Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@LAlezane píše:
1. člověk, který vydírá, není partner a už vůbec ne člověk pro život. 2. do kriminálu půjde kvůli SOBĚ a JEHO blbosti, a JEHO vědomému rozhodnutí se nějak zachovat (!!!), ne kvůli tobě.Takže tyhle kecy vůbec neposlouchej. S potratem radit nebudu (nejsem militantní anti, jen jsem, přiznám, příspěvek pořádně nečetla), ale zato od tohohle chlapa bych zdrhala jak nejrychleji to půjde.
Souhlasím, na tom se shodneme asi všichni, že zakladatelky „partner“ je na nic.
@nostress píše:
Chlapa bych poslala do háje, ale dítě bych si nechala. Každý problém má svoje řešení.
Jo, třeba diskuze na e-miminu, jak má čtyřčlenná rodina vyjít se čtyřmi tisíci jídla na měsíc, nebo kdo věnuje aspoň základní potraviny nebo pár korun na účet.
Pokud někdo tohle považuje za řešení, nebo za „vše se dá zvládnout“… případně pokud si myslí, že utrápená a zničená ženská za téhle situace je prima máma
Tak teda bůh s těmi, co vás poslechnou… ![]()
@LAlezane píše:
Jo, třeba diskuze na e-miminu, jak má čtyřčlenná rodina vyjít se čtyřmi tisíci jídla na měsíc, nebo kdo věnuje aspoň základní potraviny nebo pár korun na účet.Pokud někdo tohle považuje za řešení, nebo za „vše se dá zvládnout“… případně pokud si myslí, že utrápená a zničená ženská za téhle situace je prima máma
Tak teda bůh s těmi, co vás poslechnou…
Jenom jsem jí napsala, jak to vidím já. Taky jsem byla kdysi v podobné situaci, a rozhodovala jsem se, jestli jít na potrat, nebo si dítě nechat. Nechala jsem si ho, a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. O sobě vím, že potrat bych nedala psychicky. Mě by to ublížilo víc, než žít i s dítětem na čas třeba v azyláku. Ale každý to má jinak. Já ji nesoudím, ať se rozhodne jakkoliv.
Tak ono je to složitější první dítě není jeho ale je s námi od jeho 8.měsíců což jsou 2roky a malej ho bere jako tatu protože vlastni táta nema zájem a alimenty platí jak se mu to hodí
O to víc sem v šoku co provádí současný přítel že věděl že ma nás a presto ty tresty od soudu nerespektuje a neplní..je teď jako cizí.. Dokonce mi řekl že s malým ho můžeme navštěvovat ve vězení ale s jeho dítětem ne to by udělal vše proto aby nemusel do vězení. Řekla sem mu jestli dělí děti na moje a tvoje po takový době tak se nemáme o čem bavit.. Byt mám pronajaty ale je psany na me. Když vidím mimco nebo tehulku chce se mi hrozně brecet. Doma brečím každou noc a on jen slibuje když mu řeknu že potřebuju podporu od něj řekne mi že končí.. :-/
@Anonymní píše:
Tak ono je to složitější první dítě není jeho ale je s námi od jeho 8.měsíců což jsou 2roky a malej ho bere jako tatu protože vlastni táta nema zájem a alimenty platí jak se mu to hodíO to víc sem v šoku co provádí současný přítel že věděl že ma nás a presto ty tresty od soudu nerespektuje a neplní..je teď jako cizí.. Dokonce mi řekl že s malým ho můžeme navštěvovat ve vězení ale s jeho dítětem ne to by udělal vše proto aby nemusel do vězení. Řekla sem mu jestli dělí děti na moje a tvoje po takový době tak se nemáme o čem bavit.. Byt mám pronajaty ale je psany na me. Když vidím mimco nebo tehulku chce se mi hrozně brecet. Doma brečím každou noc a on jen slibuje když mu řeknu že potřebuju podporu od něj řekne mi že končí.. :-/
Dám příklad z okolí.
Kamarádka byla těhotná poprvé, rodina nic moc, ale že jí nějak pomůžou. Když byla těhotná podruhé, poslali ji na potrat. Že nezvládá sebe a jedno dítě a co bude dělat s dvěma?
Ty máš rodinou oporu? Ono spoléhat se na různé příspěvky, dávky, pomoc od různých organizací se nemůžeš spoléhat.
Alimenty jsou taky příjem a dost často přípraví matku o příspěvky. To že je nedostáváš je nezajímá. Je mi jasný, že tě ovládají hormony, ale zkus se na to podívat z praktické stránky, koukni na kalkulačky. A hlavně se ujisti co rodina.
Jestli budeš mít jejich podporu, máš vyhráno. Jestli ne, dobře rozmýšlej.
@BloomingGorgeous ano je to asi nejtěžší životní chvíle, ať už se rozhodne jakkoli. Ale paní po nás chtěla aby jsme jí poradili, tak jí radíme z našeho nejčisšího svědomí a vědomí tak jak by jsme to asi udělaly… Myslím si že většina z nás to chápe a do takové situace by se nikdy nechtěla dostat.
@LAlezane píše:
1. člověk, který vydírá, není partner a už vůbec ne člověk pro život. 2. do kriminálu půjde kvůli SOBĚ a JEHO blbosti, a JEHO vědomému rozhodnutí se nějak zachovat (!!!), ne kvůli tobě.Takže tyhle kecy vůbec neposlouchej. S potratem radit nebudu (nejsem militantní anti, jen jsem, přiznám, příspěvek pořádně nečetla), ale zato od tohohle chlapa bych zdrhala jak nejrychleji to půjde.
Přesně, to není člověk, o kterého by bylo záhodno si opřít kolo, natož mít ho za partnera. A tím spíš už vůbec ne za otce svých dětí. To už si ale musí tazatelka ujasnit sama.
@Anonymní píše:
Tak ono je to složitější první dítě není jeho ale je s námi od jeho 8.měsíců což jsou 2roky a malej ho bere jako tatu protože vlastni táta nema zájem …
No ty si umíš teda vybírat chlapy do postele…
A kriminálníka necháš, aby si hrál na roli tatínka tvého prvního dítěte?
@Icestar píše:
No ty si umíš teda vybírat chlapy do postele…A kriminálníka necháš, aby si hrál na roli tatínka tvého prvního dítěte?
Ono to je cca 14dni co sem se dozvěděla o ridicaku a těhotenství vim od pondělí.. Vim že ho musím poslat k vodě dřív než nám zkazí život víc než teď.. Jen se bojím že ten potrat nezvladnu nebo spíš tu situaci po něm… :-/
Jediný co mi teď říká je že sem zabijacek, vražedkyně a že mu zabiju dítě že se mnou to nic neudělá že si jen lehnu a usnu.. Já se snad slozim už teď.. Nechapu že dokáže bejt tak zlej :-/
Ty by jsi měla hlavně od něj co nejdřív pryč. On tě chce dotlačit si to dítě nechat. Což noc proti, ale pomáhat ti s ním bude těžko když bude zavřený.
Já si nedovedu představit, že bych si takhle nechala vzít dítě… Ale kamarádka, když jí bylo asi 15 taky otěhotněla. Strašně se bála, když měla jít na potrat, že bude mít strašné výčitky, ale nakonec to v pohodě zvládla.
Milá anonymní,
věřím, že jsi v těžké situaci. Ale dítě už je na cestě. Pokud ses už na něj těšila, plánovala, mohou se opravdu objevit po potratu deprese, úzkosti, těžké výčitky svědomí, které se mohou táhnout dlouhou dobu. Některá žena tyto problémy nemá, u jiné se rozvine silný postabortivní syndrom a je nutná i péče psychologa a psychiatra, mohou se objevit i sklony k sebevraždě. Těžko říci, do jaké kategorie patříš. To ti nikdo dopředu neřekne. Ale často se pak od žen dozvídám, že na to neměly chodit, že toho hrozně moc litují a nejde to vzít zpět. Nabízím jakoukoliv pomoc - finanční, psychickou podporu, nalezení tzv. adopce maminky nějakým člověkem /lidmi, kteří jsou po celé republice a nabízejí nastávající matce veškerou možnou pomoc, jaké jsou schopni, dále zajištění přímé adopce dítěte po porodu pokud by situace opravdu nedovolovala si dítě ponechat. Teď tě tlačí čas, ale kdo ví, jak se situace vyvine, třeba bude lépe a ukončení života svého dítěte bys mohla velmi litovat. Každopádně, pokud budeš chtít, ozvi se mi do soukromé zprávy a pokusím se pomoci.