Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak moc hlídáte své děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.7.09 20:34
Jak moc hlídáte své děti?
Asi je to stupidní otázka.
Ale - jak moc hlídáte děti při procházce?
Stává se mi, že se svojí kamarádkou (kterou mám moc ráda!!) chodíme různě po venku, já si malou držím spíš u sebe (nejlíp za ruku, zvlášť když je paralelně s námi silnice) - zatímco kamarádky malá je prostě pořád napřed. Pořád je tak 50 až 100 metrů (někdy víc) před náma, já jedním uchem poslouchám kamarádku, ale jedním okem pořád hlídám tu její holčičku -říkám si, co když doběhne až k silnici… nebo se tam vyřítí cyklista… (tady jezdí cyklisti i po chodníku).
No a co čert nechtěl - dneska jsem si řekla, že to asi přehánim s tou opatrností, a nechala jsem svou malou, aby chodila s ní. Jsou jim 4. No a šup - dcera nejdřív se držela u druhé holčičky, ale v jeden okamžik to prostě pojala jako honěnou, a letěla a letěla, nereagovala na můj křik, ať zastaví (prostě se rozdováděla), musela jsem ji doběhnout, což byl problém, byla fakt daleko - naštěstí k silnici nedoběhla.
Tak pochopitelně- kalhoty dolů a na holou - ale byla jsem rozklepaná že jsem nemohla chvíli ani pořádně mluvit, kousek už byla široká hlavní silnice…
Jsou jim 4 roky.
(ještě ten příspěvek upravuju, holčička má starší sestru, které je 8… a drží se u ní… ale někdy taky ne, někdy je parádně daleko, že je z ní jen malinkatá postavička v dálce)
Dílem si za to můžeme my s dcerou samy, protože mě neposlechla , ale já si teďka kladu otázku, jestli prostě je chyba ve mně nebo co..
prostě já mám strach, když se mi dítě vzdálí třeba na 100 metrů, ale kamarádka je v klidu - nevím, třeba se tak dítě spíš naučí starat se samo o svou bezpečnost, ale já na to prostě NEDOKÁŽU spoléhat, jsem ráda, když na ni můžu dosáhnout (rukou) nebo ji doběhnout pár kroky, pokud je blízko silnice… nevím.
co vy na to??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.7.09 20:41
Já jsem z těch, co hlídají méně. Starší syn je naučený, že může jít třeba s kamarádem napřed, ale u konce chodníku musí vždy zastavit. Chodit se mnou za ruku ho fakt moc nebaví, stačí chvilka. Za ruku ho beru vždycky, když přecházíme frekventovanou silnici.
Jinak když jede na kole nebo koloběžce, máme onu dohodu o konci chodníku a že ho musím mít pořád na dohled a on mě taky musí vidět, když se ohlédne. Jinak musí čekat.
Možná právě proto, že bývá dcerka hodně u tebe a ne na volno, tak se rozdováděla a běžela … Není na to zvyklá.
My s tím v této podobě nemáme problém, hodně často teď zůstáváme s mladším bráškou pozadu.
Martina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:43
Maty je teda mladší,ale venku šílenej 
Nevim jestly u 2ročních je nějakej pud sebezáchovy,ale Maty ho teda nemá,takže aby šel u mě nehrozí,ale já lítám za ním.Musím ho mít pořád na doběh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:44
Jenže já ji nedokážu nechat na volno… aby byla 100 metrů přede mnou… nevim. Navíc ta kamarádky holčička nejde, ale doslova běží. Většinou běhá.
Já to prostě nedokážu, mam strach. Možná nejsem normální…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:44
Zlatusko,
Já jsem povahou spíše jako Ty. Mám možná až přehnaný strach o svoje děti, až si někdy říkám, že bych to neměla tak přehánět. 
Musím ale říct, že zrovna nedávno jel po chodníku tak 12-letý kluk na kole snad šedesátkou, prostě dooost rychle. Kdybych prostřední dceru nestáhla za ruku víc k sobě, nepřála bych si vidět tu srážku 
Někdy ale trošku závidím těm mamkám, které nejsou až tak úzkostlivé, ale nic s tím už asi nenadělám, jsem taková…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:45
Kamčo - to je asi normál v tom věku
já nevim, ale ona jí třeba někdy zaběhne i za roh, že prostě už na ni nevidíme… (já malou držim u sebe) Ty procházky jsou pro mě někdy nervák…
Ale po dnešku už doufam, že se to nebude snad opakovat - fuj to bylo fakt hnusný.
Ještě jenom připíšu, že vedle byla i cyklostezka. Takže i bruslaři na inlinech se tam pohybovali.
(jako… malinko se rozklepu eště teď - sice neznatelně ale jo)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:46
Myslím, že kamarádka dceru musela „trénovat“ od samého začátku, nenásilně, prostě ji jen k takové samostatnosti vychovávala, samo to tak šlo. Tedy alespoň u nás to tak funguje. Samozřejmě dceru hlídám, je ještě malá, ale od malička nechávám na ní, jak se s věcmi popere a rozeznám na ní, na co stačí a na co si mám dávat bacha. Postupně se tak učí a postupem času ví. A já naopak vím, co od ní můžu očekávat (zatím to klape). Nazvala bych to tak, že si vzájemně důvěřujeme (samozřejmě, že mě Áďa zkouší, ale mám hranice a přes ty vlak nejede). Je to v člověku.
Třeba je to u kamarádky jinak. Ale pokud je to dobrá kamarádka a jste spolu často, nevysledovala jsi, čím to je? (to nerýpu, jen se ptám 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:48
frogletfriend…
(odpověď je: ANO ale dál to rozvádět nebudu předpokládám, že to asi tušíš - zkrátka… často se stává, že na ni prostě nevidí… )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:52
Já myslím - vím, že moje děti přehnaně nehlídám. Starší je torpédo a to bych se zbláznila. Už jsem taková apatická. Vždycky se mě někdo ptá, jestli mi nevadí, kam zas vlezl, jestli nespadne z toho vozíku atd. Ale teda 100m mi přijde dost daleko, i kdyby to nebylo u silnice. Možná je to právě tím, jaký je to drak a že se bojím, že už ho pak nedohoním. Ale teda já musím být poblíž, kdyby měl nějaký geniální nápad.
Tuhle mi říkala kamarádka, že mě viděla proběhnout kolem fotbalového hřiště, kde byla s manželem a že na mě ani nestačila zavolat a byla jsem pryč. No Vítek měl kolo, tak jsem ho s kočárem doháněla. 
ale zas jak my se dostaneme rychle do města.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:54
Tak vzhledem k tomu, že je Ádi jeden rok, jsem zvědavá, kde budeme ve čtyřech …zatím vidím, a až neuvidím…je to o těch hranicích, chce si to je sjenat. Ale je fakt, dnešní šílenci na kolech a bruslích. Taky je máme u baráku, a tam si dávám majzla. Kde to neznám, totéž.
Ono stát se může cokoli i na známé cestě…snažím se předvídat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:54
Zlatuska píše:já jsem ale povaha že ještě v 18letech bych ho nejradši vodila za ruku
Kamčo - to je asi normál v tom věku
já nevim, ale ona jí třeba někdy zaběhne i za roh, že prostě už na ni nevidíme… (já malou držim u sebe) Ty procházky jsou pro mě někdy nervák…Ale po dnešku už doufam, že se to nebude snad opakovat - fuj to bylo fakt hnusný.
(jako… malinko se rozklepu eště teď - sice neznatelně ale jo)
Ještě jenom připíšu, že vedle byla i cyklostezka. Takže i bruslaři na inlinech se tam pohybovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 20:59
Hm, Kamčo, tak to bysme si rozuměly…
já když jdem na tu procházku, tak mám strach prostě i za to dítě, který není moje, protože prostě se řítí někam nám už daleko z dosahu a mam strach.
(je teda pravda, že jsem jednou byla svědkem toho, jak skřípěly brzdy a kámošky kluk byl půl metru od auta, vběhl do silnice, možná proto… ale asi ne, spíš to mam v povaze)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
30.7.09 21:00
Zubr píše:
Já jsem z těch, co hlídají méně. Starší syn je naučený, že může jít třeba s kamarádem napřed, ale u konce chodníku musí vždy zastavit. Chodit se mnou za ruku ho fakt moc nebaví, stačí chvilka. Za ruku ho beru vždycky, když přecházíme frekventovanou silnici.
Jinak když jede na kole nebo koloběžce, máme onu dohodu o konci chodníku a že ho musím mít pořád na dohled a on mě taky musí vidět, když se ohlédne. Jinak musí čekat.
Možná právě proto, že bývá dcerka hodně u tebe a ne na volno, tak se rozdováděla a běžela … Není na to zvyklá.
My s tím v této podobě nemáme problém, hodně často teď zůstáváme s mladším bráškou pozadu.Martina
súhlasím, malá nie je na to zvyknutá, tak nemohla vedieť, ako sa „na volno“ chovať. Asi by to bolo treba naučiť
Chlapcov púšťam pomerne dosť dopredu (ale max 50m) s tým, že pred cestou musia VŽDY zastaviť. A to dodržujú, aj ten mladší samotný.
- Citovat
- Upravit
30.7.09 21:07
Nedokážu nechat malé dítě u hlavní silnice na volno…
Jo jenom připíšu, že ta holčička má starší sestru, které se drží.
Naše je jedináček.
Holky… z této diskuze jsem se jen ubezpečila, že nedokážu nechat čtyřleté dítě navolno.
Není to v mých psychických silách
Uznávám, že jsem přeúzkostlivělá.
Mimochodem - ONA BY NAŠE MALÁ ASI (PODOTÝKÁM ASI) u té silnice zastavila, aut a silnice se moc bojí.
Ale nestihla tam doběhnout - smrt na silnici riskovat nedokážu ani kdyby bylo čtyřleté dítě stokrát naučené.
takže mám smolíčka- musim ji vláčet za ruku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 21:09
Taky radši hlídám a strach mám. A taky myslím, že kamarádka k tomu dítě vedla delší dobu, než že ji jednou „pustila“. Ovšem jsou děti, u kterých to lze a jsou děti, u kterých to nelze. Já jsem se k tomu Anežku snažila a snažím vést odmalička, ale je to raplík, neposlouchá skoro nikdy. Takže se může ode mě vzdálit jen tak daleko, abych ji stihla dohonit (což teď vzhledem k mému těhotenství není moc daleko).
Další věc je to, jestli se sama dokáže vyhnout cyklistům apod. Někteří jezdí jak blázni a sebevychovanější a poslušnější dítě kolizi nezabrání. Takže tam, kde tohle hrozí, ji držím spíš za ruku. Dalším problémem můžou být psi. Nemám nic proti pejskům obecně, ale máme bohužel i nepříjemné zážitky (naštěstí ještě dobře dopadly), takže když vidím volně pobíhajícího psa, tak se přiznám, že mám strach. Sama, natož o dceru. V zimě se najednou odkudsi vynořil pes, bylo to štěně rotvajlera nebo jemu podobné rasy a nejspíš si chtělo s Anežkou jen hrát - ovšem dopadlo to tak, že Anežku povalilo a způsobilo zážitek, ze kterého se malá oklepává dodnes. A já taky. A to jsem stála vedle ní a psa si všimla, až když byl na ní. A to si myslím, že svoje dítě hlídám možná víc, než je zdrávo. Majitel se omlouval, ale co by to pomohlo, kdyby se stalo něco horšího.. Byla s námi i moje mamka a to, co si pán vyslechl, jsem od ní snad nikdy předtím neslyšela..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
