Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Jura007 píše:
No mě naši léčili šokem - ve třech letech, při hysterickém záchvatu „ale já chci tu hračkuuuu…“ Jsem najednou během minuty byl zavřený ve sklepě - a okolo mě černá tma… No pustili mě ven až za dvacet minut..... a nepamatuju si, že bych to někdy udělal znova.
@mirafree Děláš to dobře…mantinely musí mít…chytit za ruku, podívat se do očí, pevným hlasem říct: NE! Nedělej to…pokud si dá říct a je v klidu, vysvětlit důvody (zranění, rozbití atd…), pokud je v afektu, nic nevysvětluj…odveď mimo nebezpečí, mimo věci o které by se v afektu zranil, rozbil je (dětský pokoj), nech vyvztekat…až bude klidný, promluvit si, že takhle NE…pokud nebude poslouchat a bude se vztekat, nebudeš si s ním hrát…nepůjdete na kolo…nebude se o víkendu do ZOO atd…prostě musí pochopit, že TY jsi ten dospělý, kdo určuje pravidla hry…a ve chvíli, kdy se to začne zlepšovat a uvidíš pokroky, tak chválit…„to bylo super jak si to zvládl bez vztekání…“ Teď můžem jít ven na kolo… ![]()
Chce to určitě čas a nepolevit. Rozhodně neuhýbat a nepovolovat něco, co bys nejraději zakázal. Kluk se s tím časem srovná, že musí poslochat jak maminku, tak i tebe, že už nejsi někdo nový, ale že patříš k nim. Určitě to půjde
Ale chce to fakt čas. A taky spolupárci od maminky, aby i ona po tobě třeba občas zákaz zopakovala, aby jste byli prostě za jedno. Malej si to určitě v halvičce srovná, ale zatím seš pro něj někdo nový, kdo je pro hrátky a legrácky a kdo se poslouchat „nemusí“.
@mirafree Jdeš na to dobře, kluk to časem pochopí. Hlavně musíte být s jeho maminkou zajedno- prober to s přítelkyní a domluvte se, co a jak
. Nejhorší je, když jeden něco zakáže a druhý povolí- dítě pak nemá hranice, roste z něj spratek a vztahu dospělých to taky rozhodně neprospívá.
Děkuji všem za Vaše ohlasy. S přítelkyní se snažíme jít ruku v ruce. Ještě spolu ale nežijeme. Takže se vídáme několikrát v týdnu a víkendy. Nejspíš si na mě zvykl a otce mu defacto přede mnou nikdo nedělal. V tom mám tedy výhodu. Nicméně je co napravovat ve výchově, dovolí si podle mě hodně i vůči matce. Ale to už není hlavním problémem. Musím si k němu vybudovat vztah a musí mě vnímat jako autoritu. U holčičky to nebude problém. Myslíte, že ještě není natolik starý, aby mě mohl vnímat jako plnohodnotného otce? Jeho vlastní se s ním nestýká.
@mirafree ano jako plnohodnotnáho otce Tě vnímat může, už asi pochopí že nejsi ten biologický tatínek, ale naučí se, ty děti to nevidí tak jako my dospělí ![]()
Věřím, že jako plnohodnotného otce tě vnímat bude, ale chce to čas… Pár měsíců…
Jestli Tě bude vnímat jako biologického tátu - těžko říct, ale důležitější je, aby Tě vnímal jako chlapa, kterýmu může věřit, parťáka, o kterého se může opřít, který ho zachrání, když je fakt průšvih, který mu dává mantinely(oni je potřebujou víc, než to na první pohled vypadá), který je pro něj vzor pro to, jak se správný chlsap má chovat. Abys pro něj byl součást jeho rodiny, jeho světa. Ten, co patří k jeho mámě a basta ![]()