Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Liduš88 píše:
No možná se máme na co těšit
Neboj, to zvládneš ![]()
Ty 3 roky jsou fakt v pohodě. Kamarádka má děti od sebe 2 roky a všude říkala, že už by tak blízko nechtěla, že je z nich hrozně vyčerpaná (no a tak se přihodilo, že po dalších dvou letech má třetí
)
Vojtík, když za náma přijel do porodnice, tak první, co udělal, hnal se k Šárce, chytl ji za nožičky (den staré miminko
) a začal prozpěvovat „kovej, kovej kovaříčku“
(až jsem se bála, aby jí je neutrhl
)
Naši kluci jsou od sebe 2 roky a musím říct, že to bylo náročné, ale krásné! Náročná byla hlavně doba kojení- ale pak jsme si při tom začali číst pohádky nebo ukazovali v knížkách a super.
A teď už jsou jedna ruka, takže se těšíme na další přírůstek ![]()
Ale musím potvrdit, že se Šimon vrátil k dudlíku a sem tam i k plenkám- taky chtěl být miminko ![]()
A žárlivost jsem teda nezaznamenala žádnou- miminko mu z porodnice přivezlo kolo, tak mu za něj dlooouho děkoval ![]()
Mám děti 2,5 roku od sebe a ty začátky byly dost náročné… ale hlavně proto, že jsem na to byla vlastně sama. Muž s námi byl doma první týden, pak už nastoupila klasika (návrat v lepším případě kolem půl sedmé večer)… Hlídací babičky nemám, takže prostě nebylo co řešit, nebylo nad čím přemýšlet, prostě se jelo. Nějaké „hájení v šestinedělí“, jak říkají moudré knihy, to opravdu nehrozilo ![]()
Mareček byl strašně hodný, po kojení spal nebo ležel a koukal kolem sebe, od miminka se po Helence točil a reagoval na ni… Ona z něj byla dost vyvedená z míry, chvíli ho chtěla tulit (asi tak, že mu láskou téměř trhala hlavu), pak ho zas zničehonic plácla, prostě hodně se to v ní pralo. Žárlí na něj úplně neskutečně dodnes, někdy je to hodně těžké, ale připadá mi to normální, když si vzpomenu na sebe a na sestru.
Neboj, zvládneš to…
Gina108 píše:
No, hezký, že já do týhle diskuze vůbec lezla![]()
Eště se těšíš?
![]()
Gino, klííííd
To zvládneš! ![]()
Zakladatelko, tři roky jsou v pohodě - soudě dle okolí a dětí v rodině. Dva jsou horší. A obdivuju maminky s dětmi rok od sebe ![]()
Záleží opravdu na dětech ja mám kluky 3roky od sebe když se nejmladšíb Kristiánek narodil bylo davidkovi 3 roky a zarlil od prvniho zacatku kdyz jsem otehotnela a travila jsem skoro cele tehotenstvi v nemocnici a pak kdyz se maly narodil starsi ho zacal vylozene nenavidet dusil ho kopal do postylky kocarku atd.Nekolikrat opakoval at se vrati do kolína (tam se maly narodil) nechtel ho trvalo to rok nez si zvykl na to ze maly je nas a bude snama ,teduz je to lepsi uz si poslecne hrajou i kdyz nekdy hrani prejde k prani ale je to lepsi.Neda se rict jak to budes mit ty kazde dite je individualni.Ale co se tyka povinnosti doma s dvemi dtmi tak se to zvladnout zapoj starsiho aby ti pomohl
U nas zatim super (mam je 2 roky a 3 tydny od sebe)
Teda v ramci moznosti
![]()
U nas se starsi nikam nevracel, protoze pliny mel jeste kdyz se mladsi narodil a dudlika na spani ma doted
Maximalne odlozil nuchnaci plinku na spani…ze je miminka ![]()
Rikala jsem mu, ze je v brisku miminko a pripravovala, ale podle me to vubec nebral, on si tak jako zije ve vlastnim svete ![]()
Ted je na brachu vice mene hodny, samozrejme rozdeluje prikazy (toto neni tvoje, sebere mu svoje auticko a prinese jeho miminkovskou hracku
)a organizuje pokojicek i me, obcas se vzteka a obcas maleho tak jako treninkove kousne
nebo stipne, ale najednou sedi vedle nej, cte mu, dava mu hracku a dava mu pusu… Myslim, ze i kdyz to neda najevo, tak zarli a tu pozornost si vynucuje, ale svym zpusobem, rozhodne neni zly..
Maly je ke vsemu hodny, nakojis a polozis a lezi a kouka, vecer polozis a usne, takze se spis fakt venuju vetsimu…
Je to od ditete, uvidis..
(a co se tyce pece o mimi a tak, tak to jako by probihalo kolem me, strasne to leti, je to tak jako automaticky, az je mi to lito
)
Ahoj,
máš doma jen jedno a čekáš jedno, to je velkýýý plus. U nás Sárinka měla absolutně šok ( a když si na to vzpětně vzpomenu, je mi jí líto ). Na miminka se těšila moc, ale teorie a praxe je jiná. My čekali, že mimča budou něco podobnýho- hodnýho, milýho,spavýho jako byla Sára a měli jsme totální opak a rovnou ve dvojím provedení - uplakánci, nespavý, chtěli se jenom kojit, chovat, houpat na rukách… Sárinka se nám začala počůrávat a dělat schválnosti ( stahovala prostě pozornost, protože kolem holek se kmitalo, udělala jsem jednu, běžela ke druhý a zase znovu k první ) , všechno jsem konzultovala s doktorkou, ta říkala, že je to normální, že to děti dělají, obzvlášť, když ona má dva sourozence naráz.
Ale přešlo to, holky teda miluje hrozně moc, akorát je od narození tahá a muchlá a pochopitelně se už i „perou“, ale to je dobrý, dá se to, i když jich mám někdy nad hlavu.
Nedá se to srovnávat s někým jiným, kdo jak zvládal, protože každý dítě je jiný a každý dospělý je jiný, takže to můžeš mít absolutně jinak, lepší, horší, ale nakonec to zvládli všichni ![]()
Amynka píše:
Nedá se to srovnávat s někým jiným, kdo jak zvládal, protože každý dítě je jiný a každý dospělý je jiný, takže to můžeš mít absolutně jinak, lepší, horší, ale nakonec to zvládli všichni
Tak vidím,že je to všude a pokaždé jiné…Kluci jsou od sebe 2 roky a 2 měs.,starší se moc těšil a od začátku se k malému krásně choval.První co mu řekl v porodnici,bylo Bácho,kuk
Nevracel se zpět,ještě nosil plíny a na spaní dudlík,bylo to docela fajn.Pořád mi chtěl pomáhat-já donesu plínu,já dám dudlík,já pohoupu.Naopak bych řekla,že u nás žárli(l) vždy ten mladší a staršího někdy zlobí…
Ale u kámošky třeba měli rozdíl 3 roky a tam starší dcerka žárlila hodně,ale pomohlo,když se jí rodiče více věnovali,když dali mimčo spát,nebo takové jako divadýlko pro starší..Na,tatínku,vem si chlapečka,já teď nemám volno,já si hraju s Janičkou.Po 2-3 měsících už bylo fajn.. ![]()
my mame necely dva roky od sebe a je to v poho,luca jeste nechodi do skolky tak mam obe doma a nemuzu si stezovat