a kolik pomoci ostatním? Popřípadě pokud je tu třeba nějaký psycholog, tak nějaký odkaz na literaturu, kde by něco podobného bylo popsáno? Díky
Vyc*canost znám dobře od matky a otce. Jsi z Prahy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.17 12:58
Pro mě je ta hranice v tom, jestli mě ta pomoc těší nebo už mě obtěžuje. Pokud už mě obtěžuje tak ji omezím na minimum a určitě ne na úkor sve pohody nebo dokonce zdraví. A jestli to někomu připadá sobecký tak ať.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 12:59
@Johnny7 píše:
Vyc*canost znám dobře od matky a otce. Jsi z Prahy?
Hele, byl jsem ve stejné situaci. Výchovou mě rodiče naučili jen poslouchat, pomáhat, a nemyslet na sebe, a nikdo se mě neptal, jak se cítím a co potřebuju. Mám dost kapacitu poradit, protože už jsem v pohodě. Můžu ti napsat do SZ, tady se občas vyskytují hloupé názory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:01
@Johnny7 píše:
Vyc*canost znám dobře od matky a otce. Jsi z Prahy?
Mysli v první řadě na sebe a na svou dcerku. Moje matka dodnes nechápe, že už není na 1. místě. Některé maminky prostě manipulují, protože se najde někdo, kdo se nechá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:02
Nedelala bych s tim strachy. Rict, kdy ty muzes a chces jet na nakup a kdo chce, at jede. Babi nechce? Chce nakoupit? Nechce? Tak asi nepotrebuje.
Neboj se myslet na sebe, obzvlast po tom, co sis prosla uzkostmi. Tohle vse totiz nahrava tomu, aby se ti znovu rozjeli. Resit druhe, jestli chteji jet na nakup.
Nebudes sobecka, kdyz reknes, ze rada pomuzes, pokud to bude v tvych silach. A jezdit na nakup, kdy se druhemu-kteremu pomahas- chce, to neni v silach nikoho.
Holka, mysli na sebe. Rozhozena psychika za vrtochy druhych nestoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:06
Záleží na tobě. jak ty se cítíš, nemáš povinnost být vždy po ruce, máš svoji rodinu. a když máš čas, pomoz zbytku rodiny jak uznáš za vhodné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:08
Babicky a sestra necht si objednaji tesco, nebo ty urci, ktery tyden pojedes ve kterou hodinu. Uprednostnila bych babicku, pokud segra neni treba na voziku, nepotrebuje tydenni nakupy, ne?
S hranici „obtezuje me to“ bych souhlasila, od te hranice bych ale zacala hodnotit, jak moc to ta osoba skutecne potrebuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Verun83
6.10.17 13:09
Nevim jak casto takhle jezdis, ale co stanovit treba den/dny v tydnu, kdy se proste pojede. A nakup si musi rozmyslet tak, aby jim vystacil.
- Citovat
- Upravit
6.10.17 13:21
Tohle znám - musíš jasně nastavit pravidla. Pokud babička nepracuje, tak se prostě musí přizpůsobit - ona něco chce. Mám mamku vdovu, má jen mě a kdybych povolila, tak mě úplně roztrhá. Vyřizuji ji nákupy, doktory a vše okolo - ale rozhodně si nic nediktuje. Nauč ses říkat NE a hlavně - pomůžou někdy i ony tobě? Pokud ne, tak bych jim s omluvou řekla, že s nimi na velký nákup zajedu jednou za dva tři týdny, ale jinak se potřebuješ věnovat rodině.
My jsme auto neměli nikdy a vždycky jsme si zvládli nakoupit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:26
Tak já jsem asi potvora, ale tohle by mě nerozhodilo. Řekla bych kdy pojedu na nákup a kdo chce ať jede, kdo nechce, asi nakoupit nepotřebuje. Sestra ať si udělá řidičák a není závislá na druhých. Má manžela? Nějaký manipulativní a vyděračský kecy by mě nechaly chladnou, je víc způsobů, jak se dostat na nákup.
Ty bydlíš ve vícegenaračním domě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:31
@Borůvka1990 píše:
Tak já jsem asi potvora, ale tohle by mě nerozhodilo. Řekla bych kdy pojedu na nákup a kdo chce ať jede, kdo nechce, asi nakoupit nepotřebuje. Sestra ať si udělá řidičák a není závislá na druhých. Má manžela? Nějaký manipulativní a vyděračský kecy by mě nechaly chladnou, je víc způsobů, jak se dostat na nákup.
Ty bydlíš ve vícegenaračním domě?
Přesně. Nenechat si s*át na hlavu je normální pro spokojeného člověka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:32
Pokud se rozhodneš, že svým příbuzným jednou nevyhovíš, protože Tě to obtěžuje, nepřináší Ti to nic příjemného, neměj výčitky svědomí. Nejdůležitější jsi Ty, Tvoje dítě a partner, takže se věnuj tomu, co Tobě, Tvému dítěti a partnerovi přináší to, co si přeješ, a zbytek času teprve věnuj ostatním, pokud se ovšem sama rozhodneš, že chceš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 13:35
Nepises, jak je babicka stara. Zda je skutecne zavisla na pomoci druhych anebo je plne sobestacna. Moje mama ma 71 let a zadnymi pravidelnymi nakupy me ani bratra nazatezuje. Spis naopak. Bere to tak, ze pohyb a prochazky kazdy den do obchodu ji prospeji.
Sestru bych odkazala na kolo. Spousta lidi takto nakupuje a do kosiku na nosici se vleze veci dost. 1× mesicne bych ji vzala na velky nakup. Jestli je sama, tak toho moc nepotrebuje.
Vyuzivat se nenechej. Jako matka maleho ditete mas svych povinnosti dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den přeji. Omlouvám se za anonym, ale jsem na emiminu pod svým jménem a chci řešit rodinné vztahy.
Od narození dcery jsem trpěla silnýma úzkostma. Brala sem na to léky, které sem teď vysadila. Uzkosti se trochu vrátila, ale ne v míře abych nebyla schopná si s nima sama a zdravě poradit. Cvičím a medituji, chodím na procházky…
Ale k problému. Jsem odjakživa v rodině kde je nás velmi mnoho, jedna z mála která je vždy ochotná pomoci a tak se na mě obrací celá rodina. Jenže já sem přes týden sama doma s dvouletou dcerou a s velmi živým psem. A kolikrát bych i já potřebovala pomoci. Místo toho, ale nenustále kývu napomoc druhým. Týká se to hlavně ježdění na nákupy protože sestra ani babička nemají řidičák ani auto a tak je vozím já. Nevadí mi to, ale sestra může pouze odpoledne a babička se hecla, že prostě odpoledne jezdit nebude. A že jí vemu třeba jindy. Jenže já jindy prostě jezdit už nechci. Nechci už být ta co se furt přispůsobuje. Chci pomoci, ale né za každou cenu. Jenže vůbec nevím kde je ta hranice mezi asertivitou a tím, že budu sobecky říkat ne. Nechci být zloduch, který odmítne starou paní. Na druhou stranu vím, že babička je neuvěřitelně „vychcaná“ a obrovský manipulátor, který když natáhnete prst vám urve ruku. To co bych chtěla tady probrat neni jestli jezdit nebo nejezdit na nákup, ale spíš to. Jak se rozhodujete o tom kolik času budete věnovat sobě a kolik pomoci ostatním? Popřípadě pokud je tu třeba nějaký psycholog, tak nějaký odkaz na literaturu, kde by něco podobného bylo popsáno? Díky