Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak hodně se manžel zapojuje v péči o dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.16 21:45
@Tóňa2 I já vyjdu ze všech diskuzí jako hysterka. Už je mi to tak často podsouváno, že mám někdy pocit, že jsem asi fakt hysterka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:46
Kdyby na mě a malýho kašlal, tak bych to snad přijmula líp, než když vím, že pomůže jen když ho o to požádám. A k tomu ty řeči a obviňování mě. Já nikdy nechci pochvaly, ale stačí, kdyby na mě neútočil. V těhotenství jsem pracovala a studovala vejšku, o maláho se starám, stíhám k tomu i uklid, vaření a péči o zvířata, má vařeno, jediné, co mi vadí je vysedávání u PC, jinak ať si dělá, co chce a jsem to nejhorší, co ho mohlo potkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:46
@Bobule151 Já už to taky přijímám, jen se bojím, že ho jednou něčím přetáhnu po hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:47
U nás to probíhalo hooodně podobně. Podstatně se to ale zlepšilo. malá má teď přes 2 roky a já jsem těhotná. Takže je to fakt lepší. Bohužel jsem si ho musela trochu „vycvičit“ a nejen já, ale i dcerka. Zavolá si ho, ať jde za ní apod. Takže navrhuju zapojovat dítě, ať zapojuje tatínka =)
Nejvíc mě ale fascinuje, jak řekne, pojď pujdem mi pomoct s něčím, co on potřebuje udělat. A jak to dopadá? Dceru to samozřejmě přestaně bavit po pár minutách, odchází, manžela ale ne, ten si dělá svou práci a já se zase starám o dcerku =) stejně tak, jak si třeba začnou malovat, dcerka odchází, manžel si maluje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:49
@koala123 Já znám spoustu fungujících rodin, bohužel manžel mi předhazuje jen ty, kde tatínci mají chování jako on. Já po něm nechci, aby se dětem věnoval, když na to nemá talent. Teď už vím, že je z rodiny, kde to nefungovalo a nedostal ani základní „výcvik“, ale ať se aspoň ty chvíle, co je s námi přizpůsobí a naslouchá. Ale to je těžké, když on je přece pan dokonalý a kostěj nesmrtelný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:49
@koala123 píše:
@Tóňa2 Já to mám právě taky tak. Když ho požádám, postará se. Někdy k řečmi, někdy bez. Ale hlavní je, že malý ho má rád, a že se o něj dokázal postarat, když jsem byla v nemocnici. Ale já tím vztahem šíleně trpím. Manžel se mi tak zošklivil, že se mi zle, když jsem s ním v místnosti. Před malým se nehádáme, chováme se k sobě hezky, povídáme si, ale dost trpím. A asi budu muset trpět dál, kvůli malýmu.
Tak strašně mě to mrzí. Že ho nenapadne pomoct mě, to už jsem si zvykla, ale že nemá potřebu být s tím dítětem? To mě mrzí ze všeho nejvíc. Deset minut si s ním čte a řekne mi, co zase mám, že se mu věnovat celé odpoledne. Už z toho compu magoří a asi ztratil pojem o čase. Přece mu nemůžu nakazovat, ať se třeba hodinu denně věnuje malýmu. Mě nejde o to, dosáhnout svýho, ale aby to dělat proto, že to dělat chce a toho nedocílím. Takže mi nezbyde, než se trápit.
Jé tak neberte to zle - ale jsem ráda, že jsem konečně našla nějakou „spřízněnou duši“ - tedy někoho, kdo prožívá ve vztahu s manželem něco podobného, jako já. Bohužel moje kamarádky mají doma takový ten prototyp starostlivého - hodného - hodně vydělávajícího muže… a o to je to pro mě těžší.
Je to vlastně totožné - přijde z práce a ví, že já po něm budu chtít, aby se věnoval dětem (proč ale nemá touhu se jim věnovat sám, když před manželstvím mi stále vykládal, jak jsou pro něj děti důležité a že se jim bude věnovat a těší se na to?). Takže 10 minut nějakého toho věnování (zkontroluje úkol, přebalí nejmenší apod.). A má pocit, že se stráášně věnoval a že má teda si splněno. Jinak děti má fakt rád a stejně jako u vás - když jsem byla v nemocnici, tak se postaral. Jinak já u dětí funguji na sto procent, baví mě to, naplňuje, jinak bych asi v tomto manželství nevydržela.
Taky mě to mrzí, kvůli dětem nejvíc. Jsou období, kdy to relativně jde, je doma tolik práce, že nemám čas nad tím přemýšlet… a čas nějak plyne. A pak přijde období, kdy to řeším víc, jsem z toho smutná, vzájemná komunikace mezi mnou a manželem začne váznout. Ale jak říkám - stále jsem přesvědčená, že na rozvod to není. Vždyť manžel má s dětmi pěkný vztah, chodí do práce, dva roky postupně rekonstruoval velký byt…
Minulý rok byl tchán nemocný a tchýně také nějaké zdravotní problémy - oni mají velkou zahradu. Celou sezónu jezdil na kole na jejich zahradu a zahradničil. Přijel z práce, šup na kolo a na zahradě dělal celé odpoledne. Zeleniny takové množství, že by to nespotřebovalo ani pět rodin. Mockrát jsem mu říkala, jestli není lepší nějaké odpoledne strávit s dětmi, že ho už skoro ani nevidí. A on na to, že si ničeho nevážím, že on to dělá pro nás a že já ho nikdy neocením. V létě žádný výlet, dovolená, nic. Jen manžel a jeho zahrada. A já s dětmi sama. Jak mě to mrzelo, když kamarádky jezdily k moři, po hradech a zámcích. Já nevím, jak bych to s třemi dětmi zvládla, podívaly jsme se maximálně po nejbližším okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:55
@Tóňa2 oni chlapi mají někdy opravdu jiné „hodnoty“. Asi je to fakt tím jiným myšlením. Třeba u nás-jsem nemocná, potřebuju jedinné, abych si mohla v klidu odpočinout. Manžel zajde do obchodu nakoupit, udělá skvělý oběd, ale který dělá půl dopolednem, k tomu upeče bábovku a já se starám opět o malou a neodpočívám.. Na jednu stranu skvělé, postaral se nadlimit, ale jedinné co já poteřbuju je, ať si k malé sedne a věnuje se jí… No nevysvětlím mu to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:55
@Tóňa2 Je to opravdu hrozný. Ze všeho vyjdeme (já a ty) jako nevděčný, hysterický. Pořád na nic něco vidíme špatně, oni se tak snaží. Já nechci, aby vařil, přebaloval, chodil s ním sám ven, jen trochu účasti. Sednout si k němu, koukat s ním na pohádku, ale problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:55
Můj muž se holkám věnuje od narození. Od mimina přebaloval, mladší ještě přebalí nebo se ji snaží učit na nočník/záchod. Nakrmí holky (případně i uvaří nebo upeče). Oblékne děti… Z práce jezdí mezi 16-17 hodinou, pomáhá s večeří, koupáním, čte starší nebo si hraje s mladší, uspává (taky to zvládá líp, než já, mě ta malá potvůrka nechce moc ležet, i když se to za poslední týden zlepšilo). O víkendu vezme holky na procházku nebo si s nimi hraje a já uklízím. Bez problémů nakoupí. Když pracuje z domova, různě mi „přicmrndává“ - např. oblékne jednu nebo obě holky, když jdu s nima ven. U PC nevysedává, do garáže si zaleze, až když holky spí nebo když tu mají babičky a tam si něco kutí. Je zlatej. Na jednu stranu to bylo naše společné rozhodnutí pořídit si děti, tak by se měl chlap taky starat, na druhou stranu když to vidím, jak to chodí jinde, tak jsem fakt ráda za to, co mám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:57
@Tóňa2 Jako u nás. Jako přes kopírák. Člověku je hned lépe, když ví, že není sám. Já jsem člověk hodně citlivý a párový a začínám hodně trpět. Naši to vidí, pomáhají jak se dá. Ale já potřebuju manžela a děti tátu. Když čtu tvůj příspěvek, jako bych četla svoje zkušenosti a myšlenky. Nedokážu mu zapomenout, když mě vloni poslal na kontrolu v šestinedělí ve sněhové kalamitě s kojencem a pětiletou, že to prý zvládnu. Zvládly jsme to, byl to děs. A takových nezapomenutelných zážitků je mnoho. Poslední - koupil les za hodně peněz. Poradil se se svými rodiči, které do 25 let skoro neznal, ale nyní ho to k nim hrozně táhne. Ne ty peníze, ale to, že to udělal za mými zády, byl možná poslední hřebíček. Kvůli holkám držím. A kvůli penězům. Ale kdyby se objevil někdo jiný, nevím… Ale to se mě tu mezi důchodci asi nestae.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.16 21:57
Chlap se jmenuje minimalne synovi.Nema zajem. 
Pomazli ho, da mu pusu a cca 15minut dene se mu venuje.
- Citovat
- Upravit
3.3.16 21:59
@Bobule151 Být sama, už s ním nejsem, ale kvůli malému neodejde, ani nemůžu. A k jinému chlapovi? Nikdy. Tato zkušennost mi stačila a dlouho si budu léčit svoje zraněný srdíčko od těch jeho křivd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:02
@Bobule151 píše:
@koala123 Mě na tom nejvíc štve, že před známými a sousedy nebo někde na veřejnosti se s holkama předvádí, jaký je vzorný otec. Sousedi ho milují. Je hovorný, veselý, ideální soused a tatínek. Doma nepromluví. Taky bydlíme na vesnici. Za celý den třeba nikoho nepotkám, protože máme postaveno v lokalitě důchodců. A taky má představu, že celé dny mám leháro. Řeší jenom svůj spánek, on potřebuje minimálně sedm hodin. Cha, kdy já naposledy spala v kuse aspoň čtyři hodiny. No, to už si nepamatuju. Už jsem fakt v koncích. A nejvíc mě dostal tím, když řekl, že se netěší domů, protože na něj čeká naštvaná manželka. Poslední dobou fakt nemůžu dál. Chudáci holky. Rozumné domluvy nepomáhají. On má pocit, že dělá pro rodinu maximum.
Tak koukám, že jsme se tu sešly tři, které řeší dost podobný problém se svými muži.
Mě muž posledně, když jsem se mu snažila maximálně citlivě naznačit, že je už dvě hoďky z práce doma a s dětmi ani nepromluvil a že ony půjdou za deset minut spát, takže je čas si s nimi popovídat… sepsul, že co si furt představuji, že on žije v neustálém stresu, pro rodinu se může přetrhnout, a já nejsem nikdy spokojená a furt do něj šiju, a že domů z práce jezdí z hrůzou, protože se bojí, s čím na něj zase vystartuju.
Rozumné domluvy vážně nefungují. Oni ti naši muži jsou holt přesvědčení, že z jejich strany je vše OK a že problém je na naší straně, protože mi od nich chceme příliš a nevážíme si jich. Vůbec nevidí celou tu titernou mravenčí dřinu doma (každý den navaříno, oběd přichystaný ráno v krabičce, děti naučený, čistý, uklizíno vysmejčíno každý roh, s dětmi do knihovny, na kroužky, nakoupit; mám pocit, že celý den lítám s jazykem na vestě, abych pak mohla večer v osm sednout na chvíli k počítači a krátce televize - ale to zase vidí on, že já se tady povaluju).
Nevím co s tím. Vlastně vím - jako doteď, o všechno se postarat a ideálně po muži nic nechtít, už jsem se tolikrát snažila si s ním v klidu popovídat a vždy to skončilo špatně. Nikam to nevede. Asi se s tím musí člověk smířit a denně nacházet cesty, jak toho muže nějak nenápadně dostrkat k té péči o děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:02
@koala123 Taky si říkám, že při svém štěstí, by to mohlo být ještě horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.16 22:03
@koala123 Ja cim dal casteji uvazuji, ze vztah ukoncim. Akorat nevim, jak se pak bude chovat chlap.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
