Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky maminky, potřebuju poradit. Máme kluka 25 měsíců. Skoro celý den jsme spolu samy, tatínek ráno odejde do práce a vrací se hodinu před tím než jde maly spát. Když jsme samy s malým tak nemáme problem, vždycky se nějak domluvíme. Nevzteka se, to zatím musim zaklepat moc neumí. Ale problem je, ze neumí vůbec poslouchat, když někam jedem nebo máme navstevu… ostatnim dětem když maminky řeknou at sedí, nebo nemají někam chodit tak poslechnou, ale ten nás nic. Nepomáhá zvednuty hlas, nic. Když mu dam přes zadek tak z toho má legraci. Jak docílit toho, aby mě poslouchal? Co bude dělat ve školce, když neposlouchá nikoho…, sem nestastna
Tak se predvadi ne? Je rad, ze ma zmenu a potrebuje se vyblbnout. Bych to zlobenim uplne asi nenazyvala ![]()
Tak zkusit že s ním třeba mluvit nebudeš když neumí poslouchat a nevšímat si ho jako na oko? ![]()
@Bambio ahoj já mám to samé, když jsme spolu se synem sami tak posloucha, jde krasne za ruku atd.Ale kdyz je navsteva tak se predvadi a neposloucha, podle ne je to obdobi, ukazuji mu hranice co uz je moc tak dostane na zadek trochu.
Deti se obecne chovaji „nejhur“ v pritomnosti vlastni matky (resp. cloveka, ktery o ne primarne pecuje, coz byva nejcasteji matka), na to jsou odborne studie
Tim se uklidnuji, kdyz me dite privadi k silenstvi
Takze skolku a cokoliv jineho bych neresila, tam se muze chovat uplne jinak.
Jinak mi to prijde jak normalni batole, radu moc nemam…na navstevach asi zkouma novy prostor, mozna bojuje o tvoji pozornost, stejne jako kdyz je nekdo u vas. Zkusit ho nejak konstruktivne zabavit, to tak mozna…a ja teda asi mam kolem sebe same „nevychovane“ deti, na slovo poslouchajiciho dvouletaka snad ani neznam
Tak jestli nekdo ma navod, rada si taky poctu ![]()
@Bambio Školky bych se bála nejmíň, tam jsou děti jak malí vojáčci
Prostě se předvádí, tohle období je nejhorší kdy ty děti nemají pud sebezáchovy, moc ani nemluví a začnou mít vlastní hlavu.
Jsou děti, které rády sedí a nedělají nic, a pak jsou živější děti, které nicnedělání nebaví. Není to výchovou, ale povahou. Zkus mu zajisti nějakou zábavu na dobu, kdy od něj chceš mít klid nebo se smiř s tím, že se mu budeš muset věnovat. Časem z toho vyroste - a bude chtít mít naopak on pokoj od tebe. ![]()
Chtít jen to, co skutečně musí být dodrženo. Někdy sleduju maminky malých dětí, jak do nich pořád láteří. Třeba v tramvaji. Dítě kouká z okna a má hlavu v oblacích a matka brble a brble naprosto zbytečně. jak se po dítěti něco chce, musí se to dotáhnout. Důslednost. Proto nebazírovat na nesmyslech, to člověka unavuje a dítě otravuje, ale dobře si rozmyslet na čem budu lpět.
Jednoduché zásady. Jí se u stolu, musí se umejt ruce, musí se srovnat boty…pořád dokolečka tisíckrát za den toto dělat, a dítě to pojme za samozřejmost.
Já jsem v tomhle věku dětí většinou přiměla, aby udělaly, co říkám. Když si nesedli, posadila jsem je, když šly někam pryč, odnesla jsem je zpět. Samozřejmě to nebyla žádná idylka, většinou to spustilo řev, musela jsem to udělat třeba xkrat za sebou, výsledek byl často okamžitý odchod, moje děti se totiž vzteklý jak hladový opice.
A taky jsem znala své děti, snažila jsem se nedostávat se do situaci, o kterých jsem věděla, že je nedávají. Takže jsem si třeba nesla posedět na kafe s očekáváním, že moje dítě bude taky sedět a koukat.
Výsledek se celkem povedl, v létě mě několik spolucestujících při různých výletech pochválilo, jak mám hodne deti
Ale to je spíš takový dlouhodobý horizont, tehdy jsem z nich občas lezla po zdi ![]()
A rozumí tomu, co se po něm chce? Mému synkovi je 29 měsíců a je to tak měsíc zpátky co začal chápat, že když mu řeknu nějaký povel, že to má i udělat. Když se zapomenu a chci toho po něm moc, nebo to řeknu příliš složitě, tak prostě jede dál jako zapálená rachejtle.
@Bambio takhle jsme začínali mi a ted je malému 7 let a je ADHD autista s poruchou mozku…Je malý, ale nemusí být,,neposlušný,, může se jednat o formu hyperaktivity, kde děti mají trošku svůj svět, neposlouchají a jsou živější (pro začátek) u nás jsme malého poslali pro modrý a červený balonek, přinesl jen modrý, červený už prostě nevnímal… ADHD nám zjistili až po 3 roku věku (do té doby byl pro všechny prostě neposlušný a tak trošku jiný…)
Návštěva pro něj musí být velký vzrůšo, když je doma pořád sám s mámou, kterou už zná a nicmoc ho tam nepřekvapí. To je jasný, že bude neposednější než normálně.
@Bambio píše:Školku řešíš předčasně, na tu má ještě rok čas, to je polovina jeho dosavadního života, za takovou dobu se ti změní k nepoznání.
Ahojky maminky, potřebuju poradit. Máme kluka 25 měsíců. Skoro celý den jsme spolu samy, tatínek ráno odejde do práce a vrací se hodinu před tím než jde maly spát. Když jsme samy s malým tak nemáme problem, vždycky se nějak domluvíme. Nevzteka se, to zatím musim zaklepat moc neumí. Ale problem je, ze neumí vůbec poslouchat, když někam jedem nebo máme navstevu… ostatnim dětem když maminky řeknou at sedí, nebo nemají někam chodit tak poslechnou, ale ten nás nic. Nepomáhá zvednuty hlas, nic. Když mu dam přes zadek tak z toho má legraci. Jak docílit toho, aby mě poslouchal? Co bude dělat ve školce, když neposlouchá nikoho…, sem nestastna
@Sandra Malá83 nechapu proc pani hned strasite nemocema
. Malej podle popisu je zdrave, zvidave batole. Ja mam skoro 20 ti mesicni dvojcatka a jsou taky k nezastaveni. A nemyslim si ze by byly holky nejak postizene… podle me ze dite zkouma svet je v poradku a taky, kazde dite je jinaci. Nektere klidnejsi a druhe vztekle a zivejsi…
@pajinkapajinka píše:
@Sandra Malá83 nechapu proc pani hned strasite nemocema. Malej podle popisu je zdrave, zvidave batole. Ja mam skoro 20 ti mesicni dvojcatka a jsou taky k nezastaveni. A nemyslim si ze by byly holky nejak postizene… podle me ze dite zkouma svet je v poradku a taky, kazde dite je jinaci. Nektere klidnejsi a druhe vztekle a zivejsi…