Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele nekdo mi poradil bouchnout silne do gauce a rict diteti „takhle se na tebe zlobim“. Kluky taky ucim, ze kdyz maji vztek, mohou si klidne zadupat, nebo hodit necim nerozbytnym (a ne prastit cloveka nebo zvire). Jine kamosce zase davali rodice trhat mokre noviny (nevim, proc mokre).
Ale jak konstruktivne - treba se sebrat a jit zryt zahradu? - to by konstruktivni bylo, ale malokdy mas tu primou moznost.
@Pudloslava Jasně, zrýt zahradu nebo manžel říkal, naštípat dříví
Škoda, že bydlíme v byte ![]()
@Anonymní píše:
@Pudloslava Jasně, zrýt zahradu nebo manžel říkal, naštípat dřívíŠkoda, že bydlíme v byte
no prave. ale na to vybyti potrebuje clovek opravu velky fyzicky zaprah. A nepocka to do vecera, az se deti ulozi. Co nejakej posilovaci stroj? Ten by mohl byt i doma ![]()
JO hele kdyz me nastve manzel, tak mu neco provedu, ale tak, abych nerozpoutala hadku. trebas vytru podlahu jeho mikinou.
Taky bych potřebovala poradit.. ale jak se vyrovnat s nervozitou.. jsem věčně nerovozni.. a vystresuje mě kdykoliv a cokoliv.. když nestiham s vařenim, uklidem, mimino brečí..
@Pudloslava jo, takhle jsem jednou pokydala dětské pyžámko sojovkou a hořčicí, když už stejně bylo špinavý… ![]()
Tak to mě taky zajímá, i pro mě, i v souvislosti s výchovou. To štípání dříví už tady padlo, ale všeobecně je to něco náročného, do čeho se nám jinak nechce. Já když jsem naštvaná, tak toho strašně moc doma uklidím, takže jsem dost výkonná
. Ale právě ne vždy to jde. Je to obrovská energie, která chce ven, ale jde o to, aby nikomu a ničemu neublížila.
Ale jinak co se týká situace kdy jsem s dítětem, nebo tam kde to nejde, tak to by mě taky moc zajímalo ![]()
Stějně jako ty zakladatelko hněv neumím ventilovat, dusím v sobě a mám z něj bolesti hlavy.
Někdy mi pomáhá i chodit po bytě a zhluboka dýchat.
@Pudloslava - s tím bouchnutím a slovním označením, to se mi líbí.
@Pudloslava píše:
JO hele kdyz me nastve manzel, tak mu neco provedu, ale tak, abych nerozpoutala hadku. trebas vytru podlahu jeho mikinou.
Kup si tohle, třeba tam najdeš něco dobrýho, my to pořídili tátovi. ![]()
http://www.kosmas.cz/…lavu-vzhuru/
A hodit s něčím nerozbitným, to mě v hlavě straší dodnes… To dělal ex a po místnosti lítalo úplně všechno. V lese kopal do kmenů. Když nebylo nic lepšího v dosahu, vybíjel si to pak rovnou na mně. Nesnáším choleriky a vyhýbám se jim nyní velkým obloukem. ![]()
@Litta No přesně, já taky nesouhlasím s tím, že se má do něčeho bouchnout nebo kopat. Děti to vidí a dělají to taky. V horším případě můžou bouchnout do kamaráda ![]()
Něco něžného, co mi pomáhá- bouchat malým polštářkem o postel, nebo se vykřičet do polštáře., Případně něco pevně sevřít- ale to pak většinou bolí mě ![]()
No necim hazet, nebo dat ranu do sedacky, popripade vytrit mikcou mikrovlnku…ani jedno mi neprijde dobry
.Ale kazdeho vec.Jen si nedovedu predstavit, ze male zakazu pohadku a de mrsknout miskou, nebo necim jinym o podlahu
.Kdyz si predstavim, ze dam pecku do sedacky, diteti reknu ze takto se zlobim tak me jima z pozice ditete strach,brrr.Ja ventiluji opravdu velky stres, kdy jde opravdu do tuheho a jsem pred zhroucenim, ze drepnu, chytnu hlavu a posloucham dech. V ten moment holky, hlavne starsi vi, ze je zle a nepipne.Do minuty stoupnu s uvedomim si, ze zabit je nemuzu a jede se dal
.Nebo se seberu a jdu na balkon si zapalit, zalezu na zachod
.Pomaha mi i tanceni. Pustim hudbu tancim, uklizim…Kdyz me nasere chlap a je vecer, prasknu dverma a du na sklenicku, nebo za znamou atd. Nemam ani problem se jit nekam sama vybrecet. Nejlepe do koupelny pred zrcadlo, kouknu na sebe, ze mi za to slzy nestoji(chapej, rozmazana rasenka a udmudlany mske-up
) a je.Kdyz je ticha domacnost, chlap ma smulu, ani jidlo mu nedam na talirek, s vysvetlenim, ze nejsem sluzka a kdyz to jindy delam, tak z lasky(pak se odchazim se vysmat do koupelny)…Rada asi je, brat veci s nadhledem, humorem, neresit neco, co je zbytecne…takto se usetri hodne nervu.
@Nainuva píše:
Něco něžného, co mi pomáhá- bouchat malým polštářkem o postel, nebo se vykřičet do polštáře., Případně něco pevně sevřít- ale to pak většinou bolí mě
neco poradne sevrit, co te potom boli? Myslis dite pod krkem
?Do polstare rvu taky obcas, ale ne moc, abych mohla rvat na deti a chlapa ![]()
@wildcherry Ty jo, cigára fakt ne, toho jsem se úspěšně zbavila, ale jinak díky za super tipy
Ráda bych znala Vaše zkušenosti, jakým způsobem ventilujete hněv? Bohužel moje máma mě to moc nenaučila. Doktorka jí poradila mě sprchovat ledovou vodou a to situaci vždy jen zhoršilo. Já jí to ale nevyčítám, myslím, že ani ji její maminka ji nenaučila, jak se hněvem pracovat a ten vzorec chování se prostě táhne už léta. Já cítím, že na mě je to změnit. Chci svoje děti vychovávat v harmonii a tak hodně přemýšlím, jak na to. Někdy je mi z zněvu zle od žaludku a nebo se rozbrečím. Myslím si, že není dobré hněv ignorovat (ani u dětí, když se vztekají) a ani za něj trestat, protože dochází k frustraci. Je to, jako bych šla třeba reklamovat plesnivej salám a prodavačka by koukala jinam a ingorovala mě. Nebo by mě trestala tím, že by na mě zavolala ochranku, aby mě vyvedli. Celkem dobře na mě funguje sport, ale ten bohužel nyní moc nehrozí. Dvě malé děti a žádné hlídání. Zkouším to vždy rozdýchat a počítat do 10 nebo odejít, ale nějak cítím, že to není ono. Zasmát se tomu nebo bouchat do zdi mi fakt nefunguje. Co pomáhá Vám? Děkuju moc.