Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mame už asi tři roky, vždycky na čas zmizí a pak se zase objeví.
@petule.novotna Ahoj, zkus se ho zeptat na to, jak ten kamarád vypadá, jak se jmenuje, uvidíš, jak moc pracuje jeho fantazie nebo jestli skutečně „vidí nějaký obraz někoho konkrétního“ (z toho mě taky mrazí, ale může se to stát). Když ti ho popíše, tak se zorientuješ. Každopádně i velká fantazie a hraní si na hru s někým je zcela normální, ještě více, pokud je sám a je to jedináček a tudíž si nemá s kým povídat nebo hrát.
@PenelopaW píše:
Jinak ten náš, když si hraje sám, si u toho nahlas žvaní taky, mění i hlasy, což je skoro jak z filmu s Nicholsonem podle S. Kinga „Shining“. Taky nás doma často nutí, abychom povídali jako nejrůznější předměty a hračky (zatím top bylo „Maminko, mluv jako hovínko“), se kterými pak vede dlouhé dialogy. Připadá mi, že rozlišuje, že to mluvíme my, ale i tak člověk nestačí zírat, o čem je schopen se bavit. To už bych radši brala imaginárního kámoše
.Ale jak jsem psala výše - hrozně záleží na tom, jak je dítě staré, u 15letého by mne to asi znepokojovalo hodně, u 5letého už méně.
Co já bych dala za imaginárního kamaráda. Syn (5) má občas hysterák, že vidí pavouky. Nikdo jiný je nevidí, on ano. Tuhle scéna jako hrom uprostřed noci, já vyklepala celou postel, než mi došlo, že to jsou asi halucinace či bujná fantazie. Od té doby je viděl ještě několikrát - za bílého dne. A vždycky ho vyděsí stylem, že má úplnou paniku. ![]()
Nasemu malymu jsou tri a princezna sofie s nama bydli uz tak rok a pul
. Obcas ji sekunduji ana a elsa, pripadne aladin s jasminou - proste disney po vecernicku ho bere
. Ale jinak sofie s nami chodi i lven, kdyz si na prazdnou houpacku, kde houpem sofii, prijde sednout jiny dite, musim houpacku zastavit sofii vyndat a az pak se muze jit houpat dite… obzvlast starsi na me pak koukaj jak na blazna ![]()
Já jsem tak ráda že to nemáme jenom my…dcera má „kamarádku“ Verču a jezdí snama všude , snaží se ji jakoby vychovávat pak ji uklidňuje v glubusu se naposled postavila a začala ji vysvětlovat že nemůže sama běhat po obchodě
připadala sem si jako cvok …i s houpačkou máme stejnou zkušenost , musím ji dát nejdříve dolů než si tam může sednou někdo jiný…má bráchu takže sama není ,e je fakt že má dost bujnou fantazii…
Devcata, ja zatim nemam osobni zkusenost, ale … Synovec to delal taky a nedokazal se toho zbavit. Musel chodit k psycholozce. Nechci Vas desit chran buh. Do urcite miry je to normalni, kdo z nas obcas nezije v imaginarnim svete, ale vseho moc skodi. Snad se toho prcata brzy zbavi a bude vse poradku. Ja bych byla cela uprdena, kdyby mi dite reklo, ze doma vida cizi lidi. Drzim palecky bobiny.
Syn má imaginarniho kamaráda, občas dva. Neldy taky tvrdí, že ma psa nebo kocku, venci je apod. Ale kamarád se ho drží už dlouho a asi jen tak nepřestane. Reálných kamarádů má dost, ma i bráchu. Předpokládám, že ho to časem přejde. My jsme si ještě na prvním stupni na základě hráli s imaginárníma postavama a jsme všichni úplně normální:)
Pf, imaginární kamarády jsem měla ještě na základce, dokonce imaginární koně
. Hranici s realitou jsem vnímala, je to prostě druh hry. Syn má imag.kamaráda už teď od dvou let, tak se v tom pomamil:D Lélo žije s námi, povídáme si o něm, je v pohodě - a asi nám vcelku vydrží.
Že včera na dnešek jsme hlídali bratrankovo malou dcerku. Byli jsme u nich doma. Večer seděla na posteli a mluvila s někým v rohu místnosti. Když jsem tam přišla, řekla tomu imaginárnímu čemusi, to je moje teta, ta co má ten studený bazén. Divala se přímo na nás a do toho rohu. S manželem jsme zůstali stát jak opaření. Jako něco jsme o tom už četla, že si děti vymýšlí, ale když se to stane přímo vám, je to fakt divný🤪 Říkala jsem to bratrankovo manželce a občas prý taky s někým mluví. Nechali ji to prý kdysi i nakreslit, normální postava s dlouhými vlasy a kolem kytičky a srdíčka ![]()
My děti zatím nemáme (resp. je jedno na cestě), ale tohle mě docela děsí, nevím jak reagovat.
Dělat, že ji taky vidím, nebo ignorovat?
Chci být na příště ready ![]()
@Rachel_cz moje dcera zase krmila kraliky. Chodila s nima na prochazku, davala jim vodu a corn flakes.
a uz byla vetsi. 4 roky. Vypravela jim. Byla jedinacek. Pak se to srovnala.
Znama rikala, ze kluk mel imaginarni kamaradku.
nic zvlastniho.
Ja sem se s ni o tom bavila. I sem rekla, jestli jim nechce vymenit vodu. Proste, jak byla sama, tak ji neco chybelo.
Normalne se s ni o tom bav. ![]()
Moje neteř už zase od tak roku a půl ukazuje v jídelně do jednoho rohu u stropu a říká “pán, pán” a mává mu
. Dělá to tak už dva roky, zhruba 3× týdne, když tam vstoupí (divný, že ne vždy)… I když ona to může být i paní, pro ní je totiž každej pán
, ale nevím, jestli mě to teda o moc víc uklidňuje
. Zajímalo by mě, zda tam něco fakt vidí, nebo je to jen stín, představivost, nějaká vidina ![]()
Nepanikařit, je to fáze, je to jen známka toho, že má živou představivost. Ideálně přistoupit na hru a pozdravit ho, není to halucinace a nebo jiná známka duševní poruchy a není to žádný okultismus.
Mrkni třeba sem, ať se uklidníš.
V klidu. Já měla jako malá (no malá, bylo mi kolem 8 let
) imaginárního psa
A to mám dva sourozence, takže nedostatkem dětí kolem mě to nebylo.
Normálně bych si i „popovídala“ s tou její kamarádkou. Prostě jako kdyby byla reálná.