Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Incestní chování k dětem v rodině - je ochrana dotatečná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.3.10 16:39
Didy píše:přesně tak! zneužívání dětí je zrůdné
ale incest = příbuzenský intimní vztah
Máš pravdu, samozřejmě - já to ale pochopila tak, že zakladatelce jde hlavně o zneužívání dítěte rodičem… V takovém případě je zneužívání zároveň incestem, nebo se pletu…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.10 17:18
BohunkaP píše:Didy píše:Máš pravdu, samozřejmě - já to ale pochopila tak, že zakladatelce jde hlavně o zneužívání dítěte rodičem… V takovém případě je zneužívání zároveň incestem, nebo se pletu…?
Zneužívání dítěte třeba nevlastním otcem incestem zřejmě není, když nejsou příbuzní 
Zato třeba sex mezi strýcem a dospělou svéprávnou neteří incestem je.
Jinak samozřejmě zneužívání dítěte je zrůdnost nad zrůdnost, nic jiného se tu zakladatelka asi nedočte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.10 17:24
Incest a zneužívání blízké osoby (rodinného příslušníka) je rozdíl. To první je „divná láska“ (a mám k ní ambivalentní postoj), to druhé je závažný trestný čin (a pro to nemám sebenší pochopení). Hranice někdy není ostrá, za povinnost každého kdo to zjistí považuju ujasnit si to a pokud je jen náznak zneužívání pak to „vykvákat do světa“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.10 18:38
Je třeba rozlišovat pojmy jak už tu zaznělo. Je to tak, jak píše anonymní. Incest je pouze v přímé rodové linii nebo mezi sourozenci. Mezi strýcem a neteří už to taky incest není.
A každé zneužití v rodině nemusí být vždy incest. Zneužívání je hnus v každém případě, incest bez zneužívání je jen „hodně divnej“, já bych v takovým případě nerada soudila. Viz případ jistého umělce, o kterém se traduje, že zplodil syna s jednou ze svých dcer. Dcera ho prý svedla dávno po dovršení plnoletosti. Tady prostě není viník ani oběť
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:36
Nevím, jestli tahle diskuze ještě probíhá, ale já právě procházím úděsným zjištěním, že snad naše legislativa týrání a zneužívání dětí podporuje. Moje dcera musí dle rozsudku soudu navštěvovat svého biologického otce, se kterým jsem se před osmi lety rozešla právě z důvodu, že po narození dcery mě začal bít a mít divné sexuální choutky. Ačkoli jsem opakovaně sociální pracovnice upozorňovala na své obavy, byla jsem stále přesvědčována, že on je otec a dokud se prokazatelně nic nestane, je bezúhonný (tzn. dokud nebude mít dcera prokazatelné modřiny, zlomeniny, či se snad nenajde sperma, zabití by snad bylo jasné). Dcera (nyní 11,5 let)nikdy k němu nechtěla jezdit, jako otce ho nebere. On si ji bral násilím a skončili jsme v krizovém centru. Tam se dcera nutila k otci jezdit alespoň tak, aby to brala jako nutné zlo a fyzicky se otci nebránila. Před půl rokem se mi dcera svěřila, že ji otec osahával. Samozřejmě jsem to nahlásila na policii i sociální pracovnici. A jak to nyní probíhá? Dcera si prošla několika útrpnými výslechy na policii, u sociální pracovnice a psycholožek. Bohužel neexistuje žádná fotka a protože otec dle policie kategoricky tvrdí, že to neudělal, tak to uzavřeli s tím, že si to dcera vymyslela. Podotýkám, že policii ani nezajímalo, že otec dcery má na svém kontě již několik udání kvůli týrání a bití také od své matky. Prostě není jasný důkaz (foto, sperma apod.), tak než aby usvědčili otce, je jednodušší vyvinout nátlak na bezbranné dítě a označit jej za lháře. A policie si může „uzavřít“ případ a chvástat se, jak jsou dobří, že to zase vyřešili. No a otec? Ten, ačkoli je násilník (mě zmlátil tak, že jsem musela do nemocnice) a navíc neumí už udržet svoje sexuální choutky, dál běhá svobodně po ulicích. Moje dcera se stresuje, že bude muset k otci jezdit a tam být bez dozoru a hrozí útěkemz domova, což nikdy ještě neudělala. Biologického otce nechce brát jako tátu, hluboce ho nesnáší a nenávidí. A sociální pracovnici jakožto opatrovník dítěte, který by měl jednat v zájmu dítěte, ani jednou za celý půlrok nezajímal názor, pocity a důvody mé dcery, naopak nás opět tlačí do krizového centra, aby se dcera s otcem stýkala. Takže já se také ptám:
Jak je pro zdravý vývoj dítěte prospěšné stále připomínat mu prožitá traumata? Jaký to může mít dopad podněcovat v dítěti stále větší nenávist a odpor vůči svému tyranovi? Budeme muset čekat v lepším případě ještě téměř tři roky, v horším případě ještě 6 let, než přijde osvobozující den 18tých narozenin? A celé roky se budeme strachovat, aby se nestalo ještě něco horšího (a když už se tak stane, bude se hledat viník a vina převalovat z jednoho na druhého), místo toho aby se naše justice poučila z předchozích hrůzných případů a byla ráda, že se zabránilo nejhoršímu?
Já naopak dceři věřím, a velice ji obdivuji za to, že přes výhrůžky otce a jeho zákazy, že o tom, co se děje na návštěvách, nesmí dcera mluvit, ona našla tu odvahu a promluvila. Jak velký odpor k němu musí cítit za to, co on jí udělal. A sociální pracovnici to nezajímá ..... takže já se ani nedivím, že v našem státě je tolik případů týrání a zneužívání dětí (a to nemluvím o těch tisících případech, které nejsou extrémní, takže se o nich neví, ale dějí se), když pachatelé mají obrovskou možnost své skutky páchat, potažmo mě současný rozsudek přikazuje, abych vědomě nechala páchat násilí na svém dítěti, jinak mi hrozí vysoké desetitisícové pokuty nebo vězení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
filip89
Anonymní
20.1.13 20:58
Teda docela koukám, že nikdo se svou zkušeností nereagoval. Já myslím, že takových lidí je hodně, jen to o nich nevíte. Já osobně takovou zkušenost mám 
. Mám o 7,25 roku staršího bráchu a když mi bylo takových 6 nebo 7 let, tak mě začal zneužívat. Byla jsem malá a nepřišlo mi to nenormální. Trvalo to tak do mých 8-9 let. A pak přestal. Stydím se za to a myslím si, že i když on je už dospělý, stydí se za to taky. Teda aspoň doufám. Jsem s ním normálně v kontaktu, voláme si, vídáme se tak 2× ročně u mamky na návštěvě. Nikdy jsme o tom nemluvili. Prostě se to snažím vytěsnat ze života, ale jsou chvíle, kdy si na to prostě vzpomenu. Pamatuju si, že jednou dávali nějaký dokument o tomhle v televizi a máma to komentovala " Nechápu, jak si ta matka toho nemůže všimnout!" Kdyby tak věděla, nikdy by s ním nepromluvila a myslím, že izbytek rodiny.
Teď už jsem dospělá a mám šestiletého syna a roční holčičku. Takže třeba už teď přemýšlím, jak Synovi vysvětlit co se smí a nesmí, teda spíš nesmí. Prostě mám strach, aby se to nestalo i mé dceři. A nebo naopak aby jeho někdo neosahával a tak.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.13 21:12
@Anonymní píše:
Teda docela koukám, že nikdo se svou zkušeností nereagoval. Já myslím, že takových lidí je hodně, jen to o nich nevíte. Já osobně takovou zkušenost mám
Teď už jsem dospělá a mám šestiletého syna a roční holčičku. Takže třeba už teď přemýšlím, jak Synovi vysvětlit co se smí a nesmí, teda spíš nesmí. Prostě mám strach, aby se to nestalo i mé dceři. A nebo naopak aby jeho někdo neosahával a tak.
Mě můj vlastní děda zneužíval, když mi bylo 5. Byl 5 krát za toto soudně trestán, přitom mě babička nechávala snim spát v posteli a chodit do vany. Nejspíš se to stalo i memu otci a ten to ignoruje. Máma to nakonec přes protesty s otcem dala k soudu a byl obviněn. Táta má ted z jiného manželství segru a tu normálně zase nechává se dál stykat s dědou. Své manželce to neřekl. Nejsem bohužel schopná s tim nic udělat
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
