Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak mít víc na háku?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Sandra.B1
23.9.23 17:55
Potřebuješ kamarádky, přátele, přítele (manžela), rodiče, nebo sourozence, prostě někoho blízkého, s kým máš dobrý vztah a kdo Tě bude psychicky podporovat. Buď s takovými lidmi.
V práci mezi lidmi se do ničeho nenuť, buď tichou spokojenou myškou, však ona si Te všimne jiná myška a budete si rozumět. Neboj, i časem se oklepáš až budeš mít více pracovních zkušeností. Držím palce 
- Citovat
- Upravit
23.9.23 17:59
@Anonymní píše:
Ahoj, budu moc ráda za jakoukoliv radu.
Bude mi 25 let. Už jako dítě jsem bývala vždy tichá, stydlivá a citlivá v blízkosti cizích nebo méně známých osob. Nikdy mě to, ale neobtěžovalo v mým životě, vždy jsem fungovala v pohodě, zatím co teď je to úplně šílený. Tato změna trvá už velmi dlouho, už několik let. Když někde jsem i např. v práci tak mě kontakt s lidmi strašně stresuje, vůbec si nevěřím, nevím co mám říkat nebo kam koukat a když už někdo naváže konverzaci, tak mi přijde, že je hrozně vidět jak jsem ve stresu. Moc bych si přála umět být přirozená a svá i mimo domov, říct svůj názor a stát si za tím a nebýt jen ta holka, co všechno odkývá. Abych vám mou situaci ještě více přiblížila, tak nejde jen o nějaký mírný stres, jsem tak ve stresu, že mi šíleně buší srdce, bolí hlava a je mi celkově špatně. Když se mám někoho zeptat na něco kde můžu třeba dostat negativní odpověď, tak si tisíckrát v hlavě promítám, jak se zeptám. Snažím se dýchat a uklidňovat se, že přeci nemám až tak velký důvod abych se takhle stresovala, že nejde o život a nikdo mi nechce ublížit, ale moje hlava se vůbec nedokáže uklidnit. Většinou když jsem se dostala do situace kdy na mě někdo zvýšil hlas nebo mi odpověděl hnusně, tak mi bylo tak hrozně. Cítím vždy strašnou bolest na hrudi a v krku a mam co dělat abych se nerozbrečela. Vůbec nevím, co mám dělat abych nebyla tak přecitlivělá a ze všeho ve stresu. Když pak mám den ve kterým jsem byla, moc ve stresu, tak mi přijde, že moje tělo se strašně unaví, že když pak přijdu domů, tak jsem zralá jít tak akorát spát.
Myslíte, že je nějaký způsob nebo něco, co bych mohla udělat proto aby se tohle vše zlepšilo? Abych se měla ráda, věřila si a byla sama sebou? Abych o sobě tak nepochybovala?
Moc vám děkuji, za přečtení zprávy a váš čas.
To je těžké. Mé ségře je 54 let a má to samé co popisuješ. Já to mám na háku no. Žádný recept neznám. Ségra se se mnou kolikrát o tom baví, že mi dvě jsme ségry no. Ona se stresuje vším i když nechce. Ona má stres zavolet i třeba do banky, na poštu, vedoucí. Měla to od mala prostě. Ona nepřišla domů za špatnou známku a já šla za mamkou do práce a pomalu od vchodu hládala, že mám čtyřku třeba. Já řeknu co mám na jazyku i v práci, kdekoliv. Žiju tím, že jsme tu kurva krátce a nač se stresovat. |Stres můžu mít, když někdo umře, má těžkou nemoc apod. Ostatní si to nezaslouží.
Příspěvek upraven 23.09.23 v 18:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
23.9.23 18:05
Nejdůležitější je dostat se k příčině těchto stavů a pak už se s tím dá nějak hnout. Chce to v sobě otevírat zavřené šuplíky, v některém z nich bude číhat ten čertík. Pokud tohle nezvládnete sama, pak není žádnou ostudou vyhledat odbornou pomoc.
@Anonymní píše:
Ahoj, budu moc ráda za jakoukoliv radu. Když někde jsem např. v práci tak mě kontakt s lidmi strašně stresuje, vůbec si nevěřím, nevím co mám říkat nebo kam koukat a když už někdo naváže konverzaci, tak mi přijde, že je hrozně vidět jak jsem ve stresu. Moc bych si přála umět být přirozená a svá i mimo domov, říct svůj názor a stát si za tím a nebýt jen ta holka, co všechno odkývá. Jsem tak ve stresu, že mi šíleně buší srdce, bolí hlava a je mi celkově špatně. Snažím se dýchat a uklidňovat se, že přeci nemám až tak velký důvod abych se takhle stresovala, že nejde o život. Většinou když jsem se dostala do situace kdy na mě někdo zvýšil hlas nebo mi odpověděl hnusně, tak mi bylo tak hrozně. Cítím vždy strašnou bolest na hrudi a v krku a mam co dělat abych se nerozbrečela. Vůbec nevím, co mám dělat abych nebyla tak přecitlivělá a ze všeho ve stresu.
Myslíte, že je nějaký způsob nebo něco, co bych mohla udělat proto aby se tohle vše zlepšilo?
Moc vám děkuji, za přečtení zprávy a váš čas.
- Citovat
- Upravit
23.9.23 18:28
@Anonymní píše:
Ahoj, budu moc ráda za jakoukoliv radu. Když někde jsem např. v práci tak mě kontakt s lidmi strašně stresuje, vůbec si nevěřím, nevím co mám říkat nebo kam koukat a když už někdo naváže konverzaci, tak mi přijde, že je hrozně vidět jak jsem ve stresu. Moc bych si přála umět být přirozená a svá i mimo domov, říct svůj názor a stát si za tím a nebýt jen ta holka, co všechno odkývá. Jsem tak ve stresu, že mi šíleně buší srdce, bolí hlava a je mi celkově špatně. Snažím se dýchat a uklidňovat se, že přeci nemám až tak velký důvod abych se takhle stresovala, že nejde o život. Většinou když jsem se dostala do situace kdy na mě někdo zvýšil hlas nebo mi odpověděl hnusně, tak mi bylo tak hrozně. Cítím vždy strašnou bolest na hrudi a v krku a mam co dělat abych se nerozbrečela. Vůbec nevím, co mám dělat abych nebyla tak přecitlivělá a ze všeho ve stresu.
Myslíte, že je nějaký způsob nebo něco, co bych mohla udělat proto aby se tohle vše zlepšilo?
Moc vám děkuji, za přečtení zprávy a váš čas.
Ještě mě napadlo - já měla v pokojíčku velké zrcadlo a od mala jsem před ním blbla. Vlastně jsem mluvila sama se sebou před zrcadlem. Trénovala jsem si obličeje, jak vynadám někomu určitému, jak se budu tvářit u toho "šíleně, šíleně tě miluju 
" a možná to dělám i dneska.. Zkus to. Zkus si předtavit šéfovou, někoho koho se bojíš, máš z něj velký respekt, strach místo tvého těla a odraz v zrcadle jako sebe. Tam vidíš sebe, jak se tváříš, klepeš- buď silnější. Pak si představ třeba ty lidi v místnosti nahé, prdět nebo třeba chlapa co jde z něj strach sedět v kostkovaných trenkách v křesle s lahváčem a že mu nestojí třeba, doma je podpantoflák. Víš- všichni sedíme někdy na míse v bolestech a ty to musíš vědět. Když se mi něco nechce hledám motivační písničky, dřív třeba Revolta, pak už se mi nelíbily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.23 18:50
@Sandra.B1
Děkuji za rady. Vlastně je fakt, že dřív jsem s tím tolik nebojovala a je pravda, že přátel jsem kolem sebe měla víc. Možná i to by mohlo pomoci.
@nikitice
Děkuji za rady to s tím zrcadlem zní jako super nápad. Máte ve všem pravdu, sama když se ohlídnu zpět a uvedomim si kvůli čemu jsem se stresovala, tak zjistím jaká prkotina to byla, ale v tu chvíli to má strašně velkou váhu, fakt nechápu jak je to možný.
@Prostě Vodnář
Děkuji. Určitě je to nejdůležitější a vlastně i nejtěžší.
- Citovat
- Upravit
23.9.23 19:34
Už tu máš docela dost rad.
musíš na tom zapracovat vůlí. prostě si říkej, že se nedáš rozhodit, vystresovat, že to zvládneš… bojuj aktivně proti těm nepřijemným pocitům, přesvědčuj sama sebe, že zase o tolik nejde… časem ta úleva přijde
já většinou tyhle problémy nemám, ale někdy se mi taky nechce zcela běžná věc jako volat do banky nebo do školní jídelny, odložím to, pokud to jde, ale dám si pevný termín, do kdy to odklad snese. když se to odložit nedá „nádech, výdech“ a vyřešim… sama sebe ještě utvrdím v tom, že zase o tolik nešlo a že jsem se stresovala zbytečně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.23 19:36
Ještě jsem si uvědomila, že s některými věcmi mám problém, čím jsem starší a co mám dítě. tak si prostě sama připomenu, že ve dvaceti bych to tolik neřešila a že mi tenkrát bylo lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.23 09:53
@Anonymní píše:
@Sandra.B1
Děkuji za rady. Vlastně je fakt, že dřív jsem s tím tolik nebojovala a je pravda, že přátel jsem kolem sebe měla víc. Možná i to by mohlo pomoci.@nikitice
@Prostě Vodnář
Děkuji za rady to s tím zrcadlem zní jako super nápad. Máte ve všem pravdu, sama když se ohlídnu zpět a uvedomim si kvůli čemu jsem se stresovala, tak zjistím jaká prkotina to byla, ale v tu chvíli to má strašně velkou váhu, fakt nechápu jak je to možný.
Děkuji. Určitě je to nejdůležitější a vlastně i nejtěžší.
Už si se ráno pozdravila v zrcadle? „Ahoj, tak ty jsi ta co se včera bála něčeho? tsss, tak to ne holka, začneme jinak, víc sebevědomě 
“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
24.9.23 10:09
Jako první se zdraví slunce, protože právě jeho energie nám dodává úsměvy na tváře.
@nikitice píše:
Už si se ráno pozdravila v zrcadle?
- Citovat
- Upravit
24.9.23 10:28
@Prostě Vodnář píše:
Jako první se zdraví slunce, protože právě jeho energie nám dodává úsměvy na tváře.
To si asi doma ve tmě ráno neuvědomím. Pravda, že když vyjdu ven, tak se rozzářím - tedy pokud je už světlo. Fakt jsem to měla dříve, třeba v 5 s budíkem a pohledem do zrcadla " čau, no ty vypadáš" . To zrcadlo mi fakt pomáhalo. Bylo skoro přes celou zeď podél postele- asi se tam původně neplánoval pokojíček
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
24.9.23 10:37
Já to chápu, to byla jen moje rejpavá.
@nikitice píše:
To si asi doma ve tmě ráno neuvědomím. Pravda, že když vyjdu ven, tak se rozzářím - tedy pokud je už světlo. Fakt jsem to měla dříve, třeba v 5 s budíkem a pohledem do zrcadla " čau, no ty vypadáš"
- Citovat
- Upravit
24.9.23 10:41
@Prostě Vodnář píše:
Já to chápu, to byla jen moje rejpavá.
první se děkuje bohu za to, že si se dožila nového dne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
24.9.23 11:11
Věřící ano, ale to není můj případ. A tuším, že se píše s velkým B, právě pro tu jeho „velikost“.
@nikitice píše:
první se děkuje bohu za to, že si se dožila nového dne
- Citovat
- Upravit
24.9.23 11:24
@Prostě Vodnář píše:
Věřící ano, ale to není můj případ. A tuším, že se píše s velkým B, právě pro tu jeho „velikost“.
Ano píše pane učiteli Já někdy děkuji i když do kostela nechodím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, budu moc ráda za jakoukoliv radu. Když někde jsem např. v práci tak mě kontakt s lidmi strašně stresuje, vůbec si nevěřím, nevím co mám říkat nebo kam koukat a když už někdo naváže konverzaci, tak mi přijde, že je hrozně vidět jak jsem ve stresu. Moc bych si přála umět být přirozená a svá i mimo domov, říct svůj názor a stát si za tím a nebýt jen ta holka, co všechno odkývá. Jsem tak ve stresu, že mi šíleně buší srdce, bolí hlava a je mi celkově špatně. Snažím se dýchat a uklidňovat se, že přeci nemám až tak velký důvod abych se takhle stresovala, že nejde o život. Většinou když jsem se dostala do situace kdy na mě někdo zvýšil hlas nebo mi odpověděl hnusně, tak mi bylo tak hrozně. Cítím vždy strašnou bolest na hrudi a v krku a mam co dělat abych se nerozbrečela. Vůbec nevím, co mám dělat abych nebyla tak přecitlivělá a ze všeho ve stresu.
Myslíte, že je nějaký způsob nebo něco, co bych mohla udělat proto aby se tohle vše zlepšilo?
Moc vám děkuji, za přečtení zprávy a váš čas.