Hrozně rychle to uběhlo...

Anonymni
20.8.08 23:28

Hrozně rychle to uběhlo...

Ahojky,

jsem půl roku po porodu a když vidím těhulku nebo slyším o porodech apod…, malých miminkách apod.. , tak mne přepadá hrozná nostalgie, lítost…až úzkost, že to všechno už je pryč a že jsem si to vlastně vůbec neužila… Máte to někdo také tak? Zmizí to někdy?

Jen chci ještě napsat, že svého syna miluji a jsem moc ráda, že tu je. Nebrzdím ho ve vývoji, abych zastavila čas..:lol: A rozhodně se doma nenudím, nepřemýšlím o nesmrtelnosti chrousta a nevymýšlím „přiblblá“ témata jen proto, že nemám, co na práci :twisted:. Naopak se moc nezastavím…a vlastně to tak probíhalo i celé těhotenství, takže je fakt, že to opravdu hrozně rychle uběhlo.. Zatímco ostatní těhulky už odpočítávaly čas a miminko „popostrkovaly“, aby se narodilo, tak já jsem nemohla věřit, že už by to mělo být…a naopak jsem ještě měla spoustu věcí na práci, které jsem chtěla stihnout, než mimi přijde.. (i když jsem se samozřejmě těšila!).

Tak mě zajímá, jestli jsem v tom sama..nebo je nás víc, které cítí něco podobného :wink:

P.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
20.8.08 23:41

Jo, je to tak. Syn měl půl roku teď v pondělí. Je to moje druhé dítě. První syn má tři roky a něco. Jak já se těšila z bříška, když jsem podruhé otěhotněla, jak jsem byla štěstím bez sebe z prvních pohybů, jak byl malinkatej, když se narodil..... A je to zase včudu...... To je tak krásný, ale trvá to tak krátce. Jsem z toho úplně naměkko a mám pocit, že už v životě nechci dělat nic jinýho, než miminka. Ale naštěstí je tu manžel, kterej to tak nemá, díky tomu, že je chlap, že mu prostě ty hormony totálně nezatemní mozek a ten mi po mírným ukecávání „slíbíl“ ještě jedno mimi udělat, ale to je prej určitě poslední. Teda jak já se těším na bříško, na pohyby, na toho králíčka, co ze mě vyklouzne a bude tak malinkej a bude tak vonět....... SNAD
Tak přestanu blbnou, jdu žehlit. Dobrou noc Radka

  • Nahlásit
  • Citovat
94
20.8.08 23:54

Já se často cítím podobně… A pochybuju, že ty pocity zmizí. Ale mojí malé už jsou dva roky a přijde mi, že utekly opravdu strašně rychle… Když si prohlédnu její fotky, když byla maličká, tak jsem z nich opravdu naměkko :wink: Myslím, že to je normální. Neřeším to stále, s batoletem na to vůbec není čas.. Ale čas od času mě to napadne. A jihnu nad každým maličkým miminkem :lol: A když vidím těhulku, tak si říkám, že bych moc chtěla další mimi.. V těhotenství jsem se tak nechovala, ale po porodu mě naprosto „dostaly“ mateřské hormóny a láska k miminku… A už jsem taková zůstala. Užívej si malého a měj se moc hezky… To vzpomínání k mateřství prostě patří :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4035
21.8.08 07:42

Po prvním porodu jsem tesknila děsně. Utěšil mě fakt, že bude ještě jedno,tak jsem v rámci zapomění radši připravovala tělo, vitamíny, pohyb a tak, abych byla v kondici, za těch x let…
Nakonec, když pak za 2,5 r došlo na těhotnění, už se mi tolik nechtělo, přece jen první syn byl nespavý, náročný a když konečně začal v noci spát, moc se mi nechtělo do dalšího řvouna.
Těhotenství bylo šílený plný potíží, fyzických i psychických, ALE… ač jsem byla 100% přesvědčená, že další ne a až to těhotenství skončí, budu JEN a JEN ráda, není tomu tak. Porod byl moc fajn, možná proto, strašně si to chci zažít znovu. Najednou mám pocit, že to moc rychle skončilo, trable jsou zapomenuty, ač byli opravdu velký. Jsem 5 týdnů po porodu a snažím se zavalit se prací a starostmi, miminko je totiž tak hodné, že by na splín nestačilo :lol: , moc to nepomáhá. Dodnes se lítostivě rozplývám nad záchodovým papírem, který jsem si koupila do porodnice, dojídám těhu vitamíny a skoro slzím dojetím a lítostí, trvalo mi víc jak týden, než jsem vůbec znovu otevřela knížku nedočtenou při prvních kontrakcích doma…Prostě blbosti, blbnu a topím se v lítosti, přišlo to už v porodnici, kde jsem si doslova očima osahávala chodby, pokoje, všechno, co už bylo spojeno se vzpomínkami na první porod… :?
Třetí mi manžel slibuje jen když změníme bydlení na větší, budiž trochu mě to motivuje k hledání možností změn…myslela jsem, že dvě děti jsou akorát, ale jen čas ukáže, jestli to je jen tahle lítost nebo jestli opravdu v srdci mám místo ještě pro jedno. Času mám dost, minimálně než půjde současné mimi do školky…
Akorát si nejsem jistá, jestli nepropadnu depce i po případném třetím porodu, nejen z toho,že nic dalšího už nebude, ale i ze stáří…
Mateřství je prostě jedna velká emoce…
NiKi

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2766
21.8.08 08:59

Ahoj,

u mě je to podobné.Ale děti už mám dvě a šance na třetí je pramalá.Vlastně si nedovedu představit,že bych do toho šla potřetí,zrovna tak mi přijde hrozné,že by tohle bylo poslední mimi.Druhý syn je sice ještě malinký,ale i tak roste jak z vody a přijde mi to jako sto let,kdy jsem byla v porodnici!S dětma prostě ten čas utíká rychleji… :wink: Tak jsem ráda,že v tom nejsem sama :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
618
21.8.08 10:09

Jo,jo, akorát jsem třídila malé oblečky a když jsem zas vzala do ruky mikinku vel 56( teď nosíme 74/80 :roll: ),tak jsem zaslazela. Fakt to utíká šíleně rychle a mám pocit, že pro samý prdíky, pláč,starosti s kojením/nekojením jsem si to malé miminko vůbec nestihla užít. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19257
21.8.08 11:37

Ahoj.
Přidávám se k vám,tesknícím. Mě taky strašně chybí bříško,kopanečky (zvlášť když poslední miminko bylo líné) a po porodu jsem měla pocit prázdnoty.byla jsem ráda,že mám mimi vedle sebe,že ho můžu tulit,mačkat,pusinkovat,ale zároveň jsem ho chtěla cítím ve mě.....A chybí mi to pořád.
A chybí mi i to miminko.I když mám obrovskou radost z jakéhokoliv pokroku,chtěla bych,aby byl pořád miminko.
A vím,že manžela už ke 4. nepřemluvím.

A stejné pocity jsem měla u každého mimča.Akorát těď je to intenzivnější.Teď,když vím,že další už nebude.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
21.8.08 13:42

Holky, úplně jste mě šokovaly.

Miminka jsem si užívala, ale jsem neskutečně šťastná, že už je mu rok.

Nebolí ho bříško, hraje si, chodí, povídá, komunikuje, má své názory … mám to naopak, užívám si to víc teď.

Co se týče malých šatiček, tak to si neumíte představit tu pýchu, s jakou jsem je třídila…

Fakt neteskním, jediné co mám v hlavě je, že ta mimina se rodí strašně mrňavá a citlivá na všechno a že by se měla rodit minimálně půlroční.

  • Nahlásit
  • Citovat
168
21.8.08 19:31

Tak já to mám taky naopak. Těhotenství bylo celkem fajn, na malého jsme se těšili, ale byl hodně hodně ubrečenej a dost mě to vyčerpávalo. Dva měsíce jsem si to vůbec neužívala, děsila se až se probudí a začne zase brečet. Taky na mě dopadlo, že jsem zavřená doma, nikam a nic nemůžu…
Teď jsem maximálně spokojená, že už Kryštof vnímá, je s ním sranda a těším se na každej den s ním.
Když vidím těhotný hoky, padá na mě úzkost.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
25.9.08 20:55

Pridavam se k holkam, ktere si vic uzivaji ty vetsi mimise. Ted mam skoro rocniho chlapecka a je to uz super. Hraje si sam, neplace porad, celou noc spi, komunikuje hrajeme si, proste uz osobnost:) Pravda, tesne po porodu jsem byla v euforii, krasne vonel, narodil se ve 42. tydnu, byl krasnej vyzehlenej…Ale pak prisly prdy a priserny nocni kojeni (3× v noci az do nejakeho 3. mesice) A to byla katastrofa. Nevyspani ze me delalo depresivni hysterku, do toho jeho celodenni plac, dalsi pracovni povinnosti..( myslela jsem, ze se zblaznim. A rikala, ze dalsi uz nikdy (i kdyz tehu bylo super)..Ted si rikam, ze dalsi ano, ale az za par let, az malemu bude tak 5 a bude sobestacny (relativne). Opravdu nemam silu, mit po roce po dvou dalsi. To musi byt mazec, ktery si nechci doprat.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama