Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@koala123 píše:
@jenny.fields A jak bys to videla v praxi? Porad se neobhajovat, ale nastavit neco jako hotovou vec? Treba hodinu po praci prevezmes veskerou peci?
Třeba. 2-3 krát týdně jdu cvičit/na brigádu a ty se staráš o dítě.
Jsem tehotna, tak mam nahnano z hnisave rymy, co mam. A manzel chodi, jak kdyz umira, protoze vcera cely den hlidal a spal s malym, abych se jednu noc vyspala.Rano hned zalehl, ze je totalne nevyspaly, chodi shrbeny, vzdycha, stezuje si malymu.Uz fakt nemuzu.Pres tyden mam rymu, starala jsem se sama o malyho a o nej s rymou, v noci kaslu, takze se nevyspim a ted kdyz uz nemuzu a po mesici chci jeden vikend pomoct, tak je takovych reci. V tomhle se fakt zit neda, to je permanentni stres a kdyz mu reknu, jak jsem nestastna a ze to za chvili bude mit vliv na malyho, rve na me, ze je to muj problem, ze jsem nespokojena, jsem histerka a podobne. ![]()
@koala123 Můj manžel se opět projevil jako rodinný typ. Celé odpoledne v sobotu dělal živnost - byl u nějakých lidí do půl osmé večer. Pak přišel a oznámil, ž v neděli jede na závod do Orlických hor. Zbytek večera voskoval lyže, chystal si věci, ráno vstával ve čtyři - běžně není schopen stát v šest ráno do práce - a odjel. Ta jsem sbalila mladší a odjela k našim. Tatínek byl hrozně překvapen, že nejsme doma, kdy ve čtyři dorazil a prý si na nás udělal čas. Ještě víc, když jsem řekla, že dnes domů nedojedeme a nevím, kdy se vrátíme. Tak asi tak. ![]()
@koala123 Muž si s dětmi hraje, koupeme je společně, čteme si společně, bere je na výlety, pomáhá mi s nimi, chtěl děti a je skvělý táta. On mi nepomáhá, on se stará o svoje děti tak jako já.
@BabyBella To jsou přesná sova. Ne pomáhat, ale starat se. Tak náš tatínek minimálně pomáhá a stará se hlavně sám o sebe. ![]()
@Bobule151
to mě mrzí. Děti mu vyrostou ani nemrkne…ty nejhezčí časy, když jsou malé nikdy nevrátí.. třeba se změní ![]()
Nemohu mluvit za všechny muže. Ale jedná se o obecně běžně konfliktní téma. Mám práci která mi zabere velmi dlouhou dobu. Prakticky 10h denně není problém. Ale jdou chlapi co mají práce klasických 8,5h denně. Velice záleží na stylu práce který kdo má. Takže se to strašně blbě paušalizuje. Ale podle mého by každý chlap měl striktně oddělit práci vs. rodina. Jenomže to se blbě dělá pokud byl zvyklý na volný život.
Pokud vám vadí že chlap se nevěnuje dětem nejspíš nebude problém v chlapovi, ale ve vás. Protože děti si o pozornost řeknou samy. Potom pokud chlap se jim nevěnuje tak je to problém. Děti jsou chytřejší než my co jsme zkažení společností. Pokud bych mohl mluvit za sebe (ani za nikoho jiného nemohu mluvit
tak děti které mám jsou to nejcennější co mám vč. mojí ženy a proto je nechávám se rozhodnout a vždy je poslouchám co chtějí a snažím se, aby měli oni názor na svět a určitě se nesnažím je přesvědčit o něčem čemu jsem jako hlupák této společnosti uvěřil. Ale když přijdu domů jsem tam pro ně a oni si moji přítomnost pokud chtějí užijí stejně tak jako já.
Pokud ale přijde tento impulz od mé ženy, tak je to problém ženy a měl bych se věnovat spíše ženě. Děti s tím nemají moc co dočinění.
Pokud mohu závěrem říct hodně je to o vztahu mezi mužem a ženou. Děti mohou být vysavači ale i nabíječi energie. Jenomže pokud muž nemám dobrý vztah se svojí ženou tak se může přesunout pozornost na děti. Jenomže potom muž bude čekat energii od dětí a ti mu jí dají jen tolik kolik si ji zaslouží. Často to vede k tomu že muž z domu utíká protože ho rodina unavuje ještě víc. Řekněte mi příklad chlapa, který se těší domů za ženou a za dětmi. Takových je hodně málo. A teď moje otázka zní proč to tak je? Je hloupé to dát za vinu dětem. Ty energii dávají, ty jsou do určitého věku usměvaví a chtějí úsměv od ostatních. Pláč je jen vyjádření neporozumění. Takže zbývá pouze vztah mezi ženou a mužem. Věřte tomu že chlap má často víc času než si umíte představit ale potřebuje někdy vypnout stejně tak jako ženy. Hledejte rovnováhu v partnerství a podporujte celou rodinu. Rodina potom bude podporovat vás a budete mít doma muže který se bude těšit domů.
@polinko_v_ohynku Je dobré to slyšet i z druhé strany. Vím, že vždy za situaci mohou dva. Snažím se už hrozně dlouho situace řešit. Můj muž ji zlehčuje, vlastně ještě neřekl svůj názor, jen že omílám dokola to samé. Jsem unavená, vztah já manžel přenáším na děti - výsledek protivné děti, protivná já, manžel, který se netěší domů. Řešení - neexistuje. Dokud nebude ochotný manžel něco řešit, já to nevyřeším. Manžel je svobodomyslný, má rád volnost. Myslím, že mu ji poskytuji, jezdíme s holkama k babičce. Čas, co je s námi, ale tráví jako by tu ani nebyl. Upřednostňuje vlastní pohodlí (například vstává po sedmé ráno, logicky pak chodí domů z práce pozdě) a vlastní zájmy. Mně se nevěnuje téměř vůbec - je unavený, on má dvě zaměstnání (já jsem unavená taky, radím mu, aby si zvolil pouze jedno, myslím tím, aby si rozjel perfektně našlápnuté podnikání, které dělá po večerech, které já trávím sama v obývacím pokoji). Taky mu říkám, že když má na nás čas, nemusí s dětmi páchat harakiri, ať s námi prostě je a splyne s běžným tokem rodiny. To mu ale činí problém. Nepožaduji čas pro sebe, nemusí brát děti ven nebo do pokoje, mě to samotou nebaví, jsem ráda s nimi společně. Jenže dokud nebude trošku naslouchat a bude dělat věci za mými zády, nebude mít pocit, že j něco špatně, tak se točím v kruhu a nikam se nedostaneme. Takto to trvá mnoho měsíců, situace se vyhrocuje od narození mladší dcery a bohužel to vypadá na příběh se špatným koncem. Jsme spolu 14 let, 8 jako manželé, nechce se mi to vzdávat, ale nevím, jak dlouho budu mít ještě sílu. ![]()
Řekněte mi příklad chlapa, který se těší domů za ženou a za dětmi. Takových je hodně málo.
tak to promiň, nevím jak v okruhu tvých známých, ale já neznám ze svého okolí ( až na jeden rozpadlý vztah, kde to nefungovalo kvuli alkoholu ) situaci, kdyby muž neměl rád svoji ženu a své děti. Všichni domu chodí rádi, tráví spolu hodně času, víkendy, dovolené. O své děti se starají, věnují se jim a pod.
To ale předpokládá, že budete spolu se ženou chtít spolupracovat a ne spolu bojovat, jak tu často čtu. Přijde mi, že hrozně chybí tolerance a snaha tomu druhému pomoc a vyjít vstříc…
@dalimil On nás má rád, akorát jeh maximum je naše minimum. Bojovat s ním nechci, jen trošku nasměrovat. Nezná ze své rodiny, jak funguje pohoda, ta rodiče dělají vše odděleně, otec se stydí za matku, protože tchýně je obézní. Nikam s ní nejde. A manžel bohužel přebírá jejich model. Já jsem z rodiny milující, otec by se pro nás rozdal do teď, se sourozenci máme výborné vztahy. Chtěla bych o mít takto i ve své domácnosti, ale bohužel. Příklad z minulého týdne, kdy m vytočil do běla. Jel se starší do obchodu. Asi půl km, dceři nešel zapnout pás u autosedačky. Manžel seděl za volantem, tak jí řekl, ať se nepoutá. Bylo mu líno ji zapoutat. Vždyť za půl km se nemůže nic stát. Já se rozčílila, manžel se urazil. A spousta dalších a dalších věcí. Potřebuje čas pro sebe, má ho. Ale když je s námi, ať funguje. A když není schopen fungovat, ať alespoň kompenzuje nějak jinak.
@polinko_v_ohynku On chlap, co cte e-mimino a jeste sem pise prispevky, to mluvi za vse.To je jak Lumir ze serialu ulice
.
![]()
@koala123 píše:
@polinko_v_ohynku On chlap, co cte e-mimino a jeste sem pise prispevky, to mluvi za vse.To je jak Lumir ze serialu ulice.
![]()
![]()
![]()
![]()
Nechtěl jsem tě uvést do rozpaků. Omlouvám se. Pokud si myslíš, že tento portál patří pouze ženám tak te musím asi zklamat.
@polinko_v_ohynku Náhodou, možná kdyby si můj manžel přečetl občas takovou diskuzi, tak bychom se odpíchli dál
Jenže on přece dělá vše dobře a toto je ztráta času. U mě máš obdiv.