Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak dál? Jak něco změnit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Prostě Vodnář
24.3.23 10:53
Je třeba uklidit nepořádek v hlavě. Technologické vymoženosti doby mají sloužit vám a ne vy jim. Mobilní telefon je návykové zlo. Ale když jej zkontrolujete ráno, v poledne a večer po pěti minutách, tak je to plně dostačující. Mnohdy netřeba mu věnovat ani tolik času. A pokud je pro vás displej mobilu důležitější, jak úsměv vašeho dítěte, tak pak ano, pak jste nejhorší matka na světě.
- Citovat
- Upravit
24.3.23 11:08
Hele klid, každá to děláme jinak. Možná ho zkus přestat v hlavě brát jako malýho nepřítele. Ani to dítě ani nikdo jinej Tě nenutí být s ním nonstop a věnovat se mu na plný kule. Tím, že mu furt neskáčeš za zadkem, nic nekazíš. Aspoň se učí hrát si sám. A neber jako nepřátele ani ty babičky, buď ráda, že se mu věnujou. Prostě odpusť všem všechno a uleví se Ti. Bych tak řekla.
Já když čekala druhý dítě, měla jsem na krku první ve věku cca rok a půl a stejně starýho synovce a do toho jsem studovala vš. Tak jsem se třeba učila tak, že jsem vysypala klukům krabici hraček na zem, sedla si k tomu se skriptama v ruce a oni si hráli okolo mě a stačilo jim to…hračky měli ve 4 krabicích a vždycky měli vysypanou jen jednu a střídala jsem to, zapomněli vždycky na ty hračky v těch zbylejch krabicích a byli děsně nadšení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.23 11:08
@Prostě Vodnář víš co Sašo??? 
Tyhle moralistický kydy jí nepomůžou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
24.3.23 11:17
A pragmatické záležitosti se vám řeší lépe s dobrou, nebo blbou náladou?
@Tarjei píše:
@Prostě Vodnář víš co Sašo???
- Citovat
- Upravit
24.3.23 11:20
Jééé, jak já nesnášela „hraní s dětmi“ v tomto věku!! S klukem ježdění a bourání s autíčkama, s holkou „já budu kočička a ty moje maminka“ 
Prosimtě klid. Babičky na to mají trpělivost, protože děti vidí sporadicky a už jsou taky ve zpomalenějším režimu, než rodič. Mě vždycky běželo hlavou, co ještě doma musím udělat, když jsem si lehla na zem, že mě bude dítě operovat, hned na mě vylezl prach z pod postele atd Já se snažila děti navést k nějaké aktivitě a pak je u ní nechat samotné, ať si hrají. Věnovala jsem se jim spíš venku, hodně na procházkách, výletech, na kole atd. Nejsi špatná máma, protože tě nebaví skládat kostičky, fakt! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.23 11:34
Já asi neznám dospělého člověka, kterého by bavilo donekonečna jezdit autickem tam a zpátky a 2 hodiny hopsat zvířátkama po koberci. 
Je dobré, kdyz se člověk přinutí chvíli tomu dítěti věnovat plnou pozornost a ono mu to obvykle stačí, pak se do hry zabere a nebo se jde dělat něco jiného, ale dite už má ten vjem, že jste si prohráli. Není potřeba mu stát za zadkem 24/7, stačí par minut opravdu vědomě, bez telefonu, bez utíkání a pak už si zas jít po svém. Nejlepsi je, když se ten den tak rozvrstvi - 2× denne ven, mezitím nějaké vaření, úklid nebo prani, u toho dítě může klidně asistovat. S někým se třeba vidět. A pak na to samotné hraní zbyde treba hodina ráno, hodina večer, ani nemusíš být přítomna celou tu hodinu. To už se pak dá. 
A nedělej si z toho hlavu, babička dítě vidí jednou za měsíc pár hodin, všechno ostatní si udělá v klidu bez dítěte, tak je jedině dobře, že mu tu pozornost věnuje, ber to jako úlevu sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.23 11:49
@unuděná píše:
Jééé, jak já nesnášela „hraní s dětmi“ v tomto věku!! S klukem ježdění a bourání s autíčkama, s holkou „já budu kočička a ty moje maminka“
To je krásně napsané.. až mě to rozesmálo… uplně stejné… Já budu kočička a ty moje maminka, lehni si já jsem paní doktorka a budu tě operovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.23 12:12
@unuděná a babička teď dceru naučila hrát karty, žolíka. Ty jooo už mě to taky moc nebaví… denně… pořád…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.23 12:14
@KKK85 píše:
@unuděná a babička teď dceru naučila hrát karty, žolíka. Ty jooo už mě to taky moc nebaví… denně… pořád…
Dobrý je, že s těmi dětmi jsou všechno jen obdobíčka, takže stačí zatnout zuby a vydržet, ono to časem přejde Já nesnáším pexeso a člověče nezlob se Ale jak jsou děti větší, už si zahrajeme i nějakou fajn deskovku, a to je príma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.23 12:18
@unuděná píše:
Dobrý je, že s těmi dětmi jsou všechno jen obdobíčka, takže stačí zatnout zuby a vydržet, ono to časem přejde
Dceru naštěstí člověče, ani pexeso nebaví… Včera mě porazila v těch kartách už ji to fakt páli u toho a to hrajeme rozkládacího… jede bomby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.23 12:20
@Anonymní píše:
Holky,
synovi je 21 měsíců, a já prostě, i když se snažím si s ním hrát, hodně se mu věnovat, chodíme na výlety, ven, čteme,… Tak prostě nějak nedokážu u té činnosti být vědomě s ním. Pořád přemýšlím o něčím jiným, jsem na telefonu, a prostě většina her, co ho baví nebaví mě a naopak.
Když pak vidím, jak si s ním babičky krásne hrají, jsou trpelive, baví je to, tak je mi do breku. Syna miluji, ale těším se, až bude večer spinkat nebo až ho mamka vezme ven. Každé odloučení od něj si ale vyčítám, že bych měla být pořád s ním, takže je to takový začarovaný kruh.
Mám i nějaké psychické nemoci, které řeším, ale vždycky si říkám, že se změním a začnu žít a ne jen čekat, že od zítřka budu jiná a vše si se synem začnu více užívat. V noci brečím, když to tak rychle letí, syn roste, a nikdy se ty chvilky, které s ním můžu vědomě prožít, nevrátí. Ale ani tak nedokážu začít s tím, že budu s ním, vědomě, bez telefonu, bez všeho okolo, mých vtiravych myšlenek a toho, že se mi do hraní nechce.
Stydím se za to. Snažím se pro něj dělat maximum, všechno mu obětovat, ale zároveň mám pocit, že jsem ta nejhorší matka na světě.
V první řadě když jse s dítěten, tak klidně vypni telefon. Nic neuteče ani tobě, ani druhým. Já jsem starší ročník a normálně jsem vyrostl bez telefonu a moje děti jako malé taky. Pravděpodobně jsi závislá na telefonu, mimo jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
24.3.23 12:24
Velice živě si vzpomínám na okamžik, jak ležím na dětském koberci a skládáme se synem kostičky..a zase…a zase.
Já mám oči přilepené na hodinách a popohanim hodinovou ručičku, aby se už konečně vrátil domů táta a šel kostičky stavět on.
Strašně mě to nebavilo. Jakmile jsem vymyslela něco, proč to mohlo být zábavné, musela jsem to opakovat stále dokola, až už to zábavné nebylo.
Zakladatelko, fakt klid.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky,
synovi je 21 měsíců, a já prostě, i když se snažím si s ním hrát, hodně se mu věnovat, chodíme na výlety, ven, čteme,… Tak prostě nějak nedokážu u té činnosti být vědomě s ním. Pořád přemýšlím o něčím jiným, jsem na telefonu, a prostě většina her, co ho baví nebaví mě a naopak.
Když pak vidím, jak si s ním babičky krásne hrají, jsou trpelive, baví je to, tak je mi do breku. Syna miluji, ale těším se, až bude večer spinkat nebo až ho mamka vezme ven. Každé odloučení od něj si ale vyčítám, že bych měla být pořád s ním, takže je to takový začarovaný kruh.
Mám i nějaké psychické nemoci, které řeším, ale vždycky si říkám, že se změním a začnu žít a ne jen čekat, že od zítřka budu jiná a vše si se synem začnu více užívat. V noci brečím, když to tak rychle letí, syn roste, a nikdy se ty chvilky, které s ním můžu vědomě prožít, nevrátí. Ale ani tak nedokážu začít s tím, že budu s ním, vědomě, bez telefonu, bez všeho okolo, mých vtiravych myšlenek a toho, že se mi do hraní nechce.
Stydím se za to. Snažím se pro něj dělat maximum, všechno mu obětovat, ale zároveň mám pocit, že jsem ta nejhorší matka na světě.