Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ahoj všichni, právě teď podstupuje kamarádka císařsky řez a já než bych se radovala tak brečím a brečím
tak hrozně ji závidím a fakt se za to nesnáším. Mám za sebou 2 potraty a termín jsme měli mít skoro stejný ![]()
A přišlo se na příčinu těch potratů? já jsem měla také za pár týdnů rodit nebýt ZT, byly jsme taktéž s kamarádkou nastejno a taky jsem měla takové pocity, hlavně ze začátku, teď už dlouho ne. Přeju jí to, protože se opravdu snažili dlouho a mají to vymodlené. Ona sama taky měla asi divné pocity z toho všeho, dlouho jsme se neviděly, asi mi nechce břicho vystavovat pod nos, ale až se mimčo narodí, pojedeme se na ně podívat. Určitě se dočkáš i ty
![]()
Vybreč se a vyvztekej, dokud ona o tom neví…
A pak už to před ní drž na uzdě - pokud se budete vídat.
Jestli jste dobré kamarádky, byla by škoda to zahodit - jen asi teď stejně bude ona mít na nějakou dobu jiné starosti=/…
Přeju, aby to brzo vyšlo ![]()
V tomhle ti naprosto rozumím a nejsme jediné, které prožíváme svůj den porodu, ke kterému bohužel nedošlo. Já bych měla mít TP za týden a kamarádka to má v bledě modrém a obě poslední dny máme plačtivé dny. Prostě se z toho vyplač, je to nejjednodušší způsob, jak i ulevit, jinak to ani nejde. Hlavně to nedus v sobě. K té kamarádce, co rodí, bych se snažila být taktní, případně jí to vysvětlit, jestli je to dobrá kamarádka, tak tě pochopí. Mám taky takovou a už se jí holčička narodila a s ní vůbec nemám problém, naopak, mám z malé velkou radost.
Takže se drž, ono to přebolí a je to přirozené, když ti není do zpěvu a vůbec se neobviňuj z nějaké závisti. Jen v ní vidíš svoji bolest, že jsi taky mohla rodit miminko a ne se marně snažit. Čas to zahojí a brzo se určitě taky budeš radovat a jak koukám do podpisu, tak jednoho prcka už máš…já třeba ještě děti nemám a bude mi 40 ![]()
Drž se, vybreč se, určitě bude líp ![]()
Já sice neměla potrat a nic podobného. Ale se švagrovou jsme se domluvily, že se začneme snažit o mimčo stejně, aby jsme měly prcky věkově k sobě a mohli si spolu hrát. Jenže já díky zdravotním problémům musela rok čekat a ona teď má už mimčo a já nic. Občas když je vidím, tak si říkám, že já jsem už mohla mít stejně velké miminko a je mi z toho smutno.
Já před ní dělám jakoby nic, mám pak za ní přijet do porodnice, ale vůbec nevím jestli to dám, je to jak na potvoru, všichni kolem mě rodí, jsou těhotné a já musím jen čekat a čekat na výsledky z genetiky. Kdyby už jsme se mohli snažit, ale bůh ví kdy to bude ![]()
@chelsea001 Myslím, že i kdyby jsi se před ní rozbrečela, tak se nic nestane Je to tvoje kamarádka, zná Tě a myslím že by to pochopila, že to nemáš lehké. A uvidíš že brzo budeš mít taky prcka a navštěvovat Tě bude zase ona.
Chelseo, ja Te chapu, taky mam problem otehotnet i kdyz se snazim jenom 6 mesic, ale resim to uz s CAR, mam PCO i kdyz ovuluji. Ted mam neuspesne prvni IUI a pujdu uz jenom na IVF. Me taky obcas trochu zamrzi kdyz vidim tehotnou, ale kamoska s miminem mi nevadi, spis si pochovam mimino a uklidni me to. Je uplne zbytecne aby ses za to nenavidela
!!! Nemuzes za to, ze jsi tak nestastna, neumis to proste uz psychicky zvladnout, ale bude lip a taky se dockas.
Já měla termín v únoru a kamarádka v lednu. Já o mimčo přišla, ona má pětiměsíční dcerunku. Já naštěstí tohle neměla. Ty pocity nespravedlnosti mám u těch, kde vím, že na to jednou vlítli a ejhle, náhoda. Ale ona si taky prošla martiriem a hodně si vytrpěla.
Navíc jsem v době, kdy se narodila už začínala stimulaci, tak jsem měla naději. Uvidíš, že jakmile ty tu naději mít taky budeš, tak se vše zlepší. Chce to jen jednu dobrou zprávičku!
Podle mě nemáš problém s tím, že se kamarádce narodila holčička, ale máš problém se vyrovnat se svou ztrátou. V tom může být sakra velký rozdíl.
Právě, klidně (raději) se před ní rozbreč, řekni jí o závisti, zrovna ona by tě měla podpořit. Nedus to v sobě, nebo bude mezi váma něco nevyřčeného a to pak může jít kamarádství do háje. Někdy je těžké být upřímný, ale řekni jí o svém žalu a určitě se ti uleví.
Tak to snad není závist, ale normální lítost a smutek. Je jasné, že svoje vlastní trápení prožíváš víc, než kamarádčinu radost, to mi přijde v pořádku, prostě bližší košile než kabát - to tak snad mají všichni lidi.
Podle mě bys divná byla, kdybys to brala s úsměvem na rtech a chichi chacha.
Nevím, proč by si člověk neměl dovolit i negativní emoce, když k nim vedou okolnosti.
@jessikka Zrovna my jsme ti „létavci“ a taky to není nic příjemnýho, když do toho vlítneš a ani nechceš, zrovna když se to absolutně nehodí. Všechno má své pro a proti.
Musím se rozhodovat mezi životem a smrtí a to je podle mě těžší, než se snažit otěhotnět. Samozřejmě každý má jiný žaludek. Dokáže nad tím mávnout rukou,,,já ne.
Já myslím, že to není závist, ale trápíš se tím, že máš za sebou potraty. Vybreč se, vyvztekej se, pokud se necítíš na návštěvu v porodnici, tak tam prostě nechoď, kamarádka to určitě pochopí, pokud jí to vysvětlíš. Přeji hodně štěstí a ať se už brzo můžete snažit o miminko.
Ahoj, chapu jak se citis, ja mela za sebou dva potraty nez se nam povedl syn, ktery ma ted 2 roky, a to uz jsem starsi/36let/… 5let se nam nedarilo, do toho potraty a vsechny kamaradky a zname o nekolik let mladsi mely deti ci brisko… kamaradka tve pocity pochopi/jestli je to kamaradka/, klidne ji to rekni, ze je to pro tebe tezke… ja kdyz videla zenskou s brichem, tak jsem je chtela vrazdit, tak silene jsem zavidela, rikali jsme jim s manzelem „baby na odstrel“… /ted se jim timto omlouvam
/ hormony a touhy jsou tezka vec ![]()