Jak na výchovu 9letého chlapce

@paťule792006 K té hře..dcera je nehrací. Od mala jí baví..no baví, to je asi blbě řečeno, ale budiž..,dceru zabaví řízená hra od dospěláka. Když má sama, tak kolikrát neví. Na druhou stranu si ráda maluje, vybarvuje, vystřihuje a lepí, vymýšlí si příběhy a píše krátké knížky. Možná jsme divní, ale na počítač nechodí, tablet nemáme. Občas jí na počítači pustím pohádku.
Když se vrátím k domácím pracem, vždycky jsem to dělala tak, že jsem děti úkolovala…třeba..(máme psa) „na zemi jsou chlupy, tak Ty vyluxuj, ty vytřeš, já udělám to a tatínek se někde přidal“. Jenže dělám na směny, na 12,ta´tka byl rád, že přivedl holku ze školy, napsali úkoly, pokecal se starším a udělal večeři. Chtít po něm, aby je ještě úkoloval, mi přišlo na chlapa moc.Tedy,když ovšem tatínek děti neúkoloval, nestalo se nic, protože asi když nikdo nic neříkala, nejspíš nebylo nic potřeba. Puberťák rád orazí a mladší, která nerada pracuje si tu práci nebude přeci vymýšlet, natož dělat. Takže jsem po nocích myla nádobí, vytírala nebo čistila naše hlodavce, aby nebyly cítit a pod. Jenže když jsem pak po nich chtěla pomoc, tak byl hukot a tisíce důvodů, proč to ted nejde. Takže proto došlo na rozpis na každý den, aby si i ty děti uvědomily, že nádobí se samo neumyje, prádlo nevypere, nepověsí, koše nevynesou, podlaha nevytře a že díky myšákům nepadneme všichni smrady, protože nejsou vyčištění. Čas od času, abych nebyla taková příšera, dám já nebo taťka dětem na výběr (to se spíš týká staršího),že třeba má dnes vyluxovat, ale když udělá večeři, že luxovat budu já. Syn vaří aby se to dalo jíst asi od 5 let, je mu 13 a baví ho to, takže nemusim mít strach, že by to nezvládl. Dcera-mladší mu občas pomáhá a občas se stane, že nás oba vyženou z kuchyně, že dneska vaří děti a my at si odpočinem . Za schválně neudělaný úkol, je trest ve formě toho, že si může ten kdo nesplnil sám vybrat něco z týdne druhého sourozence a udělá to za něj.
Když máme např. naplánovaný výlet, tak hold neuklízíme, bud se to stihne před nebo další den a uděláme to třeba společně. Možná to zní šíleně, ale nejsem zas tak příšerná…myslím .
Jinak..i dcera ve svých 9 letech se dokáže seknout, dokáže prudit a provokovat a slzet slzy jak hrachy a zkoušet cokoliv, jen aby dosáhla toho, co si umane. Musím říct, že to dělá čím dál méně, protože já na vynucovačky neslyším. Řeknu jednou, dvakrát, max. třikrát a pak mlčím a dívám se jí zpříma do očí (to nemá ráda, protože ví, že je konečná). Mlčím, i když kňourá, vříská..když se začne utišovat, pronesu klidným hlasem -musím si na tom dát záležet- "zdržuješ sama sebe, víš co máš dělat.
Spát mladší chodí v devět a chvíli před devátou začnem upozorńovat, že čas se blíží a zuby čekají. Dříve byly dotazy, proč nemůže být dýl, řekla jsem, že i rodiče mají právo na chvíli pro sebe, na popovídání a že zítra si to zas povíme spolu a s bráchou a tak. Když je víkend, tak třeba trošku čas protáhneme a nebo řekneme, že si mohou chvíli v posteli číst a pak zhasnout a spát. jak má začít vypruzovačka, následuje zhasnutí hned. Každé, i 9 leté dítě se naučí, že scénama ničeho nedosáhne a raději půjde nakonec cestou klidu, tak, aby to i pro něho bylo výhodné. Kdyby jste viděla holku, když byla malá…to bylo jak boj, kdo z koho.