Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak adekvátně reagovat když se dítěti stýská?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.8.20 11:48
@Pantalaimon píše:
Pokud je nezbytně nutné, aby tam byla, protože chodíte do práce, tak bych jí to tak vysvětlila a smůla. V životě jí čeká ještě spoustu nepříjemností a bude se s tím muset vyrovnat, že musí zvládnout i nějaký osobní diskomfort. Takže bych to neřešila, ona to přežije. Myslím, že i vycítí tvoji nejistotou
Souhlasím. Je třeba jim posunovat hranice jejich komfortní zóny. Nejsou nikde v lágru, ale u babičky, kde jim je očividně dobře, pouze večer na ně dolehne stesk. Navrhuji volat jim kolem oběda, probrat jejich plány na odpoledne, včerejší den, popřát ať si nespálí špekáček při večerním táboráku a hotovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 11:50
Naše třetí je skoro jedináček, sourozenci jsou o dost starší takže k prarodičům jezdí sama, je jí 6. Je stýskánek, vždycky zjišťuje kolikrát tam bude spát. Děláme to tak, že na víkend si ji bereme domů (buď my dojedeme nebo oni privezou/ odvezou). 14 dní v kuse by tam nezvládla a i naši si rádi chvíli odpočinou. A vůbec teda nevoláme. To mám zkušenost se synem, že volání bylo mnohem horší. Ale teda jedna se o děti mladší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 12:50
Mým dětem je 12 a čtrnáct dní u babičky by taky nedaly. Tak max týden, většinou tam vydrží tak čtyři dny a chtějí domu, pokud to není někde, třeba na lyžích, tam se jim nestyská, ale jinak jo. Nedovedu si představit je tam nechat brečet, prostě, když se jim stýská, jedou domu. Je to přes půl republiky, ale už zvládají i samy vlakem, prostě když chtějí jedou domu s tím, že se budou muset zabavit přes den samy. V devíti letech bych pro ni zajel, nenechal bych jí tam, když nechce a holt by se přes den zabavila v místě bydliště, pokud chodíte do práce, určitě je zvyklá být sama doma a chodit ven, velká je na to dost. Už vůbec si nedovedu představit nevzit telefon. Moje děti spí pořád někde po kamarádech, ale ví, že můžou kdykoli domu a víc jak dva dny nechtějí, to se pak třeba točí a zase spí kamarádi u nás. Nemyslím si, že jsou rozmazlení, ale na nějaké dlouhé přespání mimo domov nejsou, já na to taky nikdy nebyl. Jediný kam jsem jezdil byl tábor na 14 dní, to se dalo vydržet, tam jsem jezdil rád, děti jezdí taky, ale já jezdím jako vedoucí, kluk by jinak nejel. Já to beru tak, že se jim doma líbí a neřeším, horší by pro mě bylo, kdyby z domova pořád někam utíkaly a nechtěly být s námi. Někdo to tak prostě má, děti jsou teď o prázdniny od rána do večera pryč, pořád někde lítají, kolikrát se vidíme jen večer, ale to, že se vrací každý den domu, to jim vyhovuje nejvíc.
Příspěvek upraven 18.08.20 v 14:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 12:51
@acimedaca píše:
Jo, zakázala jsem mobil. Ale je tam pevná linka a já nemám argument ani pro sebe, natož pro ni, že NESMÍ volat.U babičky je proto, že nemám neomezené možnosti být o prázdninách doma, 14 dovolené jsme spolu už strávili. V očekávání toho problému jsme to s dcerou probrali asi 3× s předstihem a pokaždé souhlasila, že pojede, ani nepřipustila možnost, že by nejely. Takže možnost - nestrkej jí tam, když nechce to není.
V ocekavani jsme to 3× probirali.. Jestli zrovna tohle nebyla chyba. Uz predem ji opakovane na to poutas pozornost a davas do hlavy myslenky, ktere tam byt nemusi. Ona neni v 9 blba, vi, co obnasi pobyt u babi a pokud ty si sama delas predem starosti, vlacis ji pripravami na pobyt a delas z toho kdovijakou udalost, pak to jako kdovijakou udalost i ona bude brat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 13:22
@VilaAnalka píše:
V ocekavani jsme to 3× probirali.. Jestli zrovna tohle nebyla chyba. Uz predem ji opakovane na to poutas pozornost a davas do hlavy myslenky, ktere tam byt nemusi. Ona neni v 9 blba, vi, co obnasi pobyt u babi a pokud ty si sama delas predem starosti, vlacis ji pripravami na pobyt a delas z toho kdovijakou udalost, pak to jako kdovijakou udalost i ona bude brat.
Já to beru tak, že vím, že bývá po večerech lítostivá, tak se chci ujistit, jestli to bere tak, že to tam prostě zvládne - pokud by mi řekla, že tam jet nechce, tak to budeme nějak řešit. Ony se tam těší, sama mi řekla, že přes den je to absolutně v pohodě…já si ani nemyslím, že reálně chce jet domů, jen prostě má ten okamžik smutku a já to vnímám tak, že rodič tu je od otho, aby to dítě vyslechl a nějak mu „pomohl“ nebo ho nasměroval, jak to třeba může překonat, pokud si s tím neví samo rady.
@Tomáš916 jenže naše děti normálně 14 dní u babičky dávaly, než té starší bylo 7, to byla i na táboře a stýskání žádné…pak další rok byla na táboře už s brekem a u babičky v pohodě. No a letos na tábor nejela a u babičky s brekem…Já jsem samozřejmě ráda, že se chce domů vracet, vnímám to tak, že je jí prostě doma dobře, což doufám je její celoživotní devíza…Takže zatím na to nahlížím tak, že to jsou nějaké splašené dívčí hormony či co a doufám, že se to nějak optimalizuje v brzké době
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 13:56
@acimedaca píše:
Dcera 9 let je momentálně u babičky na prázdninách, se ségrou jsou tam od neděle a budou tam do konce prázdnin. Včera večer už plačky volala, že se jim stýská. Stejně tak to je u druhé babičky, pokud tam spí. Starší byla loni na táboře a každý večer brečela, že se jí stýská. U babiček jsou přes den spokojené, mají tam partu dětí, jsou na sebe zvyklé, vídají se odmalička, když byly malé spaly tam milionkrát bez problémů. Jak padne večer, je krize. Z 95% začne ta starší a mladší se pod její vlivem přidá. Jsem z toho ve stresu, nevím, jak reagovat na plačtivé telefonáty (nevolají z mobilu, mají tam pevnou linku). Nepojedu tam pro ně a musí tam vydržet, vím, že se jim tam neděje nic nepřístojného, ale i tak je mi to nepříjemné. Chtěla bych jejich strach/stýskání nějak „pochopit“ a adekvátně reagovat, ale nějak nevím jak. Mě samotné se nikdy na prázdninách nestýskalo, ani muži, takže vcítit se úplně neumíme. Jezdila jsme jako vedoucí na tábor, takže děcka, co se jim stýskalo jsem uklidňovala x-krát, ale to prostě nebyly moje děti. Jak to zpracovat? Dlouze s ní po telefonu o tom mluvit? Nebo to rychle zkrátit? Je to jenom nějaké „dívčí období“ - protože do cca 7 let se jí nikdy nestýskalo, přišlo to až ve 2.třídě na zš. Ta mladší to jen kopíruje, pokud je sama někde, tak nemá problém. Snažíme se děti vychovávat respektujícím způsobem, stanovujeme hranice, neudělujeme tresty a neposmíváme se jim - takže varianta že jí řeknu „prosím tě, ty s tím naděláš, to je blbost aby se ti u babičky stýskalo“ pro mě není řešení. Máte někdo nějaký nápad/zkušenost, jak se stýskajícím si dítětem mluvit aby mu to pomohlo překonat jeho obavy?
Nečetla jsem diskuzi, ale já bych si dítě vzala domů. Pokud to není z důvodu, že musíš do práce, nikdy bych nenechala devitilete dítě tak dlouho na prázdninách proti jeho vůli. Ať tam má koho chce, může se to na něm podepsat. Pokud to tam druhá dcera snáší a líbí se jí tam, tu bych tam nechala. Ale nejsou siamska dvojčata a každé dítě má jinou povahu.
Taky mám mezi svými dětmi diametralni rozdíly v ochotě prespavat mimo domov. Ale jsem toho názoru, že děti patří k rodičům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 14:23
@acimedaca píše:
@Tomáš916 jenže naše děti normálně 14 dní u babičky dávaly, než té starší bylo 7, to byla i na táboře a stýskání žádné…pak další rok byla na táboře už s brekem a u babičky v pohodě. No a letos na tábor nejela a u babičky s brekem…Já jsem samozřejmě ráda, že se chce domů vracet, vnímám to tak, že je jí prostě doma dobře, což doufám je její celoživotní devíza…Takže zatím na to nahlížím tak, že to jsou nějaké splašené dívčí hormony či co a doufám, že se to nějak optimalizuje v brzké době
No a právě proto, že má zrovna takové období, tak bych ji tam nenecával, když sama nechce. Když to přejde, tak zase ano, ale do té doby ne. Co to alespoň třeba o týden zkrátit?
Příspěvek upraven 18.08.20 v 14:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 14:32
@Tomáš916 píše:
No a právě proto, že má zrovna takové období, tak bych ji tam nenecával, když sama nechce. Když to přejde, tak zase ano, ale do té doby ne. Co to alespoň třeba o rtýde zkrátit?
zamyslím se nad tím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 14:47
@Tomáš916 píše:
No a právě proto, že má zrovna takové období, tak bych ji tam nenecával, když sama nechce. Když to přejde, tak zase ano, ale do té doby ne. Co to alespoň třeba o týden zkrátit?Příspěvek upraven 18.08.20 v 14:33
Já tohle úplně nechápu, přece se všechno nemůže podřizovat dětem, aby náhodou nezažily nějakou nepohodu. Jak to potom budou zvládat jako dospělí? Pokud rodič potřebuje chodit do práce, tak 9 leté dítě to musí pochopit a u babičky vydržet, obzvlášť pokud mu tam evidentně nic nechybí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
18.8.20 15:08
To je blbá situace… Mas to k nim daleko? Asi bych tam zajela, ať se jim tam nestyska. Tu starší už bych klidně nechala doma, tu mladší ne. Takže to tam budou muset vydržet..Ale pokud by byla nějaká jiná možnost, vzala bych je domu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 16:23
@Pantalaimon píše:
Já tohle úplně nechápu, přece se všechno nemůže podřizovat dětem, aby náhodou nezažily nějakou nepohodu. Jak to potom budou zvládat jako dospělí? Pokud rodič potřebuje chodit do práce, tak 9 leté dítě to musí pochopit a u babičky vydržet, obzvlášť pokud mu tam evidentně nic nechybí.
Tak každého věc, já si myslím, že takhle velké holky by to měly zvládnout doma a venku samy, než rodiče přijdou z práce. Řada dětí už je doma z prázdnin, tak by si určitě našly co dělat a zabavily se. Moje děti, když jsem byl v práci, býval samy doma podle šichet někdy i v noci a nebo do 11 do večera, mnohdy jsme se viěli jen ráno a pak chviličku večer, než šly spát. Protože než přišly ze školy já musel už na odpolední a samostatní jsou až moc na svůj věk, nepotřebují mě pořád za zády, ale spát chtějí doma. Myslím, že to vůbec nesouvisí s tím, že by něco nezvládli jako dospělí, já v tomhle věu bych u babičky nespal ani za nic. V 19nácti jsem se normálně odstěhoval, dokonce s dvěma dětma, rodiče šli brzy přes půl republiky pryč a rozodně jsem nebrečel do polštáře a vždy si uměl poradit. Jen každý na to prostě není na nějaké přespávání a spí nejraději doma. Moje ségra ta byla úplě v tomhle hrozná, ta poprvé spala mimo domov, kromě rodiné dovolené až v 16 u přítele a je úplně notmální, v devatenácti šla na vysokou školu a normálně se odstěhovala, ale do 15 neexistovalo, že by někde spala, ani u kamarádek, kolikrát šla v noci domu, kidně sama, pos. raná až za ušima, hlavně, že bude spát ve své posteli. Jí nešlo o to, že se jí stýská, ale prostě o to své, svoji postel, pokoj atd. Každý to má halt jinak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 16:28
@Alriga píše:
@Jana206 Ale ono toJE z důvodu, že musí pracovat.
I tak bych se to snažila řešit jinak. Pokud dělá dvanactky, není v práci každý den a pokud kratší směny, tak staré děti by mohly pár hodin vydržet doma. Prostě to kombinovat s tím pobytem u babičky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 16:31
To všemi doporučované zamezení kontaktu a zákaz telefonování má pro psychiku dítěte do budoucna mnohem větší riziko, než když se jednou denně zavolá a dítě si pobreci. To, že dítě nebreci je dobré akorát pro pečující osoby, že to nemusí řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 16:56
@Tomáš916 píše:
Tak každého věc, já si myslím, že takhle velké holky by to měly zvládnout doma a venku samy, než rodiče přijdou z práce. Řada dětí už je doma z prázdnin, tak by si určitě našly co dělat a zabavily se. Moje děti, když jsem byl v práci, býval samy doma podle šichet někdy i v noci a nebo do 11 do večera, mnohdy jsme se viěli jen ráno a pak chviličku večer, než šly spát. Protože než přišly ze školy já musel už na odpolední a samostatní jsou až moc na svůj věk, nepotřebují mě pořád za zády, ale spát chtějí doma. Myslím, že to vůbec nesouvisí s tím, že by něco nezvládli jako dospělí, já v tomhle věu bych u babičky nespal ani za nic. V 19nácti jsem se normálně odstěhoval, dokonce s dvěma dětma, rodiče šli brzy přes půl republiky pryč a rozodně jsem nebrečel do polštáře a vždy si uměl poradit. Jen každý na to prostě není na nějaké přespávání a spí nejraději doma. Moje ségra ta byla úplě v tomhle hrozná, ta poprvé spala mimo domov, kromě rodiné dovolené až v 16 u přítele a je úplně notmální, v devatenácti šla na vysokou školu a normálně se odstěhovala, ale do 15 neexistovalo, že by někde spala, ani u kamarádek, kolikrát šla v noci domu, kidně sama, pos. raná až za ušima, hlavně, že bude spát ve své posteli. Jí nešlo o to, že se jí stýská, ale prostě o to své, svoji postel, pokoj atd. Každý to má halt jinak.
Ale tady nejde o to, že by se z ní stalo jelito, ale o to, že máma rozhodla, že bude u babičky, protože musí chodit do práce a tak by to mělo zůstat. Zakladatelka má podle mě zbytečné výčitky, že se holce stýská. Proč by měla ustupovat máma, která potřebuje v práci klid, že je o dítě postaráno? Holce se nic neděje. Proč by se mělo dítě učit, že nepohodlí se nemusí vydržet. Kdyby byla paní doma, řeknu hned, ať ji odvezou, ale není. A nechávat devítileté dítě celý den samotné, tak už chce nervy ze železa, já bych to neriskla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
