Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lynette píše:
@Michelangelo Vysvětlovat se snažím, to je pravda. Zatím to ale moc nepobírá. Vezme nůž do ruky, já mu vysvětluju, že to ne, že to je au a přitom ukážu na špičku. A on od tý doby tahá jeden nůž za druhým, vždycky ukáže na špičku a vykřikne Au. Děsí mi takhle všechny návštěvy a nechápe, že to je nebezpečné.Podle mě je ještě na vysvětlování malej - je mu 23 měsíců.
odkývala bych do zblbnutí ano - píchá au au au..a vzala… tyhle opakovačky všeho jsou k zbláznění, ale když se to „dosytí“ ta potřeba opakovat tak už to nedělají, ale plavně přechází na jinou zlobíšárnu objevnou ![]()
Přečetla jsem prvních 5 stránek a musela jsem přestat. Z mnoha reakcí je mi dost úzko.
Já jako neustále bité dítě mám k plácání přes zadek silný odpor. Dodnes si pamatuju situace, jak jsem dostala přes zadek neprávem. Dodnes si pamatuju tu zradu, nenávist, nepochopení. Díky tomu jsem „paradoxně“ začala zlobit ještě víc. Dělala jsem naschvály a ještě jsem z toho měla radost. Přitom kdyby naši změnili výchovu a z plácání po zadku mě radši jen tak objali, dali pusu a hlavně si se mnou hráli!! chovala bych se jinak.
Dceru nikdy neplácám. Snažím se na svět koukat jejíma očima. Vysvětluju, ukazuju, povídám, hledám s ní kompromisy, chápu…
Je jí dva a půl, nikdo nemůže čekat, že dokáže za všech situací udržet emoce. I dospělý to mnohdy nedokáže.
A víte co? Má dcera se vztekne velmi výjimečně. Já jí neberu jako dítě, které nic neví a kterému musím ukazovat cestu v životě. Beru jí jako parťáka. Snažím se s ní na všem domluvit, abychom byly spokojené obě. A ono to u nás funguje.
@Lucie_Sx Mechanicky zabránit můžu když jsem u něj a mám prázdné a čisté ruce. Ale většinou si ten cvrček počká právě na to, kyž a něj nemůžu. Dneska ráno dělal to, co nemá když jsem telefonovala mobilem co byl v nabíječce - jak jsem ho položila tak okamžitě věc vrátil do skříňky a tu zavřel - jak jsem se k telefonu vrátila, už si s tím zase hrál.
Za to jsem ho ale nepotrestala - ono je neposlouchání a neposlouchání. Někdy mě jen tak škádlí - to bylo právě toto, jindy je nebezpečí úrazu a je důležité aby poslechnul.
@Elilen Ono jen člověk, který to zažil..si z toho něco vezme do života a nechce aby tak vyrustali i jeho dětí..ono kdo nezažil nepochopíl…mé dětství bylo to stejné co tvoje v tomto směru a jsem rozhodnutá dítětí spíš vysvětlovat donekonečna než ho bít
@Lynette píše:
@Michelangelo Vysvětlovat se snažím, to je pravda. Zatím to ale moc nepobírá. Vezme nůž do ruky, já mu vysvětluju, že to ne, že to je au a přitom ukážu na špičku. A on od tý doby tahá jeden nůž za druhým, vždycky ukáže na špičku a vykřikne Au. Děsí mi takhle všechny návštěvy a nechápe, že to je nebezpečné.Podle mě je ještě na vysvětlování malej - je mu 23 měsíců.
Lynette, nože musíš odstranit z dosahu a hlídat to, stejně jako hlídáš horké kafe např. Koupila jsem v Ikea takovou pojistku do šuplíku s noži. Lehká montáž a dítě šuplík neotevře. Mají to i na okna, aby nešly dětmi otevřít ![]()
@Mi24 píše:
@Elilen Ono jen člověk, který to zažil..si z toho něco vezme do života a nechce aby tak vyrustali i jeho dětí..ono kdo nezažil nepochopíl…mé dětství bylo to stejné co tvoje v tomto směru a jsem rozhodnutá dítětí spíš vysvětlovat donekonečna než ho bít
Mám vymláceno 3/4 nádobí. ne že bych kluky neplácla. Ale kdybych co se týče vynaložené energie na to rozbíjení nádobí a ten vztek směřovala rovnou na ty děti… tak je nevychovám vůbec, protože jsou mrtví. Umlátila bych je v tom afektu. No, neumlátila, protože to vím, a proto jsem radši s velkým gustem flákla tím talířem o dlažbu. Šiš, to bylo uvolnění… ![]()
@Emilie píše:
Mám vymláceno 3/4 nádobí. ne že bych kluky neplácla. Ale kdybych co se týče vynaložené energie na to rozbíjení nádobí a ten vztek směřovala rovnou na ty děti… tak je nevychovám vůbec, protože jsou mrtví. Umlátila bych je v tom afektu. No, neumlátila, protože to vím, a proto jsem radši s velkým gustem flákla tím talířem o dlažbu. Šiš, to bylo uvolnění…
Emilie, jak to vidíš zpětně? Nemáš pocit, že za tvým dnešním třískáním nádobím, stojí právě nezvládnutá výchova tvého táty?
Ve smyslu, že jsi neměla prostor a čas díky jeho chování, aby ses naučila pracovat z emocí vzteku? Kterou považuji za přirozenou a přitom se jí tolik rodičů snaží u dětí násilně potlačit a dochází akorát ke znásobení vzteku u dětí. Pamatuji si, jak jsem mlácená mohla vzteky puknout
![]()
@Michelangelo píše:
Emilie, jak to vidíš zpětně? Nemáš pocit, že za tvým dnešním třískáním nádobím, stojí právě nezvládnutá výchova tvého táty?Ve smyslu, že jsi neměla prostor a čas díky jeho chování, aby ses naučila pracovat z emocí vzteku? Kterou považuji za přirozenou a přitom se jí tolik rodičů snaží u dětí násilně potlačit a dochází akorát ke znásobení vzteku u dětí. Pamatuji si, jak jsem mlácená mohla vzteky puknout
![]()
Jo holka. Zpětěn to vidím tak, že ta osoba, co mne porodila, mne porodila a pak byla nejštastnější, když nás celej den neviděla. Takže táta, ikdyž nás mlátil, tak si nás - nějak - všímal. Divně řečeno. Cti otce ai matkou svou, mi pro změnu zase tloukla do hlavy babička, která mě vychovávala, takže já je ctím, ale současně nenávidím. A že můj vztah k otci se promítá do mého manželství, resp. vztahu s manželem, ani mluviti, že. A hrabu se z toho a dlouho ještě budu. A kdoví, jestli vyhrabu. Jen díky, že už to vím. Jakože to není manžel, kdo mě vytáčí, že to jen od něj podvědomě očekávám /očekávala jsem, že mi vynahradí ten pocit tátova princeznička. A to pochopitelně nelze - to chci nemožné. A s tím souvisí i to mlácení nádobí - tomu taky už pár let nazad.