Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Michelangelo Já jsem na syna sama - co neudělám to není. Někdy se mu věnuju víc, ale o to míň se mu musím věnovat den následující.
@Evelina31 zakladatelka promine…ale proč nenapíšeš 3-leté??? Já jsem se pracně dopočítávala, kolik to dítě vlastně má, když to píšeš v měsících…a ono už je to prakticky dítě do školky…no jo no…ale některé tu hold mají věčně doma „mimi“ ![]()
@Lynette píše:
@Michelangelo Já jsem na syna sama - co neudělám to není. Někdy se mu věnuju víc, ale o to míň se mu musím věnovat den následující.
Ale moje příspěvky byly směřovány na rodinu té tvé kamarádky. Zvláštním způsobem ve mne neustále vyvoláváš pocit, že v podstatě píšeš o sobě a svém synovi. Teď jsi to opět stočila na sebe - mám z toho ten pocit
, navíc jsem měla pocit, že máš 2 děti, někde jsem to četla ve tvém příspěvku v jiné diskuzi
![]()
@Michelangelo Dvě děti nemám. Ona má dvě děti a jejich rodina je mi hodně blízká. Nechci být z toho důvodu konkrétnější. A teď řeší sebe, protože já se synovi nonstop nevěnuju a jestli je příčina v tomto, tak se obávám, aby mě nepotkalo později něco podobného.
@Lynette píše:
@Michelangelo Dvě děti nemám. Ona má dvě děti a jejich rodina je mi hodně blízká. Nechci být z toho důvodu konkrétnější. A teď řeší sebe, protože já se synovi nonstop nevěnuju a jestli je příčina v tomto, tak se obávám, aby mě nepotkalo později něco podobného.
Každý jsme jiný, tak se neboj dopředu
Líbí se mi na tobě, že nad tím přemýšlíš a není ti to jedno. Nonstop se dětěm fakt věnovat nedá a ani si nemyslím, že by jim to bylo prospěšné. Třeba u kreslení, stavění kostek nebo stavebnice, prohlížení knížek, uklízení nádobí v lince
, jim stačí, že ví, že tam jsme. Z mého pohledu jsi v lepší situaci, když se nad tím zamýšlíš s dvouletým synem, než rodiče toho šestiletého. Ti už bohužel pár let prošvihli a bude je to stát víc úsilí, ale způsobili si to sami. Všechno je jednodušší, když si to člověk dokáže přiznat. Řeknu ti, že pro mne byl zážitek, když jsem viděla jednu maminku na pískovišti, jak seřezala svého synka a vzápětí na to, si k němu klekla, objímala ho, brečela taky a říkala mu „promiň, promiň, co jsem ti to udělala…“
, měla jsem v hlavě z jejího chování zmatek a jaký muselo mít to dítě?
Dostal za to, že ubližoval sestřičce a vytrhl jí z ouška náušnici. Tekla jí krev. Jemu byly cca 4 -5 let, ona ještě ani nechodila. Je to cca 16 let, ale se mnou to tak otřáslo, že si to pamatuji dodnes ![]()
@Michelangelo No to se nedivím že to tebou otřáslo. Já teda jsem schopná syna plácnout a pak dělat jakoby nic. Nedokážu se na něj zamračit ať dělá co dělá a vychovávat ho nějak musím
Chci aby věděl, že můj vztah k němu se nemění, že jsem tu pro něj vždycky a že mi na něm bude vždy záležet bez ohledu na to, že ho sama před chvílí potrestám. Vypadá to, že to chápe. Plácnu ho a hned na to si spolu hrajeme a on se směje a je úplně v pohodě.
@Lynette píše:
@Michelangelo No to se nedivím že to tebou otřáslo. Já teda jsem schopná syna plácnout a pak dělat jakoby nic. Nedokážu se na něj zamračit ať dělá co dělá a vychovávat ho nějak musímChci aby věděl, že můj vztah k němu se nemění, že jsem tu pro něj vždycky a že mi na něm bude vždy záležet bez ohledu na to, že ho sama před chvílí potrestám. Vypadá to, že to chápe. Plácnu ho a hned na to si spolu hrajeme a on se směje a je úplně v pohodě.
Opravdu vidíš v plácnutí jedinou možnou cestu, jak vychovávat dítě? ![]()
@Michelangelo Nic jiného mě nenapadá. Dělá co nemá, řeknu aby to nedělal a on to dělá dál. Řeknu aby to nedělal, jinak že ho plácnu. Dělá to dál tak ho plácnu a přestane to dělat. Nevím ja jinak ho přimět k tomu, aby poslechnul. Někdy stačí říct, někdy ne. A když e tak co jinýho než plácnout?
@Lynette, jsem přesvědčená, že TY NA TO MÁŠ, abys to dokázala řešit jinak. Opravdu. Maminka, která miluje svoje dítě, jako ty a hledá způsoby, na to řešení příjde. Víš, co mne teď napadlo?
Nemá tvůj chlapeček někoho, kdo ti podrývá autoritu? ![]()
@Michelangelo Ne. Nikdo mi autoitu nepodrývá. On je zkouší co se stane když neposlechne.
@Lynette píše:
@Michelangelo Ne. Nikdo mi autoitu nepodrývá. On je zkouší co se stane když neposlechne.
On zkouší a ty ho plácneš. Taky forma kontaktu ![]()
@Michelangelo Zjišťuje kde jsou hranice a co se stane když neposlechne. Neumím se na něj doopravdy zlobit. A ne že bych nad tím nepřemýšlela, ale fakt mě napadá jen nejdřív slovně napomenout, varovat a pak plácnout. Nechce se mi mu to stokrát opakovat - to mi přijde šílený.
@Lynette píše:
@Michelangelo Zjišťuje kde jsou hranice a co se stane když neposlechne. Neumím se na něj doopravdy zlobit. A ne že bych nad tím nepřemýšlela, ale fakt mě napadá jen nejdřív slovně napomenout, varovat a pak plácnout. Nechce se mi mu to stokrát opakovat - to mi přijde šílený.
Proč opakovat? Zkus to vysvětlit. Na slovo poslouchá akorát tak cvičená opička a ani ta někdy neposlechne. Tvoje dítě tě učí komunikaci a trpělivosti… přinejmenším.
@Michelangelo Vysvětlovat se snažím, to je pravda. Zatím to ale moc nepobírá. Vezme nůž do ruky, já mu vysvětluju, že to ne, že to je au a přitom ukážu na špičku. A on od tý doby tahá jeden nůž za druhým, vždycky ukáže na špičku a vykřikne Au. Děsí mi takhle všechny návštěvy a nechápe, že to je nebezpečné.
Podle mě je ještě na vysvětlování malej - je mu 23 měsíců.
@Lynette píše:
@Michelangelo Nic jiného mě nenapadá. Dělá co nemá, řeknu aby to nedělal a on to dělá dál. Řeknu aby to nedělal, jinak že ho plácnu. Dělá to dál tak ho plácnu a přestane to dělat. Nevím ja jinak ho přimět k tomu, aby poslechnul. Někdy stačí říct, někdy ne. A když e tak co jinýho než plácnout?
A co mu prostě mechanicky zabránit v tom co dělá? Tak aby přestal? To přece bohatě stačí.
Chytnout za ruku, říct „ne, nedělej to“ nebo cosi v tom smyslu.