Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Introvert
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.9.17 22:17
To je pravda, na vs to pak jde lip, tam se ta originalita uz ocenuje 
A vzdycky si rikam, ze „odpadlici“ jsou nesmirne zajimavy lidi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.17 22:17
Doufám, že se mi to jednou povede vzít to tak, jak to je. Říkám si, přežít 3 roky na SŠ, není to málo, ale tak nějak to snad půjde. 
Na VŠ pak budou nový lidi, tak si říkám nový lidi = nový začátek Každopádně někdy mě to mrzí, že nemám ve třídě nějakou fakt tu TOP kámošku, které bych se nebálá nic říct a věděla bych o ní, že potom neuslyším od třetí osoby, že na mě za zády hází špínu. Bohužel, zatím jsem neměla štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.17 22:30
Ahoj 
No já byla úplně stejná, pamatuji si, jak mi všichni (učitelé, rodiče, vrstevníci) říkali, že jsem jen puboš a až dospěji, tak se to srovná a budu „normální“ 
. Ale jaksi..ne 
. já jsem se vlastně v 15ti letech začala stýkat s lidmi staršími (hlavně muži - a ne, nemyslím jen sex ) a u toho jsem zůstala dodnes. Dnes mám jen kamarády 50+ a jednu kamarádku (taky 50let. A absolutně si neumím představit navázání přátelství s lidmi jiného věku. Umím se s nimi bavit o čemkoliv, od počasí, přes sex až po starosti běžného života, žádný mantinel v podobě věkového odstupu nezaznamenávám.
Tím neříkám „běž se bavit s chlápkama 50+ do nejbližší hospody!“ Já jen, že ať víš, že lidé takoví byli, jsou a budou a ne každý se s koncem puberty s těmito pocity rozloučí 
. Snad si najdeš správnej kolektiv 
Já to nikdy na škole nedokázala, což je dost problém, ono to, že máš kamarády, kteří tě podporují, je sice super, ale přímo ve škole taky potřebuješ nějaké kontakty a občas pomoc, prostě kamarády, a ty já neměla…hrůza. Ale prostě jsem neuměla si nahraně kamarády získat, dělat ze sebe něco, co nejsem 
. (
A dělej pak prezentace ve dvojici )
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.17 22:45
@Bandii Práce ve dvojicích je pro me noční můra, jdu vždy s tím, kdo zbyde. Všechno to co jsi napsala ohledně školy… Naprosto to znám. Mít tam nekoho, na koho se spolehnout, trávit s nim čas… Nekdy si rikam, ze kdyby se mi povedlo ve třídě si nekoho takového najít, byla bych fakt šťastná, ale to uz teď cítím, ze je pozde, když mam pocit, ze ten kolektiv je uzavřený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.17 22:59
No jo, jen se politujte, jak jste asociální a jak jste jinak bezva lidi, jen o tom okolí vlastně neví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 06:31
@VENIVINIVICI píše:
No jo, jen se politujte, jak jste asociální a jak jste jinak bezva lidi, jen o tom okolí vlastně neví
Ty budeš ta třídní hvězda že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 10:35
Ahoj Lucko, je mi už 32 a to co píšeš jsem zažívala taky. „Divná, tichá, nemluvná.“ A taky v kolektivu nepřijatá. Přitom dokážu mluvit i dost ale holt na jiná témata a ta povrchní a drby mě nezajímají. Takže jsem divná už jen tím, že nedrbu
Nebudem si lakovat věci na růžovo, v práci mám občas ty stejný problémy jako ve škole… Ale za ty roky navíc se člověk v komunikaci zlepší, pochopí nový věci a navíc už je ti pak víc jedno, co si kdo o tobě myslí. Je to taky dost o sebevědomí. V práci nijak moc nekamarádím, ale mám svoje kamarádky, přítele, několik známých a za to jsem ráda - a to, že si někdo třeba myslí, že jsem divná je mi už jedno. Už se tím netrápím a s každým rokem to je lepší a lepší 
Neboj, i tobě bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.17 13:14
Neplatiči výživného
Prosím podívejte se na ten odkaz a sdílejte, ať máme šanci na spravedlnost my matky samoživitelky a kdo má stejný problém, tak mi napište prosím na fb do zpráv nebo na email beata. d@centrum.cz. Prosím nereagujte záporně, pomozte těm co to potřebuji a sdílejte to. Děkuju. https://www.facebook.com/…38944041713/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.18 13:11
@lucinda99 píše:
Zdravim,
Jsem hodně introvertní člověk, nerada jsem ve společnosti hodně lidi a mám pocit, že čím jsem starší tím je to horší a horší. Je mi čerstvě 17 let, takže ještě bydlím s rodiči a poslední dobou mi vadí, když za mnou třeba i přijdou na delší dobu do pokoje. Samozřejmě svoje rodiče mám ráda, ale užívám si ty chvíle, kdy jsem sama u sebe v pokoji, něco si čtu nebo jednoduše koukám z okna a přemýšlím.
Ve škole to taky není moc ideální je pro mě těžké se seznamovat, nevím, o čem si s lidmi povídat, jak navázat řeč. Mám jednu velmi doboru kamarádku, ale ta chodí na školu v jiném městě a je tam na intru. Moc přátel ve škole nemám, snažila jsem se se s nimi bavit, ale když jsem potom slyšela, jak některé spolužačky o mně říkají, že jsem vlezlá, když s nima jdu třeba z oběda nebo si k nim přisednu ke stolu ve škole. Na druhou stranu zase nechci být úplně odstrčená a nemít téměř nikoho, s kým ve třídě být a povídat si. Nevím, jestli úplně mi jde v téhle situaci poradit, spíš bych byla ráda za vaše názory, děkuju…
@lucinda99
Ahoj, jen chci porovnat naše příběhy, jestli se v něčem shodují. Už od dětství jsem to měl těžké, vyrůstal jsem s matkou, která mě vychovávala sama, bez otce, takže mi chyběla otcovská ruka a celkově matka nenahradí otce, a jelikož jsme bydleli sami, máma chodila do práce a já jsem byl buď sám doma, nebo mě někdo hlídal, od té doby jsem se začal vyhýbat lidem, mám z nich pocit, že jim nemůžu věřit, ostatní si o mě myslí že se stydím…Ale já jen nerad navazují nové vztahy, v tu chvíli je to trapné, ale když tě dobou člověk pochopí, změní názor, teďka jsem si našel práci, nebylo lehké se seznámit že všemi, proto se neustále přetvařuji… Radši ukážu člověku jinou tvář, než aby viděl tu pravou, hodně krát nepozdravím..I když je to známý, stačí mi pohled do jeho tváře a vidím že se mračí tak to beru že je na mě naštvaný, nebo že jsem něco provedl, proto mě lidi hodně odsuzují, že jsem divný a falešný a nesimpatický, nejvíce ve svojí kůži se cítím doma sám, bez kohokoliv a můžu zrelaxovat, zamyslet se a vypustit..Často přemýšlím o věcech co by byly, kdyby se něco stalo, nebo rád chodím do minulosti, do vzpomínek, které si přehrávám pomalu dokola, i když to často vypadá že mám špatnou náladu, není tomu tak, buď vůbec neposlouchám, nebo potichu si myslím svoje, nemusím říkat svoje názory nahlas ale jsem rád když se mě na něj někdo zeptá. Asi to bude znít divně, ale ještě nikdy jsem nebyl na nějaké diskotéce, nebo párty, nějak mě to nebere, a nemusím to mít. Nejsem alkoholik ani nekouřím, ale koupím si láhev nějakého dobrého pití, a sám doma koukám do zdi a dlouze přemýšlím, nad tím co bude, nad tím co bylo, hodně lidí říká že když piješ doma a sám, je to prý totální alkoholismus, bohužel to tak nevidím a pomáhá mi to uniknout z tohoto světa. Dneska je docela těžké najít podobného člověka, který to má stejně..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
