Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelná dcera 4 roky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
13.2.20 06:58
- Citovat
- Upravit
13.2.20 07:03
@Anonymní píše:
Ahoj, naše juniorka má už skoro 5 a je to s ní podobné. Ve školce je prý ale celkem ucházející, takže u nás to bude mnou a tím, že jsem na ni málo přísná. Rozdíl je teda v tom, že od 2 let mluví ve větách a teď už i v docela složitých, takže mi bez problémů řekne, že si tu pusu před odjezdem k Dr. prostě musela nabarvit červenou fixou, protože je po té nemoci ještě bledá a chce to zamaskovat, aby jí kvůli tomu doktorka nebrala krev na anémií jako minuleMám k ní mimino, takže vypravit je oba v rozumnou dobu je sportovní výkon.
Jinak je to ale velmi podobné. Ráno vstává do školky s hysterií, i když ji budím šetrně. Nechce snidat. Když se zeptám, co by chtěla, řekne třeba Tvoje oko. Oblékání přesně jak píšeš. Řev, buď nechce vůbec nebo si vybere nějakou šílenost. Teď řeším tak, že jsem zcela nevhodné věci dala úplně pryč a ona má výběr jen z únosných variant. Často nevybere nic a musím oblékat násilím. Má svoje vrtochy typu všechno musí být bez okraje (slupky, kůrky, obalu), jinak ji posednou síly pekelné, jenom to uvidí. A je toho víc. Večerní koupání je hrůza hrůz a ví o tom celý barák.
Já se nemyju, protože jsem beran a ovce nesnášejí vodu. Zmokne jim pak vlna a hrozně smrdí. A já nechci smrdět.
Budeš smrdět, když se neumyješ.
Ovce se nemyjou.
Ty jsi ale holčička a ne ovce.
Nejsem holka, jsem ovce. Mám neviditelnou vlnu a ta po umytí smrdí.
Nakonec ji prostě manžel násilím narve do vany a já osprchuju. Od Ježíška dostala pěny do koupele apod., to fungovalo asi týden a teď už zase ve starých ovčích kolejích.
Taky mi už občas ujedou nervy, hlavně když máme být někde na čas nebo když je už mimino naložené v kočárku a ona najednou začne něco bojkotovat. Např. zjistí, že panenka, kterou si bere, nemá vhodné oblečení.
Babi s dědou ji měli na podzim na víkend a tam prý od dědy dostala na holou po nějaké takové scéně. Teď říká, že je děda zlý jako trol a po příjezdu říkala, že je děda zmAtek, čímž asi myslela zmetek. Prý to říkal o ní, ale při tom je to on sám, protože bije děti.
Za týden jdeme na 5 letou prohlídku a já trnu. Přemýšlím jestli ji vzít k psychologovi nebo rovnou k neruologovi nebo je to jenom hodně paličaté dítě.
Zdá se, že je holčička velmi kreativní a chytrá, ale k čemu to, když byt s ni je ocistec, ze? 
Moje první dite bylo do cca 4 let taky poměrně náročné, ale klobouk dolů, co tu čtu, asi bych se se svoji povahou zbláznila. Na mě bohužel funguje řev a negativismus jako 
rudý hadr na byka a, i když ty deti za to nemůžou, nejsem ve zvládání takových situací tolerantní. Velmi obdivuju všechny, co k tomu přistupují s rozvahou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 07:04
@Moise já jen koukala že můžeme skoro za rok 
navíc řeknou že u mladšího dítěte to nemá cenu tak než se dostane dítě ke specialistovi a to ještě musí mít štěstí že se dostane k odborníkovi. na psychologa jsme čekali ještě déle a k tomu jsme už nikdy nešla, ten sám by potřeboval odborné vyšetření 
Ted už chodí na ko po 4m a spíš kvůli vystavení receptu na léky. Měli jsme mít ko ted v pondělí jenže vlaky šílené zpoždění tak jem volala doktorce že nedojedeme, měnila léky tak prý že ho chce brzo vidět a první volný termín je na konci března 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 07:14
V první řadě chci říct, že naprosto chápu, že to nedáváš. Že je to těžký a že nevíš, co máš dělat. Tohle by položilo každého a rozhodně kvůli tomu nejsi špatná matka.
Zároveň je dobré si uvědomit, že dcera to snáší úplně stejně špatně a snad i hůř. Nevěřím na diagnostiku na dálku, proto se přimlouvám, abyste dceru objednali na vyšetření do APLY nebo našli psycholožku specializující se na poruchy autistického spektra (zdaleka ne všechny umí tu diagnózu správně určit). Čtyři roky rozhodně nejsou brzo, je to tak akorá. Nicméně i přesto, že na diagnostiky na dálku nevěřím, podle tvého popisu dcera téměř určitě nějakou formou poruchy autistického spektra trpí. Věci, co popisuješ, jsou pro děti s autismem naprosto typické. Ta diagnóza není nálepka, jak ji omluvit a ospravedlnit, ale pomůže vám hledat návod, jak s ní dobře pracovat. Ač chápu rupnutí nervů, seřezat ji ničemu nepomůže.
Momentálně to totiž vypadá, že celý její den včetně jídla, včetně oblékání, cestování a ukládání do postele je jedno velké trauma, na které prostě reaguje jako dítě, které je v nepohodě. Autista reaguje zdánlivě zbytečně, vyhroceně a nepředvídatelně na věci, které se nám zdají úplně normální, ale pro autistu jsou opravdu až fyzicky bolestivé (pyžamo, jídlo atd.).
Drž se. Věřím, že s odborníky naleznete pro dceru řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 07:22
@Anonymní píše:
@AvadaKedavra Prosím nehodíš sem odkaz na tu diskuzi o hlášení na OSPOD? Trochu se bojím, že se to může týkat nás. Naše sousedka nám totiž vyhrožuje něčím podobným.
Hele, ať si přijde. Je dobře, že si lidi všímají a hlásí to - dost dětí je doma opravdu týráno až utýráno a sousedé neudělali nic, i když slyšeli z vedlejšího bytu neustálý pláč. Přece se nebudou starat o cizí životy.
Se sousedkou bych promluvila, narovinu. Že dítě má problém, se kterým si nevíte rady, a čekáte na vyjádření odborníka a zahájení léčby. A paní z OSPODu se neboj, nejsou to blbky - vystudovaly sociální práci, ví, jak vypadá dítě, jako máš doma ty. Ty jí uvaříš kafe, pracovnice na dceru mrkne, ta jí nejspíš udělá scénu a bude to. Může to mít i tu výhodu, že vás pracovnice nasměruje na možnosti různé podpory a pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 07:40
Mám chlapečka s autismem, mladšího než vaše dcerka. Zatím toto nedělá, takové scény, ale on je hyposenzitivni, tzn. má málo vyvinutý cit, než je běžné. Přijde mi, že má vaše dcera senzoricke problémy. Je hypersenzitivni (precitlivela). Děti s autismem toto mívají. Jde o to, že ji ty věci bolí. Bolí ji voda, která je tepla a vyhovuje ji chladnější. Bolí ji určité druhy tkanin na těle a je třeba se dívat, který materiál ji nevadí. Můžou ji způsobovat migrény i různé barvy oblečení. Proto je tak agresivní, protože jí to opravdu může způsobovat fyzické problémy.
Měli by jste navštívit co nejdříve klinického psychologa, který se specializuje na diagnostiku poruch autistickeho spektra a taky začít navštěvovat terapeuta, který provádí senzorickou integraci.
Autismu nasvědčují i ty další věci, problémy s jídlem, omezeny jídelníček na určitě věci. Lpění na předmětech, viz oblíbená deka na pohovce, opožděná řeč, agresivita.
Musí to být pro Vas velmi náročný. Člověk se cítí, že selhal, že všichni mají super děti atd. Neselhala jste, vaše dítě má prostě problém a jen je třeba jej pojmenovat a najít odbornou pomoc pro řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 07:59
@Anonymní píše:
Ahoj, naše juniorka má už skoro 5 a je to s ní podobné. Ve školce je prý ale celkem ucházející, takže u nás to bude mnou a tím, že jsem na ni málo přísná. Rozdíl je teda v tom, že od 2 let mluví ve větách a teď už i v docela složitých, takže mi bez problémů řekne, že si tu pusu před odjezdem k Dr. prostě musela nabarvit červenou fixou, protože je po té nemoci ještě bledá a chce to zamaskovat, aby jí kvůli tomu doktorka nebrala krev na anémií jako minule
Jinak je to ale velmi podobné. Ráno vstává do školky s hysterií, i když ji budím šetrně. Nechce snidat. Když se zeptám, co by chtěla, řekne třeba Tvoje oko. Oblékání přesně jak píšeš. Řev, buď nechce vůbec nebo si vybere nějakou šílenost. Teď řeším tak, že jsem zcela nevhodné věci dala úplně pryč a ona má výběr jen z únosných variant. Často nevybere nic a musím oblékat násilím. Má svoje vrtochy typu všechno musí být bez okraje (slupky, kůrky, obalu), jinak ji posednou síly pekelné, jenom to uvidí. A je toho víc. Večerní koupání je hrůza hrůz a ví o tom celý barák.
Já se nemyju, protože jsem beran a ovce nesnášejí vodu. Zmokne jim pak vlna a hrozně smrdí. A já nechci smrdět.
Budeš smrdět, když se neumyješ.
Ovce se nemyjou.
Ty jsi ale holčička a ne ovce.
Nejsem holka, jsem ovce. Mám neviditelnou vlnu a ta po umytí smrdí.
Nakonec ji prostě manžel násilím narve do vany a já osprchuju. Od Ježíška dostala pěny do koupele apod., to fungovalo asi týden a teď už zase ve starých ovčích kolejích.
Taky mi už občas ujedou nervy, hlavně když máme být někde na čas nebo když je už mimino naložené v kočárku a ona najednou začne něco bojkotovat. Např. zjistí, že panenka, kterou si bere, nemá vhodné oblečení.
Babi s dědou ji měli na podzim na víkend a tam prý od dědy dostala na holou po nějaké takové scéně. Teď říká, že je děda zlý jako trol a po příjezdu říkala, že je děda zmAtek, čímž asi myslela zmetek. Prý to říkal o ní, ale při tom je to on sám, protože bije děti.
Za týden jdeme na 5 letou prohlídku a já trnu. Přemýšlím jestli ji vzít k psychologovi nebo rovnou k neruologovi nebo je to jenom hodně paličaté dítě.
Neni to tebou, tvoji neduslednosti a malou prisnosti! Dite se doma s mamou, tatou atd citi dobre a je schopno se projevit prirozene. Proto ve skolce/u doktora/na ulici nekrere deti scenu nepredvedou, ale doma vydrzi rvat kvuli, podle nas, blbosti a banalite. To dite to ale vidi jinak, jinyma ocima.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 08:04
@Venetia píše:
Vážně bys dala takové dítě na hlídání babičce?
Moje mama hlidala dite s takovymi scenami bez problemu. Byla zvykla na jeho chovani a reagovala obcas lepe a vic v klidu nez ja. Ale ne kazdy pribuzny to zvladne. Navic treba pred babickou se to dite tolik nepredvede 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
AvadaKedavra
13.2.20 08:10
@Anonymní píše:
@AvadaKedavra Prosím nehodíš sem odkaz na tu diskuzi o hlášení na OSPOD? Trochu se bojím, že se to může týkat nás. Naše sousedka nám totiž vyhrožuje něčím podobným.
- Citovat
- Upravit
AvadaKedavra
13.2.20 08:17
@luci.no píše:
Neni to tebou, tvoji neduslednosti a malou prisnosti! Dite se doma s mamou, tatou atd citi dobre a je schopno se projevit prirozene. Proto ve skolce/u doktora/na ulici nekrere deti scenu nepredvedou, ale doma vydrzi rvat kvuli, podle nas, blbosti a banalite. To dite to ale vidi jinak, jinyma ocima.
Nevím, jak dítě zakladatelky, ale tato teorie platí u dětí, které jsou extrémně rozmazlené. U mého dítě s diagnózou je absolutně mimo, to vždy všude předvedlo přesně to, co jsem předpokládala.
- Citovat
- Upravit
13.2.20 08:25
@AvadaKedavra píše:
Nevím, jak dítě zakladatelky, ale tato teorie platí u dětí, které jsou extrémně rozmazlené. U mého dítě s diagnózou je absolutně mimo, to vždy všude předvedlo přesně to, co jsem předpokládala.
OK, kazdeho nazor. Poslu za Tebou pedopsychiatra, abys ho poucila a treba memu diteti zrusi diagnozu a oznaci ho za rozmazlene. Ja osobne si myslim, ze je to mimo jine o inteligenci ditete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.20 08:29
Mám syna s ADHD a znám toto velmi dobře. Kdo nezažil, nemůže snad pochopit. Od narození velmi uplakané miminko, dráždivý typ, nesmělo se ani cvaknout vypínačem, aby se neprobudil. Pak následoval dvouhodinový hysterak. V noci spal hodinu, pak dvě hodiny řev, pak zase hodinu spal a tak dokola. Každý večer 18-22 hod. čtyřhodinový řev v kuse. Tříměsíční kolika, která ovšem trvala 4 měsíce. Hodinový hysterak při každém usínání. Po roce jsme ho pracně naučili usínat samotného. Ráno, v pět budíček - hodinový řev. Odpoledne po probuzení, to samé. Batolecí období stokrát za den vztekání, u poloviny záchvatů jsem ani netušila proč. Předškolák - velké problémy ve školce, každodenní stížnosti, prošla jsem si peklem. Začalo kolečko návštěv PPP, neuro, pedopsychiatr, psycholog. pravidelná terapie. Ředitelka kecy, že nespolupracuji, ale jak, když všude čekáte půl roku a paní ředitelce vzkáží, že musí vydržet, že věc je v řešení. Moje rady se nijak nesnažili aplikovat. Škola, v PPP jsem vyboxovala asistenta a na můj apel u ředitele syn má skvělou učitelku, která si poradí. Ale jinak je to stále oříšek. Totální pesimista, vše je špatně, pořád negativní, stále kvůli něčemu kňourá, i když ví, že to na mě neplatí. A hlavně stále člověk čelí okolí, které dává nevyžádané rady, jaký je to spratek a jak oni by si s ním poradili. Opravdu ti lidé nechodí v mých botách. Snažím se být důsledná až do morku kosti, samozřejmě už mám zkušenost, když člověk malinko ustoupí, jaké to má důsledky. Pozoruji u něj sklony k depresím a k závislostem (máme obojí v rodině), takže musím být opatrná. Mít takto náročné dítě (a já mám navíc dvě další), stojí hodně sil, člověk je někdy úplně vyčerpaný. Často se přidají zdravotní problémy a pak je vymalováno. Taky jsem neměla jednoduchý zivot. Nesu si z dětství nálož v podobě dost hnusného týrání a sama mám taky ADHD. Jako jsou i chvilky, kdy je zlatej, to si pak říkám, že jsem ráda, že ho mám a ma spoustu skvělých vlastností, jako je statečnost, vytrvalost, je silák, hezky zpívá, je cílevědomý. A umí se hezky pomazlit. Takže pořád doufám, že časem nějak překlepem i pubertu a bude jen líp a líp. Píšu to sem, abys věděla, že v tom nejsi sama a ze ti rozumím 
- Citovat
- Upravit
13.2.20 08:33
@Veveří píše:
U té scény u oblékání bych chtěla vidět, jak bouchnete dverma a nazdar. Nereálné. Dítě spustí takový řev, že stejně do té práce neobejdete a do bytu se vrátíte. Asi ho tam těžko necháte. V tomto případě je vaše důslednost jenom teorie.
Víkendový nácvik..Zajistím bezpečnost uvnitř, řeknu že odcházím do obchodu. Zavřu dveře, jsem za nimi tak dlouho jak je potřeba. Deset minut, dvacet, půl hodiny. Dítě se bude snažit dostat hystericky a zoufale ven. Vracím se k totálně vyčerpanému dítěti, ani si nevšimne že nenesu nákup. Jednou se obleče. Samo. Neříkám že to stačí jednou. Nám trvala celková,,náprava" asi rok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 08:37
Soucítím, vím, že to je náročné a že to ho musíš mít občas až nad hlavu. Mám dítě s diagnozou i náročné dítě bez ní, tak asi trochu vím, o čem to je. Prosím, neupínej se tolik k tomu, abys už co nejdříve měla nějakou diagózu v ruce, abys nebyla zklamaná. Ať budeš mít totiž cokoliv, tak to neznamená, že se tím okamžikem nějak změní chování dcery nebo tvoje. Je to prostě běh na dlouho trať a nejdůležitější mi připadá, srovnat si to v hlavě a přijmout dítě takové, jaké je (s tím jsem bojovala dlouho). Znám podobné záchvaty a jediné, co pomáhá, je předcházení, rozjeté se to už nedá zastavit vůbec nijak a je jedno, jak moc by ujely nervy i mně. U nás vysvětlování občas nefunguje vůbec, resp. já si myslím, že jsem všechno vysvětlila, dcera se tváří, že rozumí a pak je všechno naopak Co naopak pomáhá hodně, jsou „vzkazy“ přes panenku nebo medvídka. Povídám si nahlas s panenkou a hraju i to, že panenka křičí a „vzdoruje“ a ptám se dcery, co mám s panenkou udělat. Podobně fungují mocenské hry - dělám, že jsem ona a ona je maminka a já „prudím“ a ona musí reagovat - v tu chvíli je to jenom hra, ale celkově se to promítá do naší komunikace pozitivně. A přidám ještě potvrzení, že hypersenzitiva fakt existuje, za to nemůže, měla jsem to jako dítě taky a i dnes třeba většinu materiálů na oblečení prostě nesnesu a je mi fuk, že ostatním připadají v pohodě.
Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 08:46
@Oplatečka píše:
Měli jsme to samé se synem. Nakonec jsme to zvládli a nyní je to normální předškolák, který už se nevzteká, když má své chvilky (logopedie, grafomotorika apod. co ho nebaví) tak max. kňourá) Kamarádka pedagožka říká že s jeho tehdejším chováním bych na něj dostala všechny diagnózy světaMoc mi pomohla přednáška a literatura Mgr. Haldy, uznávaný psycholog se zaměřením na děti do šesti let který tvrdí že 99,9 procent,,diagnóz" je pouze nedůslednost rodičů…Ruku na srdce, opravdu neustoupíte, ani ty ani manžel? Nikdy? 24h denně? To byl u nás základ. Dala jsem mu jasně najevo že jeho chováním ničeho nedocílí. Nelíbí se ti jídlo? Měj hlad, scéna u oblékání? Nazdar, jdu do práce, zavíráme za tebou. Scéna na hřišti? Odcházíme, hned. Rok to trvalo, celej rok. Žádný ústupek. Kompromis nula. Upravilo se to bez nálepky ADHD apod. Neříkám že je to nyní 100% vyrovnaný člověk ale je to o 100% lepší.
Jinak zakladatelka nezmiňuje potíže ve školce, zmiňuje že cesta busem i návštěva doktora ok. To jsme měli stejně, dělal peklo ze života jen nám. To mě přesvědčilo, že diagnozu nemá, děti s problémy je mají přece všude, ne jen doma a s rodiči. Ovšem to mluvím o naší situaci. Návštěva psychologa je na místě, naučí pracovat celou rodinu. Mě stačily přednášky a literatura. Postupy sice drsné, ale účinné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Podle mě to velice připomíná autismus. Nicméně, některé děti mají prostě jen ujeté období, já má dítě bez diagnózy, hodné, šikovné, poslušné… ale mělo období trvající asi 1,5roku, kdy kopalo, házelo doma nábytkem (nedostalo bonbón, švihlo po mně židli), trhalo si vzteky vlasy z hlavy, mlátilo se hlavou do zdi, kousalo, byl to mazec. Vše způsobilo přestěhování, ale tím spouštěčem může být cokoliv. Když si dítě zvyklo v novém domě a školce, vrátilo se do normálu a od té doby je úplně ok. Vy máte ale další projevy, které mluví pro autismus, fakt bych zvážila vyšetření a psycholog určitě. Jinak okolí má rádo senzaci, takže argument, že se prostě zrovna jen vzteká, nebo má nějakou diagnózu je pro ně většinou nudná, nevychovaný spratek je mnohem zajímavější. Bohužel to chce ocelové nervy a ignorovat co jen to jde (ty sousedy) ne dítě. Tím že se tím budete trápit co si oni myslí, se dítě nezmění a vás to ještě víc vyčerpá. V krajním případě vás navštíví OSPOD a vy jim to vysvětlíte a že se chystáte k psychologovi atd. ANONYM OSOBNÍ ÚDAJE O DÍTĚTI