Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak jste věděli, zda druhé dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
13.4.25 22:56
Jak jste věděli, zda druhé dítě?
Hezký den, mám velké dilema a tak by mě moc zajímala vaše zkušenost.
Nikdy jsem k dětem neměla nějaký extra vřelý vztah, někdo to má tak hezky vrozené, já ne. Vždycky jsem si říkala, že bych ale dítě chtěla. Teď už mám syna, 2.5 roku. Miluju ho nadevše, ale až tak po roce a půl jsem si začala připadat opravdu jak máma a tak nějak si sedlo to jak moc vám to změní život.
Tím, jak je skvělej a je pro mě nejvíc se mi přirozeně nabízí otázka, zda jít do druhého dítěte. Ráda bych, aby k sobě měli alespoň trochu blízko, takže by byl nejvyšší čas. Těšila bych se na něj, ale nemám tu správnou touhu jako u toho prvního. Trochu mě odrazuje, že teď už je syn samostatnější, mohl by třeba do školky a člověk se hodí vlastně zpět. Neměla jsem mateřskou ani rodičovskou, nepřetržitě podnikám, takže veškeré hlídání jde na práci, proto je pro mě ta vidina, že si to prodloužíme trochu děsivá. Na druhou stranu je prý mít sourozence k nezaplacení. Ale pak zase vidím jaká je doba a bojím se mít děti víc.
Budu ráda za zkušenosti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.4.25 23:18
Říká se, že když nevíš a hodíš si mincí, tak ve chvíli, kdy letí, si nejvíc uvědomíš, co si přeješ, aby padlo.
Skok z jednoho na dvě je podle mě velký. Může se ti narodit náročné dítě, nemocné, v velkou potřebou péče… zvaž všechna tyto pro a proti.
Sourozenec může a nemusí být dobře… z toho, co píšeš, cítím, že další dítě není dobrý nápad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.25 23:57
@azer_ta děti máme s rozestupem 6 let. Nejdrive jsem byla nastavena a to i manžel, že žádné.
Ja jsem velký pragmatik, navic mám různé vrozené vady, které nejsou uplne ideální pro početí a manžel je a byl mladší - takže jsme potom tedy, že by se to mělo, tak jo.
Druhé dítě nejdříve zase vůbec, protože bylo to první náročné.
A pak zase ta myšlenka, že bychom měli.
Tak tedy máme 2..
Vůbec to není romantické, když to tak po sobě čtu, ale o to víc jsme to měli promyšlené.
Heslo sourozenci k nezaplaceni nerazim.
U nás to funguje jen proto, že obě milují stejný sport a pokud budou dělat hovadiny, tak ho nebude mít ani jedna.
Jinak by to zdaleka nebylo tak klidné.
No a rozhodně tedy nelitujeme ani rozestupu, ani že to byla pragmatická rozhodnutí.
Dobu jsme neřešili nikdy - nic hrozného se nám konkrétně neděje.
Války a drahoty byly vždy, pokud myslíš tohle a okolnosti nebudou nikdy ideální, pokud myslíš práci.
Holky jsou skvělé, zdravé, chytré, šikovné, hodné a to nám tak nějak stačí a jsme šťastní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 00:06
My jsme měli hodně náročné první a dva roky rozestup byl málo. Vidím to teď jak se chová ve čtyřech letech k miminku a jak se chovalo dítě ve dvou letech, jak lítalo.. parťáci jsou a nejsou, v době kdy by se ti narodilo tvému už budou tři roky, tak možná ideální doba co se týče rozestupu to je, ty tři čtyři roky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 00:32
Mít sourozence je v životě ten největší dar. Samozřejmě, nemusí to vyjít vždycky, ale v mém okolí k sobě mají často sourozenci blízko. Pro mě je sourozenec největší parťák na celý život. Jako malí jsme si spolu hráli, v pubertě to občas skřípalo (a co ne), ale stejně jsme spolu podnikali výlety, jeli na vodu a pod. V dospělosti je to pro mě nejbližší člověk hned po manzelovi, dětech a rodičích. A naše děti jsou taky za bratrance/sestřenice nesmírně rádi.
Mít dvě děti je občas náročné, ale u jednoho bych určitě zůstat nechtěla. Už jenom kvůli tomu dítěti bych do toho šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.4.25 02:15
Mít děti není povinnost a pokud se na to necítíš, tak to nelámej přes koleno.
Já v prvním roku dcery říkala, že další dítě už nikdy. Přiznám se, že nejsem extra mateřský typ a doba, kdy začala chodit do školky je super. 
Jsem opravdu ráda, že dcera už má skoro 4 roky a je to parťák. Ale v jejich 2 letech jsem se splašila a začala po druhém toužit. Teď máme ještě prcka, který má 3,5 měsíce. Je to mnohem jednodušší než s dcerou a není tak náročný. I když jsou dny, kdy jsem vyfluslá, unavená a protivná sobě i okolí, tak jsem moc ráda, že je mám. Dcera se chová úžasně a oba na sobě visí. Pro mě byl přechod na jedno dítě mnohem složitější než na dvě. Zpětně vidím, že bych radši možná větší věkový rozdíl, aby dcera byla více samostatná, ale to je jen detail aniž si vymýšlím. 
Jak psaly i ostatní… druhé dítě může být extra náročné, nemocné, postižené a je jen otázkou, zda to druhé opravdu chcete. Rozhodně si nedělejte dítě jen proto, aby první dítě nebylo jedináček.
- Citovat
- Upravit
14.4.25 06:25
Od chvíle, co se dcera narodila, jsem věděla, že druhé nechci. A nezměnilo se to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 06:39
Když už jsem dospela do situace, ze deti chci, tak jsem vedela, ze chci 2 (pripadne 4, kdyby se treti povedlo omylem) a s malym rozestupem. Takže jsem to vlastne nikdy neřešila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 06:50
Já nad tím moc nepřemýšlela. Vždy jsem věděla, že chci minimálně 2 děti, takže prostě jak první odrostlo plenkám, šli jsme do toho 
Kdybych váhala, v dnešní době si spíš zracionalizuji, že zůstanu u jednoho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 07:57
Děkuji moc za zkušenosti, je to fakt zajímavé číst! Ještě by mě zajímalo jestli byl přechod 1-2 jednodušší? Pro mě na to jedno to bylo děsně náročné, o dětech jsem nevěděla nic a opravdu to otočila život vzhůru nohama. A to jsme měli fakt hodné, jen málo spavé miminko!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 08:00
@azer_ta píše: Více
Bylo jednodušší pečovat o druhé dítě, ale ten přechod z jednoho na dvě byl pro mě větší šok, než to první. Prostě najednou chaos na dvou frontách, každé dítě jiné požadavky a ženská se prostě nerozkrájí, žejo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 08:32
Ja bych malý věkový rozestup nedala - dlouho mi trvalo, než jsem byla tělesně zase v pořádku, a syn je velké torpédo, mit k tomu mimino, asi bych se zblaznila. Mela jsem tedy kolem jeho dvou let podobný záchvěv touhy jako ty - ze by byli věkově blízko, tolik matek dalo mnohem menší rozestup a podobne… z pragmatického hlediska to neslo, manzel měnil práci, ja pracovala na nejistou dohodu. Ted jsem zpětně rada, kdyz si uvědomím, co všechno jsme s nim prožili, tak s miminem navic? Nee…
Ted ma 4 roky a my konečně oba realne o druhem mluvíme. Jo, je to uz vetsi věkový rozestup, ale holt nejsem super žena a mam rada svoji mentální stabilitu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 08:40
Tak za mě určitě neplatí „jedno dítě, žádné dítě“. Kvůli tomuto pořekadlu jsem se dost bála pořídit si druhé dítě (pak ve dvou letech druhého ten strach přebilo, že jsem druhé opravdu chtěla).
Ale po narození druhého jsem měla dojem, že- kromě vstávání v noci- nijak práce nepřibylo. Prvnímu jsem věnovala maximum času, tak ten čas pak připadl dvěma dětem najednou. Takže pro mě byl daleko náročnější přechod od žádného k jednomu.
Třetí už byla jen radost víceméně bez další změny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.25 09:13
Mě bylo 39, když jsem šla do darovaného vajíčka. Po x letech neúspěšných IVF.
Tehdy šlo o první. Ale díky dárkyni jsme měli dokonce 6 embryi. Byla jsem skeptik, nevěřila jsem, že se to povede. Abych z toho nebyla zničená kývla jsem na zahraniční projekt. Povedlo se, a vzhledem k projektu jsem si nemohla dovolit ani den PN, odrodila jsem v Kanadě a nedodoržela ani celé 6N.
Přišla jsem o všechny milníky. Neviděla jsem první zub, neviděla jsem, kdy začal chodit atp.
Z toho jsem měla depky, a proto když už mělo výt po skoro 3 letech konec projektu. Rozhodla jsem se zkusit ještě jedno embryo. Taky jsem si říkala, že ny to mohla být holka. To byl další důvod. Povedlo se. A já mám kluky od sebe 3,5 roku. U druhého jsem už zvládla být i na mateřské a část RD. Vzhledem ke covidu jsem jen něco málo smolila na remotu. Vracela jsem se na plno ve 2 letech. A upřímně neměla bych druhé, kdybych měla být s prvním ty 2 roky doma jako s druhým. Bylo to sice super si to zažít, ale potvrdilo mi to, co jsem si myslela.
Náš system co “nutí” být matky doma leta je toxickej a poškozuje nás ženy. A i to je podle mě jeden z důvodů, proč se ženám do druhého nechcce. Chybí jim práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
